Honzíkovy vláčky

Digitalizace „Skleněnky“ od Minitrix v měřítku N

Autor: Jan Hlaváček, Jan Plutnar Vydáno: 2.4.2024

Ještě před pár měsíci jsem neměl tušení o modelu jedné hodně mrňavé parní lokomotivy od Minitrix, jejíž originální předchůdkyně jezdily na německých a rakouských kolejích pod převládajícím označením BR 98 mezi lety 1905 až 1923. Kvůli skleněné kabině s výhledem na všechny strany dostala u Bayerischen Staatseisenbahnen přezdívku Glasskasten. Tam ji vedli pod označením Tenderlok PtL 2/2. Firmě TRIX se po mnoha letech od doby vzniku originálu podařil vskutku skoro zázrak, když ji vypiplali v měřítku N.

Až později jsem zjistil, jak je tato mrňavá parní mašinka, přezdívaná Skleněnka, skleněná skříň, skleněná krabička aj., populární i mezi českými modeláři. Koho jsem oslovil svým „novým objevem“, tak mi z despektem opáčil něco v tom smyslu jako „..a ty ji nemáš?“ Nemám. Tedy neměl jsem. Všechno ale vyřešil eBay. Tam jich bylo a je v nabídce hned několik. Motorek corelles s ø 6 mm a držákem pro uchycení do této mašinky mi do 10 dnů poslal z Británie Holanďan Sven van der Hart (Tramfabriek), který tuto mašinku osadil svým motorkem a digitalizoval ji a navíc to všechno sepsal na svém webu (ZDE). No a nejmenší dekodér současnosti (se dvěma základními pomocnými funkcemi pro světla a s vývody „+“ a GND) z produkce Doehler-Haass, typ PD05A-0 (velikost 5×8 mm), dodal do týdne německý e-shop Modellbahn LIPPE. Jen tak na okraj: Pro každý věhlasný český modelářský e-shop by to byla fuška na 6-8 týdnů. Bohužel. 🙂

Hned úvodem je nutné předestřít, že zmíněná mnichovská firma TRIX dala na trh hned šest typů tohoto modelu, vybarvených podle železničních správ, u kterých tato lokotka jezdila (katalogová čísla jsou uvedena v závorce):

DR-Tenderlok BR 98 (12015),
DB-Tenderlok BR 98 (12016),
Bayerischen Staatseisenbahnen PtL 2/2 (12017),
Preuss. Tenderlok T 2 (12005),
Schweiz. Tenderlok Ed 2/2 (12004),
ÖBB-Tenderlok 688 (12011).

Kromě toho dala firma TRIX na trh ještě sety s několika vozy, které nesly katalogová čísla 11087, 11012, 11021, 11617, možná i další. O co méně častěji se tyto sety objevují na aukcích, o to více jsou drahé. Nemusím snad zdůrazňovat, že se bavíme o měřítku 1:160.

Měl jsem štěstí, protože majitel, od kterého jsem na eBay model Nr. 12017 koupil, se o něj staral příkladně. Spíš to vypadá, že jej z originální krabičky vyndal jen párkrát. Model byl čistý a bez poškození. Lehce zaschlý olej v převodech svědčil o tom, že model v poslední době moc nejezdil. Při zkušební jízdě se bez problému rozjel při cca 3 V a odběru docela malého proudu, jel pěkně pravidelně (bez cukání) a relativně tiše. (Pravda, po rozborce bylo zjištěno začernění komutátoru motorku, takže dříve jezdit musel – obr. 9. To ale nic nemění na jeho celkově výborné kvalitě.)

Rozhodl jsem se, že ho budu digitalizovat a zkusím ho i osvětlit pomocí LED SMD, přičemž LEDky teple bílé barvy velikosti 0402 budou svítit podle směru jízdy (žádné červené vzadu, protože ty asi u originálu nebyly). Těmto požadavkům plně vyhovuje vybraný dekodér firmy Doehler-Haass typ PD05A-0 (jak je patrné z označení, koupil jsem verzi bez vodičů, které jsem k dekodéru pájel sám).

A. Rozborka modelu

Nebyla tak úplně jednoduchá. K pochopení postupu demontáže mi kupodivu nestačilo poučení se obrázkovým návodem rozborky modelu, jak to ukazuje na svém webu Sven van der Hart v souvislosti s digitalizací a osazením modelu jeho doplňky – ZDE. Naštěstí jsem v krabičce našel originální datalist a až s jehož pomocí se mi podařilo model rozebrat „na molekuly“, aniž bych něco ulomil.

Obr. 1 až 4 – Model Skleněnky je opravdu mrňavý. I desetikoruna je ve srovnání s ní „velký“ peníz.

Z pochozí desky už jsou sejmutá zábradlí

Jak na to? Rád se podělím s nabytou zkušeností. Orientovat se kde je předek a zadek modelu je jasné podle komínu. Nejdříve je nutné sejmout obě zábradlí (přední a zadní) okolo pochozí desky (rámu). Jde to pinzetou poměrně snadno (pokud majitel před vámi zábradlí nepřilepil vteřiňákem). Mírným tahem pinzetou se jednotlivé stojky zábradlí vytáhnou z otvorů.

Načež je potřeba model otočit vzhůru kolečky a přesunout pojistky připevnění kabiny v podobě kolíků (na bocích) do polohy „uvolněno“ (tj. ve směru od komínu). Kabina se na zadní straně nazvedne a současným pohybem dozadu (aby se vysmekla z miniaturního zobáčku před komínem vepředu) se uvolní. A to je celé.

Na obr. 5 a 7 je patrný mechanizmus pojistky kabiny při pohledu zevnitř. Masivní kovový držák nese dosti „archaický, byť plně funkční motorek. Na obr. 7 je též vidět umístění sběracích plíšků napájení. V definovaném místě je přidržuje pacička pojistky kabiny. Šnekové kolo je plastové, převody v pojezdu mají ozubená kola ze slitiny

U motoru se odpájí dva vodiče od sběračů napájení z kolejí (resp. koleček) a vyšroubují se dva šroubky, které drží motor v držáku.

Pokud přestavba (digitalizace) spočívá pouze ve výměně starého motorku za corelles (bez instalace LED SMD), instaluje se nový držák a corelles motorek (z dodávky od Svena) a event. se řeší připojení dekodéru. Když model zůstane v analogu, je úprava dokončena a model se sestaví.

Obr. 9 – Ačkoliv zakoupený model byl naprosto OK, po demontáži je patrné, že motorek má něco naběháno – viz ušpinění komutátoru uhlíky

Obr. 10 ukazuje kompletně rozebraný model

Jestliže ale úprava modelu spočívá v instalaci LED SMD, začíná trošku peklo. To především proto, že se musí sejmout pochozí podlaha (rám). Zdá se to jednoduché, protože tato součástka je shora přišroubována jediným šroubkem k rámu, ovšem její uvolnění není o síle, ale chytrosti. 🙂 Musí se přelstít sofistikovaný systém konstruktéra modelu. Prostě a jednoduše se musí začít vzadu u trámečku, ve kterém jsou nárazníky. Všechny čtyři nárazníky se musí opatrně vytáhnout z lůžek kleštěmi.

Nejde-li to jinak, musí se maličkým šroubovákem (nebo obdobným ostrým nástrojem) opatrně zespodu nadzvednout zmíněný trámeček v místě vedle otvoru pro nárazník. Ono nadzvedávání trámečku jsem dělal nadvakrát, na jedné a pak na druhé straně (resp. střídavě), než došlo k uvolnění. Pod tímto trámečkem je taková maličká součástka, která jednak fixuje pochozí desku v rámu v podélném směru, a jednak „nějak“ drží všechno pohromadě. Bacha proto, ať o ni nepřijdete. Je to taková malá „mrcha skákavá“.

Pokud se podaří pochozí desku uvolnit bez toho, že se něco ulomí, je vyhráno. Mezi prsty se deska vzadu mírně nazvedne a současně potlačí směrem dopředu, aby se uvolnila z dolních výstupků na držáku motoru.

Přestože ve středu desky je otvor, který by měl stačit pro přesunutí desky přes držák motoru a červené dvojité ozubené šnekové kolo, u mého modelu se to nepodařilo, dokud jsem kolo nedemontoval (bylo nutné vyjmout čep, který ho drží). Do zvětšení otvoru pilováním se mi nechtělo…

Poslední záludnost čeká na modeláře v okamžiku, když už je pochozí deska nadzvednutá dostatečně vysoko, ale díky přednímu spřáhlu stále drží vepředu v čelním otvoru. Dlouho jsem zkoušel všechny možné hmaty a chvaty, až se spíš náhodou podařilo zatlačit pružinu spřáhla (naštěstí nevyskočila neznámo kam) a desku se konečně podařilo sundat. Uff… V orientaci možná váženému čtenáři pomohou ilustrační obrázky.

Další demontáž podvozku už není nutná, i převodová kolečka se dají v tomto stavu demontáže ošetřit (vyčistit, naolejovat). Ale je zde ještě jedno nebezpečí – totiž, že se nechtěně podaří sundat přední čelní trámek, který má na bocích imitaci parních válců. To potom vyskočí obě kulisy a táhla spojená s pojezdovými koly – a je zaděláno na hodinu zbytečné práce při jejich nasazování zpět. Pozor na ohnutí táhel nebo vypáčení čepů v pojezdových kolech.

B. Instalace osvětlení, motorku a dekodéru, včetně zpětné montáže modelu

Poznámka J. H.: V tomto okamžiku musím po pravdě uvést, že po nezdaru v prvním kole sestavování modelu byl do akce povolán přítel a nyní i spoluautor článku Honza Plutnar, bez kterého by model nejezdil. 🙂 Díky mu za dotažení projektu do konce.

Výměna motorku corelles je relativně snadná. V této fázi je potřeba se zamyslet nad uložením dekodéru. Řešili jsem to tak, že na volný konec motorku (vyčnívající z držáku od Svena) jsme vytvořili podpěru z plastu tl. 2 mm. Horní hrana nového rámu motorku a vršek podpěry poslouží jako plošky, na které se položí (a později přilepí) DPS s instalovanými odpory pro LED SMD.

Obr. 11 – Kompletně rozebraný model s novým motorkem v držáku, osazený šnekem, nad ním dekodér a původní DPS (na pochozí desce už byly instalovány LED SMD, proto se na snímku všude pletou lakované drátky)

Obr. 12 – Příprava šneku na nasazení na osičku motorku

Obr. 13 – Šablona (označena šipkou) z černého kartonového papíru, která soužila pro vyměření přesného rozměru podpěry – viz obr. 14

Instalace LED SMD

Pro osvětlení jsme použil LED SMD s paticí 0402 teple bílé barvy s připájenými lakovanými dráty.

TIP: Tyto LEDky lze koupit u firmy Ledbaron.de (prodává na eBay). Samozřejmostí je, že každou LEDku zvlášť je třeba před instalací změřit i fakticky zkontrolovat, zda svítí. Deklarované závěrné napětí konkrétní použité LEDky je 2,9 V. Každou LED zvlášť je vhodné testovat po každé dílčí operaci při instalaci (např. po protažení drátů skrz otvory v rámu apod.). Ušetří se tím spousta času a starostí, když se neplánovaně stane, že se něco poškodí.

Čtyři lampy na lokomotivě jsou k instalaci LEDky jako stvořené. (Vlastně jich je pět, jedna je ještě u komínu, ale tu jsme tentokrát vynechali z důvodu extrémně obtížné instalace LED.) Lampy mají vyhloubení pro „petrolejku“ (v originálu) a uvnitř jsou vybarveny bíle. Do zadní stěny vyhloubení lamp jsme zhotovili dírku o ø 0,2 mm pro prostrčení lakovaných drátků od LED SMD.

Další otvory stejného průměru byly vyvrtány těsně za všemi čtyřmi lampami v pochozí desce, neboť drátky budou schovány pod deskou. Stopy po vrtání lamp a viditelné části drátků přijdou až po zpětné montáži modelu přetřít černou barvou.

Následovalo zakápnutí LED SMD v lampách UV lepidlem. S tímto lepidlem jsme také maličkými kapkami fixovali drátky zespodu k desce, aby se nepletly. Musí se pro ně najít „cestička“, aby se nedostaly do styku s dvojkolími, sběracími plíšky napájení a kabinou (obr. 18). Vše je nakonec vidět na obrázcích.

Obr. 16 a 17 dokumentuje instalaci LED SMC v lampách na pochozí desce; bílá šipka současně ukazuje, jak lze vyjmout pojistku kabiny.

Obr. 15 a 16 ukazuje pochozí desku zespodu; na snímcích je patrné vyústění lakovaných vodičů

Obr. 18 – Pochozí deska zespodu, snímek ukazuje kudy jsou vedeny lakované vodiče, aby nepřekážely sběracím plíškům, dvojkolí či pojistce kabiny

Obr. 19 – Obrázek pro efekt – vytvrzování lepidla UV lampou

TIP: Pozor na použití lepidla, které přijde do styku s lakovanými drátky. Jsou taká, která naruší (rozpustí) izolační ochranu. Vhodné je tzv. UV lepidlo nebo také lepidlo T-7000 ZDE.

Drátky prozatím nebyly nezkráceny, na to bude čas až při celkové montáži.

Instalace dekodéru

Kde jsou ty časy (kolem r. 2009), kdy jsme s Honzou Merhautem kontaktovali Johanna Kroise ve Vídni kvůli tehdy nejmenším dekodérům na světě 🙂 . Tenkrát byla digitalizována maličká švýcarská lokomotiva Ee 3/3. A tím dekodérem byl cTelektronik DCX 75, jenž tenkrát stál 31,90 € a měl v té době neuvěřitelných 11×7,2×1,4 mm. Blíže ZDE. Jen pro srovnání: Dekodér, který jsme zvolili pro digitalizaci modelu „Skleněnky“, tj. PD05A-0 od firmy Doehler-Haass, má 5x8x1,4 mm a stojí u Modellbahnshop Lippe 38,86 €. Komentovat poměr velikost vs. cena s odstupem více jak 15 let nebudeme. Radujme se z toho, že za tu dobu pokročila miniaturizace dekodéru o cca 50 %.

Dekodér je dostatečně malý na to, aby se dal do modelu umístit pod motor, kde díky držáku a podpěře vznikne mezi rámem a motorem maličká mezera. K rámu podvozku je motor přichycen oboustrannou lepicí páskou (obr. 20, 21). Díky malé vzdálenosti od mosazných plíšků vedoucích napájení od kol je jeho napájení vyřešené dvojicí krátkých (cca 7 mm) lakovaných drátků ø 0,2 mm. Připojení k motoru, osvětlení a vývod „+“ jsou vyvedeny izolovanými vodiči malého průměru.

Obr. 20, 21 – Na trošku „nepřehledných“ obrázcích je dokumentováno, že pod motorem je skutečně dost místa pro maličký dekodér DH PD05A-0

Obr. 22 a 23 ukazují místění dekodéru na pochozí desce, ke které je přilepen oboustrannou páskou;

Obr. 24 ukazuje dekodér „překrytý“ motorkem v držáku;

Obr. 25 ukazuje pomocnou DPS nahoře na motorku; na DPS jsou připájeny rezistory (viz text) a svedeny jednotlivé vodiče (viz text)

Nad motorem je umístěna malá destička (DPS) z 0,8 mm silného kuprextitu osazená dvěma 10 kOhm předřadnými rezistory k LED SMD a dvěma 200 kOhm tlumícími rezistory,¹⁾ ke které jsou připojeny vodiče k ovládání osvětlení a společný „+“. Vodiče od motoru jsou svedeny na malý kousek kuprextitu přilepený na držáku motoru; k této destičce jsou pak přivedeny i příslušné vodiče od dekodéru (obr. 22 až 25). Vodiče od LED jsou k horní destičce připájené až nakonec, po umístění motoru na své místo.

Obr. 26 – Test svícení jedné z LED SMD (na snímku je patrné, že lampu bude nutné začernit)

Všechny dráty a vodiče jsou úměrně zkrácené, aby v kabině nenastal chaos při přikládání uhlí do kotle!

Zpětné sestavení modelu vlastně spočívá už jen v nasazení „skleněné“ kabiny a její pojištění dvěma zámky. Testovací jízda nejspíš odhalí, že LED SMD zasazené v lampách prosvěcují, takže lampy je třeba (jak už bylo uvedeno) přetřít černou barvou a po jejím zaschnutí stav zkontrolovat.

____________________________________

1) K této problematice viz podrobný článek – ZDE

Závěr

Přestavba, resp. digitalizace modelu byla zajímavá, ale dosti pracná s ohledem na miniaturní rozměry modelu. Spolehlivý provoz na složitějším kolejišti s řadou výhybek nepředpokládám kvůli malé hmotnosti. A přítěž není kam dát. Jak moc si mašinka zajezdí je tedy ve hvězdách.

Obr. 27 až 30 – Skleněnka v plné parádě. Ta krabička sirek není v měřítku 1:160!!

VIDEA na YouTube:

ZDE – Prvního zkušební jízda Skleněnky po úpravě a sestavení. Autor Jan Plutnar

ZDE – Programování dekodéru a zkušební jízda na stolici (jízda vzad)

ZDE – Ladění uložení motoru, resp. šnekového převodu

ZDE – Předváděcí jízda na zkušební koleji

* * *

Několik historických údajů o lokomotivě BR 98 podle wikipedie.de

Pro zájemce ještě uvádíme výběr informací publikovaných na internetu²⁾ o parní lokomotivě, která (jak je uvedeno výše) jezdila po německých a rakouských kolejích pod několika typovými označeními.

Lokomotivy řady PtL 2/2 Bavorských státních drah byly lehké a kompaktní, poháněné přehřátou párou. Byly užívány pro provoz na místních drahách. Existovaly celkem tři třídy. Společné pro všechny typy bylo uspořádání nápravy B. Poloautomatické přikládání umožňovalo obsluhu jednou osobou. Pochozy se zábradlím zajišťovaly bezpečný přístup k vozové soupravě vpředu i vzadu. Lokomotivy měly velkou kabinu se třemi okny na každé straně, která uzavírala celý kotel kromě komínu. Tato zvláštnost vynesla lokomotivám v jižním Bavorsku přezdívku „skleněná skříň“.

V době jejich vzniku v roce 1905 a v následujícím roce výrobce Krauss zhotovil první sérii šesti kusů. Byly provozovány až do roku 1926. Délka lokomotivy byla 7 metrů, hmotnost 21 tun a dosahovala maximální rychlosti 50 km/hod. Používala vzduchovou brzdu.

Parní stroje z roku 1906 měly průměr válců zvětšený z 285 na 305 mm. Obě nápravy byly poháněny slepou hřídelí³⁾ a vnějšími spojovacími tyčemi. Na rozdíl od známější pozdější verze byly nádrže na vodu těchto původních „skleněných skříní“ uspořádány nad oběhem, ale tak, aby byl ještě možný přechod na vozovou soupravu na obou stranách.

V roce 1923 zahrnovaly Říšské dráhy předběžný plán přečíslování všech šesti lokomotiv na 98 301 – 98 306; v témže roce však odešly do důchodu. Důvodem byl vnitřní parní stroj, který byl při údržbě obtížně přístupný.

Další série lokomotiv tohoto typu byla postavena mezi lety 1908 až 1909 rovněž v lokomotivce Krauss. Těch už bylo 23. Vyřazeny byly až v r. 1963. Rozměry i hmotnost byly podobné, stejně jako max. rychlost. Odlišné byly některé technické parametry parního stroje a především to, že dva parní stroje byly umístěny vpředu na bocích. Tomu odpovídala i nová konstrukce táhel.

Další tři lokomotivy tohoto typu byly pořízeny v roce 1910 Pruskými státními drahami zde zařazenými do samostatné třídy T 2 jako Altona 6081 a 6082 a Elberfeld 6041. Tento typ lokomotivy byl první lokomotivou v Bavorsku s přehřátým parním strojem. Deutsche Reichsbahn převzala devět lokomotiv s čísly 98 301 – 98 309. V letech 1911 až 1914 bylo vyrobeno 13 lokomotiv. Byly kratší o 200 mm vážily 22 tun a jejich maximální rychlost byla stále 50 km/hod. I parní stroj byl až na výjimky stejný. V těchto letech byla Bavorským státním drahám dodána část vyrobeného počtu lokomotiv. Upustilo se od slepé hřídele a rozvor náprav se zkrátil z 3 200 mm na 2 700 mm.

2. sv. válka zamíchala celkovými počty a dislokací lokomotiv. Dvě lokomotivy byly v roce 1942 prodány průmyslovým podnikům, jedna padla za oběť ve válce a jedna lokomotiva zůstala po válce v Rakousku, Rakouské spolkové dráhy ji klasifikovaly jako ÖBB 688.01. Ze služby byla vyřazen v roce 1959.

Zbývající lokomotivy byly převezeny k Deutsche Bundesbahn, kde byla většina vyřazena v průběhu 50. let. Až do roku 1998 se mezi Spaltem a Georgensgmündem používal model 307 1963, který byl znám jako Spalter Bockerl. Dochoval se a je zapůjčen z Norimberském dopravním muzeu v Německém muzeu parních lokomotiv v Neuenmarktu, ale již není v provozu. PtL 2/2 s provozním číslem 4515 patří od roku 1925 norimberskému dopravnímu muzeu. Rozříznutá lokomotiva padla za oběť velkému požáru v říjnu 2005 na hlavním nádraží v Norimberku a nyní je po repasování v muzeu DB v Koblenzi, ale nyní jsou karoserie a rám natřeny zelenou barvou.

__________________________________________

2) https://de.wikipedia.org/wiki/Bayerische_PtL_2/2
3) https://de.wikipedia.org/wiki/Blindwelle

Literatura
Steffen Lüdecke: Die Baureihe 98. Band 1: Die bayerischen Lokalbahnlokomotiven der Baureihen 983, 984-5, 986 und 987. EK-Verlag, Freiburg (Breisgau) 1999, ISBN 3-88255-135-6.
Christoph Meyer: VWE 298 – Lebensweg einer kleinen Lok. In: Die Museums-Eisenbahn. Nr.2 , 2009, ISSN 0936-4609, S.7 .

Webové linky (externí odkazy)

Commons: Bayerische PtL 2/2 – Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
Einige Modelle unter anderem der PtL 2/2
98 307 1960 auf der Eisenbahnstiftung Joachim Schmidt
98 301 1956 auf der Eisenbahnstiftung Joachim Schmidt
Reference
↑ Robert Zintl: Das Thurnauer Bockela, Verlag E.C. Baumann, Kulmbach 1980, ISBN 3-922091-15-6, S. 80
↑ http://www.spalter-bockl.info/loks.html
↑ bay. PtL 2/2 „4515“ (Memento vom 4. März 2014 im Internet Archive), DB-Museum Koblenz, abgerufen am 28. Januar 2014
↑ DB Museum. Abgerufen am Vyvolány 24 September 2022 .