Honzíkovy vláčky

S koncem veder přicházejí i nové modelářské nápady

Kdo by mi chtěl letos tvrdit, že léto nestálo kvůli počasí za nic, tak ho pošlu někam. Teplé a slunečné dny kazily jen zprávy o aktivitách našich vládních panáčků. Kdyby se o nich nepsalo, byl by klid a pohoda. Jak se to říká? Co oči nevidí, srdce nebolí. Poslední prázdninový čtvrtek v Naganu se sice neodehrál v plné sestavě, leč nápadů a témat k projednání tam bylo bezpočet. Zdá se, že funguje přímá úměra mezi vedrem a modelářskými aktivitami.

  Třeba minule – to ještě bylo vedro! -, se probírala velmi pokleslá témata a předváděly se takové divné pomůcky. Zdůrazňuji, že já u toho nebyl, a co horší, ani při vyšetřování původců prezentace mi nechtěli říct, na co se takové věci používají. Kdyby se aspoň některá ta věc dala použít v modelářské praxi, třeba k dusání štěrku mezi pražci? Ale takhle…

  Když už jsem si zase posteskl na adresu těch nejlepších z nás (příměr s předešlým obrázkem je jen náhodný), které den co den prezentují naše skvělá média, člověk se musí obtěžovat přemýšlením o ubohosti a současně prostinké průzračnosti likvidace policejního prezidenta, který se postavil jako buldok proti těm, co mají největší strach, že by policie mohla normálně pracovat, jako dřív, tj. objasňovat a dokazovat lumpárny. Nejen ty nepodstatné, jako jsou domalovaná tykadla na ksichtech polobohů, ale především ty velké kauzy, po kterých zůstávají díry ve státní kase tak hluboké, že je Kalousek nezaplátuje ani okrádáním důchodců, nemocných, hospodských, obyčejných živnostníků, hasičů… A pan Červíček? To je ten správný pacholíček poslušný slotě. Teď si vybrat jen vhodného náměstka a zase může začít zametání pod koberec. A je to!

  PaMi pracoval u laseru. A vyšla mu z toho moc pěkná stavbička. Šikulové budou závidět. Ostatně, zdá se mi, že velký znojemský humbuk se nějak zadrhává. Od jara mám třeba objednanou hlásku (v N-ku) z produkce této nové firmy a ne a ne se jí dočkat. Prodejci v kamenných obchodech tajemně mlčí a modeláři dál čekají. Kdoví na co?
  Takže ještě jednou. PaMi pracoval u laseru. Kromě toho, že mi vypálil takové nic neříkající podložky (děkuji), sám předvedl v Naganu několik vývojových verzí železniční stavby v měřítku TT, o níž nesmím sdělit, které nádraží představuje. Berme to tedy tak, že to je jeden z mnoha domečků vyprojektovaný v dobách R-U. Použitým materiálem je karton. Zdá se, že při správném nastavení laseru to bude materiál vhodnější než plast, který jsem použil na budovu nádraží v Praze-Ruzyni – ZDE. Aspoň se mi zdá, že především parádičky okolo oken a dveří a také naznačení cihlového zdiva vychází z kartonu lépe. Povrchová struktura kartonu také lépe imituje běžnou omítku, což je vidět na detailech některých snímků. Na hladkou plastovou stěnu se při stříkání barvou musí přisypávat třeba mouka, aby vznikl tzv. „břízolit“¹⁾. V sérii snímků jsem zapomněl vyfotit detail střešních tašek. Ty se taky povedly. No, teď ovšem přichází etapa osazení modelu okny, dveřmi a jejich zasklení. Nechám se překvapit, jakou technologii PaMi použije. Zatímco já se tady rozplývám nad pěkným modelářským počinem, z dokumentárních snímků je patrné, že některé jiné stolovníky více zajímali jakýsi kluci, pobíhající po trávníku.

[Show as slideshow]

  Bohouš se pochlubil s výsledky „výzkumu“ světlovodů. Dovést světlo světlovodem někam není žádný problém. Problém spočívá v tom, že i když se světlovod zakončí jakoukoliv kuličkou, šiškou nebo jiným patvarem, světlo pokračuje především ve směru světlovodu. A vidět je prakticky jen na ploše kolmé ke směru paprsků. Bohouš objevil v nějakém „obi“ lepidlo Bontit, vytvrzované UV zářením (mimochodem, nic levného). Bude to nejspíš něco na způsob tmelu, který dnes používají dentisté při opravě zubů.

Ze závěrečné výzkumné zprávy o vývoji svítící kuličky vyplývá:
  „Materiál – plastické vlákno průměr cca 0,3 mm (světlovodivé, z UFO světla z Lidlu nebo podobného pochybného zdroje), lepidlo Bontit, vytvrzované UV zářením. Lepidlo naneseno ve třech vrstvách ve tvaru kuličky na konec vlákna, každá vrstva vytvrzena. Vznikla kulička cca 1,5 – 2 mm. Na druhém konci vlákna (cca 150 mm) prsty přidržena LED (pro vrozenou lenivost výzkumníka použita UV-modrá LED z lepící soupravy). Závěr: KULIČKA SVÍTÍ! Použitelné pro miniaturní modely lamp apod. Za denního světla není svítivost tak výrazná, jako LED nebo žárovka, ale je to model. Lampy na ulici ve dne taky svítí jen tak tak…“
  V podrobném komentáři nám pak Bohouš vyvětlil, že vzal bílou diodu 1,8 mm (čtvercová základna a z ní trčící cumel o průměru 1,8 mm) – ZDE. Cumel navrchu zbrousil do plošky a přilepil na něj opačný konec vlákna (stejným lepidlem, jako je kulička). Spoj fixoval smrštitelnou bužírkou. Diodou napájel cca 5 mA a 10 mA (max.proud je 25 mA), takže ještě zbyl prostor pro další testy). Kulička samozřejmě nejvíc svítila ve směru ven z vlákna (tedy dolu, pokud bude v závěsné lampě). Projevuje se jako čočka-rozptylka, ve tmě vytváří kužel jako reálná lampa. Do stran svítí méně, ale světlo je vidět. Zajímavé je, že poměrně hodně světla odráží zpět k vláknu, tedy „nahoru“. Pokud by se nakreslila vyzařovací charakteristika, asi by to bylo hodně protáhlé vajíčko, nebo spíš okurka… 
  Druhy pokus byl učiněn se svítidlem, ve kterém byla vlepena žlutá SMD dioda a je již přilepená v domečku (nad schody a oknem) – ZDE. Bohouš vytvořil z Bontitu malou cca 1 mm kuličku přímo na LED. Vypadá to jako skleněná baňka svítidla. Světlo svítí úžasně na všechny strany, tvrdí autor.
  Donesl jsem si domů v pytlíku prototyp světlovodu s kuličkou a nalepenou LED, pojištěnou smršťovací bužírkou. Jak jsem předpokládal, lep nevydržel. A to jsem sebou z hospody domů nikde nefláknul, jako jednou na jaře, když pršelo, já uklouzl na pěšince u zdravotního střediska a přišel domů zalískanej jako z bramborové brigády! No, tak jsem ten Bohoušův zázrak vyzkoušel jen tak povrchně. Mně se zdá, že kulička z Bontitu na konci světlovodu nesvítí pravidelně na všechny strany, jak by bylo potřebné. To, že lepidlo Bontit nanesené na povrchu baňky LED bude fungovat  (viz druhý příklad), tomu bych věřil, protože totéž jsem udělal u lampiček s barvou na sklo. Po zaschnutí není vidět SMD dioda a vytvoří se imitace skleněné baňky.
  Zdá se tedy, že fyzikální zákony šíření světla tentokrát ještě odolaly. Ale přijde den, kdy se to povede…

____________________

1)  Brizolit, lidově též břízolit nebo březolit je druh jednovrstvé tvrdé cementové jádrové omítky, používané zejména na vnější fasády budov. Lze se setkat i názvem Minerální škrábaná omítka. Typický povrch je rovný, s malými prohlubněmi o velikosti cca 0,5×0,5 cm, a s drobnými lesklými ploškami slídy. Na brizolit se zpravidla nenanáší žádná další vrstva. In: wikipedia.cz – ZDE

Foto neznámý autor, B. Partyk a hlav

______________________________________________________

Počet přečtení: 11 018 | Tisknout: | Poslat: