Honzíkovy vláčky

Jak na „klonování“ drobných doplňků do kolejiště?

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 5.8.2014

Instalování nejrůznějších drobných doplňků, postaviček, laviček, plotů atd. do kolejiště zajisté patří až do závěrečné etapy stavby kolejiště (a vřele to i doporučuji, především kvůli vlastní nešikovnosti, díky které se obvykle tyhle věcičky snadno urvou či jinak zničí…). Ale podle známého rčení „co můžeš udělat hned, neodkládej na zítra“ si v této stati dovoluji zopakovat, jak lze snadno a bez větší námahy připravit si tyto nejrůznější doplňky, jenž budou použity, až na ně přijde čas.

  Nechť je mi odpuštěno, že pro opakované odlévání podle jedné předlohy jsem použil v modelařině nepříslušného pojmu „klonování“. Slovo je to však moderní, všichni mu rozumí a není cizácké, jako tisíce jiných. Leč k věci.

  Ono jde o to, že až si modelář vzpomene, že tam či onam potřebuje kus plotu, zídku, schody, niku, komín, římsu a kdoví co ještě, tak buď už má tuhle drobnou věc někde přilepenou (coby součást stavebnice), anebo si nevzpomene, do které krabice si ji odložil, aby ji později „snadno“ našel 🙂 (můj případ; furt něco hledám a zpravidla objevuji jiné, už dávno zapomenuté věci). Jinými slovy, jestliže narazím např. v nějaké stavebnici modelového domečku apod. na nějaký pěkný trojrozměrný doplněk, zapřemýšlím, jestli bych ho neužil ještě někde jinde, případně jestli některý z kamarádů by neměl radost, kdybych mu ho nabídnul. A vrhnu se na „klonování“.

  Stalo se, že jsem objevil v krabici jedné stavebnice městského domu – blíže ZDE – dva kousky cihlového plotu. I když mám zásobu okrasných plotů z leptu – ZDE, k čemuž mi jeden kamarád slíbil vylaserovat sloupky 🙂 , tenhle cihlový plot se mi náramně líbí. Hned jsem věděl, kam se budou hodit. Budu jich potřebovat asi dvacet.

Obr. 1 – Předloha pro „klonování“

.

  Ještě ale než se rozepíši o „klonování“, tak učiním dvě poznámky: Je třeba zdůraznit, že totéž, co budu popisovat o „klonování“, se týká rovněž odlévání série předmětů podle vlastnoručně vymodelované předlohy (někdo té předloze říká „master“, i když to asi není správné slovo, nevím). Rozdíl tedy bude jen v tom, kdo vytvořil předlohu.

  Zadruhé. Budu popisovat jednoduché „amatérské“ odlévání, leč v bezpočtu případů naprosto dostačující. Profíci používají sofistikovanější metody odlévání, včetně vakuování, resp. odlévaní tzv. „na blanku“ atd. Používané materiály na formy i odlitky jsou ale obvykle stejné.

*       *       *

  Takže, když z nějaké stavebnice domečku získám nějaký pěkný komín, cihlový plot, zídku atd., zvážím, jestli jich nebudu potřebovat víc. Kvalita těchto drobností bývá totiž vynikající, mnohdy se něco podobného ani nepodaří v domácích podmínkách vytvořit. Tyto díly totiž vznikají na konstrukčních stolech firem, které se věnují tlakovému stříkání plastů, což je hodně složitá a přesná výroba. Proto jsou díly pro naše modely budov, mostů, věží atd. velmi dobře a do všech detailů propracované.

Materiály na „klonování“

  Základem pro „naklonování“ takového dílu je forma a pak nějaká odlévací hmota.

  Pokud jde o materiál pro formy, naučil jsem se téměř na všechno používat silikonové kaučuky od firmy ELCHEMCo, Praha – ZDE. Před tím jsem vyzkoušel všelijaké hmoty, včetně oblíbeného Lukoprenu (v různých provedeních). Prakticky si dnes vystačím jen s výrobkem označeným ZA 4 LT (druhý nejpružnější ve škále asi deseti druhů silikonových kaučuků). Jak popisuje sám výrobce, „má velmi vysokou elasticitu“. Je skutečně mimořádně elastický, takže formu lze natáhnout na všechny možné strany a tím z ní naprosto snadno vyprostit jak předlohu, tak odlévané výrobky. Výrobce v datalistu uvádí, že vydrží až 500% natažení, a přitom i po takto drastickém deformování se opět smrskne na původní tvar. Nutno zdůraznit, že je tedy ideální pro vytvoření formy i takových dílů (tvarů), pro které by se jinak musely vytvářet dvoudílné formy. Po vytvrdnutí má tento silikonový kaučuk červeno-růžovou barvu. Dodává se v kilovém balení a míchá se ze dvou složek v poměru 1 : 1.

