Honzíkovy vláčky

Pokus o blikající střešní maják

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 9.8.2013

V minulém článku jsem popsal digitalizaci modelu dieselové lokomotivy V60 alias BR 365 DBG od Hobbytrain v měřítku N. U Modellbahn Kramm – ZDE jsem s ní koupil v sadě i nemotorizovanou drezínu KLC53. Je hodně malá a pro řadu českých modelářů asi i hodně nezajímavá. Pojal jsem ji proto jako školní příklad pro vyzkoušení instalace oranžového blikajícího střešního majáku.

  V N-šopíku jsem delší čas nabízel maličké LED SMD řady 0402 (které mají rozměr patice 1,0 x 0,5 mm) s napájenými drátky. S ohledem na pokles zájmu modelářů o toto zboží mám v doprodeji už jen několik kusů LED a to ne ve všech barvách. V původní nabídce ovšem stejně chyběla oranžová barva. Nedávno se mi podařilo sehnat i tento typ LED SMD a tak jsem mohl zrealizovat záměr – imitaci střešního majáku. K tomu se mi hodila drezína KLC53.
  V Naganu jsem byl od elektro-inženýrů poučen o možném zapojení. Pánové sice měli kolem toho jako obvykle mnoho odborných a obtížně pochopitelných řečí, ale to asi jen mlžili před právníky a ostatními přítomnými laiky, aby nebylo hned na první pohled vidět, jak je to jednoduché zapojení. Trošku laborování dalo pouze zvolení vhodného odporu, resp. odporů (odborně rezistorů). Schéma od Bohouše je vidět na obr. 3. Obvod tvoří do série zapojená univerzální dioda, „blikající“ LED (3 mm) a oranžová LED SMD 0402, vše chráněné rezistorem, druhý rezistor je pak připojený paralelně k oranžové LED SMD. Napájení se odebírá z kolejí, tedy z DCC (v mém případě cca 16V stř.).
  I elektronikou nepolíbení modeláři zřejmě pochopí, že přerušované světlo zajistí „blikající“ LED, která se dá koupit za cca 10 Kč. Dioda zapojená před ní (kvůli miniaturizaci obvodu jsem použil typ 1N4148) funguje jako usměrnění střídavého napětí odebíraného z kolejí. Oranžová LED SMD pak „poslouchá“ onu „blikající“ LED. Nabízí se otázka na smysl odporu R2, zapojeného paralelně k oranžové LED SMD. Ten byl přidán až po reálném vyzkoušení. Ona LED SMD je totiž mimořádně citlivá a svítí již při proudu pod 1 mA. A „blikající“ LED má malý odběr i v čase, když nesvítí. Výsledek byl takový, že oranžová LED SMD slabounce žhnula i v „temné půlperiodě“, takže se střídalo silné a slaboučké svícení. Paralelní odpor tento jev odstranil.

  Takže, shrnuto-podtrženo, na střeše drezíny bylo potřeba vymyslet pouze miniaturní majáček, který by blikal. Vše ostatní se musí skrýt do vnitřností už tak mrňavého modelu. Zdálo se mi náročné instalovat oranžovou LED SMD rovnou na střechu, a tak jsem se rozhodl pro použití světlovodu.
  Po kompletní rozborce drezíny jsem nejdříve začal s úpravou kabiny. Na střeše modelu je v otvoru cca 1 mm zastrčeno cosi mrňavého. Pinzetou jsem to odstranil. Otvor ve střeše jsem zvětšil vrtákem o průměru 1,5 mm a vrták „prohnal“ kabinou i skrz přepážku znázorňující sedačky. Průměr 1,5 mm odpovídá světlovodu o stejném průměru (zakoupeno u Fohrmann, SRN). Světlovod jsem na konci opiloval do tvaru polokoule a jemným smirkem ho zbrousil, aby byl povrch „matný“. Pomohl jsem si vrtačkou Proxxon.
  Kvůli vedení světlovodu, ale hlavně abych měl jak na opačný konec od „majáku“ instalovat oranžovou LED SMD, jsem světlovod prostrčil plastovou trubičkou (Evergreen). Bohužel, dostupná trubička měla menší průměr otvoru, než je průměr světlovodu, takže jsem otvor musel opatrně zvětšit vrtákem. Šlo to sice špatně, ale povedlo se. Na vnější průměr trubičky jsem zvětšil otvor v přepážce sedaček. Kdybych měl jinou trubičku, především neprůsvitnou, použil bych ji. Tím bych se posléze vyhnul nevybíravé kritice kamarádů-recenzentů, kterým vadí, že světlo procházející světlovodem se nepatrné šíří i skrz trubičku. Poznámka: Bohužel v praxi neplatí teoretický fyzikální zákon, že světlo procházející světlovodem je patrné pouze a jenom na jeho konci. Blbost. Emituje i do okolí světlovodu!
  Všechny rady, abych trubičku zvenku natřel černou barvou, jsou liché, protože dovnitř kabiny se nelze dostat, ledaže bych ji rozšlápnul. Kdybych trubičku natřel před instalací do kabiny, barva by se odřela o hranu otvoru v přepážce sedaček. No, nebudu to dále okecávat, zručnější modeláři třeba najdou řešení. Ale mně vcelku nevadí ono parazitní záření, protože při pohledu na model shora není parazitní světlo uvnitř kabiny vidět. A basta. Schéma úpravy kabiny se světlovodem a LED SMD je na obr. 1.

Obr. 1 – Schéma instalace světlovodu a LED SMD do kabiny drezíny: 1 – světlovod; 2 – trubička; 3 – střecha kabiny; 4 – vnitřní přepážka v kabině;  5 = LED SMD (oranž.)  

  Zespodu podvozku modelu drezíny je vylisováno lůžko pro kontakty sbírající napětí z kol. Jelikož jsem zakoupil nemotorizovaný model, pochopitelně tento díl zde není. Je ale vidět na seznamu náhradních dílů na přiloženém letáku. Tak jsem podle něho vytvořil z poměděné cuprextitové desky tl. 1 mm obdélníček, do kterého jsem instaloval fosforbronzový drátek průměru 0,3 mm (rovněž od firmy Fohrmann) – viz obr 2. Konce drátku jsem pak kleštičkami upravil tak, aby se dotýkaly pojezdových kol z vnitřní strany. Bylo nutné nejdříve obě nápravy sejmout (přidržují je plastové destičky s fixačními kolíčky) a trpělivě tvarovat všechny čtyři „fousy“ fosforbronzového drátku. Dlužno podotknout, že celý model se demontuje velmi snadno, protože nic není lepeno. Všechny díly do sebe zapadají díky kolíčkům zapadajícím do otvorů. Originální řešení výrobce zřejmě počítá s fosforbronzovými plíšky, ale ačkoliv takový materiál mám, tak mrňavé díly by se mi asi nepodařilo vystřihnout a především vytvarovat.

Obr. 2 – Schéma DPS s fosforbronzovými drátky pro sběr napájení z kol modelu

  Samotný elektrický obvod jsem schoval do bedny, kterou drezína přepravuje. Stěny bedny jsou zhotoveny z 0,5 mm silné balzy (posléze ušpiněné „humbrou pálivou“ – Honzíkovo označení). Strop bedny jsem ale vypiloval z liteřiny tl. 4 mm, kterou u svých modelů (jeli to třeba) používám jako dodatečnou zátěž. Přesněji řečeno, nejdříve jsem z poměděného cuprextitu vypiloval destičku, ve které jsem propiloval příčné izolační mezery podle obr. 3. Skrz nákladní plošinu drezíny jsem provrtal dva otvory pro tenké vodiče (nabídka v N-šopíku ZDE), tyto jsem připájel k DPS, na kterou jsem mezi tím nainstaloval součástky. Při vrtání jsem se zapotil – kdo by řekl, že výrobce vyrobil plošinu z dosti tvrdého kovu? 🙂
  DPS jsem ke korbě fixoval lepicím tmelem UHU. Mezi prsty jsem uhnětl malou kuličku, na ní položil DPS, nasadil bednu a přitlačil k plošině.

Obr. 3 – Schéma DPS a zapojení součástek

   Jsa poučen sérií minulých modelářských neúspěchů, po každém kroku jsem neustále kontroloval, jestli oranžová LED SMD ještě bliká. Před definitivním sestavením modelu do (skoro) původní podoby vznikl obr. 4, který Fulda komentoval slovy: „Teda, když jsem na prvním videu spatřil tu katastrofu na kolejích, tak mi bylo strojvůdce líto.“ Vůbec nepochopil, že tento snímek jsem pořídil z didaktických, cvičných a kontrolních důvodů, a taky proto, aby můj autorský záměr snáze pochopil i on. 🙂 V odpovědi se mi dostala hrubá výtka, ke které se přidali ještě další recenzenti, o čemž jsem však už psal: „Jinak musím poznamenat, že používáš děsně neprofesionální světlovod – bliká ti celá kabina. Koukni k profesionálům…“ ZDE . Tam jsem sice koukal, ale nic mi to neříká!

 

 

Obr. 4 – Podle Fuldy katastrofa na kolejích (mrtvý mašinfíra leží pod pešunkem); podle mne didaktický snímek dokumentující poskládání součástek uvnitř drezíny

Obr. 5 – 7 – Drezína s oranžovým majákem na střeše po úpravě (vyfoceno v okamžiku zhasnutí LED SMD (čož je veliké umění 🙂 ) 

  Závěrem musím skromně konstatovat, že jsem s výtvorem spokojený. Mám rád jednoduchá a uchopitelná řešení. Vyzkoušel jsem si, že blikající maják funguje, jinými slovy, že Bohouš i Fulda mi nabídli smysluplné řešení hodné zkušených elektro-inženýrů 🙂 . Děkuji pánové. Asi časem nainstaluji blikající majáky (i s červenými LED SMD) na všechna vyvýšená místa na kolejišti. Co kdyby přiletěla letadla? Nebo můj vrtulníček. Tak ať nedojde ke katastrofě.

Foto hlav

 

Rubrika: Lokomotivy, MODELY, ZPRÁVY
Počet přečtení: 8 756 | Tisknout: | Poslat: