Honzíkovy vláčky

Třetí (čtvrtá, pátá…) ruka modeláře

Autor: Bohuslav Partyk Vydáno: 25.9.2023

Známe to všichni. Někdy prostě dvě ruce nestačí. Ať pracujeme na modelu, nebo pájíme elektronické součástky na desku s plošnými spoji. Drobné detaily běhají po stole, další nám odfoukne průvan a něco zmizí bůh ví kam… Naši dodavatelé i sami modeláři vymysleli už mnoho různých držáků a udělátek, které více či méně nahrazují další ruce. Bohužel, jejich funkčnost je hodně omezená. Já sám jsem jeden z nejlepších držáků pro práci s deskami elektroniky měl někdy začátkem 90. let. Byl od firmy Bernstein a stál tehdy asi dvojnásobek průměrného platu. Bohužel, byl firemní, takže mi říkal „Pane!“ jen dočasně.

Od té doby jsem zkoušel všechno možné, ale ideál to nikdy nebyl. Nejčastěji byl problém s přitlačením pracovního nástroje, ať to byla páječka nebo pilník. Držák se většinou nedal utáhnout tak, aby se nepohnul. A když ano, hrozilo zničení upnutého výrobku. A stabilita na pracovním stole? Téměř žádná.

Jak vypadá typická „třetí ruka“? V mnoha e-shopech ji prezentují dva krokodýlci na kloubech, často těžko aretovatelné, někdy lupa příliš nezvětšující, a hlavně malá a lehká základna – přípravek rád tancuje po stole. Případně je ještě přidán držák pro páječku, ta ale překáží při jiné práci. (Páječka ve stojanu samozřejmě na pracovní plochu patří, ale kousek dál na dosah ruky, aby nepřekážela.) Prostě, podobní „pomocníci“ jsou de facto hračky. Kdysi hodně drahé (stovky Kč, dodnes např. u Conrad), ale dnes díky Číňanům už jen za 1,5 USD plus poštovné. To je tak přiměřené. Na obr. 1 a 2 z čínského Aliexpressu jsou obvyklé „třetí ruce“.

(Poznámka: Z Alliexpresu pocházejí všechny ilustrační obrázky k dalším recenzovaným výrobkům)

Obr. 1 – Jednoduchá třetí ruka

Obr. 2 – Třetí ruka s lupou

Z hlediska užitných vlastností je možná o něco lepší „chobotnice“ na obr. 3. S tou jsem nepracoval, ale myslím, že stabilita na stole také nebude stoprocentní. Záleží samozřejmě na velikosti a hmotnosti základny. Existuje i ve verzi s upnutím na hranu stolu (obr. 4). Tam za jistou nevýhodu považuji fakt, že pokud pájíme, kapky cínu mohou padat na zem. Přitom by stačilo přidat 10 – 15 cm základní desky směrem dozadu na stůl. A druhá nevýhoda tohoto uspořádání spočívá v tom, že stůl nemůže mít v místě upnutí přípravku zásuvku, protože by nešla otevírat.

Obr. 3 – Vícenásobné klipy – „chobotnice“

Obr. 4 – „Chobotnice“ s upínáním na hraně stolu

Daleko lépe se pracuje s velkou podstavnou deskou a na ní upevněnými klipy na ohebných ramenou („husí krk“), jak je patrné na obr. 5. Pokud k ní přidáme ještě pevné podpěry pro pájení na deskách s plošnými spoji (DPS) (viz obr. 6), užitná hodnota se ještě zvýší. Podpěry mají na boku štěrbinu, do které se deska zasune. (Jiná možnost je využití kónických vršků podpěry až do špičky, které se zasunou do otvorů v desce – viz dále v textu.)

Obr. 5 – Velký stojan s klipy

Obr. 6 – Velký stojan s klipy a podpěrami pod DPS

Jak “husí krky” s klipy, tak podpěry pod DPS se upevňují pomocí šroubků ze spodní strany desky. Ideální by bylo něco variabilnější. To “něco” je nasnadě – je to magnet. Zvláště dnes, v době neodymových magnetů, není problém dosáhnout dostatečnou úchytnou sílu.

A tak asi vzniklo řešení na obr. 7. Základem je silná ocelová deska (cca 230 x 150 x 3 mm), všechny prvky na obrázku mají na spodní straně silný magnet. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je dostatečně silný.

Obr. 7 – Sada pomůcek firmy NEWACALOX (jedna z mnoha)

Výrobce dodává různé sestavy jednotlivých dílů. Na výběr jsou „husí krky“ dvou délek, podpěry pod DPS, svěráček, lampa s lupou, držáky kamer nebo horkovzdušné pistole a další. Dlužno podotknout, že to není levná záležitost (jak by někdo očekával od čínského prodejce), jsou to desítky euro za jednotlivé sady nebo komponenty. Plus poštovné. Dohromady můžete cena rychle překročit 100 euro.

Na obr. 8a, b a 9a, b jsou detaily podpěry pod DPS. Tu považuji za výborně vymyšlenou. Tvoří ji jakýsi tvarovaný kolík, připomínající šachovou figurku. Desku je možné zasunout do boční štěrbiny, která je kolem celého kolíku, nebo využít jen jeho špičku a DPS na tyto špičky napíchnout. Ovšem nejdřív se musí otvory v DPS zhotovit. Víc napoví fotografie.

Obr. 8a, b – Podpěry pod DPS

Obr. 9a, b – Dva způsoby uchycení DPS

Další výrobce pojal podpůrné kolíčky trochu jinak. Tuto sadu jsem si zakoupil jako první. Na obr. 10 vidíme dva typy magnetických podpor – první má vrchní část šroubovatelnou a DPS lze pod ni utáhnout. To je výborné a i stabilnější než je pouhé zasunutí do šikmé štěrbiny, jako je na obr. 9.

Ty menší kolíky slouží na podložení DPS. Ty mne příliš neoslovily. Mají poměrně slabší magnety. Není tak zajištěná stabilita, zejména pokud DPS zasuneme do drážky, která je poměrně široká a nelze v ní desku aretovat.

Obr. 10a, b – Jiný typ podpory DPS

Od jiného výrobce pochází přítlačný hrot, určený především pro uchycení SMD součástek před pájením. Lze ho však také použít jako kontakt pro měření na desce, nebo integrovaném obvodě. Upevnění je opět magnetem (obr. 11a). Tímto výrobkem jsem se inspiroval a vyrobil si doma další. Ty z Aliexpressu se mi zdály dost drahé (s poštovným přes 20 euro za jeden hrot + základní deska).
Na vedlejším obr. 11b je můj výrobek zatím bez vodorovného ramene.

Obr. 11a, b – Přítlačný a měřící hrot

Na závěr

Když ne třetí ruka, tak alespoň jedenáctý a dvanáctý prst. Tím je malá pomůcka na letování drátů (obr. 12). Že je někdy problém sletovat hezky a pevně dva vodiče, nemusím nikomu vysvětlovat. Mimochodem, také má vespod dva magnety. Možná je to námět pro 3D tisk, i když za cca 5 euro se možná nevyplatí se s tím tisknout doma.

Obr. 12a, b – Držák na pájení vodičů

Když potřebujeme spájet dva vodiče takříkajíc v terénu (např. pod kolejištěm, nebo v autě, jak příkladně doporučuje výrobce), přijde vhod něco jiného. Kleště na obr. 13 slouží na fixování pájených vodičů díky svazku ostatních vodičů.