Honzíkovy vláčky

Sestavení osvětlovacího tělesa pro „Stožár 125“

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 29.5.2011

V návodu na stavbu „Stožáru osvětlovacího 125“ (označení vyplývá z výšky stožáru v mm) – ZDE – uvádím, že stožár je koncipován pro výrazné osvětlení části kolejiště (nádraží, továrna, pila, skladová plocha apod.). Když říkám výrazné, tak tomu tak skutečně je, protože jako osvětlovací elementy jsou v osvětlovacím tělese zabudovány čtyři LED s paticí PLCC2, jejichž svítivost je cca 1500 – 2000 mcd. A to je opravdu hodně. V návodu ale není obrazová dokumentace ke stavbě osvětlovacího tělesa, což doplňuji v této stati.

Osvětlovací těleso se skládá ze:
a) základové desky,
b) krytů světel,
c) nosné trubky,
d) LED s paticí PLCC2 (svítivost cca 2000 mcd).

V základové desce jsou vyleptány čtyři obdélníkové otvory, do kterých přijdou nainstalovat čtyři LED s paticí PLCC2, a to tak, aby se v žádném případě nedotýkaly svými kontakty základové desky (zkrat a zničení). Toho lze docílit několika způsoby, z nichž se jako nejsnadnější jeví zalití LED pomocí „křišťálové pryskyřice“ nebo jiné průzračné (či alespoň hodně průsvitné) odlévací hmoty (resp. resinu). Jde to i pomocí barvy na sklo, ale barva se musí vrstvit, protože při schnutí zmenšuje objem.
Nejdříve je třeba sestavit (spájet) čtyři kryty světel a připájet je k základové desce. Sestavu je pak nutné položit na rovnou destičku a kousky plastu vloženými pod základovou desku ji nadzvednout tak, aby po vložení diod do otvorů byly jejich kontakty mimo možný dotyk se základovou deskou (nebezpečí zkratu – viz výše). Správná pozice diod v otvorech před zalévání pryskyřici je patrná z detailních obr. 1 – 4.
Před zalévání pryskyřice je ale nutné utěsnit okraje okolo základové desky nějakým vhodným tmelem, aby při zalévání sestavy pryskyřice nevytékala. Použil jsem k tomu to, co jsem měl po ruce: UHU patafix (lepicí plastelína). Je to výborný materiál „na všechno“ (obr. 5 – 8). Samozřejmě, při této manipulaci došlo k posunutí diod, ale to není podstatné. Stejně je potřeba je před zaléváním pryskyřice vyjmout z otvorů.
Po zkontrolování, zda-li „patafix“ těsní po celém obvodu základové desky, a že tato pěkně sedí na podpěrkách, je možné zahájit odlévání. Pryskyřice není třeba míchat hodně, naopak, lepší je postupovat po etapách. Nejdříve se tedy po kapkách zalije prostor pod základovou deskou. Nelze předpokládat, že pryskyřice zateče úplně všude (díky vzduchu, který se v této poloze nepodaří vytěsnit), ale dotvarování zadní stěny osvětlovacího tělesa se udělá stejně až nakonec, takže nedokonalosti nejsou na překážku.
Do pryskyřice se nyní ve čtyřech otvorech vloží a „potopí“ diody, až je cítit jejich dotyk s destičkou, která tvoří dno. Nejlépe je přidržovat si diody pinzetou, kterou se opatrně ustanoví na své místo. Při urovnávání diod v otvorech a ustanovování jejich vzájemné pozice je nejlepší věřit vlastnímu oku… V této chvíli by se již se sestavou nemělo moc hýbat a je třeba nechat pryskyřici zatvrdnout (obr. 7 – 8).
Po zaschnutí pryskyřice se dokončí úprava zalití diod tím, že se nad nimi navrší druhá (případně další) vrstva pryskyřice, čímž se utvoří útvar podobný kapce (lepší rozptyl světla). Při této operaci je pracovat pečlivě a pryskyřici doplňovat v minimálních kapkách (třeba na špičce párátka), aby se nestalo, že zateče mezi kryty světel.
Po dokonalém zatvrdnutí pryskyřice se sestava vyprostí z „patafixu“. Zadní část osvětlovacího tělesa se očistí a vybrousí se v ní prostor pro umístění nosné trubky. Trubka se připraví nejlépe z plastu, hliníku, mosazi, mědi apod. Z boku se do ní vytvoří dva otvory o průměru cca 0,4 mm, kterými se protáhnou napájecí dráty. Trubka se posléze přilepí (zalije) do zadní straně základové desky.
Před zalitím trubky do osvětlovacího tělesa je vhodné si zkontrolovat snadnost vsunutí trubky do držáků ve stožáru, aby při konečné montáži nevznikly problémy; na druhou stranu ale trubka nesmí mít v držácích velkou vůli. Na její tvarování (přihnutí) je času dost po instalaci stožáru do kolejiště.
Na zadní straně lampové skříně se dále jemně obrousí zatvrdlá pryskyřice z kontaktů diod a podle schématu se k diodám připájí lakované dráty. Dostatečně dlouhé vývody se protáhnou skrz trubku (viz výše). Nakonec se zadní stěna zalije (i s trubkou) a vytvaruje a nalakuje tak, jak je patrné na obr. 9. Tím jsou jednak LED dostatečně fixovány a současně i zajištěny proti event. zkratu.
Poznámka: Ve všech fázích sestavování osvětlovacího tělesa vřele doporučuji stále kontrolovat jeho funkčnost, tj. zda LED svítí (pozor, podle napájecího napětí nezapomenout na připojení rezistoru).

Závěr

K samotnému osvětlovacímu tělesu jsem dostal od zákazníků několik dotazů. Jednak se ptali na to, odkud jsem čerpal inspiraci, zda někde takové osvětlovací těleso existuje. Ano, i ne, zní moje odpověď. Na podobných stožárech se vyskytují nejrůznější světla kruhového, čtvercového či obdélníkového tvaru, samostatná i v různých sestavách, v rámech apod.. Jejich převedení z reálu do měřítka 1:160 není možné s ohledem na velikost samotného svítícího elementu (LED) použitého v modelu. Za druhé, na mnohých reálných stožárech na železničních stanicích, nad skladišti apod. jsou světlomety obvykle připevněny k zábradlí ochozu stožáru. To je rovněž na modelu nereálné s ohledem na faktickou nosnost modelového zábradlí. Takže, řečeno stručně – nabízené osvětlovací těleso je kompromis a současně moje autorské dílo :-). Nikomu ale nic nebrání v tom, aby si vymyslel vlastní konstrukci a instaloval ji na stožár.

Obrazová příloha

Obr. 1 – Sletované a začištěné osvětlovací těleso nastříkané barevným lakem; vlevo LED, dole pravo destička s vyznačením umístění sestavy před odléváním pryskyřice