Honzíkovy vláčky

Příhradový stožár z leptu

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 2.4.2011

V rámci zácviku programování v Corelu mne napadlo zkusit příhradový stožár. Moji učitelé „corelování“ ze mne nejspíš šedivěli. Možná si ale jen pomysleli, že starý stromek se už těžko ohýbá :-). Výsledek funkčního leptu se dostavil až po několika pokusech. I tak se mi od pana výrobce dostalo přátelské doporučení, že všechny čáry, kterými se v Corelu dobře rýsují především šikmé linky, je nutné před leptáním převést na objekty. „Corelování“ je ale téma značně složité a šířit rady v této dovednosti si ještě netroufám. V tomto příspěvku chci blíže popsat stavbu stožáru z leptu – stručný návod je ZDE.

  Stožár, který jsem posléze nazval „Stožár 75“, jsem okoukal na několika nádražích. Také na internetu je spousta fotografií příhradových stožárů. Řadu podkladů poslali kamarádi. Pravda, detailní výkres s  rozměry opravdovského stožáru jsem nesehnal, nicméně jsem dospěl k poznání, že „každý pes, jiná ves“.
  Jak známo, modely stožárů z leptů i plastu už vyrábí několik modelářských výrobců, ale to neznamená, že nemohou vznikat další a další. Hned úvodem zdůrazňuji, že můj stožár není replikou žádného jiného výrobku, který jsem kdy viděl. Dilema jsem měl, jak poskládat příčky mezi nosníky, aby to korespondovalo s principy příhradové konstrukce. Zdálo se mi totiž, že některé modely příhradových stožárů těmto principům odporují. Až jsem zjistil, že i v reálu existují stožáry, které mají „zmijovku“ sestavenou tak, jak si myslím, že to nemá být. Ale nejsem strojař, tak to nebudu řešit. Moje příhradová konstrukce je postavena tak, jak mne to kdysi na průmyslovce naučil Ing. Zábrš.

Příprava sestavení stavebnice stožáru

  Stožár 75 (návrh Honzíkovy vláčky, výroba Hauler) je dodáván jako stavebnice, coby aršík vyleptaný v mosazném plechu tl. 0,16 mm. Výška samotného stožáru je 75 mm, po složení (tedy včetně podstavce a lampové skříně) má 82 mm. V měřítku N (1 : 160) to ve skutečnosti odpovídá výšce 12, resp. 13,1 m. Nikomu nechci nic vnucovat, ale i v měřítku TT (1 : 120) je využití tohoto stožáru možné, protože v reálu mému modelu odpovídá výška 9, resp. 9,8 m.
  V tomto textu budu jednotlivé díly označovat jako podstavec (A), stožár (B) a lampová skříň (C).

Obr. 1 – Schéma leptu s rozložením podstavců, stožárů a lampových skříní (z aršíku lze sestavit dva kompletní stožáry)

  Všechny díly se nejdříve vystříhají z aršíku. Můstky, které drží jednotlivé díly v rámečku a mezi sebou, jsou proleptány podle konstrukční školy firmy Miniatur, tj. do poloviny, takže díly lze snadno vyříznout např. skalpelem. I tak je nutné zbytky můstků zapilovat jemným pilníkem (nejlepší kontrola začištění je přejetím bříškem prstu – pozor na říznutí). Platí: čím dokonalejší příprava – tím snadnější sestavování.
  Všechny díly je vhodné před pájením odmastit. Používám koncentrovanou „jarovou vodu“. Vystříhané díly položím na plochý tácek v umyvadle, u kterého uzavřu výpust (do kanálu se při trošce nešikovnosti dá spláchnout leccos), a pustím na ně velmi horkou vodou, do které přidám saponát. Půl hodinka máčení bohatě stačí. Kdo spěchá, může použít starý zubní kartáček a díly „vykefovat“. Musí ale počítat s tím, že se přitom obvykle podaří některý díl minimálně ohnout, což může být posléze při  pájení problém. Saponát je nutné neutralizovat dlouhým opláchnutím co nejteplejší vodou. Díly rozložím na papírovém ubrousku a vysuším je. Někdo doporučuje pracovat s lepty od této chvíle v rukavicích. Což o to, tenoučké rukavice z jelenice mám ještě z dob, kdy jsem chodil do tanečních, ale je to nepohodlné. Chirurgické rukavice rovněž. Ostatně, každý ví, jak moc se mu potí ruce a podle toho se zařídí.
  Díly A, B a C se ohnou podle ohybových drážek nejlépe v kvalitní ohýbačce leptů. Ohybová drážka bývá zpravidla uvnitř. Zatímco u některých leptů (trakčních vozidle) se doporučuje ohyb zaplnit cínem, u stožáru to není potřeba. Vnitřní hrany dílů A a C se k sobě přesně připasují a spájí.
  U dílu C se ale zatím neohýbá ploška pod skříní, která slouží ke spojení s dílem B.
  Do dílů A se vloží šroub M2 x 40 mm s válcovou hlavou (nebo jiný – otvor je dimenzovaný až pro šroub M2,5, ale pozor na velikost hlavy šroubu;  také délka šroubu bude záležet na konstrukci kolejiště). Zevnitř se šroub zajistí dotažením matice M2. Je třeba zkontrolovat, aby hlava šroubu nepřekrývala některý otvor v podstavci, kterým se povede vodič k LED SMD, resp. žárovce.

Příprava instalace osvětlení v lampové skříni

  Osvětlení lze realizovat pomocí miniaturní žárovičky prům. 1,3 mm, LED prům. 1,8 mm, nebo LED SMD. Vyzkoušel jsem všechny způsoby a nakonec jsem usoudil, že nejpraktičtější z hlediska montáže jsou LED SMD velikosti 0805, příp. 1206. Jednoduchá DPS je proto přiložena v balení Stožáru 75. Lze na ní připájet dvě LED SMD a rezistor. Hodnota odporu rezistoru musí odpovídat hodnotám LED SMD a napájecímu napětí. Blíže viz např. http://www.lokopin.cz/.
  Vlastní napájení LED SMD je řešeno obvyklým způsobem, tzn. přes kostru a přívodním lakovaným drátem průměru 0,2 mm. Schéma zapojení je na obr.

Schéma zapojení DPS

  

– minus pól DPS se připájí ke skříni
– červená = LED SMD
– zelená = rezistor
– lakovaný drát = plus pól

Sestavení stožáru

  Protože je prakticky nemožné ohnout čtyřstěn v rozměrech tak malých, jaké jsou u Stožáru 75, a to i s pomocí kleští s nejdelšími čelistmi, stožár je zkonstruován ze dvou polovin, které se po ohnutí přiloží k sobě a spájí se v hranách. Jde to naprosto dokonale. Vlastní sestavení kompletu (s ohledem na elektrickou instalaci) však doporučují následovně:
  Jedna půlka stožáru (B) se (spojovací ploškou) vloží do drážky v podstavci (A), ve kterém je již instalovaný šroub, a „přiboduje“ se páječkou. Je třeba dbát na kolmost spojovaných dílů v obou rovinách – vertikální i horizontální.
  Lampová skříň ( C) – ve které je již instalovaná osazená DPS, v naznačeném místě spájená se skříní a s připájeným napájecím drátem – viz obr. – se rovněž „přiboduje“ k půlce stožáru. Drát se opatrně protáhne středovým otvorem v nosné plošce skříně a dále v rohovém otvoru v podstavci.
  Teprve nyní se lampová skříň v místě ohybu nosné plošky opatrně přihne do konečné polohy (za neustálé kontroly drátu, aby se někde nepřiskřípnul). Drát se opatrně (dřeveným párátkem) vtlačí do (vnitřního) rohu stožáru a vteřinovým lepidlem se tam fixuje. V horní části je vhodné na drátu vytvořit kratičkou dilatační smyčku.
  Přiloží se druhá půlka stožáru tak, že se zase nejdříve zastrčí spojovací ploška do podstavce a na druhé straně se připasuje k plošce lampová skříně. Obě půlky stožáru se po celé délce spájí v protilehlých hranách.
  Není na škodu v každé fázi stavby několikrát kontrolovat elektrickou funkčnost.

Konečná úprava

  Všechna pájená místa je třeba opatrně začistit např. s využitím brusných a leštících kotoučů 3M (nabízíme ZDE). Po dokonalém odmaštění (např. namočením do isopropylalkoholu (snad s výjimkou DPS s osazeným součástkami) je stožár připraven k barvení. Povrchovou úpravu stožáru už nechávám na zkušenosti každého. Sám v tomto ohledu moc zkušeností nemám…

Obr. 2 – Stožár opatřený maličkou žárovkou prům. 1,3 m 1,5 V – nabízíme ZDE

Obr. 3 – Stožár se dvěma LED SMD

© www.honzikovyvlacky.cz – Jan Hlaváček, 2. 4. 2011

 

 

 

Rubrika: Kolejiště, STAVBY
Počet přečtení: 8 648 | Tisknout: | Poslat: