Honzíkovy vláčky

Lipsko 2017

Rok se s rokem sešel a v Lipsku opět otevřeli brány pro návštěvníky tradičního veletrhu pro modeláře a milovníky hraček – „Modell Hobby Spiel“. Cestou z Lipska jsme v autě diskutovali, zda-li jsme toho letos viděli víc jak loni, či naopak. V tom obrovském množství stánků a exponátů se to nedá jednoznačně určit, zvláště když je člověk fyzicky schopen za jeden den projít jen část veletrhu. Po třech nebo čtyřech hodinách chození mezi stánky toho má člověk tak akorát dost. 

  V hale č. 3, kde jsou tradičně stánky s železničními modely, nářadím, materiály, modelová kolejiště všech měřítek a také modely vojenské techniky, nákladních aut, bagrů a dalších modelů, se opravdu zdálo, že ubylo stánků s železničními modely, především v zadních koutech haly. Tam kde se v minulých letech tísnily nejrůznější prodejci modelů byly stoly od občerstvovacích stánků, místa k pracovním prezentacím, anebo „nemašinkářské“ exponáty, jak je patrné z prvních fotografií. Pravda ale je, že všichni tradiční němečtí a rakouští výrobci/prodejci modelů a elektroniky pro modelovou železnici byly na místě. Tak opravdu nevím, jestli ten úbytek vystavovatelů nebyl jen domnělý. To by asi šlo najít ve statistikách.

.

  Stejně tak si nedovoluji odhadovat, jestli bylo letos v Lipsku k vidění více modelů v měřítku N, nebo TT, H0 či 0. Díky obrovskému modulišti s označením „Die 160er Modellbahn in Spur N“ (vlevo) a několika dalším velmi pěkným N-kovým kolejištím by se mohlo zdát, že nejvíc tam vystavovalo N-kařů, ale nemusí to být pravda, protože prostě jsem se kolejištím jiných měřítek věnoval jen výjimečně, když to stálo za to. Ale rozhodně tam byly. Třeba jsem si vyfotil jedno kolejiště v měřítku H0m (vpravo), aby pan kolega Tvrz viděl, že i jinde na světě jsou pěkná kolejiště..

.

  Tak či onak. Na lipském veletrhu je báječné, že je zde od všeho něco. A hlavně, že se zde dá sehnat snad všechno, co modelář potřebuje. Kdo chtěl, nakoupil. Nářadí, materiál, modely. Osobně si v průběhu roku poznamenávám na papírky co si v Lipsku musím koupím. Jenže, pak přijde čas odjezdu a buď nemůžu najít ty papírky, anebo už jsem dávno zapomněl, co jsem tam chtěl koupit. Takže letos jsem jen chodil mezi stánky a koukal. A i když jsem uviděl něco, co ještě nemám (zejm. nářadí), položil jsem si otázku, jestli to vůbec ještě budu potřebovat a šel dál..

  Čeho (správně koho) bylo na veletrhu rovněž víc než dost, to byli baťůžkáři. V Lipsku se mi ještě nepodařilo systematickou kritikou docílit stavu, jaký se už hodně zlepšil na pražských burzách, kde s horolezeckými krosnami už nechodí nikdo a baťoh na zádech mívají jen cizáci neznalí poměrů. V Lipsku byli k vidění šílenci jak s těmi obrovskými krosnami, tak tací, kteří si ještě na baťoh gumami připásali pláštěnku (nebo snad padák?); jeden dokonce nosil i karimatku. Nejspíš se jednalo o nějaké dobrovolníky Bundeswehru. Dost na tom, že přes takové blbce není pořádně vidět, vyhýbat se jim v uličkách je složité, ale horší jsou potrhané rukávy od karabin a přesek. A přitom šatna je hned u vchodu a stojí 1 €! Na následujícím snímku lze pro důkaz mých slov napočítat hned šest baťůžkárů (nepočítám pána v popředí, ten si jako já nosí „ruksak“ vepředu).

.

  Kdyby se mne někdo zeptal, co bylo na letošním veletrhu nej…, tak nevím. Každý má jiný vkus a zajímá ho třeba něco jiného. Dlouhou dobu jsem se kochal kolejištěm jednoho staršího Pana Modeláře, které snad mělo představovat pionýrské doby někde v kanadských či amerických lesích, kde se těžilo dřevo a dolovaly nerosty (dva snímky níže, ostatní v galerii na konci článku). Bylo sice v nějakém gigantickém měřítku, ale nebylo na něm nic, co by ten člověk vlastníma rukama neudělal. Pěkné!

.

  Podobně autenticky působilo kolejiště v již zmiňovaném měřítku H0m. Úžasně propracované stavbičky navozovaly dokonalou realitu nějakého dávného městečka, protnutého železnicí.

  Obvykle mne zaujmou pěkně propracované nebo jinak zajímavé detaily. Na jednom z kolejišť v N-ku byla pěkně udělaná spílka (Nm).

.

  Pokud jde o samotné železniční modely: V prosklených a přesvětlených skříňkách známých výrobců se mi zdálo být víc modelů železničních vozidel ze současné doby, jak těch dříve vyráběných. Hodně časté je, že jeden model, např. elektrické lokomotivy, má bezpočet různých barevných kabátů. Tomu moc nefandím.

  Mám slabost pro švýcarské „Krokodýly“ (jednoho od TRIXe mám), a proto jsem dlouho okukoval krásný (a jistě i drahý) model N-kového „Krokodýla“ ve stříbrném provedení od firmy Lemke se skupiny H0bbytraiN. Další byl červený a ještě jeden zelený. Byly to ale modely krokodýlů, co myslím jezdily v Německu a Rakousku.

.

  Prodejců modelů nových i bazarových bylo v Lipsku tradičně dost, velkých i malých, známých i těch, které z internetu neznám. Jen mít čas přerovnávat hrabáky a popravdě také dostatek peněz, protože kde jsou ty časy, kdy ještě byly modely přijatelně levné. Dlouho jsem prohlížel expozici obchodu DM-toys, kde mají všechno na N-ko a pošlou to za slušné poštovné do několika dnů – ZDE.

  Obvykle na poslední chvíli zavítáme do haly č. 5, kde jsou vystavovány lodě, letadla atd., ale kde bývá i program airbrush a řada zajímavých prodejců s nářadím a materiály. Opět jsem neodolal a pořídil další dron, tentokrát pro vnoučka Honzíka už na vánoce…

Fotogalerie

Foto hlav

Počet přečtení: 16 926 | Tisknout: | Poslat: