Honzíkovy vláčky

Nákladní drezína Tatra s úzkou budkou a MUV 69 (N-ku)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 17.9.2023

O stavbě drezíny Tatra se širokou budkou z leptu od L. Košťála jsem psal před 13 lety (toto letí) – např. ZDE. Na rovinu jsem přiznal, že to byl můj první spájený lept. Za ty roky jsem stran leptů sice nabyl nějaké zkušenosti, ale jako bych se nepoučil. Dávat dohromady takhle mrňavé modely není jednoduché. Jelikož jsem ale měl v šuplíku schovaný lept na sestřičku této drezíny, tu s úzkou budkou, a taky další lept na motorový univerzální vozík (coby dárek přímo od jeho tvůrce Honzy Šticha), dozrál čas, abych oba prťavé modely postavil.

Hned v úvodu předesílám, že jsem zavrhl nápad tyto pidi-modely rozpohybovat, jak se to podařilo v případě MUV 69 Jirkovi Kubíkovi – ZDE. Pokud jde o drezínu Tatra, nevím, jestli se zprovoznění někomu povedlo. Prostě jsem si chtěl po čase spájet něco jednoduchého (a malého) z vyleptaných plíšků při vědomí toho, že modely půjdou do vitrínky.

Součástí obou leptů je samotné vozidlo a přívěsný vozík. U Tatrovky je ještě sada koleček pro zhotovení pojezdových kol, u MUVky pak fůra všelijakých doplňků rozpoznatelných pod mikroskopem 🙂 . Protože jsem ale dostal prototypový lept, nebyly tam ještě dílky pro mechanickou ruku.

K MUV 69 autor vypracoval dokonalý návod, Košťálovy produkty něco jako návod tradičně postrádají, ale z vyobrazení a očíslování dílů vč. seznamu pracovníků úkonů na papíře se dá leccos pochopit. A co se nepochopí, tak se prostě na lep nepřipájí. Zatímco Štich důsledně dodržuje nepsanou zásadu, že proleptaná ryska na leptu „patří dovnitř ohybu“, u leptu Košťála to tak jednoznačné není, což je dobré vědět, aby modelář nebyl nemile překvapen, když dílek ohne tam a zpátky, a on mu přitom upadne. Všechny díly u obou modelů byly pájeny, lepidlo jsem nepoužil.

Jako v prvém případě před lety jsem zavrhl slepovat kolečka z vyleptaných kroužků. Sadu čtyř maličkých dvojkolí na plastové nápravě jsem našel ve svých zásobách a osadil je na drezínu Tatra. Pro MUV 69 jsem začal sháněl Z-etková kolečka na eBay s tím, že jejich osy přepůlím a nastavím trubičkou, abych docílil devítimilimetrový rozchod, tedy vzdálenost mezi vnitřní stranou okolků cca 7,2 mm (viz měrka od Fohrmann.de). Protože se mi ale na eBay podařilo sehnat jen dvojkolí té nejvyšší kvality (vč. brynýrovaných kol), a ty mi fakt bylo líto řezat, vyměnil jsem je s Viktorem Slámou (Z-etkař) za nápravy sice americké, ale plastové 🙂 .

Nakonec jsem ale neřezal ani tyto „plasťáky“. Vyhrabal jsem ocelový drát o průměru 1 mm a odřízl z něho kousky cca 16 mm. Na improvizovaném „soustruhu“ (obr. 1) jsem na jedné straně odříznuté osičky vybrousil trn. Totéž jsem pak vybrousil i na druhé straně, přičemž jsem sledoval přesnou délku osy dvojkolí, aby šly zasadit do držáků ve spodku karosérie modelu (bylo to 15,2 mm). Z originálních dvojkolí jsem stáhl samotná (kovová) kolečka a nasadil je na novou osu, přičemž vzdálenost koleček mezi sebou jsem fixoval mosaznou trubičkou dl. 6 mm s vnitřním průměrem cca 1,2 mm. Nic nebylo třeba lepit, protože kolečka na ose drží pevně. Takto připravená dvojkolí se snadno nasadila do držáků ve spodku karosérie modelu. Obdobným způsobem jsem postupoval u přívěsného vozíku.

Obr. 1 – Instruktáž vyrobení trnu na osičce dvojkolí

Před montáží samozřejmě proběhlo barvení obou modelů barvami Vallejo, což myslím není třeba popisovat. Pod barvami je základovka od Tamiye. Barvy jsem tak trochu odhal podle obrázků, které jsem našel na internetu. U MUVky jsem měl od autora obtisky, Tatrovka je mít nebude. Nakonec jsem obě drezíny zasklil Micro Kristal Klearem od MICROSCALE a vše přestříknul matným lakem.

A protože drezíny půjdou do vitríny, na MUV 69 s vozíkem jsem naskládal všelijaké krásné doplňky, poskytnuté kdysi dávno přítelem Jirkou Šafářem (Miniatur), abych odpoutal pozornost od případných nedostatků modelu 🙂 .

Obrazová dokumentace

Drezína Tatra se širokou budkou

Drezína Tatra s úzkou budkou

Motorizovaný univerzální vozík MUV 69

Foto hlav

Úplně na konec

K dnešnímu tématu mne napadlo ještě přidat tzv. „pod čáru“ dva snímky od Arnošta Kohla, na kterých jsou zachyceny opravdové drezíny rekonstruované šikovnýma rukama. Škoda, že jsem nestihl Den otevřených dveří, na který jsem dostal pozvání.