Honzíkovy vláčky

Poštovní vůz F 5-0671 ČSD

Na rychlé návštěvě v Lužné, jak jsem o ní psal minule (ZDE), jsem objevil krásně zrekonstruovaný exponát – poštovní vůz. Až dokončím své bádání o „hasičských vlacích“, zkusím se pustit do (z mého pohledu) neméně zajímavého tématu, za které považuji poštovní vozy. Obávám se ale, že to bude hodně složité téma. Bude to znamenat navštívit Poštovní muzeu v Praze, najít a konzultovat s odborníky a určitě i zavítat do depozita Poštovního muzea ve Vyšším Brodě. Plánovat mne baví…

  Zaujalo mne povídání, které jsem objevil u zmíněného exponátu, který stál 8. 6. 2024 v Muzeu ČD v Lužné u Rakovníka a u kterého je adresná poznámka, směřující k autorství.¹⁾ Myslím, že vše uvedené může zajímat i čtenáře Honzíkových vláčků. 

  „Vůz byl přijat do vozového parku Česko-slovenských státních drah po skončení 2. světové války. Není ale zcela jasné, jestli byl provozován „Protektorátní poštou pro Čechy a Moravu“ a nebo zůstal na našem území po některé vlakové poště oblasti mimo hranice Protektorátu. Mohl k nám být zavlečen i jiným způsobem vlivem válečných událostí.

  Dlouho se ani nevědělo, kdy a kde byl vůz vyroben. Mezi zaměstnanci pošty měl přezdívku „Maďar“, ale v Maďarsku byl vyráběn jen velmi podobný vůz. Také se mělo za to, že vůz byl vyroben v r. 1929 v Německu, čemuž by odpovídaly německé nápisy v interiéru voz. To však němečtí odborníci na vlakovou poštu vyvrátili. Po důkladném ohledání vozu byl objeven nápis „PKP“ (označení Polských státních železnic) a nápis „1939“. Na akumulátorech jsou pak patrné další polské texty. Podle toho byl vůz identifikován jako typ P-VII, který byl v Polsku vyráběn v několika sériích od roku 1935. Prvních 10 kusů vyrobil závod v jihopolském Sanoku „Zjednoczene Fagryki Maszyn, Kotlów i Wagonów – L. Zieleniewski i Fitzner-Gamper“. Dodávku dalších 32 kusů obstarala v letech 1936-1938 varšavská společnost „Lilpop, Rau i Loewenstein“. Výroba třetí série 10 kusů se vrátila zpět do Sanoku, ale do vypuknutí války Polska s Německem 1. září 1939 se nepodařilo zakázku dokončit. Právě nápis „1939“ na držáku brzdových špalků by nasvědčoval tomu, že vůz může pocházet právě z této poslední, nedokončené dodávky. Německé říšské dráhy objednaly v letech 1941 a 1943 dosud nezjištěný počet vozů typu P-VII. Protože výroba byla přidělena právě vagonce v Sanoku, lze předpokládat, že došlo k dokončení minimálně oněch 10 kusů původní polské zakázky z roku 1939. Rok výroby tedy nelze určit přesněji než na období let 1941 až 1944.

  Po zařazení vozu do vozového parku ČSD bylo vozu přiděleno číslo F 5-0671, které bylo vyraženo na rám vozu. Kde vůz bezprostředně po válce sloužil se zatím nepodařilo zjistit, ale má se za to, že byl v okrsku Jihozápadní dráhy. První prokazatelné využití je doloženo až v roce 1961 na trase poštovního kurzu Kolín – Rumburk a zpět, kde patrně sloužil již před uvedeným rokem. S posádkou jel vůz naposledy v květnu 1966, pak byl využíván již jen jako přímý vůz bez poštovní posádky. V roce 1972 byl sice kurz z Kolína do Rumburka znovu obsazen posádkou, ale už se na něj používal jiný typ vozu a původní vůz sloužil již jen jako záloha. Po ukončení provozu kolínských vlakových pošt v roce 1973 zde byl vůz až do roku 1981 odstaven. Po převedení z evidence Ředitelství poštovní přepravy do sbírek Poštovního muzea byl vůz převezen do železniční stanice Lipno na Vltavou. Původní záměr zpřístupnit vůz veřejnosti v žst. Vyšší Brod, kde má Poštovní muzeum svoji pobočku, se však nepodařilo realizovat a vůz začal chátrat. Záchrany se dočkal v roce 1997, kdy byla zahájena jeho rekonstrukce, která skončila 22. 4. 1999.“

_______________________________________

1) Prameny: Archiv poštovního muzea, Archiv Petr Študent – Muzeum vlakové pošty

  Z technických informací už jen doplním, že vagon má rozvor 8 m, délka přes nárazníky čítá 13,3 m, výška je 4,08 m a hmotnost vozu je 24 520 kg. Současným majitelem je Poštovní muzeum.

Obrazová dokumentace – poštovní vůz vystavovaný (focený) 8. 6. 2024 v Muzeu ČD v Lužné u Rakovníka

[Show as slideshow]

Foto hlav

.

Foto hlav

[1]) Prameny: Archiv poštovního muzea, Archiv Petr Študent – Muzeum vlakové pošty

Počet přečtení: 1 785 | Tisknout: | Poslat: