Honzíkovy vláčky

Přepínač k laboratorní koleji

Autor: admin Vydáno: 29.1.2010

Digitální systém Lenz (ale i jiné) umožňuje programovat dekodéry buď na tzv. programovací koleji, nebo během provozu. Detailně o tom pojednává manuál firmy Lenz (česká verze např. Libor Schmidt, Marathon Model Brno) ¹⁾. Stejně tak lze na toto téma nalézt několik rad na webech zkušených kolegů^{2, 3)}. Někdy je vhodné mít při ruce tzv. laboratorní kolej pro rychlé programování a zkoušení naprogramovaných hodnot. Kdo má vedle dílny vlastní kolejiště, má možnost zabudovat si přepínání signálů J, K a P, Q přímo do tohoto kolejiště.

Já bohužel kolejiště zatím nemám a rozbalovat kvůli naprogramování lokomotivy nebo testování osvětlení vagonů celé „kobercové kolejiště“ se mi obvykle nechce. Připojit si ke kusu koleje (na prkýnku) dva vodiče, které se budou střídavě připojovat ke svorkám J, K a P, Q na zadní straně zařízení LZV100 (viz obr. 1) mi připadá také nepraktické. Udělal jsem si proto „laboratorní kolej“ a jakýsi přepínač, které mi moje počínání zjednoduší. Uvozovky jsem použil proto, že nevím, jestli jsem se trefil – možná, že stejnou věc už někdo přede mnou pojmenoval jinak. Komu se zdá již tato vysvětlující informace jako stupidita, ať dále nečte.

Obr. 1 – Schéma zadního panelu LZV100 systému Lenz (převzato z českého překladu manuálu Lenz)

Dva způsoby programování dekodéru

LZV100 od Lenz umožňuje dvojí způsob programování dekodéru (což se provádí pomocí ovladače, např. LH100); zaprvé, programování během provozu (PoM) a za druhé programování na programovací koleji (PROG).
1. Stručně řečeno, během provozu (PoM) lze naprogramovat všechny hodnoty dekodéru, s výjimkou adresy lokomotivy. Tu lze naprogramovat pouze v režimu PROG, tj. na programovací koleji.
Faktem je, že programovat adresu lokomotivy (výlučně) na programovací koleji má svoji logiku – je zřejmě myšleno na případ, kdy je kolejiště plné jiných lokomotiv. Při programování by se všem najednou měnily zadávané hodnoty jejich dekodérů.
Druhá (a nezanedbatelná) výhoda programování na programovací koleji spočívá v tom, že v tomto režimu lze načíst dříve definované hodnoty CV dekodéru, takže lze třeba porovnávat, co je naprogramováno, a co by tam mělo být (dejme tomu podle dostupných tabulek CV).
2. V režimu programování na programovací koleji (PROG) lze zadat všechny hodnoty CV, ale bohužel nelze odzkoušet to, co bylo naprogramováno – a to se mi zdá nekomfortní. Když chceme vyzkoušet co jsme naprogramovali a uložili do dekodéru, lokomotivu musíme postavit na kolejiště napájené v provozním režimu. Na druhou stranu, i tato „nevýhoda“ má své opodstatnění – viz dále pojem kalibrování.

Standardní připojení LZV100 do kolejiště

Výhodné by bylo mít možnost obě funkce přepínat – tam – zpět – tam – zpět. To ovšem systém Lenz tak jednoduše neumožňuje. Samozřejmě, kdo má hotové kolejiště, nepochybně si do jeho ovládacího panelu zabuduje na přepínání signálů J, K a P, Q jeden běžný páčkový dvoupólový přepínač za pár korun a má vystaráno.
Kdo nemá kolejiště (viz výše) má možnost vodiče od svorek J, K a P,Q k testovací (programovací, laboratorní) koleji „přešroubovávat“ na svorkách, anebo si může zhotovit samostatný přepínač, jehož jedno z možných řešení je dál popsáno.

Laboratorní kolej

Laboratorní kolej je možná pojem nadnesený, ale užil jsem ho kvůli tomu, abych ji nějak odlišil od pojmu programovací kolej (i když v podstatně se jedná o totéž).
Její zapojení vychází z návodu ke zhotovení tzv. programovací koleje v manuálu Lenz.

Obr. 2 – Schéma připojení programovací koleje v kolejišti přes dvoupólový přepínač (převzato z českého překladu manuálu Lenz)

Laboratorní kolej je zcela samostatná a není nikterak propojená s kolejištěm. Lze ji položit na pracovní stůl, resp. kamkoliv. V mém případě je cca 80 cm dlouhá. Tvoří ji čtyři kusy kolejí koupené na burze po 10 Kč (jenž jsem v místech spojů propájel cínem), nalepené disperzním lepidlem na lištu ze sololitu širokou 4 cm. Na obou koncích jsem pro sichr nalepil zarážky zhotovené ze zbytků kapa-desky tl. 0,5 cm, aby mi lokomotivy neskákaly ze stolu na koberec, když je nestihnu zastavit. Na jednom konci jsou ke kolejnicím připájeny vodiče (cca 30 cm dlouhé) o průřezu 1,5 mm2, které jsou na druhém konci opatřené standardními banánky (D=4 mm). Barva banánku ani vodičů jistě není rozhodující, někde jsem se ale dočetl, že se doporučuje značit červenou barvou pravou kolejnici, černou pak levou kolejnici.

