Honzíkovy vláčky

Motorový vůz M290.0 Slovenská strela v měřítku N (1)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 25.11.2021

Motorový vůz M290.0 Slovenská strela nevznikl na Slovensku, jak se může nezasvěcený domnívat. Ale ani v Čechách. Jako mnoho jiných motorových vozů či osobních a nákladních aut spatřil tento železniční skvost světlo světa u nás na Moravě, v kopřivnickém závodě TATRA, který tehdy patřil do koncernu Ringhoffer. Tenkrát, v polovině 30. let min. st., to ovšem stejně byly Sudety. Zůstaňme ale u teze, že dějiny vykládají vítězové! Obě dvě M290.0 byly vyrobeny v Československu.

  Bylo to opravdu hodně dávno. Tehdy ještě (prvorepublikové) Československo patřilo mezi nejvyspělejší průmyslové země světa. Tenkrát vznikl na objednávku ČSD ve dvou prototypech rychlý motorový vůz M290, který měl být podle zadání provozován bez přípojných vozů. Odtud jeho konečná délka.¹⁾ Dlužno dodat, že na stejnou výzvu ČSD reagovaly i v tehdejší ČKD v Praze, kde vznikl Stříbrný šíp (M260.0), a v tehdejší Škodě v Plzni, kde vytvořili Modrý šíp (M274.0). Oba si lze prohlédnout např. ZDE.

  Do 2. světové války tehdy chybělo jen několik let a fanatikové za hranicemi usoudili, že svět musí vypadat jinak. Rozvinutá strojírenská výroba a především vysoce kvalifikovaná pracovní síla našich lidí se náramně hodila Němcům. Když nás ostatní mocnosti jednoduše zbaběle zradily (jako i jindy v historii), netrvalo dlouho a Čechy a Moravu obsadili Němci; Slováci se odtrhli sami. České a moravské výrobní podniky pracovaly pro Říši a válka na Východě i Západě mohla běžet na plné obrátky. V průběhu války nebyl pro provoz M290.0 benzín. Byl div, že oba vyrobené motoráky válku přečkaly bez úhony. Vykladači dějin mohou popsat stohy papírů a natočit milión filmů, ale stejně nikdo smysluplně a nahlas nevysvětlil, proč nám Američané, Britové a Rusové (v menší míře) po vyhrané válce vybombardovali (vlastně až na konci války) ty nejlepší a pro poválečnou obnovu země ty nejpotřebnější výrobní závody? Všechny politicko-historické výklady těchto událostí jsou pro kočku! Tak to bylo a nikdo to už nezmění. Oba motoráky M290.0 se rozjely hned po konci války, ale prý hlavně vozily vládní delegace, mimo jiné k norimberskému soudu… Na svoji původní trasu se dostaly jen sporadicky. Údajně ztratily původně plánovaný význam.

______________________________

1) Blíže popisuje historii vzniku a technickou charakteristiku vozu např. parostroj.net – ZDE

.

Slovenská strela

 Je zajímavé, že jak v českých, tak moravských zemích se pro tyto motoráky vžil slovenský název; málo kdo řekne „střela“. Možná proto, že už „dne 17. 2. 1936 ministerstvo železnic potvrzuje višňovou barvu vozů se střechou v barvě starého zlata a 28. 2. přiděluje oba vozy k ředitelství Bratislava.“²⁾ Tím asi vznikl klamný dojem, že vozy odjakživa patří Slovensku.

  Ačkoli tento název dnes vztahujeme především k oněm dvěma vyrobeným motorovým vozům, M290.001 a 002, ve skutečnosti byl tento název prioritně vymyšlen pro označení vlakového spoje (odborně se tomu říká porejonym³⁾ ) mezi tehdy československými městy Bratislavou a Prahou.

  Jak se nám podařilo zjistit, porejonym Slovenská strela byl pravděpodobně první u nás použitý. Zmiňuje to ve své práci M. Ficnarová, cit.: „Slovenská strela byla prvním oficiálně pojmenovaným vlakovým spojem čistě v režii Československých drah.“⁴⁾

  K dotvrzení tohoto faktu nechť poslouží skutečnost, že duo motorových vozů M290.0 jezdilo na zmíněné trase mezi lety 1936–1939 a pak ještě velmi krátce v r. 1945. Ale i když v pozdějších letech spojení na této trati zajišťovaly i další motorové vozy a vlaky tažené různými lokomotivami, Pendolino nevyjímaje⁵⁾, samotné označení spoje bylo v průběhu let s přestávkami zachováno, byť v několika modifikacích. Pokud nedošlo k nějaké nové změně, naposledy se vyskytovalo označení Metropolitan Slovenská strela.

  Mnohokrát omílanou zajímavostí je, že motorové vozy M290.0 vynikaly komfortem pro cestující, ale především rychlostí spojení mezi oběma městy. Podle dochovaných jízdních řádů se ví, že celková řádná jízdní doba byla 4 h 18 min, pravda s jedinou zastávkou, což bylo o cca hodinu méně než u spoje vedeného na této trati parní lokomotivou. Až v 21. stolení byl tento rekord překonán elektrickými jednotkami 680 Pendolino.⁶⁾

 

Obr. 1 – Reklamní plakát na Slovenskou strelu. Zdroj: internet

_______________________________

2) tamtéž
3) viz článek „Víte, co to jsou Porejonyma“? – In: Honzíkovy vláčky – ZDE
4) FICNAROVÁ, Michaela. Vlastní jména vlakových spojů (porejonyma) na území ČR v letech 1993–2011, s. 15. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka. Vedoucí práce Mgr. Michaela Boháčová, Ph.D.. Dostupné online.
5) In: Slovenská strela – Wikipedie (wikipedia.org)
6) tamtéž 

.

Pokroková konstrukce Slovenské strely

  Dosahovaná rychlost motorových vozů M290.0 byla zásluhou pokrokové konstrukce, jak podrobně zmapoval např. parostroj.net⁷⁾. S využitím zde publikovaného lze s jistým odstupem konstatovat, že tehdejší konstruktéři a dopravní stratégové vycházeli z reality té doby. Mám na mysli např. nízkou váhu vozů, což odpovídalo tehdy existujícímu lehkému traťovému svršku a požadované maximální rychlosti vozu. S tím souvisel také tehdy dosažený technický pokrok ve vývoji benzínových a naftových motorů, či řešení elektromechanického přenosu výkonu od motorů na pojezdová kola. Do konstrukce se bezpochyby promítly zkušenosti z výroby nákladních automobilů Tatra, vč. uplatnění designu, především pokud jde o řešení aerodynamické karosérie atd. Dlužno zmínit, že v konstrukčním týmu vedeným věhlasným Hansem Ledwinkou pracovali nejlepší odborníci, které v té době Tatra měla, např. Ing. Aurel Erdös, výpočtář a znalec pevnostních výpočtů, Ing. Wolker, bývalý šéf konstrukce ve Studénce, nebo Ing. Josef Sousedík, skvělý elektrotechnik. Do týmu je nutné po právu zařadit i architekta Ing. Arch. Vladimíra Grégra (architektonické řešení karosérie) a mj. i sochaře Nušla, který je autorem státního znaku na čelech vozů. Ovšem bez skvělých, bohužel bezejmenných, techniků a dělníků, by Slovenská strela nevznikla.

  Pokud jde o dosažené rychlosti motorového vozu M290.0, dobový tisk (podle parostroj.net) v roce 1936 uvádí:⁸⁾ „Na trati Praha – Bratislava (397 km) jezdí od července dva nové motorové vozy, které dosahují největší dosud rychlosti na československých drahách. Nejrychlejší parní vlak (Balkánský rychlík) projede tuto trať průměrně v čase 351 minut (346 tam a 357 zpět), čemuž odpovídá cestovní rychlost 68 km/hod, zastavuje třikrát. Slovenská strela jezdí trať za 260,5 minuty, tedy cestovní rychlostí 91 km/hod, zastavuje jednou v Brně (po stavební úpravě trati bude možno zkrátit jízdní dobu až na 240 minut, čímž cestovní rychlost dostoupí 100 km/hod). Při zkušební jízdě (3. června 1936) dosáhl jeden z motorových vozů rychlosti 148 km/hod na dráze 500 m dlouhé, při střední jízdní rychlosti 110 km/hod na trati Přerov – Česká Třebová s dvěma zastávkami. Uvedená maximální rychlost je na československých drahách maximální.“

_______________________________________

7) In: M290.0 – Slovenská strela (parostroj.net)
8) tamtéž 

.

Model M290.0 v měřítku N

  Dlouhé roky „odolával“ motorový vůz M290.0 ztvárnění v modelových měřítcích. Dal bych krk na to, že současný „modelářský boom“ (ve všech obvyklých měřítcích) nastal až teprve poté, co před časem prostřednictvím tisku vešlo ve známost, že se v Kopřivnici dochovaný jeden ze dvou motorových vozů bude rekonstruovat. A rekonstrukce skutečně začala, a jak víme, již byla zdárně dokončena.⁹⁾ Jistě velmi záslužná práce!

  Čtenář Honzíkových vláčků určitě neočekává, že nyní pojednám o všech modelech M290.0 v měřítcích gigantických, pologigantických a jiných. Samozřejmě, že ne. Čas věnuji jen modelu karosérie v měřítku N z dílny Pavla Číže, jehož firmu převzal Milan Tomek – ZDE -, modelu, který se nejspíš objevil na tuzemském modelářském trhu jako první a nemýlím-li se, tak i zatím jediný. Jako ke všem, i k tomuto odlitku modelu z resinu lze mít výhrady, ale rozhodně není cílem tohoto článku jakákoliv kritika. Naopak. Není-li po ruce pro srovnání model konkurence, je bezpředmětné mudrovat o tom, jak by to či ono mělo vypadat. Pro všechny mudrce, kteří vypouští své kritické úvahy na téma Čížových/Tomkových modelů, mám doporučení: Sežeň si podklady, sedni k počítači, vytvoř výkresy a zkus model třeba vytisknout. Až pak kritizuj práci jiných!

Příprava odlitku karosérie na barvení

  Odlitek karosérie M 290.0 má relativně správné rozměry i proporce. V měřítku N samozřejmě musely být některé detaily pominuty. Kvalita odlitku i povrchu je dobrá, bez zjevných chyb a deformací. (Hovořím o tom odlitku, který jsem si koupil.) Při opracování (zejm. broušením) je odlitek pochopitelně náchylný k praskání některých drobných částí, jako jsou např. příčky v oknech, což je ovšem dáno křehkostí použitého materiálu (resin). S velkou opatrností lze ale vnitřní dutinu karosérie opracovávat pomocí brusných kotoučů a tvarových fréz upnutých v ruční vrtací frézce. Event. drobné poškození lze opravit dvousložkovým epoxidovým lepidlem. Trochu víc námahy dá vytvarování čelní stěny s pěti okny.

  Učinil jsem také zkušenost, že pod střechou má odlitek dost silnou vrstvu resinu, tzn., že masa resinu zasahuje až do úrovně horního rámu oken, v jedné části i přes ně. Aby šla okna dobře zasklívat fólií (zevnitř), opatrně jsem čelní frézou probrousil střechu vevnitř podél horních rámů oken o cca 0,5 – 1 mm. Hloubku probroušení jsem kontroloval průsvitem přes silnou LED-žárovku. Zasklení fólií tl. 0,1 mm, přilepené zevnitř přes všechny boční okenní otvory, je standard bez nutnosti bližšího popisu. Nově jsem použil kitaři doporučované lepidlo CONTACTA CLEAR od Revell. Má tu přednost, že i když se jím fólie potřísní, po zaschnutí není téměř nic vidět.

  Pokud jde o zasklení čelních oken kabin, ověřil jsem si, že nepůjdou zasklívat pomocí zevnitř ohnuté fólie. Proto jsem zvolil použití zasklívací kapaliny MICRO KRISTAL KLEAR od Microscale Industries, Inc.¹⁰⁾

  Použití MICRO KRISTAL KLEAR. Do okenního otvoru přípravek nanáším ve dvou fázích. Nejdříve naberu kapičku přípravku na špičku ostrého štětečku a opatrně potřu boční hrany okenního otvoru. Vzápětí s větší kapkou vykryji krouživým pohybem štětcem vnitřní prostor okna. Přípravek má tendenci vzlínat a tak ochotně vytvoří blanku. Je otázkou cviku a zkušeností, kolik přípravku aplikovat, resp. jak silná má blanka být. Jako vždy platí: méně znamená více. Bříškem prstu setřu event. přebytečný prostředek z okolí okna a hotovo! V žádném případě dodatečně na blanku nekapu další vrstvu, nezkouším pícháním jak se věci mají… Přípravek zasychá několik hodin, proto pokud možno model postavím tak, aby právě zasklená okna byla v horizontální (nikoliv vertikální) rovině. Z čehož vyplývá, že jednotlivé strany modelu zasklívám postupně, s přestávkou i několika hodin.

  Zásadní ale je, že prostředek MICRO KRISTAL KLEAR se nesmí před použitím zamíchat či protřepat, protože jinak se do disperze přimíchají jemné bublinky vzduchu, a ty jsou pak patrné v zaschlé okenní fólii. A to je špatně. Prostředek samozřejmě zamíchat lze, ale pak je třeba nechat bublinky vybublat. Lze tomu pomoct v podtlakové nádobě.

Poznámka: Omlouvám se za nesystémovost ve výkladu, neboť zasklívání je pochopitelně vždy až zcela poslední operace při dokončování karosérie. Přichází na pořad dne až po nabarvení karosérie, nalepení obtisků a přestříknutí celé karosérie krycím lakem. Ale šla mi „myšlenková nit“, tak jsem psal 🙂 .

  Zkoušel jsem přestříkat okna hned po zasklení (a zaschnutí) MICRO KRISTAL KLEAR lesklým lakem. Neutrpěla škodu a není to poznat. Podotýkám však, že od jisté doby hotový model nestříkám matným lakem; maximálně polomatným, ale většinou lesklým. U matného laku by to asi na zasklených oknech bylo poznat. Tak proto doporučuji zasklívání až úplně nakonec.

__________________________________

9) viz „Masakr v Lužné“. In: Honzíkovy vláčky – ZDE
10) Mám za to, že už jsem tento přípravek na stránkách Honzíkových vláčků představoval, ale teď to v té přemíře svých statí nemůžu najít. A je dokonce možné, že jsem se o něm nevyjádřil lichotivě. 🙂 Musím se tedy opravit. Není to zase tak špatný přípravek (je rozhodně lepší jak známý prostředek Clearfix od Humbrol). Ale, musí být čerstvý, nikoliv vyschlý (a tím pádem příliš hustý). S největší pravděpodobností se jedná o nějakou formu disperzního lepidla, které po zaschnutí vytvrdne a zprůhlední. Bohužel, i v dobře uzavřené nádobce vysychá. Od tohoto zjištění natahuji přes nádobku gumový prst.

.

Barvení karosérie

  Nikoliv poprvé se mi nepovedl nástřik karosérie z resinu barvou hned na první dobrou, byť jsem při stříkání postupoval doporučovaným postupem: tj. důkladné omytí v jarové vodě, dokonalé opláchnutí čistou vodou a umytí v isopropylalkoholu v ultrazvukové čističce, poté následoval nástřik surfacerem, pak v tenkých vrstvách barva.¹¹⁾ Při strhávání maskovacích pásek se mi barva sloupla až na základ.

Obr. 2 – První nepovedený pokus nastříkání karosérie modelu M290 barvou

.

  Zdařil se teprve až druhý pokus. Popíšu postup:

• mám za to, že povrch resinového odlitku se jeví i po všelijakém omývání jako „mastný“,
• proto jsem ho po smytí „staré“ barvy (viz výše) a opakovaném omytí celé karosérie v isopropylalkoholu celý důkladně přebrousil jemným smirkem (hrubost 1200) pod vodou, až povrch ztratil lesk; dal jsem si práci, aby zmatněný povrch byl všude, i v různých záhybech atd., což byla piplačka¹²⁾,
• celou karosérii jsem důkladně vydrhnul zubním kartáčkem a zubní pastou (značka asi není důležitá 🙂 ),
• po té s požitím téhož kartáčku jsem karosérii dokonale smýval vlažnou vodou,
• následovalo osušení karosérie na vzduchu déle jak 24 hod.

  Z diskuse s kolegy vyplynulo, že někomu na resinové odlitky pomáhá nástřik přípravkem MODEL PAINT PLASTIC PRIMER (od Dupli Color). Jelikož jsem našel ve svých zásobách obdobný „modelářský zázrak“, tj. základovku TAMIYA COLOR FOR PLAST ve spreji (a nechtělo se mi čekat na doručení prvně uvedeného přípravku), nastříkal jsem karosérii M290.0 tímto „super“-základem. Bohužel, nikde se nedočteme, na jakém principu přípravek funguje a jestli to nakonec není jen obchodní trik, jak z modelářovy kapsy vytahat další peníze. Ale když to funguje? Logicky vzato, přípravek asi nějak chemicky naruší povrch resinového odlitku a další jeho složka (barva) k měnu lépe přilne.

  Vznikl pěkný sametový téměř černý matový povrch. (Poznámka: sprej má bohužel velkou trysku, takže vypouští na relativně malý model hodně přípravku; je třeba si stříkání vyzkoušet a přípravek aplikovat z větší dálky). K nanesení přípravku na model stačila jedna vrstva. Po 4 hodinách jsem mohl maskovat.

Obr. 3 – Nástřik modelu přípravkem Tamiya Color for Plast. Vznikl pěkný matový povrch. Zde už po nastříkání střechy starozlatou barvou.

____________________________________

11) V této souvislosti doporučuji znovu se vrátit k článku, „Barvení plastových modelů, aneb Jak připravit model z odlitku z pryskyřice k barvení“, který jsme napsali s Karlem Brejšou – In: Honzíkovy vláčky – ZDE. Je v něm soustředěno vše důležité. Nicméně, zde se v dalším odstavci zmiňuji o dalším zajímavém přípravku vymyšleném pro resinové odlitky, který stojí za to vyzkoušet.
12) U dalších modelů jsem byl díly Luboši Domalípovi – ZDE – naveden na daleko dokonalejší úpravu povrchu odlitých resinových karosérií, stejně jako těch vytištěných metodou 3D tisku, spořívající v jejich opískování. Ale ne každý má tuto možnost…

.

Odstíny barev pro M290.0

  Dostávám se k odstínům barev. U originálního motorového vozu M290.0 použili jeho tvůrci jen dvě barvy (pomineme-li černo-šedou na nárazníky a podvozky). O jejich správné odstíny by se ale i po 85 letech byly schopní modeláři poprat. Dotazem v archivu podniku TATRA, a. s., jsem sice získal dobovou informaci, která (stručně řečeno) zněla „červená višňová“ a „stará zlatá“, ale zkuste takové odstíny najít mezi modelářskými barvami? Problém je totiž v tom, že v 30. letech samozřejmě existovaly podnikové normy, nikoliv však mezinárodní standardy RAL. Přesněji: oni už v Německu RAL existovaly, ale ještě asi nebyly mezinárodně uznávané. Navíc, „stará zlatá“ je definovaná především mezi tiskařskými (grafickými) barvami, dokonce v různých zemích různě. A i kdyby, dnes už je všechno stejně jinak. Barvy namíchané počítačem řízenými míchačkami podle i té nejlepší mezinárodní normy stejně nebudou odpovídat těm, které namíchali – při vší úctě – lakýrníci v Tatrovce někdy v roce 1935. Zcela dokonale popsal míchání barev v reálu na dílně Karel Brejša v již cit. článku.¹³⁾

______________________________________

13) In: Honzíkovy vláčky – „Barvení plastových modelů, aneb Jak připravit model z odlitku z pryskyřice k barvení“, kap. Výběr a míchání odstínů barev – ZDE

.

  Copak, převažující červená? Tam se modelářská veřejnost shodla převážně na RAL 3004 (což by měla být „červeň višňová“), ale tu prezentuje v modelářských barvách jen Agama (C54), kterou nepoužívám. Bohužel Vallejo ji nezná. Použil jsem proto odstín 70.926 – a basta.

  No, a „stará zlatá“? Ta vznikla tenkrát asi podobně, jako když alchymisté císaře Rudolfa louhovali zlato z uhlí, slivovice, krve pannen a netopýřího drápku. Uvedu dva návody na její namíchání – můj a Karla Brejši. (Ještě jsme kvůli covidovému hausarestu neměli možnost porovnat, kdo vymyslel krásnější odstín 🙂 )

Složení barvy „stará zlatá“ z barev Vallejo MODEL Air (dle hlav):
71.074 – Brite – 10 kapek
71.077 – Wood – 1 kap.
71.132 – Agent White – 3 kap.
71.135 – Chrome Yellow – 1 kap.
71.061 – ředidlo – 8 kap.

Složení barvy „stará zlatá“ z barev Vallejo MODEL Air (dle Brejši):
71.032 – Golden Brown – 5 ml
71.002 – Medium Yellow – 2 kap.
71.050 – Light Grey – 4 kap.

VÝZVA: Najde se někdo, kdo pošle svoji recepturu na odstín „staré zlaté“?

  Také bylo trošku více diskuse o tvaru „fleku“ se staré zlaté na střeše. Všimli jste si zajisté, že ke každé lokomotivě, vagonu atd. existují miliony fotek, ale jen zcela výjimečně z nadhledu, přesněji zacílené na střechu? Bohužel. A to i u fotek archivovaných nejrůznějšími muzei. Komu by se chtělo lozit po žebřících a riskovat zásah elektrickým proudem, že? 🙂 . A to byl asi i případ M290.0. Existuje snad jen jedna jediná nedatovaná fotka, bohužel v černobílém provedení, která však dostatečně dokumentuje „tajemství“ na střeše. Snímek vnikl údajně v dávné době, když se oba motoráky setkali při cestě proti sobě v Přerově (podle jízdního řádu tam ale nikdy nestavěly 🙂 ). Tak asi při nějakých testovacích jízdách…

Obr. 4 – Zřejmě jediná dokumentární fotografie odhalující tvar barevného nátěru střechy odstínem staré zlaté barvy. Zdroj: internet

Obr. 5 – Pokus o zadokumentování barevného odstínu střechy motoráku M290.002 v Lužné u Rakovníka dne 9. 10. 2021

.

  Pro každého zkušenějšího modeláře bude na rozhodnutí, jaký tvar „fleku“ ze starozlaté barvy na střeše vytvoří. Jak je patrné z obr. 3, na „super“-základ jsem nejdříve stříkal starozlatou („flek“ jsem možná zbytečně zamaskoval) a pak po dokonalém zaschnutí této barvy jsem místo s „flekem“ zakryl páskou a celý model stříkal červenou. Výsledek je dobrý.

Obr. 6a-d) – Model po nastříkání obou barevných odstínů

.

Obtisky

  V současné době je mezi dodavateli kvalitních = čitelných obtisků pro modely v N-ku nejaktivnější firma Martina Palaščáka MArfDKnL – ZDE (po sdělení, že Martin bydlí ve Dvoře Králové nad Labem již lze tajemný název firmy dešifrovat). Kromě čitelnosti je velkým kladem obtisků jejich rozumná cena. Snad ještě významnější je pro každého modeláře osazovací plán, který autor dodává ke každé sadě obtisků, vč. správných odstínů barev. Úžasně potřebná pomůcka! A konečně, vesměs se jedná o tzv. obtisky inverzní, které mají díky tisku bílé barvy lepší kvalitu a i v N-ku jsou dobře čitelné. Vše ostatní, co je potřeba vědět, je uvedeno na Martinových stránkách.

  Za pomoci „živé“ a „mrtvé“ vodičky od Agamy jsem obtisky bezproblémově nalepil na doporučená místa na bocích a čelech karosérie. V této souvislosti je třeba dodat, že Martin Palaščák měl velkou snahu vytvořit pro tento model místo obtisku čelní státní znak z leptu. V tomto měřítku se to ani po několika pokusech nepovedlo. Snad se najde někdo, komu se tato titěrnost povede vytvořit pomocí kvalitního 3D tisku.

.

Konečné úpravy karosérie

  V karosérii je nutné ještě provrtat otvory pro čelní, zadní a horní světla (na odlitku naznačeno), které budu řešit světlovody nasvícenými LED SMD.

  V závislosti na rozhodnutí, jak bude vyřešen pojezd, jsem dolepit dorazy uvnitř karosérie pro fixaci nasazené karosérie na pojezd.

  O zasklení oken a konečném přestříkání lakem už jsem psal výše.

Obr. 7 – Překrásné foto rekonstruované M290.002 v Martinicích (Krkonoše). Autor mně neznámý (pokud se ozve, rád doplním jeho jméno). Zdroj: internet

Foto hlav, internet (3)

(Konec 1. dílu; pokračování připravuju)

.

 

 

Rubrika: Lokomotivy, MODELY, ZPRÁVY
Počet přečtení: 5 313 | Tisknout: | Poslat: