Honzíkovy vláčky

Digitalizace parní rychlíkové lokomotivy BR 05 od Arnolda (N)

Autor: admin Vydáno: 1.4.2018

K oblíbeným činnostem mnoha modelářů patří přestavby starších modelů pro digitalizovaný provoz. V jednodušším případě úprava spočívá v instalaci loko-dekodéru a někdy i výměně žárovek za LED. Složitější jsou přestavby, kdy digitalizaci předchází úprava zejm. německých modelů na lokomotivy provozované u ČSD (ČD). Nově vyráběné modely jsou již na připojení loko-dekodéru připravené z výroby, dříve vyrobené nikoliv. Proto jsou nanejvýš užitečné příspěvky zkušených modelářů, kteří takové přestavby publikují. Jsem velice rád, že mezi autory, kteří se rozhodli sdělit své poznatky prostřednictvím Honzíkových vláčků, se zařadil i zkušený modelář a kamarád Zdeněk Slabý. (pozn. J. H.)

Historické dokumenty uvádějí, že německá parní lokomotiva řady 05 patřila ve své době, tedy v polovině 30. let min. st., k nejúspěšnějším lokomotivám z tzv. experimentálních rychlíkových řad (kam patřily řady 02, 03, 04, 05 a 06). Byla určena pro rychlíkovou dopravu. Před 2. sv. válkou vyrobila firmy Borsig tři prototypy „05“ s projektovanou rychlostí 175 km/hod. v čele stopadesátitunového vlaku.¹⁾ Lokomotiva ev. čísla 05 002, uvedená do provozu v roce 1936, vytvořila rychlostní rekord pro parní kolejová vozidla hodnotou 200,4 km/hod. Stala se tak nejrychlejší německou a zřejmě i světovou parní lokomotivou.²⁾

Stroje 001 a 002 byly z výroby vybaveny aerodynamickým oplášťováním, které mělo usnadnit dosažení vysokých provozních rychlostí (maximální rychlost 175 km/h). Aerodynamické oplášťování bylo v průběhu války z těchto strojů částečně demontováno a definitivně bylo sejmuto v 50. letech. Muzejní 05 001 znovu získala (alespoň částečně) svůj původní vzhled před umístěním do muzea v Norimberku.

Stroj 003 byl pozoruhodným experimentem s přemístěním kabiny strojvůdce z klasické pozice mezi kotlem a tendrem na čelo lokomotivy. Problémy s pohonným systémem v tomto uspořádání (automatická doprava uhelného prachu apod.) vyústily po několika letech testů u DR k navrácení lokomotivy výrobci, který ji v závěru 2. světové války přestavěl na klasicky uspořádanou parní lokomotivu. Zajímavé pojednání o těchto lokomotivách je např. ZDE.

My už jen připomeneme, že lokomotivy BR 05 byly typu 2’C2″h3. Lokomotivy s evidenčními čísly 001 a 002 byly ve službě mezi lety 1935 – 1958, „003“ byly vyrobena v r. 1937 a po zmíněné rekonstrukci najezdila ve službách DB necelých 800 000 km.

Prvé dvě lokomotivy byly dlouhé 26 265 mm, „003“ byla delší, měřila rovných 27 metrů. Prvé dvě vážily 129,9 t, mladší sestřička byla lehčí, vážila „jen“ 124 t. Úctyhodný byl průměr hnacích kol – 2 300 mm, oběžná kola měla „jen“ 1 100 mm. Tříválcový parní stroj měl průměr válců 450 mm a zdvih pístu 660 mm. Celkový výkon stroje byl 2 500 W, resp. 2 544 W. Lokomotiva si vezla 10 tun uhlí a 37 m2 vody. V technické dokumentaci se zdůrazňují výborné brzdy.³⁾

Model lokomotivy BR 05 v měřítku N vyráběla firma Arnold v mnoha provedeních mezi roky 1983 – 2002. V databance N-kových modelů ZDE jsou zařazeny pod čísly (Art. Nr.) 2200 až 8 2217 (s výjimkou čísel 2208 – 2210 a 2212 – 2214). Zahrnují všechny prototypy, tj. 05 001, 002 i 003, v provedení pro DRG a DB, bez i s loko-dekodérem. A navíc i s aerodynamickým krytování, resp. vojenskou kamufláží.

Obr. A, B – Dva z vyráběných modelů lokomotivy BR 05 od firmy Arnold v měřítku N (převzato z dokumentace firmy Arnold a eBay)

A nyní již digitalizace podle Zdeňka Slabého

Pro digitalizaci jsem použil model lokomotivy BR 05 003 bez přípravy na digitalizaci (Art. Nr. 2215), stejná jako na obrázku ZDE. Lokomotiva má podvozek typu 2’C2″h3, délka modelu je 166 mm, včetně taženého tendru na pěti nápravách, který je s lokomotivou spojen pevným závěsem. Model projede i ostrými oblouky, protože celkem tři podvozky (vpředu a vzadu na lokomotivě a jeden u tendru), vždy se dvěma nápravami, jsou pohyblivé. Dvě bandážovaná kola zvyšují tah lokomotivy.

V modelu jsem použil zvukový dekodér ZIMO MX648 s vodiči. Osvětlení jsem ponechal původní, tedy čirými žárovkami vpředu i vzadu (v tendru). Bílý vodič od dekodéru k přednímu světlu vede po rámu pod kotlem, žlutý vodič k zadní žárovce vede pod závažím v tendru. Kabinu jsem neosvětloval a ani jsem nenašel jiné využití pro zelený a hnědý vývod z dekodéru. K fialovým vývodům je připojen reproduktor. Dekodér má samostatně vyvedený plus pól modrým vodičem.

Obr. C Dekodér ZIMO MX648 (převzato z dokumentace firmy itvlaky.cz – ZDE)
.

Motor není u tohoto modelu uložen v tendru, jak to bývá u některých menších modelů obvyklé, ale je uložen v držáku na rámu lokomotivy na úrovni budky. Rozhodl jsem se pro výměnu 3-pólového motoru za motor 5-pólový – MITSUMI P/N ok 1-5672 M15N-5 R-A122 Japan. Pohon zajišťuje šnek na ose motoru přes převody na tři hlavní nápravy.

Tendr je kromě zátěže prakticky prázdný. Jeho podvozek je dvoudílný. Na podvozku tendru jsou ze tří náprav vyvedeny plíšky od sběru napájení a je zde též umístěna objímka pro zadní žárovku.

Sběr napájení je u modelu řešen jak ze všech hnacích kol lokomotivy, tak ze tří náprav tendru (desky kontaktů z rámu a tendru jsou propojené vodiči).

Plán úpravy
– výměna motoru,
– ponechání původních světel,
– instalace zvukového loko-dekodéru do tendru,
– kompletní vyčištění modelu.

V následujícím obrazovém souboru – ZDE -, jenž je převzatý z dokumentů firmy Arnold dostupných na internetu, je patrné sestavení jednotlivých dílů modelu lokomotivy BR 05.

Lokomotiva se rozebere po vyšroubování šroubku v komíně modelu. Uvolní se tím
– kotel s budkou (ta jde sejmout tahem dozadu),
– zátěž,
– horní rám, ve kterém je shora uložena
– deska plošného spoje s kontakty na snímání napájení,
– a spodní rám, který nese převody a nápravy a držák motoru;
– přední a zadní běhoun jsou zespodu připevněny dvěma šroubky (tyto díly není třeba demontovat, pokud není nutné provést úplné a dokonalé vyčištění modelu).

„Karosérie“ tendru se oddělí od podvozku mírným vybočením bočních stěn a stažením z pojezdu. Jak už je uvedeno, pojezd tendru je ze dvou částí: pevná část se třemi nápravami, pohyblivá část se dvěma nápravami. V pevné části jsou boční sběrače napájení (sbírají napájení z os dvojkolí) a držák zadní žárovky.

Poznámka: Ačkoliv někdo může namítat, že mnou zvolený a dále popsaný postup elektrifikace, resp. digitalizace modelu je nesmyslný, totiž, že jsem nejdříve připájel vodiče k jednotlivým komponentům (žárovky, desky plošných spojů, motor atd.), a teprve následně jsem vodiče délkové přizpůsobil a připájel je k jednotlivým vodičům dekodéru, nedomníváním se, že to je špatně. Rozhodně je to snazší postup montáže a navíc nehrozí nebezpečí, že se některý vodič od dekodéru zkrátí moc a pracně se bude nahrazovat.

Obr. 1

1. Na prvním obrázku je vidět rozebraný model; budou odstraněny zbytečné součástky, což jsou především tlumivky a kondenzátor u motoru, protože…
.

Obr. 2

2. …původní 3-pólový motor bude nahrazen motorem 5-pólovým MITSUMI (viz výše). Nový motor má stejný průměr osy (1,5 mm), takže na ni lze bez problému nalisovat původní šnek. I rozměrově je nový motor podobný, takže půjde uložit do držáku v rámu, který ale bude upraven (viz dále).
.

Obr. 3

3. V tendru se před další úpravou vyjme žárovka z objímky. Musí se zde také „vymyslet“ a vytvořit místo pro instalaci dekodéru a reproduktoru. Úprava uložení a připojení žárovky spočívá v tom, že plíšek dotýkající se středového kontaktu žárovky se musí ohnout nebo odstranit (odizolovat). Na objímku žárovky bude přiveden „+“ vodič od dekodéru (modrý), na středový kontakt žárovky se musí připájet žlutý vodič od dekodéru. Reproduktor velikosti 15x10x6mm ZIMO je přilepen na dno předního dílu podlahy tendru a dekodér přesně pasuje do výklenku, který je pod uhlím.
.

Obr. 4

4. Následuje úprava držáku pro motor, ze kterého se opatrně vyjme deska kontaktů – viz obr. 5
.

Obr. 5

5. Držák motoru po vyjmutí desky kontaktů
.

Obr. 6

6. Z odmontovaného kotle se vyjme deska plošného spoje, která obsahuje plíšky pro sběr napájení a dobře se očistí. Ke středovému kontaktu přední žárovky se připájí vodič, který bude následně spojený s bílým vodičem od dekodéru, a na objímku žárovky se přivede „plusový“ vodič (modrý) od dekodéru. Zase je nutné dbát na to, aby při následném provozu nedošlo ke zkratu.
.

Obr. 7

7. Od desky kontaktů, která se vyjme z kotle (a jež zajišťuje sběr napájení z hnacích kol), se odpájí původní vodiče a nahradí se tenčími, stačí s průřezem 0,35 mm. Pokud bychom měli být důslední a naplňovat normu NMRA, tak by měl být k plíškům sbírajícím napájení od pravých kol použit vodič barvy červené a současně by sem měl být připájen i modrý (plus) vodič od dekodéru, na levou stranu pak černý vodič. Může se ale stát, že barevné vodiče došly – takže budeme improvizovat, jak je vidět na obrázcích. Svět se nezblázní… 🙂
.

Obr. 8

8. Vodiče jsou připájené a pokračujeme… (Pozn.: Je vhodné neukotvené vodiče na několika místech přilepit k rámu maličkými kapičkami lepidla)
.

Obr. 9

9. Do rámu se zpátky vloží deska kontaktů s plíšky sbírajícími napájení a černý, červený a modrý vodič se vhodně protáhne směrem k tendru, kde bude následně uložen dekodér.
.

Obr. 10

10. Do držáku se usadí a zajistí nový motor, ke kterému se připájí oranžový a šedý vodič, který se vede rovněž směrem k tendru. Motor v držáku pasuje přesně a tudíž šnek perfektně zapadl do ozubeného (šnekového) kola. Stávající úchyt motoru je vypodložen pertinaxovou deštičkou tloušťky 1,2 mm. V tomto okamžiku je vhodné vyzkoušet funkčnost motoru a převodů, a to nejlépe připojením ke zdroji a roztočením motoru na obě strany, event. projetím modelu po kolejích.
.

Obr. 11

11. Následuje sestavení lokomotivy, což znamená správně poskládat všechny díly, tedy rám, desku kontaktů, zátěž a samotný výlisek kotle; budka se zatím nenasazuje. Jednotlivé díly se pojistí šroubkem v komíně.
.

Obr. 12

12. Nyní se upraví délky vodičů, jednak u dekodéru a jednak těch, které vedou od připájených bodů od přední žárovky, desky kontaktů po kotlem, motoru a také od kontaktů v tendru. Ke středovému kontaktu zadní žárovky (v tendru) se připájí žlutý vodič přímo od dekodéru.
.

Obr. 13

13. Vodiče od dekodéru se spojí (pájením) s vodiči od kontaktních bodů (viz výše) a s reproduktorem. Všechny spoje se izolují nejlépe smršťovací bužírkou. Dekodér se vejde do výklenku v tendru, přívody k dekodéru se nechají tak dlouhé, aby se na pojezd dala snadno nasadit „karosérie“ tendru.
.

Obr. 14

14. Nakonec se naprogramuje dekodér zadáním příslušných hodnot do CV (adresa, rychlosti rozjíždění, brzdění atd). Jelikož se jedná o zvukový dekodér, zvukový projekt je v něm předem nahraný⁴⁾, ale bude nutné doladit CV ovládající zejm. zvuky vypouštěné páry (synchronizace) a zřejmě i hlasitost. Následuje dokonalé testování modelu.

Hodně zdaru při digitalizaci BR 05.

VIDEO – ZDE

___________________________________________________

1) Plutnar, J.: Historie železnice na německém území. Vyd. J. Hlaváček, Praha 2016, s. 61 – 62.

2) In: https://de.wikipedia.org/wiki/DR-Baureihe_05

3) tamtéž

4) Pokud jde o zvukový projekt, ten samozřejmě v dekodéru po jeho zakoupení není. Nahrávají ho specializované firmy. Ale to má jistě každý, kdo se pustí do digitalizace modelu zvukovým dekodérem, nastudované a už se zajisté také poradil se zkušenými modeláři…

Foto autor a ilustrační obr. z volných zdrojů. Redakční úprava a úvodní doplnění textu hlav. Redakce děkuje Bohouši Partykovi, Karlu Brejšovi a především Honzovi Plutnarovi za kontrolu a cenné doporučení na úpravy textu. Rev. textu v části týkající se oplášťování lokomotiv BR 05 dne 3. 4. 2018.