Obr. 3 – Detail zabezpečení konce laboratorní koleje a připojení kabelů

Laboratorní kolej připojuji k LZV100 přes tzv. přepínač (viz dále), jehož základní funkcí je pomocí dvoupólového přepínače (umístěný na opačném boku krabičky; jeho poloha je synchronizována s funkcí) připojovat jednou signály ze svorek J, K (režim PoM), a podruhé signály ze svorek P, Q (režim PROG). Schéma je na obr. 4.

Obr. 4 – Schéma připojení laboratorní koleje přes přepínač

Přepínač

Základ tvoří montážní krabička KP 51 (GES 07203817) rozměrů 67 x 63 x 29 mm zakoupená v GES elektronik. V témže e-obchodu jsem koupil i dvě svorkovnice (GES 066 015 31) – jedná se o svorkovnici pro reproboxy, 2 tlačné svorky, kontakty 4 x 5 mm. Dále je potřeba zmíněný přepínač, dvě zdířky s banánky (D=4 mm).

Výsledné provedení montáže je patrné z obr. 5 – 8.

Obr. 4 – Ke svorkám pro reproboxy se připevní vodiče od konektorů PROG (P, Q) a PoM (J, K) z panelu LZV100; do zdířek se zasunou banánky od laboratorní koleje

Obr. 5 – Přepínač se nastaví do žádoucí polohy – PROG nebo PoM

Obr. 6 – Snímek vnitřního zapojení

Obr. 7 – Celkový snímek zapojení přepínače mezi LZV100 a laboratorní kolejí

K přepínači je od LZV100 přiveden jeden pár vodičů ze svorek J, K (ke svorkovnici označené „PoM“ – na obr. 7 barva bíla a červena), druhý od svorek P, Q (ke svorkovnici označené „PROG“ – barva žlutá a modrá). Páčkový přepínač na boku definuje požadovaný režim (v tomto případě PoM). K laboratorní koleji vede pár vodičů zakončených banánky.

Poznámka: Manuál vysvětluje, že programovací kolej umístěná v kolejišti se připojuje ke svorkám P, Q. Upozorňuje, že tato kolej musí být od zbytku kolejiště elektricky izolovaná. Doporučuje se, aby programovací kolej byla pro obsluhu dobře přístupná, a jako příklad se navrhuje, aby se jí stala třeba kolej odstavná.
Martin Pinta však říká, „že toto řešení je nevýhodné.“ Doporučuje, „že mnohem lepší je, když je programovací kolej zabudovaná v okruhu, kde se provádí kalibrace lokomotiv (s pomocí speciálního software), což je proces, kterému předchází právě základní naprogramování dekodéru. Kalibrační část okruhu se sestává ze tří bloků, jeden je pak dobré přepínat z J, K na P, Q.“

Mechanické i elektrické odpojení mé laboratorní koleje je samozřejmostí. Snad jen ještě jednou zdůrazním, kdo by to přehlédl, že laboratorní kolej nenahrazuje právě výše zmíněné upozornění M. P. Je to jen jakýsi praktický pomocník. Velice jsem kolej ocenil při trápení se s naprogramování dekodérů TL1 od Digitrax, které jsem chtěl použít k osvětlení vagonů.

Závěr

Jakkoli jsem neobjevil Ameriku ani nepřinesl nic, co by zde zřejmě ještě nebylo, věnoval jsem chvilku času k sepsání této statě. Odborníci se nejspíš usmějí, anebo si rovnou poťukají na čelo, jestliže ale někdo potřebuje inspiraci, má jim mít. A jestliže se někdo bude domnívat, že jsem opsal jeho nápad, bude to skutečně jen náhoda. Tento cíl jsem rozhodně neměl.

1) Manuál k Digital plus by Lenz® – informace LZV100 Art. No. 20110, 1. vydání 11/02, Marathon Brno
2) Pinta, M.: Elektrické zapojení základních komponentů, http://lokopin.wz.cz/digital/digital3.htm
3) Pinta, M.: Digitál – základy, http://lokopin.wz.cz/digital/digital_zaklad.htm

Autor děkuje za cenné rady a doporučení Martinu Pintovi.
Hlav, 29. 1. 2010

Doplněk 1

Právě dnes jsem zase vypěnil, když jsem se 10 minut snažil připojit vodiče od „centrály“ Lenz ke kolejišti pomocí standardní kolejové příchytky vodičů tvořené dvěma mrňavými samosvornými plíšky s ještě mrňavější dírkou. Kdo tohle vymyslel..! Přijel totiž vnouček a bylo třeba okamžitě sestavit „kobercové kolejiště“. Nemohl jsem se ani zaboha do té malé dírky trefit konci roztřepených vodičů. (Trefování do dírek mi dělalo vždycky problém.)
Jen co vnouček odjel, vzal jsem ten nejkratší kolejový díl, co jsem v šuplíku našel, a zespodu k němu připájel dva 10 centimetrové kousky vodičů, které jsem opatřil na druhém konci banánky. Příště je pohodlně zastrčím do svorkovnice svého přepínače, ke kterému přivedu vodiče od „centrály“, páčkový přepínač přepnu do jedné z poloh – a jedeme.

Hlav, 30. 1. 2010