Honzíkovy vláčky

Barvení drobných modelů štětcem (3)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 27.5.2024

Cítím se lehce proviněn, neb se mi nedaří splnit slib, který jsem svým čtenářům dal před pár měsíci v seriálu článků, který se týká barvení modelů – ZDE, ZDE aj. Tím jsem si připomněl moudro jednoho zkušeného pisálka, který mne nabádal, že nikdy nesmím slibovat seriál, dokud nemám napsané všechny díly. To si mohou dovolit jen scénáristé nekonečných televizních seriálů, kteří ani po sedmdesáti třech dílech ještě nevědí, jak jejich splácanina dopadne (hlavně, že na ty ptákoviny lidi koukají). Jenže tam nejde o děj ani počet dílů, ale o čas, který „sežerou“ reklamy, protože z těch se generují prachy.

No, tak zrovna takhle jsem tento příspěvek začít nechtěl, ale když už to ze mne vypadalo a je to pravda, tak to mazat nebudu. I když jsem zatím konečný díl věnovaný výhodám/nevýhodám barvení modelů štětcem nezpracoval. Postupně se k tomu ale dostávám skrze dílčí poznámky. Dnes popíšu dvě možné metody barvení malých modelů (pochopitelně v měřítku N), resp. středů kol a pneumatik automobilových modelů.

Přikláním se k názoru, že větší barvené plochy modelů vychází lépe při stříkání barvy např. airbrushovou pistolí (ale i sprejem). Jen skuteční Mistři dokáží větší plochu natřít stejně kvalitně štětcem. Ovšem za předpokladu kvalitního štětce, správně naředěné barvy a dobře připraveného povrchu (základovou barvou vč. případného přebroušení povrchu). A samozřejmě za předpokladu bohatých zkušeností.

Upřímně, i když modelář preferuje stříkání barvy, po štětci sáhne každou chvíli. Např. k nabarvení maličkých detailů (světla vozidel atd.), nemluvě o patinování. Mám to taky tak. Další důvod pro použití štětce spočívá v tom, že člověk je líný připravit si airbrushovou pistoli, barvy, ředidla a možná hlavně absolvovat proces čistění. To všechno chce čas. V některých případech štětec poslouží stejně dobře. Třeba na barvení malých modelů, jak bude dále ukázáno na příkladu.

Barvení malých modelů – např. osobních vozidel

Hitem N-kařů jsou v poslední době modely zhotovené metodou kvalitního 3D tisku. Ať už karosérií trakčních a ostatních železničních vozidel, ale možná ještě více aut osobních a nákladních, zemědělských a stavebních strojů, vojenských speciálů atd., nemluvě o všelijakých doplňcích vhodných pro modelová kolejiště (resp. moduly). 3D tiskárny užívající tekuté resiny dospěly k vyšší úrovni dokonalosti.

Jestli některé detaily na modelech – příkladem nechť jsou zpětná zrcátka u osobních aut – nebyly dosud realizovatelné, 3D tiskem to lze. Také tolik kritizované „moare“ způsobené vrstvením resinu při tisku už není problém, protože moderní tiskárny „pokládají“ vrstvičky resinu opravdu velmi tenké. Výrobci už také poznali kvalitu jednotlivých resinů, takže až na výjimky nejsou problémy s křehkostí modelů.

Buďme konkrétní. V současnosti jsou absolutní špičkou modely nekolejových vozidel, zejm. v měřítcích N a TT, produkty nizozemské firmy Panzer-shop.nl – ZDE. Kdo má trpělivost a projde si nabídku této firmy čítající několik stovek vojenských a civilních velkých i malých aut, objeví hodně modelů vozidel vyráběných v ČSSR/ČR, jakož i v některých zemích býv. RVHP. O produkci modelů dle reálných předloh západních zemí, vč. USA není řeč. Získat řádově za 10 až 14 € naprosto dokonalé modely třeba Škody 120R, Trabantů, Citroenů, Volkswagenů atd., atd., nebo našich nákladních Tatrovek v mnoha modifikacích se rozhodně vyplatí. Jak už jsem zmínil 3D tisk je naprosto dokonalý, detaily úchvatné, modely jsou očištěné, prakticky připravené na barvení. V poslední době výrobce používá tmavý resin, který dává vyniknout detailům.

Po odstranění drobných zbytků z 3D tisku, dokonalém omytí (v isopropylalkoholu – ale ne v dlouho trvající lázni) a vysušení proudem vzduchu (např. z airbrushové pistole) je možné model okamžitě stříknout několika vrstvičkami surfaceru (používám Vallejo surfacer bíle nebo šedivé barvy 70.600 nebo 70.601).

Obr. 1 – Nová várka modelů od Panzer-shop.nl po stříknutí prvních vrstev surfaceru Vallejo

Po dokonalém zaschnutí základové barvy se lze rozhodnout, zda pokračovat v barvení stříkáním, nebo štětcem. Modely malých aut barvím jednoduše štětcem. A to malým, plochým štětcem s jemným syntetickým vlasem. Pastelové barvy Vallejo MODEL COLOR dávají ve své škále dostatek odstínů k použití. Tenkým štětečkem natřu v barvě karosérie i středy kol (ráfky).

Na pneumatiky nepoužívám čistě černou barvu, ale černo-šedivou – konkrétně Vallejo 70.862 (Black Gray). Kevin Boogaard z Panzer-shop.nl doporučuje Vallejo 70.995 (Germann Gray). Ne zcela černá barva opravdu funguje.

Obr. 1 až 4 – Citroen CV2, Trabant Universal a Škoda 120R (v měřítku N) po natření karosérií štětcem, právě v procesu „zasklívání“ – do okenních otvorů byl aplikován přípravek Micro-Kristal-Klear

Úplně nakonec doslova „naďubu“ pomocí špičky párátka červenou barvu na koncová světla a stříbrnou barvu na přední světla (vhodné jsou např. Vallejo 70.908 /Carmine Red/ a 70.883 /Silver Gray/). A to tak, že na cca 0,5 max. 1,0 mm konečku párátka naberu kapku barvy promíchanou a odkápnutou z lahvičky na plastovou podložku, miska aj. Párátko s barvou „zapíchnu“ přesně kolmo na místo lampy a nechám ho vteřinu přitlačené, což je tak akorát čas na to, aby barva stekla z párátka a utvořila na lampě přesně kulatou kapičku. Žádné barevné mazance se nekonají 🙂 . Proces barvení končí přestříkáním modelu lesklým lakem.

Barvení nákladních vozidel

Nákladní auta jsou větší, jejich korby obvykle mají větší plochy. Takže dopředu zvažuji, jestli nanesení krycí barvy provedu štětcem, nebo airbrushovou pistolí. Obvykle to skončí kompromisem, zejm. když je potřeba barvit několika odstíny. Dejme tomu, že základovou barvu (surfacer) nanesu pistolí. U barvení modelů v unitární barvě s jedním barevným doplňkem, třeba auto v hasičských či vojenských barvách atd. kombinuji štětec a pistoli.

TIP: U barvení hasičských Tater jsem boky kabiny, cisterny, resp. plachty kryjící korbu přetřel bílou barvou štětcem (tam co bude bílý pruh). Následně jsem podle předlohy překryl definovaná místa maskovací páskou Tamiya (šířka 2,5 mm). Před přestříkáním celého modelu včetně kol červenou „hasičskou“ barvou jsem ale zamaskoval pneumatiky kol – viz dále. Namíchání „hasičské“ barvy z odstínů barev Vallejo jsem popsal ZDE.

Následovalo lepení obtisků a přestříkání modelu matným lakem.

Barvení středů kol a pneumatik nákladních aut

Konečně se dostávám k popisu nabarvení středů kol a pneumatik. Mám za to, že vhodné jsou dvě metody, pomineme-li možnost patlat se s okružím pneumatik a středů ráfků štětcem. Možná u velkých měřítek to možné je. Nemám zkušenost.

Předně je třeba poznamenat, že průměr kola modelu náklaďáku Tatra v měřítku N je podle modelu Tatry 7 nebo 8,3 mm. Střed (ráfek) pak má cca 3,5 mm.

Pokud chceme mít střed kola (ráfek) v převládající barvě karosérie (khaki u vojenských vozidel, červená u hasičských atd.), máme dvě možnosti:

TIP A.: Po nastříkání celého modelu surfacerem zamaskujeme okruží pneumatik. Jak si ale z maskovací pásky Tamiya zhotovit masku s přesným kruhovým otvorem? Ideálně k tomu poslouží tzv. děrovače na kůži, které se běžně prodávají v obchodech s potřebami pro kutily. Problém je v tom, že škála děrovačů pro zmíněný účel neodpovídá. K dispozici jsou děrovače s průměry 3 nebo 4 mm. A to je málo, nebo moc. Zvolil jsem průměr 3 mm a tímto děrovačem jsem si vytvořil masky velikosti cca 10 x 10 mm s dírkou 3 mm uprostřed. Tyto masky jsem nalepil na středy kol a takto model přestříkal. Vznikly červené středy – viz následující obrázky.

Obr. 5 až 8 – Děrovač na kůži krásně poslouží k vytvoření masek na kola

Obr. 9 až 12 – Proces „odmaskování“ po nástřiku červenou barvou

V dalším kroku jsem použil vyseknuté středy z maskovací pásky (kroužky o prům. 3 mm) a tyto jsem po zaschnutí červené barvy nalepil na středy. Pneumatiky jsem pak opatrně tupoval štětcem s černo-šedou barvou (Vallejo 70.862). Pravda, ne vždy se mi podařilo, aby barva nezatekla pod maskovací kolečko, takže následovaly opravy maličkým štětečkem.

Obr. 13 a 14 – Překrytí ráfků maskovacími kolečky a natupování pneumatik černo-šedou barvou

TIP B.: Zatékání barvy pod některá maskovací kolečka ad A) mne vedlo k vyzkoušení „tamponového tisku“. Na přesně kolmo zaříznutou špejli jsem nalepil kolečka z 3mm silné molitanové fólie (koupeno v prodejně pro výtvarníky DAVONA v Praze 7) vyseknutá děrovačem. Onu fólii jsem používal jako podloží pod koleje (místo korku). Tímto udělátkem připomínajícím razítko jsem nanášel barvu na středy kol. Barvu nasáklou v mikrokomůrkách molitanu jsem ale nejdříve jednou či dvakrát obtisknul na bílý papír, abych neměl molitan moc nasáknutý. Výhoda této metody je v tom, že při opatrném přitlačení „razítka“ se obvod otisku nepatrně zvětšil i na žádoucích 3,5 mm. Blíže viz obr.