Honzíkovy vláčky

Ozvučení modelu motorové lokomotivy T458.1 (721) Velký Hektor v měřítku N

Autor: admin Vydáno: 10.11.2018

Model mimořádně úspěšné československé dieselové lokomotivy T458.1, později přeznačené na řadu 721, které se neřekne jinak než Velký Hektor, v měřítku N, nabídla v nedávné době modelářům a milovníkům mašinek česká firma MTB. Do té doby tyto modely prakticky existovaly snad pouze v několika exemplářích, které si skuteční modeláři dokázali postavit vlastnoručně z leptu.

Malý a velký Hektor

Čtyřnápravovou dieselovou lokomotivu s elektrickým přenosem výkonu T458.1 (721) vyvinuli a dlouhé roky vyráběli (1962 – 1972) v ČKD Praha. Její předchůdkyní byla neméně úspěšná posunovací lokomotiva T435.0 (720), která měla mj. o kousek kratší rám, byla pomalejší a lehčí. Proto máme dva Hektory – malého a velkého. Ve Wikipedii.cz se uvádí, že na Slovensku se jí přezdívalo „Ťavka“ (velbloudek). Velký Hektor byl úspěšně exportován, např. do SSSR pod označením ČME2.

„Hnací agregát T458.1 (typ 6 S 310 DR) odpovídá původní řadě T435.0 a výkon je shodný. Stroj má ale delší rám (délka přes nárazníky je 13,28 m, celkový rozvor 9,1 m a rozvor náprav v podvozku 2,4 m), kývačkové podvozky s plochou tornou byly nové konstrukce a měly větší palivovou nádrž (4 000 l). Převodový poměr trakčních elektromotorů na nápravách byl změněn a změnil se i průměr kol (z 1 000 na 1 050 mm – dle požadavku sovětského zákazníka). Max. rychlost vzrostla na 80 km/h a úpravy trakčních motorů typu TE 004 přinesly zvýšení trvalé tažné síly na 12 t (řada T435.0, resp. 720 měla 10,4 t). Kompresor K 3 lok dává 160 m3 vzduchu/hod. Hmotnost lokomotivy je 74 t a nápravový tlak se zvýšil na 18,5 t. V kabině je jen jeden řídící pult – na pravé straně (jízda kapotou vpřed). Pro snížení nadměrné hlučnosti byl dosazen nový a účinnější tlumič výfuku.“ ¹⁾

A když už jsme u vzpomínek na minulost, dodejme, že „Velkého Hektora později nahradily lokomotivy řady 740 a 742. Lokomotiva řady 740 (do roku 1987 řada T448.0) byla čtyřnápravová dieselelektrická lokomotiva, vyráběná v letech 1973 – 1989 lokomotivkou ČKD v Praze pro potřeby vleček československého průmyslu. Obdobné lokomotivy s označením T448-P byly dodávány také do Polska. Celkovým počtem 620 vyrobených kusů (z toho 161 typu T448-P) jde o nejvyráběnější vlečkovou lokomotivu v tuzemsku, sloužící v závodové dopravě mnoha průmyslových podniků do současnosti. Z řady 740 byla později v ČKD odvozena vylehčená řada 742 (T466.2) pro použití na státních drahách, taktéž vyrobená v mnohasetkusových sériích (přezdívá se jí většinou ´Kocour´.“ ²⁾

Model Velkého Hektora od firmy MTB v měřítku N

Kdo sleduje produkci tuzemské firmy známe po zkratkou MTB³⁾, za kterou stojí všem skutečným modelářům dobře známý konstruktér a podnikatel Ing. Vítězslav Báňa, zajisté ví, že v měřítku 1:160 byly dosud (X/2018) na trh uvedeny čtyři modely motorových lokomotiv (v celkem 15ti mutacích) a dva další modely jsou v závěrečné přípravě výroby. Těmi, které už jsou na trhu, jsou:
– T478.3, al. ř. 750, 753, 754 – Brejlovec
– T478.1, al. ř. 749, 751 a 752 – Bardotka
– T466.2, al. ř. 740, 742 – Kocour
– T458.1, al. ř. 721 – Velký Hektor

Všechny modely lokomotiv jsou standardně připraveny na digitalizaci, tak jak je dnes obvyklé u všech výrobců. V modelech je instalováno rozhraní Next18, do kterého stačí nasadit dekodér téměř libovolného výrobce (ovšem v provedení „mini“).

Firma MTB ale své modely v měřítku N nepřipravuje pro ozvučení, tedy pro instalaci zvukového dekodéru a reproduktoru, a to především z důvodu zvýšeného nároku na prostor pro dekodér a reproduktor.⁴⁾

Postup úpravy modelu T458.1 (721) pro instalaci zvukového dekodéru

Následující řešení ozvučení modelu lokomotivy T458.1 (721) v měřítku 1:160 od Zdeňka Slabého tedy nelze chápat jako „důkaz“ toho, že i takto maličký model ozvučit lze, ale jako jedno z možných řešení, které ovšem znamená rozsáhlý zásah do původní konstrukce modelu. Není snad třeba dodávat, že tímto zásahem zanikají všechna zákonná práva na reklamaci výrobku u výrobce.

Opakovaně zdůrazňujeme, že dále popsané řešení není jediné možné. A dále:

1. Řešení je přizpůsobeno aplikaci dekodéru od firmy Doehler-Haass (SRN), typ SD10A-3, tedy tzv. dekodéru s vodiči (obr. 1). Tento dekodér má rozměr 21,2×9,1×3,4 mm, což je nesmírně důležitý údaj, neboť dekodér téže firmy typ SD18A s konektorem Next18 (jenž by šel snadno nasadit na konektor instalovaný v modelu) má rozměr 25×9,5×2,8 mm, tedy je téměř o 4 mm delší. Ale pozor! Nověji se v katalogu firmy Doehler-Haass uvádí rozměr 21,4×9,0x3,2 mm (obr. 2), takže možná inovovaná verze… Šlo by uvažovat též o použití dekodéru SD16A s rozměrem 20,2×10,5×3,0, ale ten má rozhraní PluX16, které je pochopitelně neslučitelné se „samičkou“ konektoru Next18 instalovanou v modelu. Autor zde popisovaného řešení proto „oželel“ přípravu výrobce na digitalizace (instalace konektoru Next18) kvůli rozměru zvukového dekodéru, ale musel drasticky upravit dps a zátěž modelu.

2. Do dekodéru bylo nutné nahrát zvukový projekt z německé lokomotivy V100 (ještě lepší výsledek by byl se zvukem z lokomotivy V160), protože firma Doehler-Haass zatím nemá ve svém zvukovém archivu zvuk lokomotivy T458.1.

Poznámka: Pokud by někdo trval na originálním zvuku T458.1, musel by následující řešení úpravy modelu pro digitalizaci se zvukem přizpůsobit např. pro dekodér ZIMO, do kterého by si zajistil nahrání zvukového projektu od kolegy Smutka⁵⁾, ale problém je v tom, že by nesměl být širší jak 9,8 mm. Této podmínce by mohly vyhovovat zvukový dekodér MX649 s NEM 651 nebo vodiči (23x9x4 mm), ale to zde nebudeme řešit.

Obr. 1a – Dekodér Doehler-Haass (SRN), typ SD10A-3

Obr. 1b – Dekodér Doehler-Haass, typ SD18A

Jak začít?

Vlastní úprava modelu spočívá v jeho částečné demontáži, jak je patrné na obr. 3 a násl., úpravě (zkrácení) desky plošných spojů (dále jen „dps“) a výrobě nové zátěže.

Obr. 2 – Model T458.1 (N) po zakoupení; v krabičce je uložen v plastovém lůžku

Obr. 3 – Sejmutí skříně karosérie; pružné pojistky jsou v čelech skříně karosérie

Obr. 4 – Odšroubování desky plošných spojů (dps) a odpájení vodičů

Obr. 5a – Po sejmutí dps se odkryje přístup k zátěži, která je připevněna dvěma šroubky k podpěrám na rámu

Poznámka k instalaci (nezvukového) dekodéru

Na obr. 5a je patrné, jak výrobce vyřešil instalaci (nezvukového) dekodéru. Jak už je uvedeno, dps je osazena konektorem Next18 („samičkou“). Dekodér je ve finále umístěn v prostoru kabiny lokomotivy, ale zespodu na dps (viz ilustrační obr. 5b, 5c, 5d, 5e).

To je vskutku netradiční řešení, které konstruktér zvolil nepochybně proto, že v tomto modelu usilovně „hledal“ místečko, kam dekodér umístit. Už ale zřejmě nedomyslel, jak neskutečně obtížná bude samotná instalace dekodéru do konektoru, přičemž svůj zamýšlený postup instalace neuvedl v návodu. Ze zkušeností několika modelářů, kteří už mají instalaci dekodéru do tohoto modelu za sebou, vyplývá, že pokud se po mnoha pokusech a bez odmontování (a odpájení) dps (jak je vidět na obr. 5a) podaří správně „nacvaknout“ dekodér do konektoru (a neponičit ho), tak je nanejvýš účelné před nasazením skříně karosérie plastové boky konektoru velmi opatrně slepit nejlépe dvousložkovým lepidlem (šipka na obr. 5b), protože jinak se při nasazování výlisku skříně karosérie stoprocentně podaří dekodér z konektoru vysunout.⁶⁾

Obr. 5b – Pohled z levého boku na model T458.1 (N) po sejmutí skříně karosérie s instalovaným (nezvukovým) dekodérem (zde ZIMO MX618N18); šipka označuje místo, kde je z boku konektoru kapka lepidla přidržující dekodér, aby jej nešlo vysunout z konektoru při nasazování karosérie. Vlevo nad motorem se setrvačníkem je vidět zátěž (černá součástka) a ještě více vlevo otočný čep podvozku, nahoře je dps, patrná je kabina (vpravo),l v níž je dekodér; po stranách motoru jsou na rámu obě podpěry zátěže

Obr. 5c – Detail umístění (nezvukového) dekodéru a vpravo vyměněné vodiče k LED (viz dále)

Obr. 5d – Pohled na model shora, kde je především patrná dps

Obr. 5e – Pohled na model z čela (od kabiny)

Obr. 6 – Po odšroubování dvou šroubků a sejmutí zátěže je uvolněn přístup k motoru se setrvačníkem a „levému“ (záleží na pohledu) otočnému čepu podvozku zakrytému plechem; právě zde bude následně umístěn reproduktor; nad pravým čepem je kabina strojvůdce

Nejsložitější část úpravy

Nyní začíná nejsložitější část úpravy spočívající v měření, vážení, řezání, pilování atd. Dekodér D-H SD10A-3 máme změřený – má rozměry 21,2×9,1×3,4 mm. Nejmenší reproduktor na trhu je od firmy ZIMO a má rozměr 8×12 mm. Odmontovaná zátěž musí „ustoupit“ potřebě „zvukové digitalizace“, budeme ji muset vyrobit znovu, a to z nejtěžšího dostupného materiálu, kterým je olovo. Není to ale zase tak složité. Kdo nemá vhodný polotovar, dokáže si zajisté odlít olověný kvádřík, přičemž každý ví, že nejlevnějším zdrojem materiálu jsou tzv. rybářská olůvka.

Doplňme, že vnitřní rozměry skříně karosérie jsou šířka=10, celková výška=15, délka motorového prostoru ke kabině je 62, celkem pak 71 mm. Originální zátěž má rozměry (d x š x v) 51×9,6×5,5 mm a je zřejmě tradičně zhotovena z nějaké zinkové slitiny. Její hmotnost je 18 g. Nově zhotovená zátěž z olova bude podstatně kratší a nižší. Záměrně neuvádíme přesné rozměry, kromě šířky, která nemůže být více jak 9,6 mm, protože bude věcí každého modeláře, jak novou zátěž připasuje s ohledem na jím použitý zvukový dekodér. Námi zhotovený olověný odlitek po opracování má hmotnost 14 g.

Poznámka k odlévání olova: Na prvním místě je při tomto procesu bezpečnost! Jednak o vlastní zdraví (brýle, štít, rukavice atd.), jednak požární, zejm. pokud olovo tavíme plamenem. Matrici (master) pro budoucí odlitek vyrobíme nejlépe ze dřeva, plastu, sádry… Formu můžeme zhotovit rovněž ze sádry (pozor na separaci), nebo z Lukoprénu. Ten snadno „přežije“ teplotu roztaveného olova. Olovo roztavené na el. vařiči nebo el. nebo plynovou páječkou apod. opatrně nalijeme do velmi dobře vysušené formy (je-li ze sádry) a olovo necháme vychladnout. Odformujeme. Protože počítáme s opracováním odlitku, vyrobíme si ho o maličko větší. Na ilustračním obrázku (obr. 7) je odlitek pořízený k podobnému účelu v sádrové formě.

Obr. 7 – Olověný odlitek zátěže pořízený v sádrové formě

Instalace nové zátěže

Olověný odlitek má po opracování hmotnost 14 g. Níže ještě nabídneme řešení, jak ony chybějící 4 g doplnit. Rozměrově je upravený podle šířky původní zátěže (9,6 mm max.), výška a délka je přizpůsobená potřebám instalovaného dekodéru a reproduktoru. V tomto případě bylo opracování prototypu odlitku na zkoušku provedeno prostým řezáním a pilováním. Kdo má možnost frézování, zajisté toho využije…

Obr. 8, 9 – Opracovaný olověný odlitek nově vyrobené zátěže

Obr. 10 – Nová zátěž je přišroubovaná jedním šroubkem k „levé“ podpěře na rámu (k pravé podpěře kvůli zkrácení nedosáhne) a k horní ploše motorku je přilepena oboustrannou lepicí páskou; tento způsob uchycení je dostačují, jak potvrdily provozní zkoušky

Obr. 11 – Reproduktor (ZIMO, 8×12 mm) je přilepený oboustrannou lepicí páskou ke krytu „levého“ otočného čepu podvozku a z boku k zátěži

Úprava desky plošných spojů (dps)

Následuje úprava původní dps. Bohužel, při instalaci dekodéru Doehler-Haass nelze využít typ SD18A (s Next18). Důvody jsou hlavně dva:
– rozměry SD18A,
– nešťastné umístění konektoru Next18 na dps.

Rozměr dekodéru je 21,4×9,0x3,2 mm, takže do prostoru v kabině, kde je na délku prostor max. 15 mm se v žádném případě nevejde, i kdyby konektor Next18 nebyl umístěn daleko od okraje dps směrem k jejímu středu, ale na jejím okraji. Prostě, výrobci zvukových dekodéru se musí ještě více snažit, aby vyznavačům N-ka nepřidělávali vrásky na čele… 🙂

Na obr. 13 je patrné to, co je již výše uvedeno, totiž, že „samička“ konektoru Next18 je instalována na dps na její rubové straně. Kromě toho je vidět, že namísto na okraji je blíže ke středu dps.

Obr. 13 – Rubová strana dps s konektorem Next18

A nyní jen pro odvážné 🙂 . 18-ti pinový konektor je nutné odpájet nebo ubrousit.

Obr. 14 – Naznačení ubroušení konektoru

Obr. 15 – … a tady už je výsledek

Na obr. 16 a násl. je ukázáno postupné připojování dekodéru SD10A-3 k dps a dalším pájecím bodů v modelu. V této stati neuvádíme přesné pájecí body na dps.

Obr. 16 – Připojování dekodéru SD10A-3 k dps

Obr. 17 – Připojování dekodéru SD10A-3 k dps

Obr. 18 – Po připájení vodičů je dekodér k dps fixován oboustrannou lepicí páskou; ve finále před montáží je vhodné jej překrýt izolační páskou. Připomínáme, že dekodér je připevněn na rubu dps

Obr. 19 – Připojování dekodéru SD10A-3 k dps

Obr. 20 – Připájení vodičů k motoru

Obr. 21 – Připájení vodičů k reproduktoru

Obr. 22 – Připájení vodičů od sběračů napájení z kolejí

Obr. 23 – Přichycení dps k nové zátěži šroubkem M2

Obr. 24 – Celkový pohled na sestavený model s novou zátěží

Oprava osvětlení zadních světel a dovážení

Zadní osvětlení řeší výrobce dvěma LED připájenými na maličké dps umístěné těsně nad rámem v zadním čele. Ona dps lze vyjmout. Propojení LED s horní dps (kde jsou instalovány rezistory) je bohužel provedeno velmi neforemnými lakovanými drátky. Jejich připájení u všech modelů, které jsme viděli, je naprosto neprofesionální. Stačí málo a ulomí se. Možná i proto, že jejich konce nebyly před pájením dostatečně odizolovány(?!). Je proto nanejvýš vhodné tyto drátky vyměnit za tenké vodiče (průřez 0,05mm2), jak je vidět na obr. 5b, 5c a 5e.

V této souvislosti ještě drobná poznámka: Výrobce přesně podle originálu neinstaloval červené LED (zadní světla). Je tedy správné, že lokomotiva svítí pouze bílými světly podle směru jízdy.

Obr. 25 –Osvětlení u kabiny (připojení LED) je potřeba předělat
.

V prostoru kabiny i po instalaci zvukového dekodéru je stále dost místa (cca 6 mm) pro umístění dodatečné zátěže; tvar je patrný na obr. 29. Zátěž je zhotovena z olověné destičky tl. 2 mm a v kabině je přilepena oboustrannou lepicí páskou. Má hmotnost 3 g.

Obr. 26 – Dodatečná olověná zátěž do kabiny mající hmotnost 3 g

Obr. 27 – Na lícní straně dps je potřeba před montáží skříně karosérie izolovat lepicí páskou pájecí body, od kterých byl odpájen (odbroušen) konektor Next18

Obr. 28 – … a je hotovo. Zbývá nasadit skříň karosérie a model vyzkoušet
.

Závěr

Na závěr si dovolujeme poznamenat, že výše popsaná „zvuková digitalizace“ modelu T458.1 v měřítku N není první z dílny autora. Autor již provedl několik úprav těchto modelů a odzkoušel při tom různé postupy. První z nich spočíval v prostém zkrácení originální zátěže ze zinkové slitiny, jak je patrné na dalších obrázcích. Takto upravený model samozřejmě jezdí, ale díky odebrané zátěži nemá dostatečný výkon při tahání vlaku. Proto byla vyzkoušena náhrada zátěže z olova, jak je popsáno výše. Model takto upravený má lepší jízdní vlastnosti.

Obr. 29, 30 – Instalace zvukového dekodéru SD10A-3 po úpravě (zkrácení) originální zátěže

______________________________________

1) In: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_721
2) In: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_740
3) MTB-model je výrobce železničních modelů, založený v r. 2010 v Praze a pod jménem firmy Segala group, s.r.o., dodává výrobky odborným prodejnám (nemá vlastní prodej). Výrobní program je zaměřen na konstrukci a výrobu modelů H0 ,TT a N a dalších doplňků pro modeláře. Výroba je umístěna v českém regionu a snahou firmy je nabídnout sortiment modelů ze vzorů železnic ČR, SR (býv. ČSSR) a sousedícího Polska. In: http://www.mtb-model.com/index.php
4) Jak známo, mezi skupinou modelářů, kteří kritizují absenci přípravy modelů MTB na zvuk a výrobcem (Ing. Báňa) proběhla na toto téma bouřlivá diskuze (viz modely-diskuze-biz), která neskončila smírem a prozatím ani řešením. S ohledem na to, že zmíněný diskusní portál ale není ani zdaleka reprezentativním informačním kanálem, naopak v řadě ohledů to je anonymní „žumpa“ mnohdy nekompetentních názorů, ve které bohužel zanikají seriózní nápady, návrhy, či řešení vzdělaných, šikovných a zkušených lidí (zejm. díky špatnému moderování některých rubrik portálu není řadový čtenář schopný oddělit „obilí od plev“), nemá cenu se k této diskusi vracet a postoj výrobce k danému tématu odsuzovat, ani obhajovat. Prostě, výrobci se t.č. jeví, že v jeho de facto malosériové výrobě modelů by bylo nanejvýš obtížné zajistit takovou konstrukci modelů, aby se do nich daly bez větších obtíží instalovat současné (pro N-ko stále ještě velké) komponenty pro ozvučení modelů. A to je nutné akceptovat, ať se to komu líbí či nelíbí. Otázkou naprosto jinou je, zda-li by bylo účelné uskutečnit na toto téma odbornou diskusi např. formou semináře, kde by zazněly jak hlas konstruktéra a výrobce modelů, tak názory odborné veřejnosti, resp. uživatelů modelů MTB. A i kdyby se nakonec našlo nějaké technické řešení, co si budeme povídat, stejně by všechno záviselo na penězích. Netušíme, kdo z kritiků by byl ochoten přispět nemalou finanční částkou na vývoj a výrobu? Je třeba si uvědomit, že firma MTB není výzkumný ústav či akademická laboratoř (kde obvykle mizí v „černé díře“ miliony), ale normální firma v soukromých rukou, který musí především vyrábět a prodávat fungující modely, aby měl na výplaty zaměstnanců..!
5) viz http://www.jacek-modely.cz/zvukovy-projekt-hektor-720-721/; Petr Smutek, alias Jacek, je podle našich informací jediným dodavatelem zvukového projektu zpracovaného podle skutečného zvuku motoru Velkého Hektora. Rozhodně tento projekt nenajdeme u tradičních zahraničních výrobců, resp. dodavatelů dekodérů, např. ESU, cTelektronik, Doehler-Haass, Kühn, ZIMO, LENZ atd. Petr Smutek své vlastní projekty nahrává výhradně do zvukových dekodérů od firmy ZIMO (Rakousko) sám, nebo prostřednictvím několika modelářských firem a obchodů.
6) Tento postup poprvé použil Karel Brejša

Redakční úprava a doplnění textu Jan Hlaváček. Foto Zdeněk Slabý, hlav (5b-e, 7), Deohler-Haass (1a-b); autoři se omlouvají za zhoršenou kvalitu některých snímků

Autoři této stati opakovaně upozorňují, že v případě úpravy modelu podle výše uvedeného návodu zanikají všechna zákonná práva na reklamaci výrobku u výrobce (prodejce).