Honzíkovy vláčky

Drobná vzpomínka na nerealizovaný klukovský sen má happy end

Autor: RoBertino Vydáno: 12.2.2023

Pro našince byl v minulosti většinou prvním a jediným výrobcem železničních modelů sonnebergský podnik PIKO – myšleno ve velikosti N (či potažmo H0). Železná opona sice existovala, ale nebyla neprostupná, takže se formou individuálního dovozu člověk sem tam dozvěděl, co se peče u „ošklivé západní“ konkurence.

Složitá rodinná situace, jejímž líčením bych zabral hodně místa, znamenala, že dědeček sice byl po předcích Čech, ale osud jeho rodiče zavál do Německa. On si ponechal německou národnost, i když od roku 1945 dlel na území Československa. Díky tomu a své neuvěřitelné výřečnosti a schopnosti měl možnost často zajížděl nejen za hranice do NDR, ale i do západního Německa. Při jedné takové příležitosti na svého vnoučka pomyslel. Dovezl mi totiž krásnou tendrovku od firmy Arnold – BR89 a k ní i dva katalogy. Byl to ovšem takový trochu Pyrrhův dar. Záhy chybu pochopil, takže další přísun mašinek ze Západu se nekonal.

Nad katalogem jsem tiše snil a pochopitelně si vysnil i svého favorita. Protože do katalogů byly na konci 60. a začátku 70. let min. st. zařazovány i skutečné snímky železničních vozidel, stala se předmětem mé touhy elektrická lokomotiva E03. Aniž bych to tušil, po dalších více než deseti letech jsem díky základní vojenské službě v nejzápadnější výspě ČSSR shlédl díky přesahu televizního vysílání tuto krasavici v reklamně na Deutsche Bundesbahn. Tím to zdánlivě skončilo.

Obr. 1 – E03 Dresden Hauptbanhof – jedna ze tří muzejních lokomotiv E03 při vzpomínkové jízdě na drážďanském nádraží

Jen pro pořádek – tato těžká šestinápravová rychlíková „elektrika“ řady 103 byla vyvíjena už od renovace západoněmeckých drah v roce 1950. Nicméně kvůli poválečným potížím dostaly západoněmecké státní dráhy první lokomotivu E03 s pořadovým číslem 002 až při slavnostním ceremoniálu 11. února 1965. Na následujícím červnovém Mezinárodním dopravním veletrhu (IVA) měla v čele vlaku na trati mezi Mnichovem a Ausburgem povolenu zvláštní výjimku a jako první souprava s cestujícími v NSR překonala rychlost 200 km/h (po skončení IVA povolení Spolkového ministerstva dopravy skončilo a už tak rychle jet nesměla – povolení bylo uděleno pouze pro tuto akci). Lokomotivy byly rovněž zařazovány do souprav Trans-Europ-Express a staly se v té době vlajkovou „lodí“ německých drah. Ze služby byly E03 postupně vyřazovány od roku 1997, ale tři stroje zůstaly zachovány pro muzejní účely.

E03 z produkce firmy Arnold

Firma Arnold rapido zařadila tuto krasavici do své nabídky již na sklonku 60. let, a to nejen jako sólo lokomotivu, ale rovněž v atraktivním setu soupravy TEE s pěti vagóny. Už tehdy pohled na komplet vzbuzoval úctu. I pokud jde o cenu. Ta činila 89,90 DM. Takže v jinošském věku jenom naznačit, že by se mi líbilo prohánět tuto „elektriku“ na svém kolejišti znamenalo riskovat vážný rodinný konflikt. Když jsem po mnoha letech opět začal oprašovat svou eN-kovou sbírku, tato mašinka v ní bohužel nefigurovala, i když (jak bylo řečeno na úvod), vztah k Arnoldu díky dědovi tu byl.

Obr. 2 – Arnold Rapido 051 (vlevo) – Německá firma Arnold nabízela lokomotivu pod katalogovým číslem 0236 nebo v setu

Obr. 3 – Dokumenty (vpravo) – v úctyhodné krabici dlouhé 52 cm našel majitel servisní příručku k lokomotivě, reklamní letáček Arnold a záruční list s fotografií skutečné soupravy TEE

Až se jednoho krásného dne objevil na jednom bazaru set, jehož existenci jsem znal pouze z obrázků. Navíc za sumu pro někoho sice šílenou, pro mne přijatelnou. Protože – zachovalá krabice, kompletní dokumentace, funkční lokomotiva ve velmi dobrém stavu stejně jako pětice vagónu, a to vše „jen“ za 230 €. Což jak říkám není malá částka, ale dovolím si poznamenat, že v současné době dáte za lokomotivu mnohdy i víc a co se týče shánění rarit, tak proslulá čtyřosá cisterna ČSD zelené barvy od „enderáckého“ výrobce PIKO z roku 1974 byla vydražena před necelým rokem za 223 €. Takže v tomto směru to byl kauf docela slušný.

V krabici je plastové lože potažené modrým sametem, a v něm lokomotiva a pět rychlíkových vagónů: od vyhlídkového přes restaurační, spací po osobní s kupátky a řady sedadel. Vše v typické béžovo-vínové barvě. Jistou nevýhodou je fakt, že pokud si hodláte dát celou soupravu na kolejiště, dosáhne délky přesně 98 cm(!), což v obvykle malých formátech domácích panelů není nic jednoduchého – ostatně, úctu budí už pouhá krabice mající přes půl metru. Jak jsem uvedl, mašinka i vagónky byly prodávány také zvlášť, proto lze vytvořit jiné varianty, ale komplet je komplet.

Obr. 4 – TEE – modelový TEE v měřítku N zabere na délku 98 cm!

Obr. 5 – Vyhlídka – atraktivní vyhlídkový vůz s propracovaným interiérem, jak tomu je i u ostatních vagónů

Věřím tomu, že v dobách předrevolučních se tento set u nás příliš nevyskytoval – pokud vůbec. A po Sametu asi také ne, protože za tu dobu se železniční modelářství posunulo do jiných dimenzí a retro kousky se asi tolik nesháněly. Nicméně pohled na velmi pečlivé a věrné zpracování určitě přiměje železniční fanoušky ocenit práci tehdejších modelářských machrů. Je to zase trochu jiný soudek eN-kového likéru a rozhodně je dobré ho okusit – ne proto, abychom srovnávali, ale objevovali i jiné modelářské skvosty…

Foto autor