Honzíkovy vláčky

Konečně na exkurzi v Depu Praha-Vršovice

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 13.9.2017

Nedělní dopoledne pršelo a tak jsme návštěvu vršovického depa odložily na odpoledne. Po „o“ to sice nad Břevnovem vypadalo, že každou chvíli spustí slejvák, ale nakonec počasí vydrželo. A tak jsme se s Bohoušem vydali na exkurzi do Vršovic, i když jsme podle článků v tisku byli zváni do „Výtopny Nusle“. Nemám nastudováno, co je správně, něco málo jsem našel ve Wikipedii.cz, leč tomu druhému označení se ve vršovickém depu usmáli.

  Možná se najde někdo, kdo nám tohle dvojité názvosloví objasní. Doufám jen, že to nebude z kategorie „sporů“ typu zda Okresní nemocnice v Novém Městě na Moravě by neměla být přestěhována do okresního města Žďár nad Sázavou. Oficiální název je dnes stejně úplně jiný – Depo kolejových vozidel Praha, provozní jednotka Praha Vršovice. 🙂

  Pokud by si někdo lámal hlavu nad tím, proč zrovna tento (druhý zářijový) víkend se otevřely brány depa, když Den železničářů teprve bude, tak to bylo proto, že taky existují Dny evropského dědictví, což jistě málo kdo tuší, stejně asi jako to, že existuje informační web Pražský patriot, který už 2. 9. 2017 napsal: „Jedinečnou příležitost prohlédnout si běžně nepřístupné prostory na železnici v Praze a ve středních Čechách budou mít zájemci o prvním a druhém zářijovém víkendu během Dnů evropského dědictví.“  O týden později byl konkrétnější: „V rámci Dnů evropského dědictví … budou otevřené historické salonky na pražském hlavním a Masarykově nádraží, prezidentská čekárna ve stanici Stochov a železniční muzeum v Lužné u Rakovníka bude mít vstupné za symbolickou korunu. Otevřená bude také Výtopna Nusle.“ (zdroj ZDE)

  No jo, ale to víme až dnes, když jsme zpětně hledali, jestli jsme vlastně byly ve Výtopně Nusle, nebo v Depu Vršovice 🙂 . Nevím jak kdo, ale o existenci webu Pražský patriot jsem jako rodilý Moravan žijící už 40 let v Praze naprosto nic netušil. Od nynějška ho začnu kontrolovat. Třeba se dozvím, že EU vymyslela i Den železničních modelářů. A to by byl zase důvod na oslavu v Naganu. 🙂

Točny a remízy v Depu Praha-Vršovice

.

  Okolo lokomotivního depa Praha-Vršovice jsem kroužil už v březnu 2010, ale dál než před  plot jsem se nedostal – ZDE. Už si nevzpomínám přesně, ale nejspíš to bylo v době, když jsem stavěl točnu s remízou na svém kolejiště a byl jsem tam hledal inspiraci. Trvalo více jak sedm roků, než jsem se dostal za plot. Jak už jsem uvedl, zašli jsme tam s Bohoušem a nelitujeme. Hostitelé z depa se návštěvníkům věnovali příkladně, přestože v depu probíhal normální provoz, ukázali nám všechno podstatné a hlavně, znali odpovědi na všechny otázky.

  Exkurze začala v tzv. jižní rotundě, jejíž část nyní slouží ke garážování lokomotiv. V době naší návštěvy tam stály například Bardotka (s původním označením T478.1), dva Brejlovci (T478.4 dnes řada 754), z nichž ten druhý byl zcela nově vyfešákovaný, Žehlička (E458), která už má zřejmě svoji slávu za sebou, Veselá kráva (dnes řada 714), jež je známá tím, že má dva motory LIAZ.

Lokomotivy zaparkované v jižní rotundě

.

  A také zde stála současná pýcha plzeňské škodovky, třísystémová elektrická lokomotiva řady 380, jejíž přezdívku neuvádím, protože ani jedna z těch, které se prezentují, se mi nelíbí, ba dokonce mi připadají až velmi trapné. Nejspíš je netvořili lidé od dráhy, jako v minulosti, ale nějací novináři či tiskoví mluvčí. Nebo dokonce nějaký marketingový specialista s titulem MBA. Mašina to je ale impozantní. Ze všech moderních vymožeností, které v sobě skrývá, mne zaujal systém hliníkových kotoučových brzd, který je instalovaný na všech nápravách.

„380“ z plzeňské Škodovky

.

