Honzíkovy vláčky

Vánoční besídky

Už dlouho mne neudivuje, že na vánoce není mráz a sníh, jak si to pamatuji z dob svého mládí. K pochopení příčin oteplování snad ani nepotřebuji číst závěry několikadenních vědeckých konferencí. Ostatně, kdo má zdravý rozum a nějaký ten křížek na krku a kouká kolem sebe, ví to taky. Jen výjimečně se najde někdo, kdo tvrdí a píše knihy o tom, že klimatické změny neexistují. Spíš je mi divné, jak často po sobě se v posledních letech opakují vánoční besídky, o kterých poctivě referuji. Vždyť ta minulá byla nedávno, ne?

  Pravda, nic se neopakuje jako přes kopírák, i když závěr roku v Naganu se odehrává podle hodně podobného scénáře. Z preventivních důvodů jsme letos museli přesunout konzumaci svatomartinské husy do jiného gastronomického zařízení, protože v „našem“ Naganu se to z jistých důvodů jevilo jako velice riskantní. Ovšem předvánoční posezení nad modelářskými starostmi nebylo třeba stěhovat jinam.

  Snad pravidelná osvěta o modelářské besedě zapříčinila, že se tentokrát akce jinak uzavřené společnosti účastnilo i nemálo externistů. Zbylo pro ně sice místo na okraji stolu, ale protože se chovali slušně a přátelsky, dostali přičichnout i ke vzorkům domácí prudce, které se zde zrovna testovaly. Také Jirkovo cukroví šlo na dračku přesto, že statečně přiznal, že ho nepekl on, ale děvčata z jisté pankrácké cukrárny, ke které má ovšem vřelý vztah skrze vedoucí cukrářku. 

[Show as slideshow]

  Tradičně nezklamal Fulda, kterého lze bez nadsázky po letitých zkušenostech pasovat do role krále vynálezců. Ve velké nákupní tašce, ve které jiní přivážejí potravinové zásoby z Polska, on dovlekl několik kilogramů technických přístrojů a výpočetní techniky, s pomocí kterých pak do úmoru zdobil ty nejlevnější vánoční koule, které sehnal. Coby doyen jsem byl obdarován jako první. Krásnou stříbrnou kouli pomalovanou obrázky lihovým fixem barvy zlaté, červené a černé jako pivní půllitr, rozjetý expresní vlak v oblouku a nápisem „Honza“ jsem cestou domů z hospody převážel opatrně, vědom si toho, že jen špatný pohled na křehkou vánoční ozdobu by ji mohl zničit, natož nějaký pád ze schodů. Až posléze jsem se dozvěděl, že tato čínská vánoční koule z akrylátu je téměř nerozbitná.

[Show as slideshow]

  Beseda plynula bez zádrhelů a nenarušil ji ani zlý duch, který letos ovládl např. dosud poklidnou komunitu jisté skupiny spolku „Z“ a zasel tam semínko nevraživosti, podezíravosti a osočování vedoucí až k úvahám o dělení majetku, a jenž na chviličku kalil i předvánoční atmosféru v Naganu. Názorové rozdíly mezi lidmi jsou naprosto normální. Když ovšem při sporech o nové pohledy má navrch demagogie či dokonce mamon, může přijít krize. Pak jsou slyšet i obavy jak nepřijít o vlastní vložené investice. Mě už vlastně nezajímá celé to víření okolo situace patrné již před delším časem, kdy jsem onen vážený a ctěný spolek „Z“ opustil (a také napsal důvod proč to dělám). Snad to nikdy nebude zajímat ani jisté orgány.

  Dlužno dodat, že štamgasti modelářské besedy z Nagana byly letos obdarováni „naší“ šikovnou servírkou Alenkou svítícími andělíčky. A pusu dostal i ten, kdo nebyl oholený (ale schytal si to)!

  Toš, klidný konec roku, pěkné vánoce a zdraví v roce následujícím. To vám přejeme rovnou za Nagana!

*   *   * 

  Modelářská besídka ve větším pokračovala v sobotu v menze UK v Opletalce. Zažil jsem tam už několik vánočních (vlastně těsně předvánočních) výměnných modelářských setkání, ale takové „maso“, které tam bylo tentokrát okolo deváté hodiny, nepamatuju. To i někteří na pohled odvážní modeláři si chvílemi netroufali vniknout do přeplněných uliček a bláhově se domnívali, že po obchvatu přes „balkon“ to bude bezpečnější. Nebylo. Vraceli se orvaní a podupaní. A nemyslím si, že by za to mohla individua, která tentokrát nepřišla s baťůžky, ale rovnou s horolezeckými krosnami na zádech.

  A kupodivu se tam i hodně nakupovalo. To co se nedařilo celý podzim se podařilo za pár hodin během sobotní „burzy“. Že by kupní síla českých modelářů opravdu zesílila? Spíš si myslím, že jen byly do oběhu vráceny pracně naškudlené skromné úspory.

  Nevěřím ani tomu že by výměnné setkání oživilo několik zahraničních prodejců. Jednoho takové jsem objevil po příchodu u svého stolku (a že chodím na „burzu“ dost brzo), jak si tam začíná rozbalovat kufry a krabice. Nevěřil jsem vlastním očím. Když začal „Proszę pana, chciałbym sprzedać tutaj…“ (nebo něco v tom smyslu), bylo mi jasné, kolik bije… Vyhodit ho na jeho místo o pár stolů dál bylo dost náročné, protože byl hodně neodbytný. Prát se neumím, a tak jsem začal pána vlastnoručně stěhovat. Lomil rukama a kvílel, že jsem necita. Moc by mne zajímalo, odkud byly modely bez krabiček, které prodával. Zlaté „sousedky“ z Kroměříže, které bohužel zase nepřijely.

Záskok po dobu technické přestávky

  Pár lidí přišlo jen tak pokecat si, což vždycky obzvlášť kvituji. Zaslechl jsem i pár nepublikovatelných drbů 🙂 . Radost mám z toho, že modeláři přišli na chuť štětinovým brousícím a leštícím kotoučkům od firmy 3M, které ale bohužel nikoliv moji vinou právě letos nehorázně zdražily u dodavatele a občas se stávají nedostupné. Naopak chirurgické a zubařské nástroje od firmy MEDIN, které jsem z jejich portfolia vybral coby nejvhodnější pro modeláře, si letos svoji nízkou cenu udržely a zatím nemám informace, že by to mělo být jinak. Také lepty od Jirky Šafáře – MINATUR (jejichž prodej mi je laskavostí výrobce povolen  🙂  ) a neskromně přiznávám, že i některé moje lepty šly na odbyt, zatímco celý podzim si jich nikdo ani nevšimnul. A kupodivu – prodal jsem kompletní skladovou zásobu pilek JLC, snad proto, že to bylo nejlevnější zboží na stole…

  Nakonec jsme si všichni společně popřáli hezké vánoce a tradičně jsme odjeli s panem kolegou Tvrzem a Mojdlem na „čínu“ do jedné břevnovské restaurace. Vánoční besídku jsme pak zakončili (rovněž tradičně) u kafíčka a dortíčku v blízké cukrárně. Kolega Tvrz mi sice nadal, protože mi stále nejezdí kolejiště, ale na druhou stranu mi slíbil, že mi příští rok chytne kapra.

  Do konce roku toho už asi moc nenaděláme. Tiše závidím těm, co splnili modelářský plán; já mezi ně nepatřím a tak nejspíš – až na svátky přijedou vnoučci – tak zase uslyším: „A dědo, proč furt nemůžeme jezdit s vláčky?!“ A já se budu stydět jak na první hodině v tanečních a těžko budu vnoučkům vysvětlovat, že mne už delší čas víc zajímá sestavování rodokmenu.

Foto Richard, JirkaŠ a hlav

.

Počet přečtení: 8 131 | Tisknout: | Poslat: