Honzíkovy vláčky

Přestavníky MP1 a MP5 od firmy mtb a ukázka jejich použití

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 2.11.2017

Technický pokrok nezastavíš. Co bych dal za to, kdyby před šesti či sedmi roky byly k dispozici maličké motorické přestavníky MP1 a MP5 od firmy mtb? Ušetřil bych si pracné zkoušení a krkolomné konstrukce se servy a příslušenstvím k nim a vůbec… Přestavníky MP1 a MP5 jsou určené pro analogový provoz, ale díky DCC dekodérům z dílny DIGI-CZ je využijí i stoupenci digitalizovaného provozu.

.

Troška teorie pro zopakování

  Pojem přestavník se v podobném významu užívá jak v terminologii reálné železnice, tak v modelové železnici. V reálu se pod tímto pojmem rozumí několik komponent v první ze tří hlavních částí výhybky, kterými jsou výměny, střední část a srdcovková část. Přestavník je třeba hledat tam, kde je ona pohyblivá část výhybky, díky které dochází k rozvětvení koleje do dvou směrů. Někdy se celé této soustavě dílů říká výměník.¹⁾ Hlavní části výměny tvoří: jazyky, opornice, přestavník, přestavná táhla, výměnový závěr a výměnové návěstidlo. K přestavení jazyků slouží ruční nebo motorický přestavník.

  Obdobně je tomu i u výhybek pro modelovou železnici. V mechanismu samotné výhybky je součástka (unášeč), pomocí které lze přestavit jazyky do přímého směru nebo od odbočky. A zde je možná drobná odlišnost od reálu. Zatímco v reálu je přestavník integrální součástí výhybky, u modelové železnice tomu tak nemusí být. Přestavníky jsou ve většině případů (a u většiny měřítek) konstruovány jako samostatný mechanismu (výjimku tvoří například japonská firma Rokuhan, která dodává v kolejivu v měřítku Z přestavníky integrované; je to hlavně kvůli velikosti a kompaktnosti kolejiva – ZDE). Výrobci modelových výhybek navíc prioritně předpokládají ruční přestavování. Elektricky ovládané přestavníky se nabízí jako doplněk.

Nechci zabíhat do příliš velkých složitostí, protože ve skutečnosti v tom žádná složitost není. Jednoduše řečeno:

• kdo chce, přehazuje výhybky ručně; buď je k tomu unášeč přímo uzpůsoben, nebo se k výhybce (unášeči) připevní jednoduchý mechanismus obvykle dodávaný výrobcem (viz obr. 1);

 

Obr. 1 – Přestavník ruční do fy Fleischmann pro kolejivo v měřítku N (obdobně vypadá i elektromagnetický přestavník téže firmy)

.

• kdo chce přehazovat výhybky „dálkově“, tedy pomocí elektrického signálu, použije „elektrický“ přestavník, přičemž má na výběr možností více, neboť:

… „elektrické“ přestavníky pro modelovou železnici, využívané zejm. pro přestavování výhybek, ale též pro ovládání mechanických semaforů, silničních závor, různých vrat a dveří, pohybu figurek či různého příslušenství atd., jsou konstruovány v podstatě na dvou principech:

a) pohyb unášeče výhybky zajišťuje elektromagnet (nebo dva),

b) pohyb unášeče zajišťuje miniaturní elektromotor s převody a jednoduchou elektronikou, přičemž konstrukcí samotného motorického přestavníku je několik.

  Ad a) Elektromagnetické přestavníky byly a jsou většinou vyráběny výrobci kolejiva a mechanismus výhybek je tomu přizpůsoben (viz výše např. zn. Fleischmann). Ve většině případů jsou tyto přestavníky umístěny vedle výhybky na ploše kolejiště, tudíž jsou vidět. K přestavování směrů dochází díky vlastnostem elektromagnetů skokově, navíc s jistým zvukovým efektem. Výjimky potvrzují pravidlo: Elektromagnetické přestavníky PECO se instaluji pod výhybku. Jsou známé tím, že jsou velké, hlučné a mají obrovskou spotřebu. Ale též přestavníky Fleischmann lze instalovat tzv. v režimu „obráceně“, takže nevyčnívají tak moc.

  Ad b) Motorické přestavníky. Protože způsob přestavování výhybek elektromagnetickými přestavníky byl postupem doby oprávněně považován za „nemodelový“, byla hledána jiná, vhodnější řešení, více odpovídající realitě, tedy zejm. pokud jde o rychlost přestavování jazyků výhybek, navíc se snahou o „skryté“ uložení přestavníků, tedy pod kolejemi.

  Před cca dvaceti lety ale nebylo možné využívat dnes běžné miniaturizované součástky, takže tehdejší pokusná amatérská řešení, ale ostatně i ta, která byla nakonec zařazena do sériový výroby, byla doslova gigantická a z dnešního pohledu neforemná. Krásným příkladem pro toto tvrzení je například motorický přestavník Fulgurex, který pro tehdejší klub Zababov popsal Vladimír Soukup. Jednalo se o stejnosměrný motor se šnekem, který otáčel ozubeným kolem spojeným se závitovou tyčí, kde díky unášeči vznikal přímý pohyb, jenž byl přenášen a unášeč výhybky. Přestavník byl doplněn dvěma přepínači, které střídavě napájely jazyky a srdcovku výhybky.

Obr. 2 – Motorický přestavník Fulgurex. Zdroj: Wikipedia

.

  Jakkoliv se zdá být toto řešení z dnešního pohledu archaické, v následné době byl (a stále je) tento princip několikrát použit, byť v obměněné podobě.

  Mám na mysli třeba produkty označené jako:

• Univerzální přestavník 16V/AC 50 mA, nabízených obchodním řetězcem Conrad (SRN) – ZDE,

Obr. 3 – Přestavník CONRAD. Zdroj: Conrad

.

• Elektrický přestavník pro výhybky pomalý HOFFMANN/MWA02-S – ZDE, který je obdobně konstruovaný jako předešlý,

Obr. 4 – Přestavník HOFFMANN. Zdroj: Petr Smrčka – ZDE

.

• Motorický přestavník výhybek TILLIG 86112  – např. ZDE

Obr. 5 – Motorický přestavník TILLIG. Zdroj: Lokopin

• atd.
• .

nebo známé a velmi populární motorické přestavníky ozn. „Tortoise“ (želva) od amerického výrobce Circuitron Electronic Hobby Products, které u nás nabízí např. Libor Schmidt (Marathon Model Brno) ZDE. K tomuto přestavníku navrhl DCC dekodér Fulda a toto řešení jsme pospali ZDE.

Obr. 6 – Přestavník Tortoise s nasazeným dekodérem pro DCC provoz. Foto hlav

.

  Společnou výhodou těchto motorických přestavníků je poměrně vysoká spolehlivost, ale vyznačují se neúměrnou velikostí, což většinou způsobuje problémy při aplikaci u kolejišť malých měřítek (N a Z). A konečně, ceny se pohybují mezi 300 až 600 Kč, což je hodně.

  Elektromotorické přestavníky byly v relativně nedávné době hojně nahrazovány modelářskými servy (do té doby používanými zejm. u leteckých modelů). K rozšíření serv možná přispěla i „nová éra“, kterou lze stručně pojmenovat jako éru digitalizace modelových kolejišť. Digitalizace přinesla bezpočet výhod, obrovským způsobem přispěla ke zvýšení užitných vlastností modelů, což zase nepochybně ovlivnilo tvůrčí aktivity modelářů. Přinesla ale i jeden neoddiskutovatelný problém, a tím je mnohonásobně zvýšená cena modelů a všech nutných „digi“ komponentů. Jak říká nejeden zkušený modelář, z koníčku pro masy se stala zábava pro bohaté… Trend využívání serv coby přestavníků nadále pokračuje, někteří malovýrobci nabízejí uceleného řešení – např. ZDE, takže není třeba experimentovat.

  Zvýšený zájem o modelářská serva byl (a je) možná poplatný jejich nízké pořizovací ceně a faktu, že přestavování výhybky probíhá pomalu, modelově. Výsledná cena se ale zvyšuje o nezbytné příslušenství, kterými jsou dekodéry, napáječe, též držáky atd., bez čehož serva nefungují. Pravda, pokud jde o digital, dekodéry potřebují všechny přestavníky.

  Takže, pokud jde o serva, coby přestavníky, alespoň za sebe tvrdím, že ona hláška s francouzské klasiky Knoflíková válka platí v parafrázi i v tomto případě: „Kdyby sem to byl věděl, tak bych do toho nešel…“

.

Přestavníky MP1 a MP5

  Relativně nedávno přinesla na trh česká firma mtb přestavníky MP1 a MP5 ²⁾. Po rozměrové a mechanické stránce jsou oba přestavníky velice podobné, liší se jen detaily. Rozdíl je v užité elektronice, resp. funkcionalitě. U MP5 je kromě jednoho přepínače navíc též instalován speciální konektor. Cena přestavníku MP5 je o cca 100 Kč vyšší.

  Nepopiratelně největší předností přestavníků MP1 a MP5 jsou malé rozměry, které je odlišují od všech dosavadních motorických přestavníků, a tudíž je předurčují k použití tam, kde je pod kolejemi málo místa. Výrobce uvádí, že přestavník MP1 má šířku 28 a délku 40 mm, MP5 pak 30 x 42 mm. To sice není zcela pravda, protože do těchto rozměrů není započítán rozměr konektoru, který je zvl. u MP5 dosti velký (ale z jistého důvodu není jiné řešení) a výrazně přesahuje uváděný půdorys. Důležitější jak půdorysné rozměry se ale jeví výška přestavníků, která je v obou případech pouhých 17 mm. Právě výška definuje minimální místo pro umístění přestavníku pod kolejemi.

Obr. 7 – Pro instalaci přestavníku MP1/MP5 je na výšku potřeba jen necelých 20 mm

.

  S výjimkou miniaturního motorku, kontaktů a elektronických součástek jsou všechny ostatní díly přestavníku zhotoveny z odolného plastu. Tvarovaná skříň, ve které jsou uloženy všechny mechanické i elektronické díly, se uzavírá základovou deskou třemi samořeznými vruty M2. šroubky M2. Jednoduchost konstrukce je obdivuhodná, všechno do sebe přesně pasuje bez nutnosti ložisek, pouzder atd. Základním funkčním prvkem přestavníku je tzv. planetová převodovka, tedy hřídel s nalisovaným ozubeným kolem, který zapadá do pastorku motorku. (Mimochodem – vtipné je i barevné odlišení MP1 a MP5; u prvního jsou pohyblivé plastové díly vyvedené v červené, u druhého ve žluté barvě.) Na hřídeli jsou výstupky, které při jeho otáčení kolem osy ovládají mikrospínač(e). V čele ozubeného kola jsou vylisované tři, resp. u MP5 čtyři otvory. Do otvorů se vkládá miniaturní kolíček (to si volí uživatel sám podle potřeby), který zapadá do drážky v pohyblivé kulise. Otvory pro kolíček jsou od osy hřídele ve vzdálenosti 1,5 – 3 – 4,5 a u přestavníku MP5 i 6 mm a jsou v jedné rovině.

Obr. 8 – a) přestavník MP5 po sejmutí základové desky; b) vyrobené plastové díly přestavníku MP5 – hřídel, ozubené (planetové) kolo, tři díly kulisy, kolíky a zvl. díl pro příčné uchycení struny

.

  Po zapnutí přestavníku do el. obvodu nejdříve elektronika nastaví základní polohu ozubeného kola, a to tak, že všechny otvory se srovnají do horizontální polohy (kulisa je v maximálním vychýlení na jedné či druhé straně). Následně po každému novém signálu motorek otočí ozubeným kolem vždy o 180° (a to vždy stejným směrem). Tím se kulisa přestavuje do jedné či druhé krajní polohy, přičemž – díky nastavení kolíčku – může být velikost krajních poloh kulisy 3, 6, 9, resp. 12 mm (u MP5).

  Vlastní přestavování výhybek, mechanických semaforů, závor a dalších dvoupolohových mechanismů na kolejišti je řešeno pomocí struny, která se upevňuje do kulisy. Ta je vlastně třídílná. K nosné části, kterou posunuje v drážkách skříně tam a zpátky kolík v ozubeném kole, se dvěma šroubky s matičkou upevňuje střední část, která současně složí k připevnění držáku struny. Střední část umožňuje v určitém rozsahu seřizovat vertikální polohu struny v závislosti na otvoru v unášeči výhybky, kterým struna prochází. Pro strunu(y) jsou v držáku dva zářezy (otvory). O vhodnosti jejich rozměru (průměru) se ještě zmíním. Pohyb struny ve třetím směru (obvykle nahoru/dolu) umožňuje přitažení držáku šroubkem s matičkou. Struna (díky své pružnosti), prostrčená otvorem v unášeči, spolehlivě přestaví jazyky výhybky do krajích poloh v závislosti na tom, jaký maximální pohyb kulisy se nastaví a mírným přítlakem je aretuje.

  Provoz přestavníku je velmi tichý, díky převodům je pohyb kulisy pomalý, což navozuje autentičnost skutečného provozu.

  Přestavníky MP1 i MP5 jsou ovládány stejnosměrným i střídavým napájením 8 – 16V, jejich odběr nepřekračuje 150mA. Prioritně jsou určeny pro analogový provoz.

  Přestavník MP1 je výrobcem definován jako přímá náhrada elektromagnetických přestavníků, které k ovládání potřebují, jak známo, tři vodiče. Elektronika obsahuje koncové spínače polohy, takže ovládací napájení může být připojeno trvale. To je případ, kdy uživatel na ovládacím panelu použije páčkový přepínač. Po dojezdu kulisy do krajní polohy se odběr proudu samočinně odpojí a tím se ukončí pohyb kulisy. Elektronika je doplněna jedním přepínacím kontaktem 1A s ochranou vratnou pojistkou polyswitch 0,5A (pro ochranu zkratu na srdcovce výhybek); podle sdělení jednoho z recenzentů byla později tato pojistka výrobcem odstraněna.

  U přestavník MP1 je instalován 6ti pinový šroubovací konektor. Ke třem pinům se přivádí napájení, další tři piny jsou výstupy od přepínače. Příklad zapojení s analogovým ovládáním výhybky ukazuje obrázek.

Obr. 9 – Přestavník MP1. Zdroj: mtb

Obr. 10 – Zapojení přestavníku MP1 pro ovládání výhybky s upravenou srdcovkou v analogovém zapojení

.

  Přestavník MP5 má rozšířenou funkcionalitu. Obsahuje vše, co MP1. Kromě třívodičového zapojení (jako u elektromagnetických přestavníku) výrobce elektroniku doplnil i o možnost dvouvodičového zapojení, jak je typické u motorických přestavníků. Přestavník je tedy možné ovládat nejen páčkovým přepínačem, ale i dvěma tlačítky, které vyšlou jen krátký napájecí signál. Jak uvádí výrobce, tím se přestavník MP5 stává plně kompatibilní s běžnými DCC dekodéry např. LENZ LS100, LS150 i dekodéry pro motorické přestavníky. (O dekodéru pro MP1 níže.) Přestavník MP5 je dále navíc vybaven dvěma přepínacími kontakty s odolností 1A (Poznámka: u MP1 lze další přepínače doplnit zvenku, případně relátkem). Koncové spínače zajišťují dojezd do polohy i po obnovení přerušeného napájení.

Obr. 11 – Přestavník MP5

.

  Přestavník MP5 je vybaven jiným konektorem, 2×6 pinů. Jak už je uvedeno, umožňuje dvou- nebo třívodičové zapojení a dvakrát tři piny jsou výstupy od dvou přepínačů. Správné zapojení je vyznačeno v návodu, stejně jako na stěnách přestavníku. Konektor je dvoudílný, lze jej rozpojit. Je vybaven snadným připojováním vodičů. Jeho pořizovací náklady zřejmě vedly k vyšší ceně tohoto přestavníku.

  Ukázka zapojení přestavníku při ovládání výhybky ukazuje následující obrázek.

.

Zkušenosti s instalací přestavníků MP1 a MP5

  Instalace přestavníků MP1 a MP5 je snadná a až na dále uvedené detaily lze postupovat podle návodu výrobce, který je publikovaný na jeho stránkách – ZDE a ZDE.  Mám za to, že v tomto článku není potřeba tyto návody přetiskovat. Dále se spíše zaměříme na to, co v návodu výrobce chybí, tj. ukázky praktického zapojení přestavníků pro obyčejné uživatele, modeláře, bez zvláštních elektrikářských zkušeností.

Kritika dvou detailů v konstrukci přestavníků

  Než ale popíšu zkušenosti s instalací přestavníků MP1 s MP5, dovolím si vyjádřit dvě poznámky, které by rozhodně neměly být směrodatné při rozhodování se, zdali si tyto přestavníky pořídit či ne. Rozhodně se jedná jen o detaily, které zmiňuji jen proto, aby někoho nepřekvapily stejně jako mne. Sice jsem je už v dobré víře uplatnil u jednoho z členů týmů pracovníků mtb, avšak bez zvláštní odezvy, což není třeba komentovat.

  Zaprvé. Každá univerzálnost přináší kompromisy. Ačkoliv z mého pohledu je tento typ přestavníků ideální právě pro malá měřítka, nemohu se zbavit pocitu, že výrobce nevzal v úvahu vše, co zejm. z hlediska konstrukčního odlišuje velká a malá měřítka, minimálně v tomto ohledu:

  Pro přestavení výhybky v měřítku N, dejme tomu od firmy PECO či Fleischmann, stačí k pohodlnému a plně funkčnímu provozu, když se jazyky výhybky posunou z jedné do druhé krajní polohy o cca 3 mm. Ideální je, když jejich polohu zajišťuje mírný přítlak, což dostatečně obstará struna. Ale nikoliv struna o průměru nějakých 0,8 mm – jak bohužel předjímá mtb -,  ale struna podstatně tenčí, tak okolo 0,3 – 0,4 mm! (Ostatně, kdo má za sebou etapu experimentování se servy, dá mi za pravdu.) Jenže, držák struny přestavníků MP1 i MP5 je schopen pevně (nepohyblivě) uchytit právě onen „kolek“ o průměru 0,8 mm a větším v onom menším otvoru (jsou tam dva), do vedlejší drážky se dokonce vejde drát o průměru až 1,5 mm! Kdybych strunu o průměru 0,8 mm používal k přesunování jazyků výhybky v měřítku N, tak jednak bych ji ani neprostrčil otvorem v příčném táhlu jazyků (unášeči), ale určitě bych celou výhybku urval z kolejiště, protože i při nastavení nejmenšího zdvihu kulisy tak silná struna – pokud je přestavník upevněn pár milimetrů pod výhybkou – nemá šanci se prohnout.

  Co s tím? Žádné rozumné řešení neexistuje, dokud výrobce nezmění (nezmenší) průměr drážky v držáku. Aby mi použitá struna 0,3 mm neustále samovolně díky zemské přitažlivosti nevypadávala z drážky, pomohl jsem si tak, že jsem do drážky vpravil malé množství plastického lepidla UHU (UHU patafix), do něho zamáčkl strunu a utáhl šroubek držáku. No, jde to, ale dře to.. Rozhodně tato úprava nebude mít dlouhého trvání.

Obr. 12 a)-f) – Postup úpravy lepšího uchycení struny prům. 0,3 mm v držáku kulisy přestavníku (MP5) pomocí plastického lepidla UHU

.

  Zadruhé. Není třeba zveličovat ani omlouvat potíže při výrobě a montáži přestavníků. Nejen já, ale i pár kolegů si stěžovalo, že základová deska přestavníků po smontování nedosedá, že je mírně prohnutá. Po podrobném zkoumání jsem zjistil, že z vnitřní strany jsou na základové desce výztužná žebra predikující maličké prostory, do kterých mají zapadat „kopečky“ pájky z DPS. Jenže, zřejmě při pájení (a chladnutí pájky) je jednak použité pájky víc než je potřeba, jednak se „kopečky“ pájky při pájení mírně protáhnou do strany, čímž se při nasazování a přitahování základové desky opírají o výztužná žebra, místo aby se pěkně „schovaly“ ve vybrání. Stačí je odpájet, opilovat, event. odříznout kousek žebra a základová deska pěkně dosedne. A je to. Výrobce by asi mohl upravit technologii montáže, příp. zpřísnit kontrolu výroby.

  Ale to je tak asi všechno, co by snad bylo možné těmto vynikajícím přestavníkům vytknout.

.

Ukázka praktického užití přestavníků MP1 a MP5

  Dlouhé roky jsem měl v šuplíku smontovanou segmentovou točnu od německé firmy N-detail. Však jsem o tom již několikrát psal na webu HV, naposledy ZDE, když jsme s Jindrou Fučíkem řešily – a on vyřešil – ovládání této točny. Je to moc inspirativní řešení i pro celou řadu dalších funkcí na modelovém kolejišti.

  Protože na kolejiště se mi již segmentová točná nevejde, nakonec jsem přišel na to, že bych ji mohl instalovat k tzv. „tréninkové koleji“, která mi slouží k testování mašinek a v poslední době hlavně k hraní mého třetího vnoučka Vojty. Podle prostorové dispozice vyšlo takové mini-seřaďovací nádražíčko o třech kolejích, v jehož konci je instalovaná segmentová točna. Čtyři výhybky a pátá na hlavní koleji budou ovládané prostřednictvím přestavníků MP1, resp. MP5. (Tu MP5 jsem tam dal ne proto, že by tam byla potřeba, ale protože jsem ji měl k dispozici.)

  Jak je patrné z obrázků, pro instalaci přestavníků MP1 stačilo pouhých (necelých) 20 mm. Celý modul jsem instaloval na 5mm desku z extrudovaného PVC. Kolejivo vč. výhybek jsou  od Fleischmanna. Všechno napájení a ovládání je v analogu. Ovládání výhybek (pět páčkových mikropřepínačů) se mi vešlo do krabičky, v které je Fuldova elektronika pro ovládání segmentové točny, nějaké konektory atd. jsou pod modulem. Celá instalace je myslím dostatečně patrná z přiložených obrázků. Pokud by se snad někdo zamýšlel, co to je za bobečky zespodu modulu, tak to jsou kapky ztuhlého tavného lepidla, kterými jsem zakápnul ohnuté hřebíčky, kterými jsem si přichytil koleje před lepením a pak už se mi je nechtělo vytahovat (a proč taky?).

Obrazová příloha

Video: ZDE

.

Závěr a využití přestavníků MP1 a MP5 na digitalizovaném kolejišti

  MP1 a MP5 jsou výborné přestavníky, určitě o ně bude mezi modeláři velký zájem, ostatně počty vyráběných kusů to signalizují. Začíná o ně být zájem i ve světě. Škoda, že nepřišly na trh dříve. Jediné, co možná může ohrozit jejich vetší rozšíření je nastavená cena. Oněch 300, resp. 400 Kč za kus se jeví hodně.

  K přestavníku MP1 vymyslel Fulda DCC dekodér, jak se lze seznámit ZDE. Fulda k němu uvádí: „Vytvořil jsem velice jednoduchý dekodér, který je vlastně dekodérem příslušenství pro jednu výhybku. Dekodér respektovat vlastnosti přestavníku a rozměrově je s přestavníkem téměř identický. Snažil jsem se však zachovat jednu z hlavních předností přestavníku, a to je malá velikost. Proto jsem dekodér navrhl velice plochý s navíc s možností montáže buď na přestavník, anebo vedle přestavníku. Je maximálně jednoduchý na obsluhu a nebude nutit uživatele tahat pod digitalizovaným kolejištěm stovky drátů.“

  U přestavníku MP5 není vhodné zmiňovaný Fuldův dekodér používat. A proč? To nejlépe vysvětluje (byť lehce expresivními slovy) sám autor: „Jednak, kdo se rozhodne použít MP5, rovnou se ochuzuje o eleganci malé montáže, takže má smůlu. Ale hlavně – především mám pocit, že vyvíjet  nějaký DCC dekodér pro něco jiného než MP1 nemá smysl. U MP5 je  děsná práce s nasazováním vodičů do použitého 2x6pinového konektoru, a už tak je v MP5 instalováno tolik opičáren, že vyvíjen nějaký dekodér se mi nezdá. Takže, pokud má být připojen k MP5 nějaký DCC dekodér, tak jedině DIGI-CZ 005 nebo pozdější klony.“

_________________________

1) Blíže viz např.: Wikipedia.cz. In: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDhybka

2) Pokud se čtenář a uživatel zamýšlí nad tím, proč po modelu MP1 následuje model MP5, resp. kde jsou modely přestavníků ozn. MP2, 3 či 4 atd., z webu výrobce se to nedozví. Pouze z hospodkých diskusí víme, že řada označení MP1 – 4 je užita (a blokována) pro malé jednopřepínačové přestavníky, zatímco označení MP5 – 10 je určeno pro velké dvoupřepínačové přestavníky. (Bez záruky)

Vizualizace v perexu – mtb; Foto hlav a uvedené zdroje

Použité zdroje:

http://mtb-model.com/pages/mp1.php

http://mtb-model.com/pages/mp5.php

https://cs.wikipedia.org/wiki/Modelov%C3%A1_%C5%BEeleznice

http://www.fucik.name/masinky/MP1/

http://www.modelyh0.com/tema/prestav/prestav.htm

.

*   *   *   *   *

Váženého čtenáře si dovoluji upozornit na zařazení nové ankety týkající se využívání jednotlivých typů přestavníků. Přispějte svojí modelářskou zkušeností  k vytvoření statistického přehledu (byť s minimální vypovídací hodnotou)

.

Rubrika: Elektronika, Kolejiště, Mechanika, STAVBY, TECHNIKA, ZPRÁVY
Počet přečtení: 20 857 | Tisknout: | Poslat: