Skříňka na vlaky v modelářské klubovně v Roudnici n/L.
Vydáno: 5.3.2015Už je to nějaký čas, co jsem se pochlubil svými plexisklovými skříňkami na modely – ZDE a ZDE. Mezitím jsem na internetu zahlédl několik dalších řešení. V létě 2013 jsem se k tématu vrátil článkem „Kam s nimi?“ – ZDE -, kde jsem prezentoval skříňku, kterou používal J. Merhaut a dále „motorizované“ řešení publikované na webu Bahn87.de – ZDE. Tuto hodně sofistikovanou verzi zopakoval v jednodušším provedení Karel Brejša v klubovně modelářského kroužku v Základní škole K. Jeřábka v Roudnici nad Labem.
Není pochyb o tom, že mít připravené sestavené vlaky v „pohotovostní poloze“ a moci s nimi kdykoliv vyjet na kolejiště je ideální řešení. Rozhodně je to lepší, jak vlak pracně sestavovat z jednotlivých vagonů „někde“ uložených a připřahovat k nim trakční vozidlo. To samé v obráceném sledu pak zopakovat při rozebírání vlaku. Navíc, dnešní moderní soupravy (rychlovlaky) v některých případech dokonce ani takovou „snadnou“ manipulaci neumožňují díky speciálním spřáhlům. Skříňka na sestavené vlaky ale přece jenom nějaké místo zabere, nehledě na to, že musí být vhodně umístěna ve vztahu ke kolejišti, což není vždy možné realizovat. V klubovně modelářského kroužku v Roudnici je místa relativně dost a tak od inspirace k realizaci nebyla cesta zase až tak dlouhá a složitá. 🙂
Karel Brejša zvolil ruční ovládání skříňky, byť o elektrifikaci a elektronizaci pohonu (v duchu toho, co jsem napsal v předposledním odstavci ZDE) prý uvažoval také. Nakonec ale rozhodlo méně náročné řešení.
Obr. 1, 2 – Celkový a polodetailní pohled na skříňku na vlaky s ručním ovládáním; vlevo je patrná výjezdová/vjezdová kolej s ovládacím panelem
.
Skříňka je sestavené z odřezků nábytkových desek s obvyklou povrchovou úpravou. Tvoří ji devět polic. Má rozměry 1200 (š) x 1000 mm (v), hloubka polic je 80 mm celková hloubka je 100 mm. Svislý bok ve směru výjezdu vlaků je odklápěcí (pianový pant). Čelo skříňky tvoří plexisklo, zasunované do drážek v rámu a částečně eliminující vnikání prachu. Na policích jsou přilepeny koleje, do kterých je přes pomocný ovládací panel přivedeno napájení (vč. digitálního signálu J, K).
Obr. 3 – Detail napojení výjezdové/vjezdové koleje po aretaci první police shora
Obr. 4 – Připojení napájení (vpravo) se signálem J, K
.
Skříňka je zavěšená na konstrukci z jäklu a profilů (rám). Na zádech skříňky jsou připevněna čtyři silonová kolečka, která (dvě a dvě) zapadají do dvou svislých profilových lišt připevněných v rámu, čímž je zajištěn přesný svislý pohyb skříňky. Snadný pohyb skříňky vyvažuje závaží z železných plátů, spojené se skříňkou ocelovým lankem přes kladku ukotvenou v horní části rámu. Středem rámu (mezi vodícími lištami) je vedena tyč s aretačními otvory, do kterých zapadá aretační kolík, jenž je součástí blokovacího zařízení přišroubovaného k hornímu rámu skříňky. Vertikální vzdálenost aretačních otvorů přesně odpovídá vzdálenosti mezi policemi s kolejnicemi.
Obr. 5 – Detail silonového kolečka zajišťující přesné vedení skříňky v profilové liště
Obr. 6 – Detail připevnění lanka ke skříňce a blokovací zařízení s aretečním kolíkem
Obr. 7 – Kladka
Obr. 8 – Protizávaží
.
Pohyb skříňky nahoru a dolu v rámu je snadný s ohledem na protizávaží. Stačí povytáhnout aretační kolík a posunout skříňku do přibližné pozice (vybrané police s vlakem), pustit kolík aretace, který zapadne do otvoru v aretační tyči, čímž se příslušná kolej nastaví přesně naproti výjezdové koleji, jenž vede směrem do skrytého nádraží v kolejišti. „Vrtání otvorů v aretační tyči bylo dosti pracné, protože jsem musel dodržet velkou přesnost,“ vysvětluje konstrukci Karel. „Jelikož deska s výjezdovou kolejí je pevně připevněna ke zdi a ani se nehne, přece jenom jisté vůle mezi kolečky a profilovými lištami způsobují určité nepřesnosti v nastavení mezi kolejemi ve skříňce a výjezdovou kolejí. Proto jsem některé kolejnice ve skříňce musel v místě styku v řádu max. desítek milimetrů posunout nebo podložit,“ dodává Brejša. Jak jsme měli možnost se přesvědčit, vůle na přechodu jsou minimální, takže nevadí ani v měřítku N a vlaky bezproblémově přejíždí ze skříňky do kolejiště a opačně.
Obr. 9 – Horní část rámu, kde je patrná kladka a také horní část aretační tyče
Obr. 10 – Detail blokovacího zařízení s aretačním kolíkem; na aretační tyči je patrný další otvor, do kterého zapadá aretační kolík
.
Zajímavou součástí roudnické skříňky na vlaky je i čistička lokomotiv a vozů, která je instalovaná na příjezdové koleji mezi skříňkou a skrytým nádražím. Jedná se o známé zařízení německé firmy LUX vybavené jemným brusným elementem v místech obou kolejnic. Ty se proti sobě pohybují a tím čistí kolečka lokomotiv a vozů. „Po testech jsem vedle čističky musel vytvořit druhou kolej, po které se vlaky vrací do skříňky,“ ukazuje Brejša. „To proto, že touto čističkou projede vlak tažený, nikoliv tlačený.“ Takže, když se vlak vrací do skříňky, tedy je lokomotivou tlačen, musí čističku objet.
Obr. 11 – Čištička lokomotiv a vozů
Obr. 12 – Ovládací panel
Obr. 13 – Detailní pohled na skřínku s výjezdem (vlevo)
Obr. 14 – Celkový pohled na skřínku s výjezdem (vlevo)
Foto hlav
.
Rubrika: Kolejiště, STAVBY, ZPRÁVY
5.3.2015 at 16:46
Dobré řešení, moc pěkná a řemeslná práce, hodilo by se.
Jirka