Na vagony patří náklad. Variant je bezpočet, stejně jako způsobů jejich výroby1). V příspěvku „Dovážení hmotnosti vagonů“ jsem závěr trošku ošidil konstatováním, že nadrcené uhlí jsem polehoučku sypal na podklad nákladu z DASu a kapátkem ho postupně „proléval“ disperzním lepidlem. Rád bych tento postup detailizoval a doplnil obrázky. Přečíst celé…
| Poslat: 
A docela mne překvapilo, odkud tentokrát facka přiletěla. Vůbec jsem netušil, že zájmově orientovaný časopis může mít jiný než odborný náhled, jak vyjímám z citace níže. Když ne odborný náhled, tak jaký jiný? Snad ne politicky orientovaný? Spíše bych předpokládal opak. Jenže, dneska, když jsou za vším peníze a s tím související styky na sponzory a jejich kamarády, a kamarády kamarádů… a vůbec…, tak se člověk nemůže divit. Přečíst celé…
| Poslat:
Zajímavý prostředek pro modeláře nabízí firma Busch pod názvem Modellbau Platten – Busch kat. č. 7201 (cena cca 5,50 €). Jedná se o tři milimetry silnou desku z jemné a měkké pěnové hmoty se speciálně upraveným (zpevněným) povrchem, který má navíc (na líci) velmi jemnou strukturální ražbu. V jednom balení jsou dvě desky rozměru 308 x 158 mm. Lícová strana má strukturu podobnou struktuře ručního papíru, jedna z desek je nastříkaná šedivou barvou; na rubové straně mají obě desky strukturu drážek vzdálených od sebe 3,8 mm hlubokých cca 0,3 mm. Přečíst celé…
| Poslat:
Obdivuji švýcarské železnice (a nejen železnice). Na této alpské zemi je pozoruhodné, že přes netradiční konfederativní uspořádání státu, kde se navíc (z našeho pohledu) ke každé „hlouposti“ konají referenda, se lidé dohodnou na všem, co je pro ně a pro přírodu výhodné. Projel jsem s poznávacím zájezdem velký kus Švýcarska (vřele doporučuji každému). Zažil jsem Zermatt bez aut, vyjel horskou železnicí až na Gornergrat ve výšce 3 130 metrů n. m., viděl jsem autobusy a kamiony na vagonech, ochutnal jsem nefalšovaný sýr i čokoládu.
Kamarád Honza Merhaut mi dnes poslal mail z Zürichu. Píše, že navštívil dvě modelářské prodejny. „V té jedné jsem neobjevil nic zajímavého, ta druhá byla zajímavější. Za prvé, ještě se mi nestalo, že by uprostřed rozlehlé prodejny byl velký stůl a první, co následovalo po příchodu, že mi pan majitel nabídl kávu. Pak mi ukázal, kde je zboží za 50% ceny. Podle vzhledu jsem ale usoudil, že zboží pocházelo ze skladu či prodejny, kde hořelo – krabičky i sáčky byly pokryté jemným černým povlakem. Koupil jsem si nějaké posypy, protože těm absolutně nemůže nic být, a také přípravek na montáž flexi kolejí.“ Honza už toho sjezdil a viděl hodně (a nejen co se mašinkářského zboží týče), takže jeho slovům na závěr mailu je možné věřit: „…ale zkušenost ukazuje, že se vyplatí kupovat přes internet. V kamenném krámě jsou ceny vždy tak o 30 % vyšší.“
| Poslat:
Neskutečné. I v Česku fungují slušné firmy s kvalitní výrobou. Čím víc se člověk poohlíží kolem a získává nové a nové informace o oboru, který ho zajímá, má díky už „jen“ druhému nejbohatšímu muži planety (Bill Gates letos víc rozdal jak vydělal ) stále více starostí s tím, jak ty informace z prostředí internetu zpracovat a zapamatovat si je. Jak jsem tak po večerech studoval weby a pročítal, co je kde nového, zaujal mne článek předsedy Klubu železničních modelářů Zababov Zdeňka Waltera s názvem „Představujeme výrobce AL technologies, s. r. o.“, který publikoval web Výtopna.hekttor.biz.
Zrovna se mi hodilo (po nákupu leptů a řešení pojezdů k nim), že jsem se mohl s produkcí firmy seznámit. Objednal jsem si podle intuice (více méně na zkoušku) pár ozubených koleček, šneků a dalších součástek a… a třikrát po sobě mi padla brada až ke kolenům. Poprvé proto, že zboží došlo 4. den po objednání! Podruhé, že pan majitel mi k nákupu za cca 800 Kč přidal hned dva užitečné bonusy. Zatřetí, že i v Česku snad ještě fungují slušné firmy! Bližší seznámení s firmou AL technologies, s. r. o., mi stálo za napsání příspěvku pro užitek ostatních modelářů. (P. S. Omlouvám se za trošku ironie v titulku. Ale stačí mi, když ve zprávách uslyším Topolánky a uvidím Langery a zuřím při pomyšlení, jak lidé tohoto typu dostali naši zem na pokraj státního bankrotu a ještě se přitom nafukují jak holubi a svalují vinu na jiné – děkujeme vám, holoubkové! Vás tedy volit nebudu!)
| Poslat:
V kapitole Dílna popisuji tzv. vyřezávací kružítko, které jsem koupil u firmy Modely lodí.cz. Pod názvem Circle cutter jej vyrábí firma MornSun®. Dnes popíšu, jak jsem s ním vyřízl první kruh v kapa-desce, jak jsem vyřešil, abych v kruhu neměl nepěkný otvor od centrovacího hrotu a jak to všechno špatně skončilo. Přečíst celé…
Rubrika: DÍLNA, Zpracování
| Poslat:
Když u nás byl vnouček Honzík naposledy, večer se osypal a jelo se na pohotovost. Naštěstí asi jen nějaká alergická reakce. Dneska opět přijel „bydlet“ k dědovi a babičce. Už mezi dveřmi mi hlásil, která pražská nádraží musíme o víkendu navštívit. Z ruksáčku pak vysypal 28 dílů mašinky Tomáše a jeho kamarádů. Seřazeni za sebou měří 2 metry. Jeho máma sbírala „céčka“, což mne přišlo levněji… . Po obědě se pro dnešek nechal přemluvit, že návštěvu některého nádraží necháme na příště, dnes že půjdeme ven, protože do Prahy se vrátila zima. Během noci a dopoledne napadala pěkná peřina, 
která opět přikryla pražskou špínu a psí hovínka, kterých zde máme na rozdávání. Dnes sice v mrazu ztvrdla a tak nebyla tak nebezpečná, jako miny v Kambodži, ale přesto jít po zasněžených chodnících a teprve pak po zasněžené louce bylo dosti riskantní. Vysvětlete to ale dítěti. Vnouček se naštěstí v žádném psím exkrementu schovaném pod sněhem nevyválel, takže jsem měl štěstí, protože bych to v naší rodině stejně odnesl já… Sídlišťoví chovatelé psů jsou vesměs prasata (a nejen v Praze) a nikdo mi to nevymluví!
| Poslat:
Nedávno jsem si vzpomněl na jednu letní příhodu (vlastně dvě), jak jsem jel po několikaleté absenci opět vlakem. Psal se rok 2003. V tom roce se nestalo nic zásadního, jen každý na všechno nadával – a to bylo ještě do krize daleko. Víc byli slyšet jen rolníci (špatná úroda), učitelé (chtěli stávkovat) a kanoisté (vyschly jim řeky). Ostatní mohli prožít fůru pěkných prázdninových zážitků. Přečíst celé…
| Poslat:
Na Google Earth si lze prohlédnou vršovické lokomotivní depo se dvěma točnami vyfocené z letedla. Vyfotit objekty depa z nadhledu je prakticky nemožné, protože všude kolem je již dosti vzrostlý listnatý les (stejně jako zevnitř, protože vás tam nepustí). Pro fotografování lze proto využít jen zimní měsíce, kdy stromy shodily listí. I tak ale není mezi obě rotundy pořádně vidět. A tak jsem si dnes, 4. 3. 2010, pořídil aspoň pár snímků z okolí depa.
Fotografie byly pořízeny dne 4. 3. 2010 – hlav
Rubrika: FOTOGALERIE, Skutečná železnice
| Poslat:
Po obědě konečně vysvitlo v Praze sluníčko, což jsem pochopil jako výzvu k výjezdu za novými snímky. Už dlouho jsem se chystal okouknout vršovické lokomotivní depo. Na Googlu Earth jsou detailně vidět zaparkované lokomotivy, ale bude možné depo vyfotit ze stráně na východní straně? Dojel jsem autem na dohled a spustil se z ulice Ke křivce směrem k depu. Na zádech ruksak s foťáky, v ruce stativ. Desetileté a starší duby už shodily listy, po kterých to pěkně klouzalo, navíc šlahouny s ostružiní se pletly pod nohy. Pomyslel jsem si, co bych asi dělal, kdybych si zde třeba zlámal nohu … a přesně to se málem stalo. Můj pravý vyviklaný kotník opět povolil a přivodil jsem si výron. Povolilo i operované koleno. Situace jako z filmu… Po pěti minutách skučení jsem se dobelhal na dohled depa, ale stejně mi vzrostlé stromy zkazily plány. S oteklým kotníkem a bolavým kolenem upravuji (nic-moc) pořízené snímky a píši tyto řádky…
| Poslat:
Balsa1) je báječný materiál a taky snadno dostupný. Prodávají ji v různých tloušťkách (zpravidla v plotnách velikosti 10 x 100 cm) v kdejakém obchodě pro modeláře. Rád s ní pracuji. Snadno se řeže, také ohýbá a při napuštění řídkou Umbrou pálenou má pěkný reliéf, hodně podobný realitě. Prostě, dřevo je dřevo a hlavně, je to odvěký materiál (nejen) pro modeláře. Přečíst celé…
Rubrika: Doplňky, STAVBY
| Poslat:
Nejmodernější vlaková souprava provozovaná na našem území Českými dráhami, a. s., elektrická jednotka řady 620 – Pendolino stále přitahuje pozornost veřejnosti. Ne každý v něm ale už cestoval. Právě proto vznikly další nové virtuální prohlídky interiéru soupravy. Se svolením firmy Panoramas.cz je prezentuji i na tomto webu – ZDE. Firma Panoramas.cz, se kterou spolupracuji, nabízí zhotovení virtuálních prohlídek nebo celých virtuálních procházek, velkoplošných panoramatických fotografií kolejišť, kluboven, obchodů, provozoven či výstav.
| Poslat:
Ve víkendových dnech 7. – 8. a 13. – 14. března 2010 se uskuteční v prostorách divadla v Chrudimi výstava Klubu železničních modelářů. Měl jsem možnost prohlédnout si exponáty týden před zahájením výstavy, po jejich instalaci. Na třech kolejištích v měřítcích H0, TT a N pojíždějí desítky lokomotiv a vagonů, většinou z rukodělné výroby členů klubu. Další desítky modelů jsou ve vitrínkách. Na snímcích pořízených z předpremiéry jsou vidět aktéři v čele s Bedřichem Rotreklem, jejich děti a hosté. Mezi nimi třeba Honza Merhaut z Prahy nebo Radislav Wimmer ze Žďáru nad Sázavou.
| Poslat:
Vagonky od firmy Peco v měřítku N jsou velmi jednoduché, lehké – a také levné. Není to žádný konstrukční skvost, leč jízdní vlastnosti se jim dají výrazně zlepšit. Jenže, právě proto se mnou nemusí Mistři modeláři souhlasit ve smyslu zásady „nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“. A potom je zde takový ten „kontinentální“ odpor k ostrovní říši. No, budiž. Mne na dále popsaném postupu spíše bavila práce a o nákladech jsem nepřemýšlel. A píši o tom proto, že vyměnit plastová dvojkolí za kovová a uložit je do mosazných ložisek si mnohdy zaslouží i výrobky věhlasných firem. Přečíst celé…
Rubrika: MODELY, Vagony
| Poslat:
Bedřich Rotrekl, 59 let, vyučený automechanik, poznal skutečný život na dráze, naposledy pracoval jako průvodčí, v současné době je nezaměstnaný. Od mládí se věnuje železničnímu modelářství, převážnou část doby modelové velikosti N. Jeho kolejiště, ale především modely trakčních vozidel mají vysokou odbornou úroveň. Dlouhé roky se věnuje výchově mladé generace. Perspektivu železničního modelaření v Česku ale nevidí růžově. Přečíst celé…
| Poslat:
Jenom tři kolejiště, ale ve vitrínách desítky lokomotiv. To čeká na návštěvníky výstavy železničních modelů ve Chrudimi. Zdejší modeláři připravují ve spolupráci s tamní Besedou výstavu, která se uskuteční ve víkendových dnech 5. – 7. 3. a následující víkend 12. – 14. 3. 2010 vždy od 9 do 17 hodin. V prostorách kavárny divadla Karla Pippicha v ul. Čs. partyzánů budou k prohlídce tři kolejiště v měřítku H0, TT a N. Měl jsem možnost si výstavu prohlédnout týden dopředu. Odvážím si poznání, že v Česku je „improvizace z nedostatku“ nedostižitelná. Pojezd z americké lokomotivy zkrácený o několik milimetrů a doplněný několika drobnými odlitky z vlastní dílny, na který se nasadí dentakrylový odlitek karoserie p. Číže = Ragulin (nebo Sergej?). Je to úplně jedno. Nejspíš nikdo na světě neumí tímto způsobem vytvářet neskutečně pěkné modely železničních vozidel v měřítku 1 : 160. Český modelář, který nezavítá do Norimberku o nic nepřijde. Všechno najde v katalozích nebo na internetu. Modelář, který nepřijede do Chrudimi však přijde o hodně. O motivaci, inspiraci a pocit, že je doma.
