Honzíkovy vláčky

Mýty a skutečnost (editorial)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 5.9.2012

Titulek použitý k tomuto editoriálu není z mé hlavy. Nedokážu ani vystopovat, kdo je jeho autorem. Moc se mi ale hodí pro vyjádření tří velmi aktuálních pocitů, o nichž jsem byl nucen v posledních dnech přemýšlet. Mýty a skutečnost jsou jejich společným jmenovatelem.

Původně jsem ani nepovažoval za nutné zmínit se, že prvním panákem pozvednutým minulý týden ve čtvrtek v Naganu jsme společně uctili památku Neila Armstronga. V souvislosti s úmrtím dvaaosmdesátiletého astronauta, který si jako první pozemšťan šlápnul na Měsíc, se ve sdělovacích prostředcích vyrojilo nemálo textů, překvapivě shodně a pozitivně hodnotících nejen misi Apollo, ale především osobnost Armstronga. Skoro unisono se komentátoři shodují, že Armstrong byl muž bez nervů, člověk velice skromný, který systematicky a záměrně odmítal stát se světovou celebritou. „Když jsem vystoupil z lunárního modulu Eagle, myslel jsem si, že to bude jen takový krůček. Pak jsem si ale vzpomněl na těch 400 tisíc lidí, kteří mi tento krok umožnili,“ řekl jednou v BBC. Prý dřív než měl řidičák, uměl létat. Třikrát prý unikl vteřině smrti. A prý také prohlásil: „Piloti nemají žádný požitek z chození. Piloti raději létají.“ Všemu věřím a jsem rád, že se takový člověk narodil.
Když jsem si v polovině 90. let min. st. – doslova přikován k zemi, v ohromném úžasu – prohlížel ve washingtonském Muzeu letectví a kosmonautiky lunární modul Eagle, část nosné rakety Atlas a další artefakty z kosmického výzkumu, a přemýšlel o odvaze těch chlapů, kteří šli de facto na smrt v poměru 50 na 50, když se během 12 minut po odpojení od lodi, ve které zůstal Michael Collins (bez možnosti jakkoliv jim v případě krize pomoci), řítili k povrchu Měsíce, na kterém nakonec zdárně přistáli (díky chladnokrevnosti Armstronga), nějakých 30 vteřin před tím, než jim došlo palivo, tak jsem si v hlavě promítal všechny nastudované odborné stati, stejně jako román Normana Mailera Oheň na Měsíci, ze kterých vyplývá, že Eagle byl vybaven počítačem o dost horším, než jsem si v roce 1986 pod značkou Atari koupil v Tuzexu. To přistání na Měsíci se odehrálo 20. července 1969.
Na rozdíl od některých z dvanácti astronautů, z nichž osm jich ještě žije, kteří se prošli po Měsíci, mne osobně Armstrong fascinuje ještě jednou vlastností. Nikdy jsem s souvislosti s ním nečetl ani neslyšel, že jej, jeho misi či mise jeho kolegů monitorovali „zelení mužíci“. To není nepodstatné v tématu „mýty a skutečnost“, k jehož sepisování jsem se přinutil.

* * * * *

Z komentářů publikovaných v nedávných dnech v souvislosti s úmrtím Neila Armstronga jsem mj. také vyčetl, že americký projekt dobytí Měsíce jaksi nemá pokračování. Nehledě na to, že projekt Constellation současný americký prezident Obama z ekonomických důvodů zrušil. Prý „když umřel objevitel Ameriky Kryštof Kolumbus (1506), v Americe už vznikaly první evropská města. Když umřel Vasco de Gama (1524), na jeho trase už bujel čilý obchod. Když umřel R. Amundsen, na první leteckou výpravu k jižnímu pólu se chystal Richard Byrd. Ale teď, když umřel Neil Armstrong, na Měsíc se nikdo nechystá.“ (cit. LN 27. 8. 2012, s. 10). Snad jen Číňané o tom mluví… Což o to.
Když ale přehodíme výhybku a zajedeme s vlakem současných problémů na nepodstatnou vlečku zv. Parlament ČR, dozvíme se i od poslední hajzlbáby, že vládní panáčci dostali pifku od Senátu, který vrátil zpátky Sněmovně stupiditu zv. Zákon o církevních restitucích. Bezkonkurenčně lépe jak já okomentoval tuhle věc v kontextu historických faktů Václav Pavlíček v článku Pravda a lži o daru státu církvím (Právo, 3. 9. 2012). Jednozačně patřím k těm, kteří si nepřejí, aby se církvím cokoliv dávalo. O vracení se nemůže jednat, protože církve nikdy nic nezískaly poctivou prací, obchodem či podnikáním, třeba jako běžní lidé. A proč strkat miliardy „flanďákům“, které dnes už nikdo v takových počtech, kolik jich dnes je, nepotřebuje. (Pardon, cca 25 % věřících občanů v naší zemi je komunita, kterou beru na vědomí, ctím jejich filosofii a nechci jim sahat na jejich víru. To je ale něco zcela jiného!) Mluvím o těch, kteří jsou užitečnější méně jak komáři. Mýty o zásluhách naší „vedoucí“ církve, prezentované našimi mocipány, jsou lež! Skutečnost je taková, opakuji, že církve nikdy nic nezískaly poctivou prací. Všechno vyloudily na základě oblbování prostých lidí, z ústupků (úplatků) hřešících bohatých a z válek.
Až obyčejným lidem, broušeným den co den rašplí v rukou Kalouska a spol. dojde, že jejich pracně zbudované domy a obdělávané pole (stejně jako majekty zděděné po předcích) budou najednou z ničeho nic ležet na pozemcích, které dostanou od státu za nic!! (rozhodně ne za práci) církve, a navíc, že z těch pozemků budou muset platit nějakým lidem v černých hábitech „daně“, nájmy, desátky, a kdoví co ještě, procitnou. Ale to už bude pozdě.
Co se stane, když by snad církve nakonec opravdu dostaly vysněné miliardy? Okamžitě se najdou „podnikatelé“, kteří se nabídnou, že budou majetek církví spravovat. Tunel se tomu říká! Protože, církve – to je jen obecný název. Církve si budou muset najmout na obhospodařování „vráceného“ majetku pochopy, dráby, možná i vlastní policii, prostě někoho, kdo za ně bude pracovat. Tedy pracovat?! No, dejme tomu. Vznešeně se jim možná bude říkat „církevní podnikatelé“, ve skutečnosti to bude jen další sorta tunelářů. Pozemky se začnou prodávat, majetky opět půjdou do zahraničí, jako bychom to už nezažili. Nic bych nedal za to, že tito lidé už formují svoje řady a že už mají připravené i své náčelníky. A možná bychom se divili, kdo ze současných aktivních či dosluhujících politiků tyhle pozice získají…
Kde je etika katolické církve, která lační po miliardách? Kde je etika novodobých církví, které ještě v kritickém období neexistovaly, a přesto lační po drobcích v řádu milionů? A kde je historická pravda podložená fakty? Pavlíček píše: „Politika spolupráce katolické církve a jejich podpora fašismu a nacismu nebyla jen specifikou Slovenska, ale uskutečňovala se i v jiných státech Evropy. Byla vlastní i papeži Piu XII. Uvádějí to i katoličtí autoři… Švýcarský teolog Hans Kong vytýkal Piu XII., že nikdy neprotestoval proti antisemitismu, proti norimberským rasovým zákonům a mlčel o holocaustu, ačkoliv o něm byl informován… Ačkoliv po válce exkomunikoval všechny členy všech komunistických stran na světě, a to z důvodu domácí situace v Itálii, nikdy neexkomunikoval katolíky Hitlera, Himmlera, Goebbelse a Bormanna.“ A dále: „Katolická církev … v prohlášení z léta 2012 hrubě zkresluje také poválečnou českou historii…“ Přitom „většina církví a náboženských společností vyzvala k podpoře jednotné kandidátky Národní fronty ve volbách 1948. Vedení katolické církve při jednání se státem místo toho nabídlo 11. 6. 1948 a posléze uskutečnilo děkovnou bohoslužbu Te Deum za zvolení Klementa Gottwalda prezidentem.“
Mýty a skutečnost, že! Bože (jak v Tebe nevěřím): Chraň nás před zloduchy.

* * * * *

V dobách, když ještě současným Mladým Řeckým Bohům teklo mléko po bradě, měl jsem možnost organizovat semináře k počítačové kriminalitě. Psal se rok 1990 a jsou na to dokumenty. Tehdy se toho o virech a spamech ještě moc nevědělo, protože prostě neexistovaly. V té době jsme byli v oboru počítačové kriminality mezi evropskými kriminalistickými ústavy hodně vepředu. To by ale bylo na dlouhé povídání. Každopádně si dovoluji tvrdit, že o virech a možnostech zneužití počítačů k trestné činnosti jsem svého času věděl hodně. Technický vývoj byl ale rychlejší jak moje každodenní studium. Ostatně, později jsem musel rámcově ovládat další asi dvě desítky forensních odborností, které se promítají v praktické kriminalistice, takže na detaily už nezbývala mozková kapacita.
Takže, když mi jistý DB dne 23. 8. t. r. dal mailem na vědomí, že, cit.: „nevím, jestli to víš, ale již více než týden jsou Tvé stránky nějakým způsobem infikovány, viz. příloha. Při pokusu navštívit Tvé stránky Avast (antivirový program nevalné úrovně – pozn. J. H.) vždy zablokuje nějaký škodlivý kód, který se to pokouší natáhnout…“, byl jsem vcelku v klidu, protože rámcově vím, co v takové situaci dělat. Navíc, protože mé stránky jsou instalované u profesionální firmy na super zabezpečených serverech, nemohou nic infikovat. Přesto jsem na skutečnost upozornil provozovatele WordPressu, tj. programu, ve kterém stránky produkuji. Během krátké doby bylo zjištěno, že pouze Avast negativně reaguje na jednu rutinu (staré počitadlo přístupů). Kvalitnější antifirové programy nic neobjevily. Stačilo tedy tu rutinu smazat a bylo po problému u těch, kdo mají instalovaný Avast (a věří mu). Pravda, s ohledem na víkendové dny to nějaký čas zabralo.
Zmiňovaný kolega DB však (nejspíš v rámci konkurenčního boje či vlastního zviditelnění) v neděli 26. 8. vypustil na diskusním fóru modely.biz fámu, že cit.: „už skoro dva týdny mi Avast hlásí na stránkách Honzíkovy vláčky škodlivý kód.“ A co víc, aby ještě více uškodil napsal: „Autora stránek jsem již upozornil, zatím ovšem beze změny i bez varování, tak raději varuji aspoň zde, než se to podaří vyřešit…“
DB mi na té diskuzi udělal „reklamu“ bezmála v nadživotní velikosti. Jelikož zastávám názor, že i negativní reklama je reklama (což se ostatně projevilo na zvýšeném počtu přístupů na web), byl jsem dále v klidu, leč panu starostlivému kolegovi jsem odvětil (přes tuto diskusi), že jen s obtížemi chápu jeho aktivity a především, že mi připadá hloupé, že tuhle pitomost zveřejnil bez mého vědomí a způsobil tím bouři ve sklenici vody. Dostalo se mi odpovědi, proč se prý čertím…
Má cenu na takovou reakci odpovídat? Nemá. Je pod mojí úroveň odpovídat někomu, kdo ví o virech a skutečné internetové hrůze asi tolik, jako já o vývoji japonského písma. Že jsem nikoho neohrozil, ani ohrozit nemohl, je nabíledni. Dovoluji si jen touto cestou připodotknout, že viry, spamy, škodlivé kódy, ani moly jsem nešířil, nešířím a nemám v úmyslu šířit. Přitom však nesnižuji fakt, že internetem se opravdu šíří závažné hrozby. Proto každému vřele doporuči mít nainstalovaný kvalitní antivirový program. Avast tentokrát zklamal.
Čímž jsem snad vyvrátil další mýtus, tentokrát šířený o mém webu. Současně zdůrazňuji, že ve skutečnosti šlo o prd.

* * * * *

Záměrně jsem si proto nakonec nechal perličku. Dva z dosavadních pěti respondentů poslední ankety na webu Honzíkovy vláčky odpověděli, že na Krétě viděli železnici. Zřejmě patří k těm, co věří, že přistání Armstronga s Aldrinem na Měsíci (a dalších šesti dvojic astronautů) monitorovali „zelení mužíci“. To je ovšem mýtus, který nemá cenu vyvracet…

Ilustrační foto internet