Hrotová úvrať
Vydáno: 27.8.2010
Sedmdesátiletý modelář Petr Pazderka z Českých Budějovic se nenechal dlouho přemlouvat a vyjel s námi až na kopec nad Kájovem do stanice zvané Hrotová úvrať1), kde se rozpovídal, jak zde v letech 1959 až 1961 coby stavební mistr budoval na původní vlečce do papíren ve Větřní novou úvraťovou stanici, přes kterou se vozilo do papírem dřevo a uhlí a zpátky papír. I když sláva této stanice nejspíš skončila, stále je funkční – možná dokud ji neobjeví sběratelé kovů. Přečíst celé…
Počet přečtení: 34 980 | komentáře 2 | Tisknout:
| Poslat: 
Stále mi leží v hlavě, kolik je u nás v Česku uživatelů (chcete-li fandů) jednotlivých železničních modelových měřítek. A určitě nejsem sám. Všechny statistiky, které jsem prozatím viděl, postrádají podle mne objektivitu, což spatřuji například v počtech respondentů nebo ve skladbě otázky (jsou preferována tzv. základní měřítka a ignorují se všechny minoritní skupiny uživatelů). Atd. Rád bych se ale pokusil dospět k hodnověrnějším výsledkům s pomocí všech, co brouzdají po „mašinkářských“ webech. 
Nedělal jsem si velké ambice se spoluprací na získání přehledu o stavu v oblasti železničního modelářství v Česku formou anket, které už nějaký týden zveřejňuji na svém webu. Ostatně, stejnou zkušenost (s antipatií k důležitým informacím) nabyl před pár měsíci i Martin Pinta (LokoPin), kterého jsem na spuštění ankety navedl v souvislosti s přípravou odborných seminářů na téma „digi“. Martin si nakonec vyřešil semináře po svém a na další ankety se asi vykašlal; mně ale stále leží v hlavě, že nikdo není schopen odpovědně říct, jak to s modelařením u Česku opravdu vypadá. 
A docela mne překvapilo, odkud tentokrát facka přiletěla. Vůbec jsem netušil, že zájmově orientovaný časopis může mít jiný než odborný náhled, jak vyjímám z citace níže. Když ne odborný náhled, tak jaký jiný? Snad ne politicky orientovaný? Spíše bych předpokládal opak. Jenže, dneska, když jsou za vším peníze a s tím související styky na sponzory a jejich kamarády, a kamarády kamarádů… a vůbec…, tak se člověk nemůže divit. 
Nedávno jsem si vzpomněl na jednu letní příhodu (vlastně dvě), jak jsem jel po několikaleté absenci opět vlakem. Psal se rok 2003. V tom roce se nestalo nic zásadního, jen každý na všechno nadával – a to bylo ještě do krize daleko. Víc byli slyšet jen rolníci (špatná úroda), učitelé (chtěli stávkovat) a kanoisté (vyschly jim řeky). Ostatní mohli prožít fůru pěkných prázdninových zážitků. 
Dříve narozený (65) inženýr elektrotechniky, velmi komunikativní a nezištný v předávání poznatků a zkušeností, má vlastní kolejiště v měřítku N, jeho vášní jsou moderní elektrické jednotky typu TGV, bydlí v Praze. 
Nahrávání ...
