Znovu o středících trnech
Vydáno: 16.1.2011
Z důvodů objektivního pohledu na jeden nemálo důležitý konstrukční detail důležitý při stavbě kolejiště, zejm. pak modulů, se vracím k „centrovacím kolíkům“, alias středicím trnům. Jak už mohl bedlivý čtenář webu 
zaregistrovat, po ¾ roce od publikování mého článku Kolík pro centrování čel modulů se konečně objevila diskuze k této prťavé součástce (ZDE). Sice jsem na ni (diskuzi) reagoval mimo jiné slovy „Ale co – nechť si každý dělá co uzná za vhodné“, nicméně nedalo mi to, zvláště když se Honza Jáchymstál obětoval a donesl mi až na burzu vzorky středicích trnů rozšířených v Zababově, abych k tématu nepřidal pár vět. Jak tak ale pročítám těch několik málo informací, co jsem o „kolíku“ získal, tak mám obavu, jestli náhodou neotevírám Pandořinu skříňku… Přečíst celé…
Počet přečtení: 9 287 | komentáře 3 | Tisknout:
| Poslat: 
Velkou radost mi udělal mail od Pavla Tvrze, který potvrdil moje slova o vynikající funkčnosti e-obchodu 
Čím hůř vidím, tím víc mne zajímá makrosvět a také si stále dokazuju, co v něm zvládnu s amatérskými prostředky. Nedávno jsem zase hledal nějaké malé LED (
Zřejmě nejsem jediný v Česku, kdo hledal inspiraci pro tvorbu kolejiště (mimo jiné) ve videích z produkce anglické firmy PECO. V jednom již prastarém titulu nazvaném Creating Classic Layouts1) jsem si všiml, jak Dr. Michael Watts – dnes přední lektor firmy Peco2) – centruje čela modulů kolejišť. Používal k tomu součástku, kterou jsem do té doby neznal. Naivně jsem si myslel, že ji nebude problém koupit v nějakém zdejším nadnárodním supermarketu s potřebami pro domácnost, dílnu či zahradu, ale opak byl pravdou. 
Zajímavý prostředek pro modeláře nabízí firma Busch pod názvem Modellbau Platten – Busch kat. č. 7201 (cena cca 5,50 €). Jedná se o tři milimetry silnou desku z jemné a měkké pěnové hmoty se speciálně upraveným (zpevněným) povrchem, který má navíc (na líci) velmi jemnou strukturální ražbu. V jednom balení jsou dvě desky rozměru 308 x 158 mm. Lícová strana má strukturu podobnou struktuře ručního papíru, jedna z desek je nastříkaná šedivou barvou; na rubové straně mají obě desky strukturu drážek vzdálených od sebe 3,8 mm hlubokých cca 0,3 mm. 
Neumím si představit modeláře, který by občas nepotřeboval něco odlít. Pomineme-li v této chvíli takové materiály jako sádra, modelářská hmota na bázi papíru ozn. Pappmaché apod., většina ostatních komerčně dostupných produktů je založena na dvou složkách synteticky připravených směsí (ve kterých již jsou obsaženy, nebo se dají přidat různá plnidla), které po smíchání vytvoří chemickou reakci a ztuhnou. Formy nebo odlitky (podle toho co vyrábíme) jsou sice dostatečně pevné, jindy pružné, drží tvar atd., ale jejich optické vlastnosti – pokud se jedná o průsvitnost – nejsou ideální. V rychle tuhnoucích hmotách navíc zpravidla zůstávají vzduchové bublinky, které se do směsi dostávají při míchání. 
Není olej jako olej. Naopak, jen EU se domnívá, že RUM není TUZEMÁK (mně je to jedno, protože stejně piju slivovicu!). Mohlo by se zdát, že není kritické, čím se mají namazat hýbající se mechanické součástky modelových lokomotiv; hlavně když to bude něco fajnového. Tento pragmatický přístup ale neobstojí v očích zkušených praktiků. Všechno chce své. Železniční modely jsou strojky hodně podobné strojkům hodinovým, takže jestliže se má hledat vhodný olej, tak nejlépe v hodinářských dílnách nebo prodejnách. 
Nahrávání ...