  I když už se parní stroje nikdy do běžného provozu nevrátí, naštěstí se v hodině dvanácté podařilo některé parní lokomotivy zachránit. Ale jen za cenu obrovské dřiny a úsilí fandů, což mne vždycky napadne v okamžiku, když nějakou parní lokotku mohu spatřit. Jedna z takto zachráněných lokomotiv stojí ve vršovické rotundě mezi mladšími sestrami. Je to Čtyřkolák druhé generace, tedy 434.2, dnes už přeznačený na CZ-ČD 90 54 4342 (blíže např. ZDE). Nablýskaná, promazaná, bez kousíčku rzi. Skvost. Momentálně je bez provozních zkoušek, ale snad se ještě na koleje vrátí.

Parní lokomotiva 434.2 Čtyřkolák

.

  V montážní části jižní rotundy, kde probíhají revize a opravy lokomotiv, mne zaujala konstrukce kolejnic uložených na betonových pilířích v montážní jámě. Je jasné, proč tomu tak je. Prostor pro opraváře se tak zvětší do šířky, což je jistě účelné. Hala je vybavena portálovým jeřábem, různými zdviháky a portály i pro práce na bocích a střechách lokomotiv.

Montážní hala, kde se provádějí revize a opravy lokomotiv

.

  Trakční motory se vyměňují v další hale. Lokomotivy se zvednou nad montážní jámou, svěsí se náprava i s motorem, provede se jeho výměna a hotovo. Při hmotnosti jednotlivých dílů laik jenom tuší, co je to za dřinu.

Motorárna

.

  Když jsme procházeli dílnami, narazili jsme na živého kováře 🙂 . Jakkoliv možná někomu připadá tato poznámka jako ironie, rozhodně to není ironie. Tohle černé řemeslo jsem už dlouho zblízka neviděl. Hořící výheň, kovadlina, ale také pneumatický buchar ve mně vyvolaly asociaci, když jsem v roce 1964 nastoupil do prvního ročníku na průmyslovce. Tehdy jsme se taky nejdříve učili v „dílnách“ vykovat skobu a snýtovat dva kusy železa. Mistr kovář v Depu Vršovice se předvedl majstrštychem, když pod bucharem zavřel krabičku od sirek a jen tak na okraj si postěžoval, že dnes sehnat mladého kováře nelze. „Když jsme před časem potřebovali snýtovat něco na točně, tak se nenašel nikdo, kdo to umí. Nezbylo než použít šrouby,“ posteskl si nad postupným „umíráním“ jeho řemesla.

V kovárně a nástrojárně

.

  Nástrojárnou vonící olejem a chladicí kapalinou jsme prošli do další haly, kde se provádí aktuální opravy motorových vozů. „Také zde renovujeme staré vozy, které budou ještě schopné dlouho sloužit,“ říká náš průvodce a ukazuje na motorový vůz známý jako Orchestrion (M152, alias řada 810). O tom, že zde probíhá čilý opravárenský cvrkot svědčí například velká bedna s použitými brzdovými špalky a palety s novými špalky. Zapomněl jsem se zeptat, kde se ty špalky vyrábí…

 Zde se opravují a renovují motorové vozy

.

  Před poslední navštívenou tzv. novou halou jsme byli instruování o systému výměny opotřebovaných dvojkolí, kterých bylo všude kolem velké množství. Průvodce nám také ukázal dvě základní sestavy dvojkolí. V hale samotné jsme viděli několik svěšených a částečně rozebraných podvozků. Na některých snímcích je pěkně vidět celá konstrukce podvozku vč. uložení motorů, převodů a ovládání brzd.

 

V tzv. nové hale se opravují podvozky lokomotiv

*       *       *

  V areálu Depa kolejových vozidel Praha, provozní jednotka Praha Vršovice je k vidění samozřejmě mnohem více, než je možné obsáhnout touto reportáží. Ale to by chtělo více času. Už tak je potřeba smeknout před obětavostí a ochotou tamních zaměstnanců, kteří věnovali svůj čas návštěvníkům. A nakonec si říkám, že je úplně jedno, jestli to bylo v rámci Dne železničářů nebo Dnů evropského dědictví.

  A ještě pár fotografií, které prozrazují, co lze ještě vidět za plotem v Depu Praha-Vršovice:

Foto hlav

.

Rubrika: FOTOGALERIE, Skutečná železnice, ZPRÁVY
Počet přečtení: 6 989 | Tisknout: | Poslat: