Honzíkovy vláčky

Kratičká reportáž z letošního modelářského veletrhu v Lipsku

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 6.10.2019

Podzimní výlet na modelářský veletrh do Lipska je pro mne něco jako cesta do Mekky pro muslima. Jestli to je pro někoho nepřístojné srovnání, tak přitvrdím. Lipsko je jako nebe a dudy ve srovnání s podobně nazvanou akcí konanou v Letňanech, kam už nejspíš nikdy nepřijdu. Tak to by stačilo jako oslí můstek pro uvedení stručné reportáže z letošního Modell-Hobby-Spiel 2019. Za celou naši tradiční osádku mám svolení tvrdit, že jsme byli navýsost spokojení.

Těch skutečných důvodů je více, ale dva hlavní momenty vzpomenu na začátku: Zaprvé, stoprocentně zafungovala panika rozpoutaná v předvečer akce na českých modelářských webech a diskusních fórech (kterou jsem zdárně podporoval), spočívající v šíření hoaxu (česky poplašné zprávy), že letos bude ve čtvrtek na výstavišti nátřesk, neb v Německu mají v tento den státní svátek nazvaný Den sjednocení. A tudíž nemá cenu ve čtvrtek do Lipska jezdit. Opak byl samozřejmě pravdou, jak dokumentuji obrázkem vstupní haly cca 20 minut po otevření. Zdá se, že tím, že ve čtvrtek nepřijeli Češi, tam bylo volno. 

Obr. 1 – Nevídané! Vstupní hala lipského výstaviště cca 20 minut po otevření

Druhým zásadním momentem, který přispěl k celkovému úspěchu zájezdu bylo, že Pepan neopomněl připomenout své manželce s jak významnými osobnostmi se zúčastní lipského zájezdu za poznáním a jeho žena pro všechny účastníky upekla tak skvělý bůček, že i Mistr Polraich by se olizoval až za ušima. Rozdávání svačinky s touto pochutinou, než jsme vyrazili do víru modelářského světa, fotograf rovněž zachytil.

Obr. 2 – Pepan rozdává pečený bůček mezi dvěma chleby, které s láskou pro nás upekla jeho paní

V hale č. 3, naplněné stánky tradičních (až na výjimky) německých výrobců železničních modelů, prodejců modelů, nářadí a modelářských materiálů a bezpočtem kolejišť, se opravdu dalo (alespoň dopoledne) procházet bez problémů a nebýt nevychovaných baťůžkářů (tentokrát z NDR), kteří tento fakt kazili, bylo by tam fajn. Ostatně, další obrázek je toho důkazem.

Obr. 3 – Mezi stánky bylo v čase 10:33:35 hod. dne 3. 10. 2019 poloprázdno

Loni jsem jel se seznamem věcí, které v Lipsku potřebuju koupit, letos jsem jen potřeboval připomenout pány od Arnolda, že u nich mám objednaný coby náhradní díl pojezd k jedné mašince – a stále se nic neděje. S pomocí překladatele (opět Pepan) jsme byli úspěšní a pan Krelle slíbil, že do 14 dní budu mít pojezd doma. Bohužel, právě v okamžiku, když jsme obchodně jednali, se část naší delegace ztratila, jak při sbírání hub v křivoklátských lesích. Našli jsme se až při obědové přestávce.

Úspěšní jsme byli u stánku pana Luxe, který produkuje nejlepší čistící vozy. Je zajímavé, že přestože on mluvil německy a my česky, naprosto všemu (skoro) jsme s Karlem rozuměli. Stačilo, aby třeba řekl leder a ukázal na opasek, a hned jsme věděli, že mluví o kůži použité na čisticím a lešticím kotoučku. A propos: Děti, učte se jazyky (a nejenom tu američtinu..)!

S Karlem jsme v tichosti postávali u modelů v super-gigantickém měřítku a nahlas záviděli, jak musí být snadné umístit do takového modelu třeba dekodér. Proběhla replika: „Tam když ten dekodér dáš a nepoznamenáš si kam, tak ho příště nemusíš najít…“! Ale je to paráda, když takový model supí okolo… (viz video).

VIDEO

Nesmím zapomenout na účast českých vystavovatelů v Lipsku. Při té příležitosti ale nejdříve zmíním snad jedinou kritickou poznámku na adresu organizátorů. Jestliže každý předešlý rok byly stánky na ploše haly č. 3 vzorně uspořádané v řadách a bylo snadné procházet uličkami, přičemž člověk „našel“ vystavující firmy na obvyklých místech, ne tak tomu bylo letos. Ještě tak snad první tři řady (pohledem zprava) byly jakž takž v zákrytech, ale stále víc doleva to vypadalo jak na břevnovské pouti. Stánky byly rozmístěné tak, že překrývaly linie uliček a nejednou jsme se při jejich obcházení „ztratily“. Nevím jak kdo, ale my máme ve zvyku začít halu procházet systematicky z jednoho rohu po řadách. Letos to moc nešlo.

A tak se také stalo, že jsme až napodruhé či napotřetí našli stánek MTB. Z dálky jsme ho zahlédli, ale právě to obcházení jiných stánků způsobilo, že jsme se netrefili. Ne, ne, grafický plánek výstaviště fasovaný každý rok u pokladny se letos nekonal. Na stánku MTB jsme ale letos žádnou novinku nezaznamenali (ostatně, pro prezentaci novinek je určená lednová výstava v Norimberku), dokonce jsme neměli ani štěstí na pana majitele, kterého jsme chtěli zdvořile pozdravit a poděkovat mu, když mu jinak všichni nadávají…

I velké a tradiční německé firmy šetří. Už se nepropagují na desítkách metrech čtverečních, ale jen na přiměřeně velkých plochách. Však ono to stačí. Cena za místo na veletrhu totiž stoupá. Jak jsme se dozvěděli od jiného českého vystavovatele, cena pronájmu maličké plochy vč. technického zajištění se blíží ke 100tis. Kč. Ještě pár let a na Modell Hobby budeme možná už jen uprostřed haly piknikovat a místo nakupování modelů vláčků si tam budeme opékat špekáčky. Což mi připomnělo zmínit, že tradiční německé klobásky, tlusté párky a sekaná opět neměly chybu, k tomu dobré pivečko – v poledne byl ale trošku boj o místa.

Jako vždy jsem se po obědě chvilku zastavili ve vedlejší hale, kde byly soustředěny modely letadel, lodí, aut, RC modely atd. a všelijaké stánky s nářadím, materiály, airbrushem apod. Tady už to byl docela jiný nářez, pokud šlo o počty návštěvníků. Sem totiž směřovaly davy tvořené rodiči s dětmi. Opět jsem měl cukání koupit si nějaký maličký dron, protože jejich veletržní cena klesla i na 15 €, leč odolal jsem jednak s ohledem na zběsilou ochranu našeho vzdušného prostoru, a druhak kvůli nejasnostem kolem registrací „pilotů“ s hračkami.

Tak to byl stručně letošní Modell-Hobby-Spiel Lipsko. Celkový dojem: výborný. Pomíjím fakt, že díky nějakému cvičení záchranářů byly ráno zavřené hraniční tunely nad Ústím nad Labem a z dálnice D8 se muselo objíždět pár desítek kilometrů po úzkých horských silničkách, jakož i to, že na sjezdu z dálnice před lipským výstavištěm se sťukli dva troubové, kteří nemají nacvičené zipování, čímž zapříčinili více jak kilometrovou kolonu ve dvou dálničních pruzích, jejíž projetí trvalo 35 minut. No, ale co to je proti dopravním orgasmům na slavné D1?

Pár obrázků z Lipska nakonec: