Honzíkovy vláčky

Železní jeřáb EDK 750 v měřítku N od společnosti IBERTREN a jeho „počeštění“

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 29.4.2024

Jen občas si vzpomenu na svoji sbírku železničních jeřábů. Obvykle když na ni přijde řeč s kamarády modeláři, anebo když se nějaký pěkný kousek objeví na bazarech nebo v katalozích, které se mi dostanou do ruky. Naposledy se tak stalo v souvislosti s jeřábem EDK 750, jedním s největší tonáží a možná i designově nejhezčím (což je samozřejmě otázkou technického cítění a vkusu).

K železničním jeřábům formou prezentace mé sbírky jsem se vrátil v předchozím článku ZDE. Jen připomenu, že pro někdejší „východní blok“ vyráběly železniční (ale i další jeřáby všech možných tonáží pro potřeby dolů, přístavů apod.) především v býv. NDR v závodě S. M. Kirowa v Lipsku. Samozřejmě, existovala spousta dalších výrobců. Detailně a přesně vše okolo jeřábů Kirow popsal už před 14 lety Jiří Šimsa v článku „Železniční jeřáby – atlas“, který vyšel na webu Výtopna Hettor.biz. Bez lichocení lze jeho encyklopedické dílo označit za to nejlepší, co mají naši modeláři k dispozici – ZDE. Nevím jen jak dalece i v r. 2024 stále platí sdělení autora, že „závod stále existuje pod zavedenou obchodní značkou Kirow Leipzig a jeho výrobky, moderní Hi-Tech jeřáby, používají mnohé evropské i zámořské státy“. Rozhodně to nezpochybňuji, ale ověřovat to nebudu. Třeba se najde někdo, kdo to ví.

Daleko zajímavější (a pro nás příznivé) mi připadá to, že po sjednocení Evropy se některé západoevropské modelářské firmy odhodlali též k produkci modelů, které mají základ ve strojírenské výrobě na východě Evropy. Opačně to myslím fungovalo odjakživa (viz kity letadel aj.).

Takže se nemusíme podivovat nad tím, že (u nás ne tak známá) španělská modelářská firma IBERTREN¹⁾ se sídlem v Barceloně se pustila do výroby modelu jeřábu EDK 750 (mimo jiné modely) v měřítku N a povedl se jí vytvořit opravdu skvělý model. Ostatně, kdo si udělá čas s prozkoumá zase ne tak moc bohatou nabídku této firmy, zajisté uzná, že kvalita detailů a celkové provedení modelů je úžasné.

A jen na okraj, když už chválím kvalitu výroby „západních“ modelářských firem: S pokleslou bradou jsem žasnul nad dokonalostí jiného modelu jeřábu EDK 750, byť v měřítku H0, čímž myslím skvělý model rakouské firmy ROCO, kteréžto se povedl model plně digitalizovat, tudíž ozvučit a osvětlit. Model sám jezdí, věž se otáčí a zvedá se výložník i břemeno. Ano, mluvím o modelu Roco 79035 H0, digitální jeřáb EDK 750 DB – např. ZDE. Při vší úctě a lásce k N-ku – tohle nejsme schopni z hlediska funkčnosti napodobit, snad jenom rozsvítit. Pohony se prostě do modelu nevejdou…

Obr. – Modelu Roco 79035 H0, digitální jeřáb EDK 750 DB. Zdroj: eBay

Jeřáb EDK 750 z produkce Ibertren

Stalo se, že jsem pojal touhu model jeřábu EDK 750 od Ibertren mít taky. Ovšem ouha. Společnost ho už dávno nevyrábí, což není neobvyklé. Ale kupodivu, běžně není ani na modelářských bazarech. No, nebudu popisovat složitosti nákupu, protože to by bylo spíše na scénář pro Bakaláře.

Aby toho nebylo málo, hlavu mi zamotala informace, že model jeřábu EDK 750 nabízí také jeden náš malovýrobce modelů, který ale vystupuje jaksi skromně a téměř „anonymně“; jen dříve se občas označoval jako S-model. (Autor zná jeho jméno, ale nemá souhlas s jeho zveřejněním.) Naštěstí, tento malovýrobce stále skvělé jeřáby produkuje a přes několik prodejců je nabízí zájemců. Dlužno dodat, že jsem viděl jeho modely ve velikostech H0, TT a N. Lze jim vytknout (při srovnání s profi-výrobou) snad jedině povrchové zjednodušení v detailech, které při technologii, jež používá, nelze docílit.

Při rozhodování od koho si koupím model EDK 750 padla tentokrát volba na Ibertren, protože povrchový design jejich modelu je propracovanější (což je dáno metodou výroby plastových dílů „lisostřikem“). Z produkce S-modelu mám jeřáb EDK 300.

Faktickým nedostatkem jeřábu EDK 750 od Ibertren je fakt, že pochopitelně není s imatrikulačními znaky ČSD, resp. ČD. Firma ho nabízí ve třech barvách – žluté, oranžové a zelené jen s imatrikulací RENFE. Pokud by ho někdo po bazarech hledal, tak nese katalogové označení „Ibertren kran 742“. A k tomu je tedy nutné připodotknout, že Ibertren vyráběl ještě modely 740 a 741. První jsem viděl na obrázku a nelíbí se mi, o druhém jsem jenom četl.

Stačilo si popovídat s moudrými kolegy modeláři z Budějek, a hned bylo jasné, že můj oranžový Ibertren musí být přestříkán namodro ve stylu Najbrt, protože právě takový jeřáb mají u nich v depu za plotem 🙂 . Všechno tedy bylo naplánováno: Model je třeba rozebrat „na molekuly“, vybrané díly přestříkat (kde jinde než v Budějkách) a u Martina Palaščáka opatřit obtisky, aby se mohl model přeznačit na společnost ČSD. Jdeme na to!

Jediný faktický rozdíl modelu z Barcelony a reálného stroje (stejně jako modelu od S-model) je v tom, že mu chybí stříška nad výložníkem.

A. Demontáž modelu jeřábu EDK 750

V žádném případě nechci, aby si modelář, který získá model EDK 750 od Ibertren, a pojme nápad, že si ho také přebarví a vyvede v barvách Najbrt, myslel, že z něho dělám blbce, jak by mohlo při nahlédnutí na další odstavce vypadat. Jestli se na rozborku kdokoliv cítí, aniž by musel číst další řádky, klidně – hurá na to! Dal jsem si práci s popisem rozborky jenom proto, že chci ušetřit práci těm, kdo budou chtít podstoupit stejnou anabázi, jakou jsem si zažil.

Začněme přehledem dílů definovaných a pojmenovaných až po demontáži jeřábu²⁾:

1. rám pojezdu (s výklopnými podpěrami),
2. třínápravové podvozky (2 ks),
3. středicí čepy k uchycení podvozků (2 ks),

4. spodní díl skříně,
5. horní díl skříně s budkou strojníka,
6. teleskopické výklopné rameno výložníku (spodní díl),
7. teleskopické rameno výložníku (horní díl),
8. závěsy protizávaží (na zadním čele skříně)*),
9. přítěž na rámu pojezdu,
10. přítěž na dně spodního dílu skříně,
11. přední pochoz se zábradlím,
12. schůdky se zábradlím,
13. cívka navijáku s točítkem,
14. teleskopický hydraulický zvedák výložníku (spodní a horní díl),
15. hák

——-

*) u zakoupeného modelu byl pouze jeden, druhý byl ulomený a budu ho muset vyrobit,
**) – díly 1, 2, 3, 8, 13, 14 (část) jsou vyrobené z černého tuhého plastu,
– díly 4, 5, 6, 7 – jsou z velmi pružného barevného plastu (z výroby ve „vstřikolisu“ – barva oranžová, žlutá nebo zelená),
– díly 9, 10 – kovová destička (asi zinek??),
– díly 11, 12 – kovové výlisky,
– díl 14 – mosazné trubičky spojené trámečkem (dvoudílná sestava) a kovový drát imitující písty (2x);

Obr. 01 – Díly železničního jeřábu Ibertren 742 po komplexní demontáži

Výčet dílů tvořících pomocný vůz:

1. plošinový dvounápravový vůz,
2. stojany k podpěrám (4 ks),
3. podpěry (8 ks),
4. protizávaží (zavěšované na zadním čele jeřábu),
5. zavěšovací rameno;
——–

*) – díly 2, 5 – černý plast
– díly 3, 4 – kovová destička (zinek?)

Postup demontáže

Poznámka 1: Proč provádět demontáž? Reálně jsou jen dva důvodu: Zaprvé při opravě nebo výměně některého poškozeného dílu, zadruhé při rozhodnutí o přestříkání jeřábu (díly 4, 5, 6 a 7, včetně dílu 4 z přívěsného vozu) do nátěru obvyklého u ČSD, ČD (modrá – Najbrt apod.) a přeznačení obtisky ČSD, ČD. Nedovedu si představit stříkat nové barvy na model bez demontáže dílů.

Poznámka 2: Barevné odstíny tzv. barev Najbrt jsme detailně popsaly ZDE.

Poznámka 3: Demontáž modelu není snadná a lze ji tudíž pochopitelně provést jen na vlastní nebezpečí, navíc s vědomím toho, že poškození jakéhokoliv dílu je neřešitelné jeho výměnnou, protože náhradní díly nejsou dostupné.

1. Nejdříve je nutné oddělit skříň (4 až 7) od pojezdu (1 až 3). To lze poměrně snadno, a to vyjmutím středních náprav (dvojkolí s osou) z ložisek obou podvozků, čímž se uvolní přístup k čepům (3), okolo kterých se otáčí podvozky. Hlavy čepů poslouží k uchycení nástroje, kterým se vytáhnou. Podvozky se sejmou.

2. Sejmutím podvozků se uvolní přístup ke středovému čepu, okolo kterého se otáčí skříň na pojezdu. Opatrným zapáčením v mezeře mezi skříní a pojezdem co nejblíže čepu (ze dvou stran) se skříň oddělení od pojezdu.

3. Rozdělením se zpřístupní obě přítěže (9 a 10). Díl 9 (uchycený na rámu pojezdu) se vyjme tak, že se vyhnout bočnice rámu (nejdříve na jedné a pak na druhé straně). Díl 10 je ve dně skříně (4) přidržován pružící pojistkou. Ta se opatrně vyhne a přítěž se uvolní.

4. Z praktických důvodů je vhodné uvolnit a sejmout závěs protizávaží na zadním čele skříně (8), protože by měl být šedý. V originálu tvoří tento díl jeden kus – dva svislé závěsy spojené tyčkou. Dám krk na to, že se tyčku podaří při snímání ulomit. Svislé závěsy totiž mají pojistky ohnuté dovnitř a při vyjímaní se musí pootočit. Žádný stres: po nabarvení a zpětné montáži se jednoduše slepí.

5. Z lanka (provázku) je vhodné odstřihnout hák (15) kvůli lepší manipulaci horního dílu skříně při další demontáži.

Obr. 02 – Sestava pojezdu – nahoře rám pojezdu (1), zde obrácený spodní stranou nahoru, dva třínápravové podvozky (2) a středicí čepy (3)

Obr. 03 – Podvozky (2) při pohledu zespodu s vyjmutými středními dvojkolími, dole jsou středicí čepy (3)

Obr. 04 – Rám pojezdu při pohledu zespodu s vyklopenými podpěrami; na snímku je patrný otvor pro otočný čep a nálitky pro podvozky, ve kterých spočívají středicí čepy (3)

Obr. 05 – Rám pojezdu (1) zespodu; zelená šipka ukazuje otvor pro otočný čep, modré šipky směřují k bočnicím, které je třeba postupně odpáčit směrem ven, aby se z lůžka uvolnila podvozková přítěž (9) (na snímku dole)

6. Následuje nejnáročnější a nejriskantnější operace demontáže – rozdělení dvou hlavních dílů skříně, spodního (4) a horního (5). Současně s tím dojde i k uvolnění obou dílů ramene výložníku (6 a 7) a hydraulického zvedáku (14). Žádný profi-návod neexistuje (výrobce nejspíš ani nepočítal s takovouto operací), takže lze postupovat pouze intuitivně, anebo s přihlédnutím k naší zkušenosti.

TIP: Nejdříve si bedlivě prohlédněte pod hodinářskou lupou všechny dělicí roviny a snažte se zapamatovat detaily. Konstruktér jeřábu totiž vytvořil dokonalý „hlavolam“. Není na škodu si pořídit pár fotek detailů sestavení dílů apod. – paměť je zrádná!

TIP: K rozdělení skříně jsem použil dva malé hodinářské šroubováky a skalpel s pružnou čepelí (OLFA 4). Lze spoléhat na to, že plast skříně je velmi pružný a leccos si nechá líbit. Nejdříve jsem hledal místo, kde by mohly být pojistky držící obě části skříně při sobě. Zvenku není nic patrné. Skrz otvor v horní části podél výložníku toho sice moc vidět není, ale dá se pod lupou odhalit, že nějaké jištění spojení skříně je vzadu v místě navijáku a pak vepředu za budkou strojníka.

7. Do mezery mezi horním a spodním dílem skříně se na levém boku zasune skalpel a následným opatrným tažením čepele zepředu dozadu a jeho opatrným vychylování vně se docílí vytvoření cca milimetrové mezery mezi díly. Zapáčením vně v místě pod navijákem se podaří karosérii na této straně uvolnit. Pojistkou je de facto čep navijáku. Naviják samotný se otáčí v „ložiscích“ spojených se spodním dílem skříně. To samé (odpáčení a uvolnění skříně) se udělá na druhé straně.

8. Nyní je horní díl skříně vzadu uvolněná, mezi styčnými plochami je pár milimetrů mezera. Úplnému rozdělení dílů ale uvnitř stále něco brání. Uvolnění horního dílu skříně vepředu je horror.

TIP: Všelijaké pokusy o roztažení dílů a zvětšení mezery vepředu v místě budky strojníka, kde je ještě mezi díly vložen kovový pochoz se zábradlím (11), s spodní díl teleskopického zvedáku (14), byly marné. Nicméně ona mezera vepředu vznikající pružením dílů při páčení nářadím asi demontáži částečně pomohla. Nyní, když už vážený modelář čte tyto řádky, je vše jasné…

9. Za kabinou strojníka je totiž chytře schovaný zámek, který oba díly drží při sobě. K rozpojení dílů nakonec pomůže vypáčení horní části skříně směrem nahoru a dopředu. Tento – dalo by se říci „hrubý nátlak“ – pomůže k uvolnění pojistky. (TIP: V tomto okamžiku doporučuji nemyslet na okamžik zpětné montáže…! Až k tomu dojde, nebude to tak zlé, jak to vypadá teď. 🙂 )

10. Horní část skříně lze není přetáhnout přes výložník a oddělit od sestavy.


	6789

Obr. 06 – Horní a spodní díly skříně při pohledu zespodu

Obr. 07 – Spodní díl skříně při pohledu zboku; na snímku jsou patrné (zprava) ložiska navijáku, aretace výložníku, ložiska výložníku, přední pojistka

Obr. 08 – Spodní díl skříně při pohledu zezadu

Obr. 09 – Spodní díl skříně (4) s přiloženou přítěží (10); zelená šipka ukazuje na čep, okolo kterého se skříň otáčí, modré šipky ukazují na západky; přítěž již byla vyjmuta a kvůli fotografování jen přiložena

11. Vyjmutí samotného výložníku (resp. jeho spodní části), tj. čepů z „nacvakávacích“ ložisek je opět trošku problematické. Jednoduše se jim nechce vyskočit. Pomohla kapka oleje, aby se snížilo tření čepů v ložiscích a páčení šroubovákem zespodu. Naštěstí pružný plast snese opravdu hodně.

12. Stejná finta s naolejováním čepů pomohla i při demontování navijáku z ložisek v zadní části spodního dílu skříně.

13. Rozpojení obou dílů výložníku lze snadno; stačí nazvednout pojistku v horní části jednoho z dílů. Pojistka se dá lépe nají pod lupou.

14. Po rozpojení obou dílů skříně se „automaticky“ rozpadne hydraulický zvedák (díly 14a/ a b/) přední pochoz se zábradlím (11).

15. Zbývá sejmout ze spodního dílu skříně kovové (černé) schůdky se zábradlím, což nejde (vzhledem k houževnatosti kovu) snadno.

Obr. 10 – Detail zadní části spodního dílu skříně – zprava: cívka navijáku (instalovaná pro focení jen na stojkách ložiska), stojky aretace zadní části výložníku, a stojky ložiska výložníku

Obr. 11 – Detail navijáku s lankem (13), točítko (13) a hák (15)

Obr. 12 – Spodní a horní díl skříně postavené tak, aby byl patrný detail přední aretační pojistky (zelené šipky), která umí potrápit při demontáži 🙂

Obr. 13 – Spodní díl skříně při pohledu zepředu; na snímku je patrné umístění předního pochozu se zábradlím (11), schůdků se zábradlím (12), část pojistky přední aretace skříně (zelená šipka) a před ní spodní díl hydraulického zvedáku (14)

Obr. 14 – Horní díl skříně (5) při pohledu zepředu; okna budky strojníka je možné zasklít např. přípravkem Micro Kristal Klear

Obr. 15 – Horní díl skříně (5) zezadu; na snímku je vidět zbylý jeden díl závěsu protizávaží (8); druhý bude muset být vyroben

Obr. 16 – Obě části výložníku přiložené k sobě se zvýrazněním pojistky, která při složení jistí oba díly před samovolným rozpadnutím

Obr. 17 – Spodní díl výložníku při pohledu zespodu; zelená šipka označuje čepy výkyvného ložiska, modrá šipka pak otvor pro uchycení horní části pístu hydraulického zvedáku

Obr. 18 – Detail zadní části spodního dílu skříně s označením ložiska pro výkyv výložníku (vlevo) a aretační kulička pro polohu výložníku (vpravo)

Obr. 19 – Výložník (6) a teleskopický hydraulický zvedák (14); šipky naznačují umístění konce pístů ve výložníku

Barvení modelu

Nyní lze čtyři plastové díly (4 až 7) tvořící skříň a výložník dokonale odmastit, připravit na stříkání základovou barvou a přestříkat plasty na požadovaný odstín. Bude-li zvolen nástřik barvami Najbrt, návod na použití barev je ZDE. Rozhodně se doporučuje všechny díly sjednotit stejnobarevným nástřikem základovou barvou. Kdo si to ještě nevyzkoušel, tak svrchní barevný odstín má jinou tonalitu když je nastříkán na tmavý, nebo světlý podklad. Nejhorší je, když se vrchní barva stříká jednou na světlý, a jednou na tmavý základ. To pak model vypadá jako mourovaté kotě.

Všechny díly je nutné překrýt lesklým lakem, což vyžaduje příprava na lepení obtisků.

Obr. 20 až 24 – Hlavní díly jeřábu po nabarvení do odstínů Najbrt

Obtisky s imatrikulací ČSD, resp. ČD budou pochopitelně nalepeny až po zpětném smontování jeřábu. Lze si je objednat po dohodě u Martina Palaščáka (MarfDKnL). Bude to ale znamenat ochránit některé díly před závěrečným nastříkáním modelu matným či polomatným lakem. S ohledem na instalaci obtisků lze proto zvolit i jiný postup montáže.

Po nalepení obtisků je vhodné celý model přestříkat matným, nebo polomatným lakem, aby se schovaly stopy po lepení obtisků a model získal ten správná šmrnc.

V této etapě (když jsou ještě všechny díly zvlášť) je možné zvážit zasklení budky strojníka např. přípravkem Micro Kristal Klear. Pokud se bude zasklívat až po smontování modelu, bude se muset okenní blanka zamaskovat, aby nedošlo k jejímu poškození lakem.

Ke kontrole funkčnosti a seřízení mechanismu teleskopických hydraulických válců

Jak už je uvedeno v přehledu dílů (výše), teleskopický mechanismus zvedání výložníků (14) tvoří vlastně tři drobné dílky. Teleskopický mechanismus imituje dva hydraulické válce dole spojené trubičkou (první dílek) a dva samostatné písty. Válce tvoří propojené trubičky s vnitřním průměrem 1 mm, písty jsou obyčejné drátky prům. 0,9 mm nahoře ohnuté do „L“. Tímto ohnutím pak zapadají do maličkých bočních otvorů ve výložníku.

Úprava dílu 14 před zpětnou montáží

Na zakoupeném modelu byly trubičky teleskopického mechanizmu nestejně dlouhé – 12,8 a 14,2 mm, což bylo jednoznačně chybou výroby. To způsobovalo nespolehlivé zvedání výložníku (jeho zasekávání) a jeho nepřesné polohování. Delší trubička proto byla zkrácena na délku kratší.

Spodní díl výložníku je uložený v „zacvakávacích“ ložiscích (viz výše), jehož stojky vyčnívají ze dna spodního dílu skříně (viz bod 11 výše) a okolo tohoto bodu se kýve nahoru/dolu. Oba čepy je vhodné před montáží očistit od nové barvy a ložiska potřít vazelínou.

Aretace výložníku v horní a dolní poloze je vymyšlena kulatým nálitkem na konci jedné strany výložníku. Ten zapadá do dvou otvorů další stojky vycházející ze dna skříně (blíže foto). Jedna delší trubička (válec hydraulického zvedáku) působila problémy se správným pohybem výložníku. Docházelo k jeho vyskakování z lůžka ložiska. Po zkrácení trubičky se funkce výložníku obnovila. Pro pochopení disfunkčnosti mechanismu snad napomohou obrázky.

B. Zpětná montáž modelu

Začneme tím nejjednodušším, tj. naložením dílů na pomocný vůz: Patří tam čtyři stojany k podpěrám (2), osm podpěr (3), protizávaží (4) a zavěšovací rameno (5).

Sestavení podvozku k jeřábu:

1. zespodu se do rámu pojezdu (1) vloží kovová přítěž (bez otvoru) (9) a zacvakne se do obou příchytek,
2. do obou podvozků (2) se osadí dvě krajní nápravy (dvojkolí),
3. podvozky (2) se pomocí čepů připevní zespodu k rámu pojezdu (1),
4. do podvozků se instalují střední nápravy (dvojkolí).

Sestavení skříně jeřábu:

Sestavení vyžaduje promyšlení a naplánování jednotlivých kroků (také s ohledem na postup lepení obtisků a lakování modelu). Základní postup sestavení jeřábu je následující:

A. Na spodní díl skříně (4) se nejdříve připevní přední pochoz (11) a schůdky (12). Možná se u nich budou muset přiohnout/narovnat opevňovací pacičky. Dále se z obou dílů (6 a 7) sestaví výložník (pozor na správné postavení dílů). Do ložiska v dílu 4 se zacvakne naviják (13). Je vhodné ložisko namazat kapičkou vazelíny.

B. Přes výložník se převlékne horní díl skříně s budkou strojníka (5). Je otázkou, zda si modelář v této chvíli zasklí okna budky strojníka.

C. Následuje dokončení montáže, tj. instalují se teleskopické válce s písty, vloží se přední pochoz, což je velmi piplavá práce. Nakonec se nesmí se zapomenout na připevnění držáku protizávaží na zadní čelo kabiny.

Obr. 25, 26 – Díly jeřábu, které byly nově nabarveny (vlevo), všechny ostatní díly (vpravo)

A nyní detailně:

1. Na schůdcích se zábradlím (12) se srovnají upevňovací pacičky. Příp. se vyrovná přední pochoz, který může být ohnutý od demontáže. Schůdky se zábradlím (12) se instalují na místo. Pozor na poškrábání barvy.
2. Sestaví se obě části výložníku (proti rozpojení tam je pojistka).
3. Očistí se čepy výložníku od barvy a do ložiska ve spodním dílu skříně (4) se nanese troška vazelíny. Vazelínou se natře i mechanizmus aretace výložníku.
4. Opatrně se zacvaknou čepy výložníku do ložiska. Pozor na jejich ulomení!
5. Lanko od navijáku se protáhne skrz dva trámečky na horní straně výložníku a přes kladku.
6. Přes výložník se převlékne hodní díl skříně s budkou strojníka (5).

7. Následuje velmi pracné sestavení hydraulického zvedáku výložníku (14) současně s jeho umístěním pod kabinou strojníka, současně s tím uložení předního pochozu (11) a samozřejmě přesné umístění horního dílu skříně (5) vepředu do zámku. Uff. Pokud (a až) se to podaří bez ulomení čehokoliv a bez odření barvy, skříň se ještě musí zacvaknout v zadní části, k čemuž jak už víme slouží čepy navijáku (13).

TIP: Můj postup byl následovný. Výložník jsem zvednul co nejvýše. Do otvorů ve výložníku jsem nasadil písty hydraulického zvedáku a přidržel je na místě mezi prsty. Na písty jsem nasadil spodní díl zvedáku (písty do trubiček). Sestavu jsem opatrně převlékl přes budku strojníka. Nasadil jsem pochoz se zábradlím na výstupky. Při kontrole všeho, co jest popsáno, jsem nasadil horní díl skříně na přední pojistku. Opatrně jsem skříň vepředu fixovanou v pojistce přiklápěl k zadní pojistce, tj. čepům navijáku. Cvak. Hotovo. Postup jsem opakoval jen dvakrát. Poprvé mi vypadl jeden píst z otvoru ve výložníku. 🙂

8. K lanku se přiváže hák (nejlépe rybářským uzlem³⁾). Je vhodné uzel zakápnout vteřinovým lepidlem, ale stihnout při tom zformovat uzel tak, aby hák pěkně visel. (Tuto akci je možné provézt až zcela nakonec.)