Honzíkovy vláčky

Jak jsme zbaštili martinskou husu a posvětili Kubův kalendář na rok 2019

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 19.11.2018

Už dlouho jsem nesepsal žádný editoriál. Bez inspirace mi to nejde. Jak vím, mnozí jsou tomu rádi. Těm předesílám: Nebojte, nenechám se vyhecovat tématem, které účelově na pokyn shůry rozdmýchalo duo novinářů Slonková-Kubík a v němž jde o zcela jiný a hlubší význam: totiž, o výběr toho „správného“ dodavatele pro dostavbu atomovek v Temelíně nebo v Dukovanech. K tomu nemám dost faktů…

  Byl jsem inspirován zcela něčím jiným, mnohem příjemnějším, byť nic nového pod sluncem. Jak se lze dočíst v díle vytvořeném lidovou tvořivostí, tzv. Wikipedii, cit.: „historie svatomartinských tradic započala již během raného středověku, kdy uctívání svatého Martina získalo postupem doby evropský rozměr.“ Zajímavé je tvrzení zdroje (z hlediska toho, jak a za co byli pozemšťané svatořečeni), že „Martin z Tour byl prvním světcem, který byl svatořečeným za svůj příkladný život a ne jako mučedník. Zároveň ztělesňoval přechod od pohanství a antického dědictví ke křesťanství.“ Z mého pohledu neznaboha jistě bylo nejvíce příkladné, že „vynalezl“ svatomartinskou husu!

  Ostatně, má snad někdo jiný názor, že den sv. Martina by se dal pejorativně označit za „den obžerstva“? A to už věky! Traduje se přece, že po 11. listopadu, kdy už byl ukončen zemědělský rok, ochutnáno mladé víno a odvedeny daně vrchnosti, tak začal adventní šestitýdenní půst. Navíc, jak tvrdí Wikipedie, „den 11. listopadu se vyznačoval lidovým veselením, začínaly fungovat tribunály…“. (V tomto ohledu se novinářka Slonková o týden opozdila…)

  Kořeny tradice martinské husy lze prý dohledat v Německu: „Za vlády císaře Karla Velikého (747 – 814) byl den sv. Martina podzimním termínem k odvádění úroků, též ´bílé vykrmené husy´, atd.“ Za zmínku ještě stojí, že „odvádění hus se někdy odehrávalo za mimořádných ceremonií … např. na vyzdobeném voze, taženém čtyřmi bělouši. Atd.“

  Ještě naposledy k tradici z pera znalců historie: „K pojídání husy se tradují dvě legendy ze života sv. Martina. Jedna praví, že svatý Martin, který měl být jmenován biskupem, se z vrozené skromnosti před takovou poctou ukryl do husince. Husy svým kejháním Martinovu skrýš prozradily, což byl pádný důvod, aby skončily na pekáči. Druhá pro změnu uvádí, že husy svým hlučným kejháním rušily Martinovo kázání a tak si svůj trest odpykávají na svatomartinské tabuli.“

  Takové ciráty jsme s tím my nedělali. Jednoduše jsme řekli „našemu“ šenkýři, že bychom byli ochotni někdy okolo svátku Martina spořádat dobře připravenou a vypečenou husu, tak čtvrtku pro každého, k tomu knedlíčky dvou druhů a taktéž zelí bílé i červené. A stalo se. Na poslední schůzi osazenstva Modelářské besedy Nagano minulý týden se v jedné nejmenované smíchovské hospůdce odehrála tradice zmíněného obžerstva. Z několika narychlo pořízených snímků hladových stolovníků se podařily jen dva, které z důvodů historické pravdy přinášíme v perexu a níže.

Letošní svatomartinská husa neměla zase chybu

  Jak je všem známo, zmíněná tradice má kromě jisté praktičnosti našich předků i náboženský, přesněji křesťanský podtext. V tomto ohledu je proto nanejvýš podnětné to, o čem se moc nepíše, ale zřejmě je neoddiskutovatelnou pravdou, totiž, že nejen u nás, ale i v celé západní Evropě lid opouští křesťanství. Velmi zajímavě a poučně o tom píše iDnes – ZDE. Otázkou samozřejmě je, jestli převzatá studie Pew Research Center vzala v úvahu i měnící se statistické složení obyvatelstva Evropy, kterou rok co rok zaplavují statisíce muslimských migrantů. Tak či onak, nic na tom nemění, že v České republice je 66 % obyvatel, kteří v Boha nevěří, a jen 13 %, kteří v něj věří jednoznačně.

  Řekl mi jeden přítel, přísně věřící křesťan, že v každém z nás, ateistů, kus křesťanských hodnost zůstává, aniž bychom si to připouštěli, i když budeme říkat o odmítání Boha cokoliv. A jako příklad uvedl dodržování křesťanských tradic jako jsou Velikonoce, Vánoce a i ta svatomartinská husa. Tomu nemá cenu oponovat, zvláště když ony původně náboženské svátky tzv. zlidověly, nerad to sice říkám, ale spíše zkomercializovaly. Tím mne ovšem od mého přesvědčení o neexistenci Boha nepřesvědčil, protože kdyby byl, tak by nemohl dopustit to, co je v přírodě běžné (a též kruté), počínaje rozením a konče úmrtím všech živočišných ba i rostlinných druhů. A to že se lidi jaksi navíc okrádají, zabíjejí a tropí další zvěrstva odporujících křesťanskému desateru, to přece nejsou žádné boží zkoušky, ale důsledek zcela něčeho jiného – bohužel s kořeny právě v rozličných náboženstvích. Dost ale filosofování, zpět nohama na zem a do reality.

* * *

  Když jsme snědli a zapili husu, došlo na neočekávané rozdávání Kubova kalendáře. Šotouš Jakub Staněk celé roky běhá se svým tatínkem okolo všelijakých železničních tratí a schraňuje si povedené fotky. A letos na nic nečekal a s pomocí produktů firmy FOMEI – ZDE – některé ze svých stále lepších fotek sestavil do kalendáře pro rok 2019. Není třeba zdůrazňovat, že kalendář byl vydán v limitovaném počtu a získat ho je skoro tak náročné, jako se stát prvním českým kosmonautem. Tak aspoň titulní obrázek z kalendáře, i když nevylučuju, že by se mi mohlo podařit Kubu přemluvit a publikovat jeho kalendářové fotky na tomto webu.

Titulní list kalendáře 2019 od Jakuba

Foto: PaMi a Hlav

Zdroj:
1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_svatomartinských_tradic
2) https://zpravy.idnes.cz/cr-evropa-vira-spolecnost-nabozenstvi-krestanstvi-h2-/zahranicni.aspx?c=A181115_174511_zahranicni_luka

.

 

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 3 985 | Tisknout: | Poslat: