Honzíkovy vláčky

Několik střípků ze života před nadcházejícím létem

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 15.6.2014

Dlouhé bude čekání nadšenců železničního modelářství, kteří nestihli poslední předprázdninovou (červnovou) „burzu“. Až 13. září se pro ně opět otevře Menza v Opletalově ul. v Praze 1. Od několika prodejců jsem sice zaslechl, že v sobotu přišlo méně lidí, ale u mého stánku bylo stále živo. Už jsem několikrát vyjádřil, že já si spíš považuji oné „modelářské besedy“, která při průběžné výměně diskutérů prakticky nebere konce.

Zrovna jsme měli s jedním z kamarádů výměnu názorů na to, jak asi jeden musí dřít, aby si zasloužil stotisícové odměny měsíčně. Shodli jsme se na tom, že snad ani nemusí dřít jako kůň, stačí když vypadá jako kobyla, ovšem musí mít dostupný ve správný čas a na správném místě jistý orgán, kolem kterého se už nejednou točila zeměkoule (asi by stačilo napsat Země, slovo koule teď vidím jako nadbytečné a možná i svádějí k asociacím). No, a jak jsme tak komentovali dění současného světa, jeden návštěvník jen tak mezi probíráním obsahu mého stánku utrousil něco na stejné téma, aniž by padlo jedno jediné jméno! A pak že jsem jediný, kdo plete do modelařiny českou politickou scénu!

Pan Šátek z Peček mi hned na schodech vyčetl, že jsem letos chyběl na „modelářské pouti“ v Pečkách (byla minulý týden). „No, chyběl, pravda,“ opáčil jsem na omluvu, „ale kolem Peček jsem jel cestou na Vysočinu, kde jsem byl na sešlosti absolventů základní devítileté školy.“ Tenkrát, když jsme skončili školu, se psal rok 1964. Copak my chlapi vypadáme po těch letech ještě zachovale, i po závěrečné na baru jsme odcházeli každý po svých, ale ty babky, co přijely a tvrdily, že s námi taky chodily do školy… Ještě že jsem měl u sebe fotku starou 50 let, podle které jsem je identifikoval.

Na výměnném modelářském setkání sice několik stálých účastníků chybělo (jeden se čachtal s dítětem někde v Hungárii, druhý si léčil hlavu z oslavy s grilovačkou, třetí zase přepočítával červy před odjezdem na fishing 🙂 ), a tak nejen kvůli nim musím okomentovat, že Jirka Šafář přinesl na „burzu“ nový model trafostanice v měřítku 1:120 – a jen se po nich zaprášilo – nabídka ZDE. Bohužel, díky fatální chybě výrobce, který špatně vyleptal plechy, Jirka přišel o výdělek, protože zájem TT-čkařů o tuto stavebnici byl nebývalý. H0-kaři mají trafačku slíbenou taky, N-kaři si ji nejspíš nezaslouží… To by se museli polepšit v nakupování. Už několik týdnů je pro ně ze stejné tvůrčí dílny k dispozici špičkový model maringotky – ZDE – a výsledek? Jako s tím házením perel sviním 🙂 .

Na „burze“ toho člověk zaslechne… S rezervou proto vnímám vize několika diskutujících na téma vytvoření nové zababovské sekce, která by mohla nést označení „N-pohoda“. Vím sice o co jde a co je skutečnou příčinou těchto opravdu prozatím jen slovních úvah, ale nehodlám to nikterak komentovat. Nestojí mi to za to. Přesto v parodii na slova Jiřího Kodeta dávám stávajícímu N-scale rok, maximálně dva 🙂 .

Uvidíme, jak přes prázdniny „zaberou“ lepty z dílny Radyme (Radek Mende), které právě dnes začínáme exkluzivně nabízet v N-šopíku – ZDE. Kdo si troufne, bude si moci nyní vlastnoručně postavit přejezdový výstražník, nebo návěstidla, která po designové i rozměrové stránce patří k tomu nejlepšímu, co je dostupné na našem českém modelářském trhu. Lepty návěstidel (v N-ku) jsou jednak se dvěma, resp. třemi světly, anebo se čtyřmi, resp. pěti světly. Dostane k tomu v pytlíku mosazný lept, který Radek dopiplal k naprosté dokonalosti (naše dřívější pokusy, které jsme publikovali – ZDE a ZDE – se odehrávaly s prototypovou verzí leptů). Dále mosaznou trubičku pro stožár a speciální destičku plošného spoje pro instalaci LED SMD. Na tuto DPS lze pájet buď LED SMD s paticí 0603, anebo 0402.

Sestavit návěstidlo není jednoduché, to je nutné říci hned na počátku. Zejména připájení LED SMD k DPS je jednoznačně to nejsložitější, co modeláře čeká při stavbě návěstidla. Ale není to problém nepřekonatelný, což mohu doložit vlastními pokusy. V návodu nabízíme hned dva reálné způsoby řešení připájení LED a vodičů.. Ostatně – každý bude mít na vybranou. Buď sáhne po (minimální) nabídce hotových, vesměs však „nemodelových“ návěstidel na našem trhu, kde si ovšem bude muset počkat i pár měsíců, až na něho přijde řada. Anebo si během víkendu postaví těch svých pět nebo deset návěstidel, které ve finále vypadají „opravdově“. Dlužno dodat, že v naší nabídce je i nezbytný stojan pro návěstidla, a to hned ve dvou variantách. A pro koho by to bylo ještě málo, můžeme nabídnout i speciální dekodér pro návěstidla ze série DIGI-CZ (019).

Nedávno jsme zase na dálku řešili čištění kolejí. To je zřejmě mezi modeláři věčné téma, stejně jako to o tom orgánu, co se kolem něho točí Země(koule). Myslím, že se s většinou kolegů shodneme, že dobrým řešení je nikoliv DIAVA, ale isopropylalkohol. Námitku, že je to drahý špás, bych rád vyvrátil. Podařilo se mi na internetu najít firmu, která tuto chemikálii nabízí ve velmi vysoké koncentraci (99,9%) za relativně nízkou cenu – přesvědčte se ZDE. Václav Čihák z Profienergie pošle litr(!!) isopropylalkoholu za mrzkých 78 Kč s DPH (plus poštovné). Je třeba si srovnat ceny jiných prodejců.

Když jsem tohle zvěstoval kamarádům, PaMi jen tak mimochodem vypustil informaci, že on už delší čas používá toto: Rozprašovací čistič S od Weicon – dodávají ho např. ZDE. Tato chemikálie ve spreji je nejspíš primárně určena do autodílen a dalších strojírenských provozů, ale když to umí odmastit a vyčistit brzdové bubny, karburátor, či převodovku, jistě to zvládne rozpustit špínu z prachu a oleje na kolejnicích. Stačí stříknout trošku roztoku na kousek nechlupatící látky a už se může vesele čistit. Vladimír Dufek (manažer obchodu) z Weicon mi ochotně poslat obratem jedno balení spreje dobírkou. Cena 200 Kč. A ono to fakt funguje…

Dětem se blíží prázdniny. Ještě než se rozjedou do táborů či s rodiči k moři atd., musím ještě s Aničkou stihnout ZOO, protože jsem jí slíbil zvířátka. Minule jsme dojeli vláčkem–motoráčkem jen na Masaryčku a dál jsem ji nemohl dostat, protože se kochala krásou a hlavně počtem „ešusů“, které zaplnily ono slavné nádraží. Dalo mi dost práce, než jsem ji přemluvil, že půjdeme jezdit po schodech do metra. Ona – jak to vypadá – je taky „mašinková“, stejně jako brácha Honzík. S tím jsem se zase vypravili do Lužné, ale to už jsem psal. Ještě do prázdnin bych rád stihnul příští víkend (21. a 22. 6. 2014) v Rosicích na Labem Rosický parní víkend, který zde tradičně pořádá Pardubický spolek historie železniční dopravy, o. s., zejm. pro milovníky parních strojů.

A to nejlepší nakonec 🙂 . Pořídil jsem reklamní samolepky Honzíkových vláčků. Po těch letech, co existujeme, si myslím, že už nás odborná veřejnost zná a možná i trošku oceňuje. Kdyby snad někdo toužil po vylepení samolepky (velikost 15 x 12 cm) na bok svého auta, bude mi ctí. Mohli bychom se i domluvit na nějaké drobné protislužbě v podobě slevy v N-šopíku.

Přeju hezké léto a bacha na svůdná těla, která budou v nadcházejícím období o to více vystavovaná na obdiv, jak bude přibývat slunečního svitu. Pokochat se pohledem, okomentovat, zavzpomínat. A dost!! Nebo zase padne vláda!