Honzíkovy vláčky

Honzíkovo kolejiště (32) – ozvučení kolejiště

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 12.4.2014

Jako bych měl málo práce. Už už jsem chtěl napsat další díl seriálu Honzíkovo kolejiště, který by měl být pokračováním o instalaci návěstidel a přejezdových výstražníků na jednotlivých modulech kolejiště. Jenže, Bohouš Partyk na svém webu publikoval velmi hodnotný příspěvek nazvaný Zvuky na modelové železnici – ZDE –, k čemuž nemohu mlčet, nehledě na to, že lepší entrée pro moje plánované pojednání o ozvučení mého kolejiště jsem si nemohl přát.

Ve svém článku Bohouš charakterizuje druhy zvuků, které se obecně vyskytují na kolejišti (žádoucí a nežádoucí) a pak se věnuje zdrojům zvuků, které jsou podle něho pohyblivé a statické. Velmi praktická je podle mne poznámka o reproduktorech, jenž zvuky prezentují, resp. zmínka o jejich kvalitě a parametrech. A konečně popisuje i některé elektronické obvody, které jsou nositeli zvuků. V této souvislosti se zmiňuje i o zařízení nabízené americkou firmou Invite by Voice LLC z Minnesoty, které jsem popsal v článku Zajímavý doplněk pro modelové kolejiště – ZDE. Jedná se ve skutečnosti o jednoduché zvukové moduly primárně určené pro tzv. zvukové pohlednice.

Zvukový modul firmy Invite by Voice LLC

Nechci opisovat to, co už bylo dříve popsáno, leč dovoluji si poskytnout pár poznatků týkajících se ozvučení kolejiště právě tímto modulem. Dospěl jsem totiž do stádia, kdy mohu konstatovat: hotovo. Tedy aspoň pro tuto chvíli a samozřejmě jen pokud se týká základního ozvučení. Pod kolejištěm jsem nainstaloval celkem šest modulů zmíněné firmy z USA.

Samotný zvukový modul je velký jen 30 x 50 mm a reproduktor má průměr 30 mm. Součástí modulu je mikro-tlačítko. Modul je napájen třemi knoflíkovými bateriemi (1,5V). K modulu se dodává (na zvláštní objednávku) programátor. Ten je zhruba velikosti „flešky“. Na jedné straně má USB konektor (do počítače), na druhé straně má plochý konektor pro připojení k modulu při programování zvuku.

Kam s ním?

Nejdříve jsem hledal místo, kam na kolejiště zvukové moduly přidělám. Rozhodl jsem se, že je dám všechny do jednoho místa a budu je ovládat tlačítky, které se dají snadno nahmátnou i „poslepu“. Abych ovšem mohl udivovat své vnoučky tím, že támhle zvoní zvon kostela, na druhé straně hlučí lom, v depu se pracuje atd., zvolil jsem pro instalaci držáku s moduly „utajené“ místo na levé hraně kolejiště (než mi na tu fintu přijdou) (obr. 1). Odtud povedou vodiče k reproduktorům, které budou umístěny bezprostředně u místa zdroje zvuků (kostel, lom, depo, průmyslová zóna, motorová pila v lese a zvonička). Napájení modulů prozatím ponechám z baterií (napájení z externího zdroje ale lze v budoucnu realizovat). V návodu se píše, že baterie vydrží asi 300krát přehrát nahraný zvuk. Rozmístění reproduktorů do míst zvuků má jednoduchý důvod. Nemusím se zabývat nějakým složitým zařízením na bázi stereo- nebo quadro.

Obr. 1 – Umístění držáku zvukových modulů ovládaných tlačítky na levém okraji rámu kolejiště

Obr. 2 – Totéž při pohledu z druhé strany; vpravo nahoře je vidět jeden (nejbližší) reproduktor od zvoničky

Z latiček z tvrdého dřeva jsem zhotovil držák, do kterého jsem tavným lepidlem přilepil moduly a do vyvrtaných otvorů přišrouboval tlačítka (viz obr. 3, 4). Odpájel jsem reproduktory a místo nich jsem do držáku instaloval konektory, do kterých se budou připojovat reproduktory. Tím je celé zařízení snadno demontovatelné, třeba pro případ přeprogramování zvuků. Moduly jsou totiž v držáku přilepené tak, aby byl zajištěn přístup k jejich konektoru, ke kterému se připojuje programátor.

Obr. 3, 4 – Zvukové moduly instalované v držáku z dřevěných latiček; zejm. na druhém snímku je vidět umístění konektorů pro připojení reproduktorů

Dříve popsaným způsobem jsem nejdříve všech šest modulů naprogramoval (nahrál do nich zvuky). Software firmy Invite by Voice LLC lze snadno stáhnout z jejich stránek a postup programování je opravdu blbovzdorný.V návodu se sice píše, že při programování musí být baterie odpojeny, ale mám vyzkoušeno, že lze programovat i pod napětím. Možná je tato výstraha výrobce míněna jako ochrana portu USB. Připomínám jen, že samozřejmě úplně nejdříve jsem si musel v editačním programu (Adobe Audition) připravit zvukové záznamy ve formátu mp3 (možný je i formát wav). Bezpočet zvuků lze najít na internetu, jejich mixování je hezká zábava na celý večer. Manželka přitom ovšem nesmí sledovat „Růžovku“. Ve vzorkovací frekvenci 16 kHz je možné do modulu nahrát záznam dlouhý až 104 sec. A to je opravdu hodně!

Ke všem reproduktorům jsem zhotovil ozvučnice z tvrdého dřeva (používám limbu). Odříznutý čtverec je o něco větší než průměr reproduktoru, v prostředku jsem ho provrtal otvory o prům. 3 mm, aby se mohl zvuk lépe šířit. Reproduktory s ozvučnicemi jsem instaloval pomocí šroubků přímo na desku styroduru do míst, odkud má být zvuk šířen (obr. 5).

Obr. 5, 6 – Ozvučnice u reproduktorů jsou zhotovené z destiček limby

Závěr

Kupodivu, všechno funguje jak má. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že bez složitých a nákladných stereo- či quadro zvukových systémů se příslušné zvuky šíří z míst, kde je patrný zdroj (kostel, depo, lom, les atd.). Zvuk lze kdykoliv stiskem tlačítka spustit a také kdykoliv na druhý stisk téhož tlačítka stopnout; není tedy potřeba čekat 104 vteřin, až zvon umlkne. Vím, že vnoučkové mi stejně budou brnkat na nervy, ale ony ty zvuky zase nejsou moc intenzivní. Vůbec to není takový kravál, jako když supí Sergej ozvučený dekodérem od cTelektronik.

Obr. 7 – Umístění reproduktorů – zvon kostela, pila v lese a přejezdový výstražní (tento není ovládán zvukovým modulem, ale modulem PZZ, o kterém bude řeč v dalším příspěvku) – zespodu na části kolejiště označeném jako pahrbek

Obr. 8 Pahrbek téměř před dokončením

Dovětek

Možná si vážený čtenář, který zná nabídku N-šopíku, položí otázku, proč jsem nepoužil věhlasné zařízení od Fuldy, takto DCC dekodér pro příslušenství DIGI-CZ 020, které dokáže prezentovat až osm zvuků (tedy sedm zvuků a jedno „ticho“), nehledě na to, že jsem u Jindry vývoj tohoto modulu inicioval. Jednoduše proto, že jsem šel cestou tzv. nejmenšího odporu, jak se říká. Toto zařízení je dle mé zkušenosti vhodné např. pro ozvučení nádraží (hlášení odjezdů vlaků, vč. zvuk okolo nádraží atd.), tady takového objektu, kde zvuky vychází z jednoho místa. Ale když je potřeba ozvučit celou plochu kolejiště (z jednoho rohu je třeba slyšet zvon kostela, z jiného motorovou pilu, tam štěká pes atd.), tak to už začíná být problém s ohledem na zákonitosti šíření prostorového zvuku. Co si budeme namlouvat – od jednoduchého, byť digi-digi zařízení nelze očekávat to, co umí všelijaké stereo-soupravy (apod.) věhlasných firem. Takže, DCC dekodér pro příslušenství nejspíš přijde na řadu instalovat až budu jezdit a bude potřeba poskytovat hlášení cestujícím. Zatím je ale na mém kolejišti ještě staveniště…

Foto hlav