Honzíkovy vláčky

Jak a proč jsem si vybral Digitrax

Autor: admin Vydáno: 8.4.2012

Po dvou omylech s koupí DCC centrály (ROCO a Zimo) jsem se rozhodl pro centrálu americké firmy Digitrax. Systém této firmy používá pro veškerou komunikaci sběrnici LocoNet, což je mj. i standard v klubu Zababov i v mezinárodní organizaci FREMO. A protože je dobré nakupovat od odborníků, zvolil jsem právě Digitrax, neboť právě tato firma LocoNet vyvinula.

U DCC od firmy ROCO mi vadil především ovladač, který toho moc neumí, a také malý sortiment komponent. Při jeho volbě jsem zapomněl na svou zásadu, že nejsem tak bohat, abych si kupoval levné věci. U systému Zimo, který mi byl doporučen jako „nejlepší“, jsem záhy zjistil, že je to sice systém kvalitní, ale jednak neúměrně drahý, jednak s poměrně omezeným sortimentem komponent a hlavně nekompatibilní s jakýmkoliv jiným systémem.
Při vší úctě, nemám velkou důvěru v poloamatérsky vyráběná zařízení, i když připouštím, že některá mohou fungovat celkem uspokojivě. Proto jsem nešel touto cestou, i když by mne zařízení přišlo levněji.

Digitrax má v oblasti DCC dlouholetou zkušenost a jejich zařízení jsou díky tomu velmi spolehlivá. Hlavně však má sortiment komponent pokrývající veškeré potřebné funkce. Se zařízením jsem navýsost spokojen, velice mi vyhovuje například ovladač.
Výhodou systému Digitrax se sběrnicí LocoNet je fakt, že tato sběrnice slouží pro veškerý přenos informací, tedy jak pro ovládání lokomotiv, tak pro obousměrnou komunikaci s komponentami příslušenství, tedy pro přenos povelů pro ovládání dekodérů příslušenství i zpětných informací, například o obsazení úseků. Odpadá tak nutnost samostatného vedení J-K pro ovládání příslušenství a potřeba dvou různých sběrnic (Xpressnet pro připojování ovladačů a S88 pro zpětné hlášení jak je to třeba u Lenze). Sběrnici LocoNet lze konfigurovat jak liniově, tak do hvězdy, nebo kombinovaně, dokonce i do kruhu, jak uvádí výrobce. Samozřejmě, ke sběrnici lze kdekoli připojit kterýkoli komponent včetně ovladačů. Pro klubový provoz pak je výborné, že lze používat jednoúčelové levné ovladače FREDi. Všechny komponenty jsou standardně vybaveny dvěma zásuvkami RJ12, což propojování usnadňuje.
LocoNet byl původně duševním vlastnictvím firmy Digitrax, ta jej ale později uvolnila a dnes jsou s touto sběrnicí na trhu také DCC centrály od firem Piko a Uhlenbrock.

Základem každého DCC systému je vždy centrála. Digitrax má v sortimentu centrálu označenou DCS 100 s výstupním proudem do 5 A a DCS 200 s výstupním proudem do 8 A. Nově se v nabídce objevila ještě centrála DCS50 Zephyr. Je kombinací centrály, ovladače a boosteru s výstupním proudem 2,5 A.

Obr. 1 – Centrála/Booster DB150

Dále jsou v nabídce boostery (zesilovače signálu pro napájení kolejí) DB 150 s výstupním proudem 5 A, který může alternativně sloužit i jako samostatná centrála (našel jsem pouze dvě omezení proti DCS 100 – při programování nelze přečíst naprogramované hodnoty a lze připojit maximálně 22 ovladačů). Dalším boosterem je DB 200 s výstupním proudem 8 A (ten jako centrálu použít nelze). Ve funkci boosterů lze jednoduchým přeprogramováním používat i centrály DCS 100 a DCS 200.
Základním ovladačem je DT 402. Někomu možná nevyhovuje jeho ergonomie, já jsem s ním ale navýsost spokojen. Má dva knoflíky umožňující nezávisle ovládat dvě lokomotivy a má přehledný a velmi obsažný displej, na rozdíl třeba od ovladače LENZ, u nějž si toho na displeji moc nepřečteme. Vyhovuje mi také ovládání otočným knoflíkem a ne tlačítky, jako to je u LENZu. Volba adresy se uskutečňuje číslicovými tlačítky, ovladač si navíc pamatuje několik posledně použitých adres, z nichž lze vybírat otáčením ovládacího knoflíku po jeho předchozím stisknutí. Funkcí která se může občas hodit je „consist“, tedy sdružené ovládání dvou hnacích vozidel jedním ovládacím prvkem (samozřejmě vozidel s různými adresami).

Obr. 2 – Celkový pohled na ovladač DT402

Na displeji jsou v provozním režimu zobrazeny adresy ovládaných lokomotiv (samozřejmostí je možnost zadání dvoumístných i čtyřmístných adres), nad nimiž je dvoumístný údaj 00 až 99, znázorňující procentuální nastavení ovladače rychlosti. Nad těmito údaji je pro každou z právě ovládaných lokomotiv zobrazen sloupeček rovněž vyjadřující nastavení rychlosti. Zcela nahoře pak jsou malé číslice, zobrazující aktuálně zapnuté doplňkové funkce.

Obr. 3 – DT402: Ovládání lokomotiv – vlevo lokomotiva 108, nastavení ovladače rychlosti 32, vpravo lokomotiva 3172 a nastavení ovladače rychlosti 52. V horním řádku aktuálně zapnuté funkce

Velmi pohodlné a díky víceřádkovému displeji přehledné je programování lokomotivních dekodérů, a to jak na programovací koleji (centrála má pro ni samostatný výstup), tak na provozní koleji. Současně je na displeji zobrazeno číslo CV, jeho nastavená hodnota a při programování na provozní koleji také adresa programované lokomotivy.

Obr. 4 – Režim programování, zobrazení pro CV 3 = 253

S tímto ovladačem je proto úplně zbytečné pořizovat samostatný programátor.

Samozřejmostí je možnost ovládání příslušenství volbou adres a jejich aktuálního stavu – u Digitraxu jsou to označeny jako t (thrown) a c (closed). Praktické je tlačítko, které lze naprogramovat buď pro nouzové zastavení právě ovládané lokomotivy, nebo jako generální stop. Toto jsou hlavní funkce DT402, je zde ale samozřejmě funkcí víc. Patří sem třeba ovládání doplňkových funkcí lokomotivních dekodérů F1 až F12.
Zajímavě je řešena funkce převzetí řízení lokomotivy, aktuálně ovládané jiným ovladačem – je mimořádně bezpečná, jestliže totiž zvolíme adresu lokomotivy, kterou již ovládá jiný ovladač, objeví se na displeji výzva, zda opravdu chceme lokomotivu převzít. K potvrzení je pak nutné stisknout tlačítko Y (yes) a současně stisknout knoflík ovladače. Je tak téměř vyloučeno, že by k „ukradení“ řízení lokomotivy došlo omylem.
Ovladač disponuje i funkcí předání adresy jinému ovladači, což lze použít třeba pro naprogramování adresy do FREDu. Je to mimořádně jednoduché a přehledné, stačí adresu číselnými tlačítky zadat a stisknout tlačítko Disp.
Pokud by někdo chtěl realizovat provoz podle jízdního řádu, lze zvolit funkci hodin – v širokém rozsahu je přitom možné zvolit poměr mezi skutečným a modelovým časem.

Obr. 5 – Místo zobrazení nastavení ovladačů lze zobrazit hodiny, nastavení rychlosti je indikováno jen sloupcovým grafem

Ovladač se vyrábí i v bezdrátové versi s obousměrným přenosem, lze tedy bezdrátově třeba i programovat a číst nastavené hodnoty CV. Pro Evropu se vyrábí verse DT402DCE, pracující v pásmu 2,4 MHz, provoz tedy nevyžaduje povolení radiokomunikací.
Kromě tohoto ovladače je v sortimentu Digitraxu ještě jednoduchý ovladač UT4, u nějž se adresa volí čtyřmi otočnými přepínači. Ten nemá žádný displej, kromě ovládání lokomotiv z něj lze jen aktivovat doplňkové funkce lokodekodérů F1 až F12.

Obr. 6 – Ovladač UT4

Praktickým prvkem pro ovládání kolejiště je dekodér příslušenství DS 64. Lze jím ovládat čtyři výhybky, jak s elektromagnetickými, tak s motorickými přestavníky. Zároveň má čtyři vstupy pro detektory obsazení a čtyři vstupy pro připojení tlačítek, jimiž lze připojené výhybky přímo ovládat (stav výstupu se pro každou výhybku mění jedním tlačítkem, po každém stisku se změní stav – v případě výhybky je proto vhodné použít pro indikaci polohy kontakt na přestavníku). To je výhodné při použití doporučených motorových přestavníků Tortoise (želva), majících dva přepínací kontakty – jeden lze použít pro napájení vodivé srdcovky, druhý pro indikaci polohy.

Obr. 7 – Dekodér příslušenství DS 64

Pokud čtyři výhybky nestačí, je samozřejmě možné použít dva dekodéry DS64, nebo použít dekodér SE8C – ten umožňuje ovládání osmi výhybek, samozřejmě má obdobně jako DS 64 vstupy pro přímé ovládání výhybek a vstupy pro detektory obsazení, navíc ale má ještě výstupy pro 32 čtyřstavových světelných návěstidel.
K detekci obsazení je třeba k DS64 i SE8C připojit snímače obsazení BD4 (se čtyřmi vstupy). V nabídce Digitraxu je také dekodér BDL 168, mající 16 přímých kolejových vstupů pro detekci obsazení 16 úseků.

Obr. 8 – Detektor obsazení (4 úseky)

Obr. 9 – Deska SE8C pro ovládání výhybek, světelných návěstidel a vstupy pro detektory obsazení

Samozřejmostí v nabídce jsou například komponenty pro automatickou reversaci (AR1), pro rozdělení výkonových obvodů (PM 42) nebo pro oddělení sekcí rozvodu LocoNet (LNRP). Patří sem také připojovací panel UP5 (s indikací přítomnosti kolejového napájení a s pomocným napájením, zamezujícím zatěžování sběrnice LocoNet v důsledku napájení připojených ovladačů).
V sortimentu firmy Digitrax jsou i přijímače pro čtení adresy lokomotivy (RX4), za předpokladu že je osazená lokodekodérem s funkcí transpondéru (například Digitrax DZ 125) nebo samostatným transpondérem (Digitrax TL1 nebo TF4). Přijímač čtení adresy je také součástí dekodéru obsazení BDL 168.
Ke spojení centrály s PC slouží MS100 (komunikující přes RS232) a PR3 (komunikující přes USB).
Centrály Digitrax samozřejmě používají standardizovaný protokol DCC/NMRA a z jejich kolejového výstupu lze proto ovládat jakékoli příslušenství, které tento standard podporuje.

Výhody systému Digitrax
• profesionální komplexní systém,
• výborný ovladač s mnoha funkcemi,
• přehledné a jednoduché programování dekodérů bez nutnosti pořizovat programátor,
• výhybkové dekodéry mají vstupy pro přímé ovládání výhybek tlačítky, bez nutnosti ovládání volbou adresy,
• komunikace se všemi prvky po jediné obousměrné sběrnici LocoNet,
• možnost použití jednoúčelových velmi levných lokomotivních ovladačů FREDi,
• možnost ovládání jakýchkoli komponent ovládaných z DCC „kolejového“ výstupu (J-K)

Nevýhody systému Digitrax
• vyšší cena (základní start set obsahující centrálu DB150, ovladač DT402 a připojovací panel UP5 stojí 295 Euro, jednoduchá centrála Zephyr s vestavěným boosterem a ovladačem 199 Euro).

V ČR se zatím pokud je mi známo nenašel prodejce produktů Digitrax, což je velká škoda, nejbližší možnost koupě je proto u několika firem v Německu, například u firmy Modellbahn Atelier Berlin, nabízející prakticky celý sortiment.

Foto autor