| Poslat:
Mám ve své sbírce zhruba tři desítky nákladních vagonů od anglické firmy Peco několika typů. Tím jsem zřejmě vybočil z řady a asi uslyším kritiku od zastánců češství na modelových kolejích, ale budiž. Zastávám názor, že nechť si každý na svých kolejištích jezdí s čím chce a podle pravidel, které mu vyhovují. Něco jiného jsou klubové akce, výstavy atd. Tam je třeba ctít stanovená pravidla. Ale jelikož se na žádné prezentace nechystám, v mých zásuvkách jsou lokomotivy a vagony všech epoch, tvarů, i barev. Jediné co je jim společné je rozchod 9 mm. Přečíst celé…
Rubrika: MODELY, Vagony
| Poslat:
Před veletrhem v Norimberku jsem se dotázal u Euroforce.cz, která u nás zastupuje mj. firmu Liliput, kdy lze na našem trhu očekávat ohlášenou novinku na rok 2010 – elektrickou soupravu Flirt L163990 SBB-CFF v měřítku N. Podle katalogu Liliput 2010 budou flirty vyvedeny hned v několika barvách a také v měřítku H0. Josef Vraný mi po návratu z Bavorska sdělil s odkazem na jednání se zástupci firmy, že dodávky flirtů se předpokládají až v posledním kvartále roku 2010. Novinky na tento roku jsou na stránkách http://www.liliput.cz/, spolu s ceníkem Liliput 2010. Předpokládá se, že maloobchodní cena modelu (vč. DPH) by u nás mohla být pod 5 000 Kč.
| Poslat:
Před časem jsem si koupil u pana Voráče v Classic Model tři osobní vagony Roco (2x 24397, 1x 24396). Nato, že jsem se kdysi zařekl, že nebudu nakupovat osobní vagony, jsem ze svých zásad hodně slevil, ale při 50% slevě z původní ceny? – no, „nekup to, když je to tak výhodné.“ Tahle Hanzlíkova věta z Hrabalova pera je pro mne obvykle dostatečným varováním, ale tentokrát jsem rozhodně špatně neudělal. Přečíst celé…
| Poslat:
Mezi Prahou a Tokyem je vzdušnou čarou 9 095 km. Kdyby jel po této hypotetické trase Šinkanzen svojí obvyklou rychlostí, tj. 300 km/hod., cesta by mu trvala asi 30:20 hodin, to je den a čtvrt. Kdyby Šinkanzen přidal a jel svojí rekordní rychlostí (581 km/hod.), byl by v Praze za necelých 16 hodin. Jsou to hlouposti, vím. Ale o moc déle netrvalo dodání zboží, které jsem si objednal v firmy Hobby Search v Tokyu minulé úterý v noci. Dnes je pondělí a nervózní pošťák na mne vyzváněl už ráno chvilku po osmé. To je fofr ve srovnání se všemi tuzemských, evropskými i americkými dodavateli modelářského zboží! Tedy až na výjimky – podle mé zkušenosti Japoncům směle konkuruje pouze Lukáš Košťál z dk-model, který vyřizuje objednávky druhý den. A ptáte se kolik stálo balné a poštovné z Tokya? Obchodník mi naúčtoval 2400 jenů, což je pod 500 Kč, zatímco za zboží z USA se běžně platí okolo 35 dolarů (cca 600 Kč) a na zboží se obvykle čeká mnoho týdnů.
| Poslat:
Většina kolejišť má prakticky všechny volné plochy upravené. Buď je na nich vysázená tráva, nebo je zde méně či více vzrostlý les, nebo jsou tyto plochy vydlážděné či vyasfaltované. Nesmím zapomenout na vodní plochy. Renomované firmy nám k tomu nabízí bezpočet polotovarů a modelářských hmot. V nejhorším případě je každá rovná plocha natřená barvou – viz obr. 1 – a tak se z kolejiště stává někdy až kýčovitá placka. Je tomu tak ale i ve skutečnosti? Přečíst celé…
Rubrika: DÍLNA, Zpracování
| Poslat:
Řetězec modelářských známostí začínající u Martina Pinty (LokoPin), pokračující přes Honzu Sticha (Výtopna-Hekktor) dospěl minulý týden k Lukáši Košťálovi z dk-model.cz. Celý týden jsem s ním vedl velmi zajímavou mailovou debatu týkající se leptů. Prozatím jsem si u něho koupil „na zkoušku“ lept drezíny Tatra ve velikosti N. Když koncem týdne přišla obálka a já zjistil, že model bude velký asi jako polovina krabičky na sirky, vyměkl jsem a objednal pro začátek tentýž lept ve velikosti H0. Na sobotní burze v Opletalce měl řetězec nových modelářských známostí pokračování. Od Košťála jsem dostal tip na Zdeňka Krušinského, jehož modelářská díla jsem znal z webu Petra Litomyského. Teď jsem ho poznal osobně. A tak jsme s Misterem modelářem trošku podebatovali o leptech a úskalích měřítka N. Zdeněk tvrdí, že hlavní problém je v pojezdech. Ukázal mi již dokončený model Vindobony a dalších modelů. Jsou to jedním slovem skvosty. Škoda, že v Česku není jediná profesionální firma typu Roco, Fleischmann aj., která by tyto (a samozřejmě další) prototypy od nejschopnějších modelářů byla schopná vyrábět ve větších sériích.
| Poslat:
Od tvůrčí práce na webu mne v současné době trošku zdržuje ta zimní olympiáda ve Vancouveru. Stíhám tak akorát o přestávkách mezi rychlobruslením, lyžováním a hokejem cpát na web Fan klubu Zadov – ZDE – články a fotky od kamarádů, kteří tam přece jenom vyjeli.
A jen ve zbytku času studuji lepty, pojezdy, pájení a všechno co s tím souvisí, protože mne tato technologie tvorby modelů zaujala. Při poctivém čtení příspěvků zejm. na webu výtopna.cz a dk-model.cz (aj.) jsem našel i upozornění na nejvhodnější pájecí stanici. Ačkoliv Mistři mi tvrdí, že pájí obyčejnou českou trafopájkou, někteří připouštějí, že špičkou je WellerWS-81.
A tak jsem prošel pár webů a zjistil, že zatímco v Česku lze koupit tento přístroj za cca 6 700 Kč, v Německu (v přepočtu) za 6 000 a v Anglii za 5 200 Kč – podotýkám, že u stejného značkového obchodu! Dále raději bez komentáře. Tak jsem nad Wellerem mávnul rukou a zajel do jedné prodejny na Žižkov (dneska ji výjimečně nebudu dělat reklamu) a koupil si pájecí stanici BaseTech ZD-99 48 W (za 498 Kč). Na dotaz, jaký je rozdíl mezi Wellerem WS-81, kterou měli v tomtéž regálu za (tuším) 7 666 Kč, mi prodavač řekl, že Weller je značkový výrobek, ta páječka co si kupuji má o 20ºC vyšší tavnou teplotu, a že i toho Wellera nepochybně dělají v Číně, jako všechno, tak že to vyjde na jedno. Tak už jsem se raději dál na nic neptal, zaplatil a šel. Teď mi ale vrtá hlavou, v čem je tedy ten Weller jiný? No, nejspíš to asi bude stanice s vodotryskem.
| Poslat:
Mašinkáři, víte o tom, že Martina Sáblíková je nejrychlejší rychlobruslařkou na světě na distanci 3 kilometry? Česká republika má první zlatou olympijskou vítězku v této disciplíně. Nejlepší ze 70 registrovaných sportovců v této zemi získala zlato na 21. zimní olympiádě jsem Vancouveru. Před 40 lety jsem k rychlobruslařům patřil, trénoval mne Jarda Doubek. Vlastně nic moc se od té doby nezměnilo. Jediná přírodní dráha v republice ve Svratce už zanikla, Martina trénuje na Pilském rybníku u Žďáru nad Sázavou. Porevoluční zlatokopové podporovaní zákonodárci sice zatím stačili rozkrást národní bohatství, ale na rychlobruslařskou dráhu nezbylo. Zatímco média každý večer referující o těchto „hrdinech“, za pár roků po nich ani pes neštěkne. Olympijští vítězové ale budou nesmrtelní! Martino, blahopřejeme!
| Poslat:
Možná si řeknete, že tato glosa nepatří na mašinkářský web. Budiž. Vysvětlující odpověď je jednoduchá: Já nemít outlook, tak si nemám jak posílat poštu po drátech a povídat si třeba s kolegy majícími jako já zájem o mašinky (ano, vím, jsou též Skype a ICQ atd., ale o to teď nejde). Přečíst celé…
Rubrika: VARIO
| Poslat:
A podle toho se mi taky dařilo . Vzpomenu jen jednu epizodu, která nechť je varováním ostatním, kteří také chtějí ušetřit. Provozuji tiskárnu Canon Pixma iP4500. Už když při nákupu jsem byl upozorněn, že je to žrout inkoustů a že jí chutnají jen inkousty stejné značky. Asi dva roky jsem tuto zásadu dodržoval a nakupoval jsem jen originální zásobníky (cartridge). Jenže, v Datartu a i jinde už nevědí, co si za ně mají říct. Poslední zlodějská cena je 510 Kč/kus. Skutečně přemýšlím nad tím, jestli jsme v Česku potřebovali tyhle „skvělé“ velkoobchody, které stejně obvykle nemají, co člověk potřebuje, a proto vnucují něco jiného. A pokud jde o ceny? Škoda mluvit. Člověk si ale nepomůže, ani když chce jít opačnou cestou. Koupil jsem zásobníky zn. InkTec od jednoho internetového ochodu. Po včerejší zkušenosti varuji každého, kdo mne chce následovat. Už když jsem odlamoval pojistnou zátku, pocákal jsem se. Tohle zásobník od Canonu nikdy neudělal. Mělo to být varování. Nebylo. Za půl dne provozu mi barva přestala tisknout. Honem jsem ji vyměnil a zbytek dne jsem čistil tiskárnu. Ještě nevím, jak moc jsem byl úspěšný. Prostě, Hanzlíkovo ironické „nekupte to, když to bylo tak výhodné…“ (Slavnosti sněženek) stoprocentně platí!
| Poslat:
Jako mašinkář a obdivovatel moderních vlaků jsem se rozhodl, že ke služební cestě do Paříže využiju vlak. Snažil jsem se vybírat taková spojení, abych si vyzkoušel co nejvíce typů vlaků. Měl jsem tedy v úmyslu jet cestou tam po trase Praha – Drážďany běžný rychlík, Drážďany – Frankfurt nad Mohanem ICE, odtamtud dalším ICE do Kolína nad Rýnem a pak Thalysem do Paříže. Přečíst celé…
| Poslat:
Hned ráno jsem byl povolám do služby. Jednalo se o výměnu pračky v bytě dcery. Zeťák byl na cestách a tak děda přišel vhod. Už když jsem zazvonil, slyšel jsem vnoučka jak křičí: „Děda přijel.“ Jen co jsem sundal bundu, odtáhl mne do pokojíku a zkontrolovali jsem všechny jeho „Tomáše“ a ostatní lokomotivy. Jelikož jsem mu přivezl pár prospektů a katalogů v Norimberku, další hodinu jsme vybírali lokomotivy a vagony, které ještě nemá. Vždycky mu při tom listování v knihách a katalozích povídám o mašinkách a vagoncích na obrázcích nějaké povídačky, pravda občas si musím i vymýšlet… V jednu chvíli jsem se jen na chvilku začetl do textu v katalogu Roco a Honzík povídá: „Dědo, proč nic nepovídáš?“ A tak jsem mlel dál…
Dalším mým úkolem bylo opravit lokotku řady 1800 NL. Krásná žlutá mašina (H0), kterou přinesl Ježíšek, prý drncá a skučí. Z vyprávění dcery jsem usoudil, že drhnou převody. Ačkoliv nejsem žádný odborník na opravy modelových lokomotiv, tak jsem lokotku vzal do ruky, obrátil vzhůru nohama, zkusil, zda-li se protáčí kolečka (neprotáčela se, takže byla v záběru), trošku jsem s ní zahrkal… postavil na koleje a … mašina jezdila jako z učebnice. Honzík to okomentoval nějak jako „No vidíš…!“ A když už bylo vše vykonáno a nová pračka byla na svém místě, přišel vnouček, nasadil smutný kukuč a povídá: „A dědo, až opravíš tu pračku, tak pojedeš domů za babičkou?“ Řekněte vnoučkovi, že už jsem pračku opravil…
| Poslat:
Nahrávání ...
