Honzíkovy vláčky

Co je malé je pěkné, aneb Podvečerní návštěva u Michala Dobrovolného

Za několikerými dálničními křižovatkami, poli a železničním přejezdem se závorami, za šikanou na silnici, která prý vede přes soukromý pozemek nějakého vykuka, kousek od metropole leží malá středočeská vesnička, v ní je malý domeček a v tom domečku má Michal Dobrovolný malé kolejiště v malém, ale nejhezčím měřítku – N. (Jen zkušení vědí, že co je malé je pěkné!) Pravda, kolejiště ještě není zcela dokončené, ale už to co Michal „vysochal“ je pěkné.

  Byl jsem přizván na exkurzi s právem fotit a ptát se. Honzu Merhauta zajímal hlavně RailCo, resp. Traincontroller, kterým Michal kolejiště ovládá. Tomu vůbec nerozumím a tak jsem se věnoval sledování detailů na kolejišti, zatímco pánové si vyměňovali zkušenosti.. Cit pro využití malého prostoru nelze Michalovi upřít. Na kolejišti rozměru 150 x 90 cm je všechno, co má na kolejišti být. Velké nádraží, malé nádraží, průmyslový podnik (pila), domečky, stromečky, mosty a tunely, skryté nádraží i velmi pěkné pozadí. Vše z materiálů a produktů dostupných na našem modelářském trhu.
  Také park lokomotiv a vagonů stojí u Michala za povšimnutí. Všechny stroje jsou samozřejmě digitalizovány, některé už i vrčí a pískají. Dva ozvučené modely přivezl k projížďce i Honza. Kolejivo od Fleischmana, návěstidla přesně podle tuzemské železniční normy. Mezi nádražními lampami mne potěšila i instalace stožáru z leptu z produkce Honzíkových vláčků.
  „Nestavím podle nějakého detailního plánu, dělám na kolejišti po chvilkách, jak mám čas a náladu,“ říká Michal a pouští na ukázku dvě ze svých lokomotiv – Sergeje a Brejlovce. Standardně zafunguje „generálský efekt“. Obě lokotky se zastavují přesně na stejném místě ausgerechnet v tunelu. „Asi mi káplo na koleje lepidlo, jak jsem stavěl les,“ vysvětluje Michal.
  Tak děkujeme za ukázku a hodně zdaru při dalším modelování.

[Show as slideshow]

Foto hlav

Počet přečtení: 12 215 | Tisknout: | Poslat: