Honzíkovy vláčky

Nagano, pes Baskervillský a příjemné zvuky na kolejišti

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 9.11.2012

Inu, tak jsme se včera zase (někteří) pěkně upravili… Ale než se tak stalo, hodně jsme stihli probrat a taky jsme mnohé vymysleli. V tom přemýšlení a vymýšlení nás přišlo podpořit i pár „nováčků“, což kvituji. Jelikož konkurence nespí, nemohu se moc dopodrobna rozepisovat o našich nových objevech a plánech :-), ale na druhou stranu, hospoda je zařízení veřejné a veřejnosti prospěšné, takže stejně se tam nic neutají. Ani to, jak se Kalousek v televizi dojal nad schválenými církevními restitucemi. Asi už ví, že bude u toho, až se ty miliardy budou tunelovat do soukromých kapsářů…

Naše tradiční místo v Naganu je naproti barovému pultu. Ten je jako v každé správné hospodě obestaven barovými stoličkami, které jsou bezpečné zpočátku, kdy si na ně přijde sednout ještě střízlivý host. Jak čas plyne a hladina alkoholu v krvi stoupá, stává se z této vysoké sesle dosti nebezpečná věc. Host může spadnout na držku. Opět mne napadá jedna asociace s Kalouskem. Ale všechno lze natrénovat. Jak známo, na barové židli se obvykle sedí čelem k pultu, jen když je do koho hučet, sedící se pootočí a někdy i nachýlí ke spolustolovníkovi (-vnici). Všiml jsem si, že už poněkolikáté usedá na konci řady barových stoliček v Naganu člověk, který nečučí na flašky před sebou, ale sleduje cvrkot u našeho stolu. Jako by čekal, kdy ho pozveme blíž. Možná tam jen plní nějaké povinnosti :-).
Někteří opozdilci si ještě před odchodem do hospody stačili přečíst Fuldův skvělý návod na stavbu výklopných vozíků z leptu od firmy etchIT, které stojí přímo u firmy pouhých 32 € plus 4 poštovné – ZDE. Článek jsem stihnul publikovat minutu před tím, než jsem běžel na tramvaj směr Nagano. Ti zámožnější hned vytáhli své iPady aj. a tuto publikovanou novinku hltali takto. Pochopitelně, nejvíc byla komentovaná poznámka o psu Baskervillském, který by snadno proskočil mezi vozíky s původními Fuldovými spřáhly. Bylo nutné některým nezainteresovaným přítomným zopakovat, jak šel vývoj spřáhel k „talbotkám“, která jsou na pomezí viditelnosti neozbrojeným okem, a které my kriminalisté řadíme do oboru mikrostop. A to se po těchto titěrných spřáhlech požadovalo, aby nejen spojila vagonky k sobě, ale aby je také udržela při sobě v tahu i tlaku :-). Očko dobrý, obyčejně ohnutý drátek splnil co měl – ZDE.

Obr. 1 – Pes Baskervillský proskakuje mezi Fuldovými vagonky s nevhodnými spřáhly

Aby měl Fulda ze svých maličkých vagonků ještě větší radost, donesl jsem mu dva skvosty ze svého šuplíku s nadnormativními zásobami modelářského zboží: Tunelové portály v měřítku Z a maličkou mašinku z „kindr-vejce“, aby mohl postavit celý vlak, co mu bude jezdit do lomu. Jeho vděčnost vlastně odstartovala panákovou smršť, která se ukázala stejně devastující jako uragán Sandy. Ráno druhý den (kolem jedenácté) jsem dostal snímky, které svědčící o tom, že se nám trošku pomíchala měřítka…

Obr. 2 – Nekompatibilita

Dopodrobna jsme v Naganu probrali, kterak šířit po kolejišti ty správné zvuky. Nešlo o řvoucí dieselové či parní lokomotivy, které stejně člověk po chvíli ježdění vypne, protože se ten monotónní motorový zvuk nedá poslouchat. Ostatně, i když technický pokrok (rozuměj miniaturizace dekodérů) přinesl nová řešení, přece jenom modely v N-ku se stále ještě ozvučují obtížně (a draze). Ale jak píši výše, o to tentokrát nešlo. Už delší čas koketujeme s myšlenkou instalovat do zcela konkrétního místa kolejiště zdroj zvuku. Třeba tam, kde je kostelík, zvuk zvonu. Nebo zvuk motorové pily do lesa, kde pracují lesní dělníci. Nebo ve větším rozsahu hlášení o průjezdu vlaků linoucí se přímo z nádražní budovy nebo z perónů. Atd. Samozřejmě, nic nového pod sluncem, řekne každý, navíc k cíli vede mnoho cest. Od prostorového zvuku a la domácí kino až po jednoduché zvukové moduly, kterými se dnes plní bříška plyšových hraček. Nám jde ovšem o přijatelnou kvalitu zvuku(ů).
Jeden takový modul za pár korun jsem si na zkoušku koupil, ale protože jsem z něho nevyloudil žádný zvuk (použil jsem špatný zdroj napětí), dostal ho do rukou Fulda. Všem názorně předvedl, že tudy cesta nevede. Přinesl ovšem svůj delší čas rozpracovaný modul, který se jeví zajímavější. Jelikož v Naganu bývá řev jak v hokejové aréně, bylo nutné použít ozvučnici z talíře, abychom ta hlášení o zpoždění vlaku lépe slyšeli. Tím jsme si my starší připomenuli éru krystalek, mladší se tímto pokusem poučili.
No, tak už se těším na další pokusy s tak triviálním zařízením, jakým je zvukový modul.

Obr. 3, 4 – Zvukový modul v plenkách

Foto hlav, J. Fučík, fotomontáž B. Partyk

* * *

A ještě učiním jednu poznámku, která se mi hodí do této odlehčené informace

Pozorný čtenář webu Honzíkovy vláčky si možná všimnul, že na pravé liště hlavní stránky v rubrice NAKOUKNI SEM před pár dny přibyl banner odkazující na Mistrovství světa v biatlonu, které se uskuteční v mém rodišti, v Novém Městě na Moravě ve dnech 7. až 17. února 2013. Jelikož jsem s tímto sportovním areálem dost úzce svázán z dob, kdy jsem tam pomáhal organizovat světové poháry v běhu na lyžích, nebo závody o Zlatou lyži Českomoravské vrchoviny, připadá mi normální, že pány (a dámy) modeláře i všechny ostatní, kdo si čtou v tomto webu, pozvu do Nového Města. S hrdostí a pýchou dodávám: V kolika městech naší republiky se uskutečnila taková sportovní klání, jakými je mistrovství světa?

Novoměstkým pořadatelům přeju, aby v těch posledních necelých 100 dnech do mistrovství stihli všechno, co mají v plánu a hlavně, aby jim v době závodů přálo počasí.

Jan Hlaváček, 9. 11. 2012