Honzíkovy vláčky

Malé pojednání o papíru v kolejišti, aneb Nostalgická vzpomínka na časopis ABC a Mistra Vyškovského

Autor: RoBertino Vydáno: 1.2.2021

Chtělo by se mi začít klasickou otázkou, která zaznívala v různých prostředích, při rozličných akcích a příležitostech: „Kdo nezná …, ruku nahoru.“ V našem případě by otázka zněla: „Kdo nezná časopis ABC?“ Domnívám se, že těch horních končetin by ledabyle složených v klíně zůstalo jen pomálu.

  Všeobecně se má za to, že ikonickým udělaly ABC mladých techniků a přírodovědců (tak od počátku do konce století zněl jeho oficiální a plný název) především papírové modely, vystřihovánky, skládačky, papíráci, šmikajdy a kdovíjak ještě. Mylný je však názor, že lidé v ábíčku nebo abecečku, jak se mu často říkalo, tyhle papíráky přímo vymysleli. Překvapivě to trvalo více než deset let, než se začaly objevovat na stránkách původně měsíčníku, poté čtrnáctideníku pravidelně. Existovalo několik tvůrců, z jejichž rýsovacích prken či na jejichž stolech vzniklo de facto cokoli. Od aut a veteránů přes lodě, letadla a kosmickou techniku až k praktickému využití modelů třeba pro domácnost nebo autodráhy.

  Jsme však na webu s železniční tématikou a proto se zaměřme na směr, v němž ABC pomáhalo tehdejší komunitě vláčkařů. A hned na úvod dodejme, že s ohledem na formát časopisu a prostorové možnosti byli stoupenci H0 de facto ihned vyčleněni za okraj zájmu. Na stránkách časopisu se občas objevil nějaký nápad nebo pomůcka – například papírové měřítko pro přepočet poměru velikosti, v ročníku 17 pak na stránkách Pro kutily vycházel nepravidelně seriál o tvorbě kolejiště, psaný autorem Karlem Šupíkem, vycházející z jeho publikace Moje první železnice (Azimut, 1973). Ve své podstatě šlo o zajímavou upoutávku, protože onen seriál byl otiskován už v druhé polovině roku 1972. Ale hlavní lákadlo přišlo o rok později.

  V této fázi je třeba zmínit jedno jméno: architekt Richard Vyškovský (13. 7. 1929 – 1. 8. 2019). Král papíru a autorský všeuměl svým nenápadným rozhodnutím ovlivnil velké množství vláčkařů a především eNkařů. Jak k tomu došlo? Pro svého syna Richarda totiž postavil kolejiště a nehodlal ho zaplnit tradičními plastikovými stavebnicemi made in GDR (či NDR nebo DDR). Nelíbil se mu německý styl staveb a navíc, ruku na srdce, tyto stavebnice nebyly vždy k dostání. Protože pan architekt pracoval v podniku zaměřeném na obnovu památkových objektů a obdivoval lidovou architekturu, navíc už byl zavedeným autorem papírových modelů pro ABC, začal plnit panel s mašinkami velikosti N vlastními modely. Tedy přesněji, tehdy ještě spolupracoval s kolegou ing. Pavlem Blechou, ale když po pěti letech jejich spolupráce skončila, nijak se to na výsledné podobě neprojevilo.

  Dobrý nápad většinou nezapadne a tohle byla myšlenka velmi dobrá. Musíme si uvědomit tři základní body: kolejiště navzdory distribučním problémům modelové železnice PIKO či Berliner TT Bahnen byla spíš doménou dítek. Přiznejme si, že co nesehnali rodiče (většinou obdobně stižení otcové), to se na platech neobjevilo. Pak už tu byla zmíněná nedostupnost domečků, zcela upřímně – jejich vzhled nebudil zrovna velké nadšení a navíc, ve většině případů šlo o stavebnice, takže bylo nutné shánět barvy a „iks“ dalších drobností. Do toho vstupuje ABC a po epizodním pokusu autora Ladislava Müllera v podobě českého větrného mlýna (jednoduchá až triviální stavba válcového tvaru s kuželovou střechou 1:160, vydaná jako solitér 27. 10. 1972, tedy v 17. ročníku, číslo 4) nastupuje ještě duo Blecha-Vyškovský s první stavbou zamýšlené série Skansen ABC. A tou bylo Historické nádraží v měřítku N, otištěné v čísle 2 (ročník 18).

  Propracovaná budova s parčíkem a dřevěným skladištěm začala psát novou kapitolu. Záhy autoři přidali statky, usedlosti, mlýn větrný a vodní, kovárnu, kostel, zvoničku, prvorepublikovou vilku i její moderní kolegyni, pak dokonce soubor historických městských staveb. Náhle měli vláčkaři možnost zaplnit kolejiště budovami, které nejenže dobře vypadaly, ale kromě nutnosti je slepit (čehož se občas ochotně chopili opět tatínkové) byla jejich pořizovací hodnota 3,- Kčs – což byla cena časopisu s mnoha informacemi a někdy i dalšími modely. Po třech letech (ABC 16/roč. 21) se v časopise objevila dvoustrana s výmluvným titulem Malý Richard, ten se má… a na ní si čtenáři mohli prohlédnout, jak poutavě ony papírové modely v kolejišti působí, neboť redaktor ABC Martin Pilný zavítal k Vyškovským a některé partie kolejiště vyfotografoval. Vypočítat všechny modely, vydané jenom arch. Vyškovským i jeho následovníky by znamenalo vytvořit hodně dlouhý seznam.

  Jisté je, že Skansen ABC, třebaže se postupně od tohoto pojmenování upustilo, probudil do jisté míry zájem modelářů, ale i příznivců lidové architektury, takže se v ABC objevily i články s modelářskou tématikou týkající se přímo mašinek, mimo jiné jak umisťovat stavby do kolejiště či jak vytvářet zajímavé doplňky.

  Mnohé snímky z výstav dokazovaly, že papírové modely mohou v kolejišti působit skutečně velmi atraktivně, zvláště s rozšiřujícím se doplňkovým sortimentem. Navíc Vyškovský se postupně u modelů nedržel přesně měřítka N, ale pohyboval se nejčastěji v poměru 1:140, což jednak pro většinou dětské modeláře znamenalo o něco jednodušší práci, a jednak umožňovalo používat „baráčky“ i pro velikost TT. Ostatně, kdo má zájem si značnou část (nejen) Vyškovského tvorby prohlédnout, může zavítat na web Papírová archeologie.cz – ZDE.

  Nemá smysl si nalhávat, že dnes nejde o překonaný počin; je potřeba ho brát jako záležitost dobovou, díky níž mnozí modeláři postoupili do dalších úrovní své záliby. Mnohé lepení papírových domečků naučilo trpělivosti a zručnosti, které pak uplatnili ve větší míře. Existuje poměrně slušný počet fotografií kolejišť, kde hrál papír důležitou roli, pokud chcete takový případ vidět in natura, najdete ho mimo jiné v Muzeu modelové železnice na zámku v Trmicích, o kterém píšeme ZDE a ZDE. Pravda, tyto modely byly náchylnější ke zkáze nebo poškození, na druhou stranu architekt Vyškovský jich připravil tolik, že mnoho modelářů je za svůj život nestihli všechny slepit. A to ještě nemluvíme o jeho obřím díle Městské památkové rezervace čítající 6210 fyzických dílů!

  Pro někoho – a zvláště v době stále více digitální – bude tato vzpomínka přežitým anachronismem, ale je to součást naší modelářské historie a rozhodně by se neměla přehlížet nebo zapomínat. Stejně jako stavba těchto modelů vedla některé jedince až ke studiu architektury, další zase zamířili do „modré armády“ a jiní se stali sami tvůrci modelů. Proto si tuto papírovou cestičku připomeňme a vraťme se na chvíli v čase proti jeho proudu.

  Blíže o papírových modelech autor pojednává v knize, kterou Honzíkovy vláčky prezentují v záložce Literatura – ZDE.

Foto autor (3), archiv autora (5) a hlav (2)

.

Obrazová galerie

Obr. 1 – Snímek kolejiště s papírovanými modely domečků; pořízeno v Muzeum modelové železnice v Trmicích (archiv autora)

Obr. 2 až 5 – Snímky legendárního kolejiště Richarda Vyškovského, které bylo naposledy vystaveno na přelomu let 2009/2010 v rámci akce Richard V., král papírový v Muzeu Karlova mostu; Ing. arch. Vyškovský na snímku s manželkou Annou při instalování kolejiště (archiv autora)

.

Obr. 6 až 8 – Snímky modelů z „ábíčka“ instalované na kolejišti pana Adámka, které bylo vystaveno v Domě vláčků na Petřinách během jeho krátké existence (foto autor)

.

Obr. 9, 10 – Snímky velmi zdařilých staveb z papíru prezentované na Model Hobby 2012 v Praze-Letňanech (foto hlav)

.

Rubrika: Budovy, ZNÁŠ TO?, ZPRÁVY
Počet přečtení: 3 107 | Tisknout: | Poslat: