Honzíkovy vláčky

Tajemství sila ve Zbečně odhaleno

Autor: Hlav Vydáno: 30.8.2010

Vždycky mne velice potěší, když mi někdo napíše mail na základě toho, co si přečte na webu Honzíkovy vláčky. A jak se blíží roční výročí tohoto webu, děje se tak stále častěji. Ostatně, podle statistiky návštěvnost webu stoupá, a to i v odpočinkových prázdninových měsících. Děkuji všem, kdo se mnou hodlají komunikovat. Právě proto jsem se rozhodl otevřít u každého publikované článku diskusi, čehož jsem se po zkušenostech s jinými weby a s vědomím toho, co se děje na internetu, bál. Je to tedy z mé strany tak trochu úlitba oproti předsevzetím, které jsem vyjádřil na počátku (viz Bona Mente). Nicméně, k věci!

Jan Jáchymstál, který se vtipně představil jako člen „Agrárně lokálkové sekce“ 🙂 TT klubu Zababov, mi poslal mail, ze kterého si dovoluji citovat a současně jej komentovat. Vysvětluje mi, jak to bylo se stavbami skladištních budov na železnici, kterou jsem náhodně objevil na nádraží ve Zbečně a stavbu modelu pospal ZDE.
„Při bloumání po modelářských webech jsem náhodou narazil na Vaše stránky, kde mne mj. zaujalo Zbečenské skladiště. Je nádherné a musím říci, že máte můj obdiv,“ píše Jan Jáchymstál a já se při čtení těchto řádků dmu pýchou. Uvádí, že v současnosti modeluje cukrovar ve velikosti TT, ale netroufá si na detaily, které vidí na modelu sila. Myslím si ale, že to je jen skromnost, kterou trpí všichni poctiví modeláři.
„Zaznamenal jsem na vašich stránkách, že pátráte po původu této budovy,“ píše dál kolega Jáchymstál a dodává, že je „tak trochu“ z branže. „Tento obor mne živí, takže Vám k tomu mohu něco málo říci.“
A dále už nemá cenu slova Jana Jáchymstála parafrázovat, nýbrž je třeba je citovat: „Jedná se o skladištní budovu sloužící k výkupu, ošetření, skladování a prodeji obilovin, kdysi patřící místnímu Hospodářskému družstvu (někdy také Hospodářské a skladištní družstvo). Tato družstva zakládali s určitou podporou státu zemědělci od druhé poloviny 20. let min. století po celé republice. Stavby po právní a projekční stránce zaštiťovala Ústřední jednota hospodářských družstev,“ uvádí kolega.
Pravda je, že jsem si při bedlivém studování fotografií budovy všiml velmi slabě čitelného nápisu na stěně budovy ze strany kolejí (asi byl zabílen) a do jisté míry jsem ho i rozluštil (viz obr.). Na budově byl dříve nápis: HOSPODÁŘSKÉ DRUŽSTVO V BEROUNĚ – ČSD ZBEČNO (za to „ČSD“ neručím, to je tam už velmi špatně vidět).

Jan Jáchymstál dále vysvětluje: „Vlastní stavby byly modulové koncepce, a to co do výšky (počtu skladištních pater), tak do délky.“ V tomto místě musím sdělení kolegy přerušit, protože přesně to jsem vytušil, když jsem běhal kolem budovy a zaměřoval si ji do náčrtku. Ostatně, ve svém článku Skladiště na nádraží ve Zbečně v modelovém měřítku N jsem napsal: „Musím dodat, že to byla příjemná práce (mluvím o zaměřování), a to dílem i proto, že dávný stavební mistr při konstrukci objektu přemýšlel hlavou. Všechny důležité míry objektu jsou totiž zaokrouhlené na celé jednotky, určitě proto, aby zedníci měli snazší práci.“
Jáchymstál pokračuje: „Stejně byly řešeny pomocné přístavky jako zádveří, kanceláře, sklady pomocného materiálu, laboratoř, vážnice, expediční sklady (kde bylo připraveno zrno v 50 kg jutových pytlích pro naložení do vagonů) atp. Dominantou budovy byla vždy tzv. elevátorová nástavba (to je ta jakoby věžička uprostřed hlavní budovy), kde byl umístěn jeden nebo více korečkových elevátorů, kterým se nakoupené a předčištěné zrno dopravilo vertikálně a pak se důmyslným systémem spádového potrubí a různých hradítek a klapek přepouštělo do tzv. hrádí jednotlivých pater skladovací budovy, kde se skladovalo a ošetřovalo. Systém staveb byl unifikovaný, takže lze na území celé ČR shlédnout budovy HD se shodnými rysy, ale v různých modifikacích – co se týká délky, výšky (počtu skladovacích pater) a vzájemného uspořádání ostatních budov.“ No, tak v tom případě mne začíná velice zajímat, jestli se ozve nějaký další kolega, který objeví tento typ stavby na jiných místech naší republiky, event. ho vyfotí a pošle další informace.
Věnujme se ale dále sdělení Jana Jáchymstála: „Technické zařízení budov bylo na tehdejší dobu velmi moderní. Bez nadsázky lze říci, že jsme tehdy byli vzorem pro celou kontinentální Evropu. Sestávalo se z povozové váhy, příjmového koše, svislých dopravních cest, sítové třídičky s odsáváním, spádových dopravních cest s rozváděcími klapkami a hradítky, unikátně řešených podlah s hráděmi, pytlovací váhou atd. atd.“ Senzace! Promluvil odborník!
A tady mail končí s tím, že dostávám nabídku sejít se a všechno řádně prodiskutovat. Samozřejmě přijímám. Chápu a moc dobře vím z vlastní zkušenosti, že každý obor lidské činnosti se dá popsat během dvaceti vteřin v televizní reportáži, ale když mu chce člověk porozumět, musí ho studovat celý život.
Pane kolego, děkuji za Váš příspěvek, určitě si ho se zájmem přečtou o moji čtenáři. Jen ještě pořád nevím, kde se dají sehnat stavební plány těchto a podobných drážních budov. Možná se jen špatně ptám na nesprávných adresách. Tiskový odbor Min. dopravy se neobtěžuje odpovídat na moje dotazy; to už jsem si vyzkoušel. Asi teď mají jiné starosti; třeba jak slovy obhájit snahy nového pana ministra zlikvidovat poctivou práci mnoha dělníků a techniků na železničních a silničních stavbách, které schválily předešlé vlády. Škoda dalších slov…

Hlav, 30. 8. 2010