  Před mícháním silikonu si spočítám přibližný vnitřní objem formy (je škoda vylévat do koše nadbytečný drahocenný materiál). Injekční stříkačkou nasaji z jedné plechovky polovinu objemu první a z druhé plechovky polovinu objemu druhé složky. Ve skleněné či plastové nádobce krátce (do 30 vteřin) promíchám obě složky a hned směs pomalu vliji do připravené formy. Pozor na bublinky! Dají se částečně eliminovat pomalým opatrným mícháním a pak také naléváním hmoty tenkým pramínkem. A také jemným poťukáváním na hranu formy je lze celkem snadno „vyhnat“. Při vytvrzování silikonu není třeba vakuovat, i když kdo má možnost, určitě to je lepší.

  Není problém, když si člověk špatně spočítá požadovaný objem; v rychlosti lze domíchat další dávku silikonu a dolít ji do formy. Obě vrstvy se snadno spojí.

  Po vytvrdnutí (za několik hodin) je silikon na povrchu jakoby mastný, což je jeho přednost, protože není třeba jej před odlévání separovat. Forma obvykle vydrží více jak dvacet velmi kvalitních odlitků; časem může dojít k drobným poškozením hran, anebo jemných výstupků ve formě.

  Už dlouhý čas používám jako odlévací hmotu rychletuhnoucí odlévací polyuretanové pryskyřice AXSON. Pryskyřice AXSON se velmi snadno zpracovávají (mísí se v poměru 1 : 1, takže u toho člověk nemusí moc přemýšlet), mají výbornou zatékavost, dají se (podle typu) rychle odformovat, protože rychle tuhnou, mají výborné mechanické a tepelné vlastnosti (snadnou se brousí, řežou atd.), jsou nevodivé a přilnou na ně snad jakékoliv modelářské barvy, vč. patinovacích past a prášků.

  Profesionální využití pryskyřic AXSON je mnohostranné; používají se jak pro výrobu forem, tak tenkostěnných odlitků i odlitků s proměnlivou sílou stěn, či odlitků masivních (při naplnění minerálním plnivem). Našly ale bohaté uplatnění i v malosériové výrobě a v dílnách modelářů.

  Prodávají se v balení 2krát 0,9+0,9 kg.

Následující tabulka nabízí přehled prodávaných druhů:

Název	Barva	Mísící poměr	Viskozita	Hustota	Doba zpracování	Doba odformování	Tvrdost Shore	Teplotní odlnost
F16		1 : 1	80	1,05	2:30	30 min.	72D	100°C
F18	béžová	1 : 1	75	1,08	3:30	30 min.	70D	80°C
F19		1 : 1	78	1,07	8:00	2 hod.	72D	100°C
F31		1 : 1	28	1,07	2:10	30 min.	73D	100°C
F33		1 : 1	35	1,03	1:50	20 min.	70D	95°C

Zdroj: www.chemex.cz

  Zvykl jsem si používat typ F18. Z hlediska fyzikálních vlastností není co řešit, vyhovuje mi především to, že stačí krátce promíchat obě části směsi a ještě zbývá dostatek času na zalití do formy. Směs je relativně velmi řídká, proto dobře zatéká i do složitých forem a dobře kopíruje členitý povrch.

  Mám vyzkoušené, že odformování je možné udělat dříve, než jak uvádí výrobce (je potřeba odhadnou správný čas). Takto předčasně odformovaný odlitek je ještě dostatečné tvárný, takže jej lze například ohnout či jinak tvarovat (římsa u kamenné stěny apod.). Ani pryskyřici AXSON není třeba vakuovat, i když samozřejmě ve vakuu uniknou bublinky dokonaleji. Ale s ohledem na rychlost tuhnutí to musí být pěkný fofr!

.

Bezpečnost při práci

  Při práci s těmito materiály je třeba si uvědomit, že to jsou chemikálie, více či méně agresivní pro tělo uživatele. Výrobce ke každému balení dodává kromě návodu i bezpečností pravidla, která nemá cenu podceňovat. Je na každém, jak si chrání své zdraví. Osobně nemám problém s potřísněním pokožky rukou (nejsem alergik), takže nepracuji v rukavicích. Stačí mi, když si po práci ruce dokonale umyju mýdlem. Ale oči si chráním brýlemi vždycky, protože už mi zbývá jen jedno, se kterým se koukám na svět. A podle zákon schválnosti by při nešikovném pohybu kapička pryskyřice určitě přistála právě v tom oku, které ještě vidí.

.
Vytvoření formy

  Předně je potřeba si najít (nebo udělat) vhodnou krabičku, do které budeme zaformovávat (děsný slovo) předlohu. Její rozměr by měl kopírovat velikost a tvar předlohy. Není třeba přidávat více jak 5 mm materiálu okolo formovaného předmětu, pokud bude silikonová forma (po vyjmutí předlohy, resp. před odléváním) opět vložena do krabičky. Stěny krabičky totiž silikonovou formu fixují a to je potřeba. Tento silikon totiž není totéž, co „tvrdý“ Lukopren.

  Když se mi nepodaří sehnat vhodnou plastovou krabičku (schovávám si různé plastové obaly od nástrojů apod.), tak z odpadu dřevěných latiček, plastů, ale ještě lépe ze zbytků mosazného plechu od leptů si potřebnou krabičku postavím. Spájet krabičku přesně na míru je dílem několika minut. Pozor: Jestliže se použijí i čistě ohoblované dřevěné laťky, je potřeba je dokonale separovat, nebo alespoň je oblepit páskou, alobalem, nebo je zabalit do tenkého igelitu, mikrotenu apod. Dřevo je savé a nemuselo by se podařit silikonový kaučuk od něho odtrhnout.

Obr. 2 – 4 – Krabička pro formu spájená z mosazného plechu; silikonová forma zpětně vložená do krabičky; pryskyřice zalitá do formy

.

  Ještě před volbou velikosti krabičky je potřeba si rozmyslet, jak se do ní umístí předloha, resp. „klonovaný“ předmět před tím, než okolo něho nalije silikonový kaučuk. Obvykle to dělám tak, že předmět přilepím svojí základnou, dnem (kapičkou vteřinového lepidla, dvoustrannou lepicí páskou, kapičkou silikonového lepidla apod.) ke dnu krabičky. Když se předloha v krabičce nezafixuje, tak po nalití silikonu určitě vyplave na jeho hladinu.

  Následně si namíchám potřebné množství silikonového kaučuku a pomaličku s ním zaliju předlohu v krabičce, a to tak, že nejvyšší místo předmětu je přelito několikamilimetrovou vrstvičkou silikonu.

  Po vyproštění formy z krabičky a odformování předlohy formu otočím a vložím ji zpátky do krabičky (abych fixoval boční stěny). Pak nalévám odlévací hmotu až po hranu formy.

  Ale lze to i jinak: Předmět přilepím (viz výše) opačně a silikon zalévám jen do úrovně jeho základny. Toto jsem použil třeba u „klonovaného“ cihlového plotu, který mi posloužil k obrazového dokumentaci tohoto článku.

  Po vytvrdnutí silikonového kaučuku formu vyjmu a vyprostím předlohu. Opět ji vložím do krabičky a odlévám do formy pryskyřici.

  Pokud jde o vyprošťování silikonové formy z krabičky, resp. předlohy z formy, nejlépe to jde prstem nebo tupým nástrojem. Silikon postupně stiskávám u stěn krabičky a hrany předlohy, čímž se odlepuje. S citem odlepím předlohu od dna krabičky a předlohu postupně vyprostím z formy. Tady se v plném míře ukáže výhoda veliké pružnosti silikonového kaučuku.

.
Odlévání („klonování“) předmětů

  Odborníci vědí, že první a druhý odlitek slouží k tzv. vyčištění formy, další dva pak jako budoucí předloha při více sériovém odlévání. Pátý až dvacátý odlitek je použitelný. Tolik teorie. U takového předmětu, jakým byl cihlový plot si zase tak velkou starost s počítáním odlitků dělat nemusíme. Zaprvé, drobné nedokonalosti odlitků nejsou na úkor kvality, protože v reálu také není nic ideální stejné, a navíc hodně toho zakryje barva. Zadruhé, je velký rozdíl mezi odlitkem karosérie lokomotivy a na druhé straně odlitkem komínu, plotu, či schodů.

  Namíchanou pryskyřici (AXSON) nalévám do formy z laboratorní kádinky s hubičkou, která zajišťuje tenký pramínek lité pryskyřice. Snažím se zalévat jen předlohu ve formě a nikoliv cvrndat vedle. Pokud se to nepovede, před zhotovením dalšího odlitku je potřeba povrch formy dokonale očistit, tj. odstranit zbytky zaschlé pryskyřice.

  Následně velmi jemně pohnu (párátkem) pružnými stěnami formy, aby pryskyřice zatekla do všech míst a současně aby unikly případné bublinky. Se stejným cílem párkrát poťukám na stěny krabičky, ve které spočívá forma. Jeli to potřeba, doplním několika kapičkami hladinu pryskyřice, aby nebyla pod hranou formy, ani se přes ni přelévala. Nejlépe to jde špičkou párátka.

  A je to. Pak už jen čekám, až pryskyřice vytvrdne. Odlitek vyjmu z formy, formu očistím, zkontroluji a naliji do ní další várku pryskyřice. A mezi tím, jak mi pryskyřice tuhne, napíšu třeba další článek pro web :-).

Obr. 5, 6 – „Naklonované“ cihlové ploty

.

Barvení a patinování

  Od té doby, co jsem si koupil utralzvukovou čističku, tak v ní máchám nejen dioptrické brýle, ale všechno, co mi projde rukama :-). Lepty, osazené DPS, ale také odlitky z pryskyřice AXSON. I tato pryskyřice je totiž po vyjmutí z formy na povrchu jakoby mastná. Do lázně v čističce přidám pár kapek saponátu. Po pár minutách jsou předměty krásně čisté, zatímco ve vodě plave milion droboučkých částeček, které by jinak překryla barva.

  Jelikož jsem dospěl k poznání, že nejlepší modelářský kompresor je ten, co prodává Pavel Mihula, s obyčejnou jednočinnou pistolí, a že doma nejméně smrdí (vlastně vůbec nesmrdí) tzv. vodou ředitelné barvy Vallejo, nepoužívám nic jiného. Míchám je přímo v nádržce pistole, ředím je částečně originálním ředidlem a také obyčejnou vodou tak, aby barva z pistole pěkně stříkala a ještě kryla, a hlavně, nespěchám a mezi jednotlivými vrstvami nechám barvu zaschnout. Ona usychá dost rychle. A hlavně – nedělám ze stříkání barev vědu!

Obr. 7, 8 – Důkaz, že s miniaturní modelářskou stříkačkou a barvami Vallejo se dá stříkat i v bytě

.

  V případě barvení odlitků cihlových plotů jsem podle originální předlohy namíchal hnědo-červenou barvu (z hnědé a červené), do které jsem kápnul i trošku černé. První vrstvu barvy jsem jen tak fouknul, abych předmět lehce obarvil, dalšími vrstvami jsem pak ploty dobarvil. Zapomněl jsem říct, že jsem si jednotlivé ploty napíchal na modelářské špendlíky a část přilepil kapičkou lepidla na špejli, abych s nimi mohl manipulovat před tryskou pistole.

  Když „cihlová“ barva dostatečně zaschla, tak jsem ještě do zbytku barvy vmíchal víc černé a bílé (= šedá) a z větší dálky jednotlivé ploty nepravidelně přefoukl. Druhý den jsem pak aplikoval olejovou umbru pálenou naředěnou kobaltovým sikativem, která zatekla do spár mezi cihlami, a po hodině či dvou opatrně přebytek barvy setřel kousky papírové utěrky. A bylo nepatinováno.

Obr. 9, 10 – Odlitky cihlových plotů po první a dalších vrstvách barvy Vallejo. Bude následovat patinování

Obr. 11 – 13 – Instalace cihlových plotů do kolejiště (těsně po zalepení)

*      *      *

  Nic nového pod sluncem, že? Však jsem taky tento příspěvek zařadil do rubriky „Znáš to?“ Protože si myslím, že tohle „klonování“ už zná každý 🙂 .

Foto autor

.

Rubrika: DÍLNA, Materiál, ZNÁŠ TO?, Zpracování, ZPRÁVY
Počet přečtení: 10 554 | Tisknout: | Poslat: