Honzíkovy vláčky

Historické okénko, aneb I z papíru lze vysochat pěkný model

Autor: RoBertino Vydáno: 5.2.2024

Po nějakém čase se ozval RoBertino, autor několika zajímavých „historických“ příspěvků, které nabídl k publikování na našem webu. Jím preferující modelářský obor – papírové modely – sice trošku vybočuje z hlavního směřování našeho webu, ale pravidelný čtenář už dávno ví, že se zde na dokreslení celé šíře modelářských metod a technik rádi věnujeme všemu možnému. (J. H.)

Robert svůj nový příspěvek začíná slovy: „Jak už jsem dříve uvedl, díky svým předkům jsem měl možnost vlastnit katalogy firmy Arnold a snít, jaké by to bylo mít k dispozici in natura jejich obsah.. Leč po jednorázovém obdarování tendrovkou BR89 (kat. # 0221) děd nejspíš pochopil, že by se uvázal k pravidelnému přísunu západoněmeckých mašinek, takže tento pramen záhy vyschnul.“ Nechme ale Roberta svoji vzpomínku, která ho motivovala k akci, dovyprávět:

Arnold 0677 a jeho náhražka

Většinou jsem se věnoval lokomotivám, vagónům a přinejlepším doplňkům týkajících se kolejí. Stavby a podobné aktivity mě zpočátku nechávaly chladnějším, neboť k plastikovým domečkům jsem už od dob podniků VERO, OWO a Mamos neměl nejlepší vztah. Když jsem pak zcela propadl kouzlu papírových domečků z produkce arch. Richarda Vyškovského, bylo v mém konání jasno.

Výzva (či jak to nazvat)

Některé tehdejší industriální stavby jsem si nakonec pořídil. To bylo. Nedávno jsem při listování v katalogu Arnold Rapido dospěl k zajímavé položce katalogového čísla 0677. Byl jím strážní domek či stavědlo, které lahodilo mému oku. Bylo by možné ho nejspíš získat skrze nějakou aukci, ale ceny dávnějších modelů jsou většinou nesmyslně vysoké. A navíc tu je můj papírový patriotismus. A pak jsem si přečetl na zdejším webu informace o vodárně Protivec (laser) (ZDE) a Stavědlo 1 Hostivice (3D tisk) (ZDE), takže jsem si uvědomil, že k vytvoření dávného arnolďáckého modelu strážního domku by nemusel být zásadní problém jít cestou papírovou.

Jistá potíž tkvěla především v absenci hodnověrných podkladů – k dispozici jsem měl pouze několik obrázků stavebnice a dva či tři z katalogů, přičemž rozměry půdorysu byly určeny od 85 x 55 po 76 x 45 mm. Chyběl třetí rozměr do party, ten jsem musel poměrově odhadnout. Pak už to byla jen otázka patřičného rýsování v jednom grafickém editoru…

V jednoduchosti je půvab

Tisk jednotlivých dílů stavědla jsem provedl na 160g kartón za pomoci inkoustovky EPSON XP-6000. Stavba modelu byla jednoduchá. Má deset dílů plus tři volitelné, jimiž lze vystřihovánku obohatit. Pravda, prokreslenost modelu a la Mistr RV mu chybí, ale pan Vyškovský maloval domečky téměř čtyřicet let. Začal s nimi až po pěti letech tvorby jiných, zejména technických modelů, takže ještě pořád mám možnost ke zdokonalení.

Je třeba mít se na pozoru při manipulaci s vodou, protože to není tak dávno, co mi cola blíže neurčené značky bez varování explodovala v ruce a to znamenalo smutný konec existence dvou jiných modelů. Takže i retuše hran a dalších míst bylo nutné činit s náležitou opatrností.

Při několikerém kontrolním čtení editovaného textu mne napadlo, že Robert by vlastně mohl mít bohaté zkušenosti s barvením papírových modelů, což jsem řešil nedávno. Tak jsem se zeptal, co by k tomuto tématu mohl dodat?

„Co se barvení modelů týče, tady bych dodal jen to, že s typicky kartónovými produkty, jaké jsou popsané v článku o vodárně Protivec, jsem se tolik nesetkával. Plné kartonové desky jsem používal spíše k podlepení větších ploch, aby se nebortily. Ona i pouhá retuš hrany časopisového papíru byla vždycky alchymie, protože řez nebo střih nebyl nikdy tak dokonalý, aby se barvy nevsákly. Znamenalo to buď retušovat „bílé“ hrany vzniklé střihem minimálně vlhkým štětcem, protože byla prakticky nulová pravděpodobnost, že se trefí správný odstín (s výjimkou černé nebo pokud jsem nechtěl celou barevnou plochu přemalovat). Znám kolegy, co se tomuto kartónovému oboru věnovali a někteří šli právě onou zdánlivě jednodušší cestou – základ olepili další vrstvou „běžného“ papíru, pokud tedy přímo na kartonu nebyla struktura stavby, a ten pak obarvili, nejčastěji anilínovými barvami. Ty ostatně používal i Mistr Richard Vyškovský. Další problém při barvení může být v tom (jak jsem byl zkušenými lidmi informován), že existuje několik jemných nuancí ve zpracování papíru a ty mají na jeho další úpravy nezanedbatelný vliv. Téměř by se dalo říci – co výrobce, to jiný přístup a postup.“

Náhražka Arnold Rapido 0677 je zjednodušená, není průhledná a některé drobné doplňky lze využít ze zdrojů plastikových stavebnic (což se týká především střechy). Model strážního domku ještě čeká začlenění do kolejiště, ale to už jsem nepatří. Několik obrázků dokresluje mé snažení.