Honzíkovy vláčky

Travní drny a květy

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 1.9.2017

Nikoho asi nepřekvapím sdělením, že anglické (původem francouzské) slovo foliage v češtině znamená listoví, či listí, stejně jako že sousloví flower flock znamená něco jako trs či chomáč květin. Popravdě řečeno, naprosto vůbec nechci tuto stať začínat jazykovým koutkem, protože nejsem lingvista, ale nějak začít musím, když chci popisovat něco, co už stejně všichni modeláři znají 🙂 . Jenže, zkuste zadat do vyhledávače heslo „travní drny a květy“? Maximálně vám vyskáče několik komerčních nabídek, ale nikoliv návod jak na to… A i kdyby, opakování je matka moudrosti!

V letních vedrech, kdy se mi nechce nic dělat, a raději jen tak po nocích prohlížím co je nového na modelářských webech a YouTube, jsem mj. narazil na několik tvůrců travních drnů a trsů květin. Obvykle však dlouho nevydržím sledovat exhibicionisty, kteří ve dvacetiminutovém videu ukazují především sami sebe, bordel okolo v dílně, neskutečně zbytečně u toho žvaní zpravidla v jakési cizácké řeči, a přitom to co ukazují zakrývají lokty vlastních rukou, protože neví, jak umístit kameru. V tomto smyslu jsou naopak excelentní videa třeba od Luka Towana na YouTube – ZDE, ale to už jsem psal.

Právě mezi videi Luka jsem našel jedno, na kterém ukazuje, jak si vyrábí trsy květin – ZDE. A tak jsem se do toho z tréninkových důvodů pustil taky. Ano, květní trsy, stejně jako travní drny nabízí ke koupi hned několik věhlasných firem, u nás dostatečně známých (např. NOCH-Katto, Auhagen, Vollmer atd.). Leč, proč se nepustit do vlastní výroby?

Co je k tomu potřeba?

– aplikátor statické trávy (flokovačka) – blíže viz ZDE, ZDE a hlavně TADY,
– kvalitní imitace travních vláken (z mého pohledu to jsou jednoznačně výrobky zn. MiniNatur),
– nářadí a nástroje ke zhotovení travních drnů (viz dále),
– několik druhů obarvených „květních prášků“ (ať už foliáží nebo flower flok – na anglickém názvu nezáleží),
– disperzní lepidlo, fixační sprej;

Flokovací tužka vlastní výroby, kterou jsem detailně představil a popsal ZDE, je k výrobě travních drnů naprosto dokonalý nástroj. Po několika pokusech (které vždycky skončily tím, že jsem měl celý pokoj zaneřáděný travními vlákny nabitými statickou elektřinou) jsem dospěl k názoru, že méně znamená více. Jinými slovy, že právě z důvodu menšího bordelu je lepší vyrábět drny po menších sériích.

Používám k tomu starou pánev na palačinky. Původně jsem lepidlo (Herkules, Druchema) nanášel přímo na teflonový povrch pánve, ale podle Luka jsem zkusil vystřihnout z papíru na pečení kruh podle tvaru dna pánve, který jsem na čtyřech místech k pánvi přichytil izolepou. Lepidlo aplikuji na papír. Mnohem lépe se pak s vyrobenými drny nakládá.

Neředěné disperzní lepidlo vytláčím přímo z nástavce nádobky a na papíře vytvářím malé kapky 2 – 5 mm v průměru. Moc se s tím nepářu. V přírodě je také každý drn jiný a v tom je ten rozdíl od „sterilních“ výrobků věhlasných firem. Systematik by si možná na vystřižený papír narýsoval síť a kapky lepidla umisťoval do průsečíků čar, chaotik (i já) to neřeší. Kapka sem, kapka tam, občas protažená, jindy pokřivená. Jak říkám, žádné velké čarování. Zapomněl jsem snad připomenout, že při flokování mám pánev položenou na hodně doširoka rozložených novinách a z okolí mám sklizeno všechno, co by mohlo být zatravněno omylem..

Obr. 1, 2 – K flokování travních drnů používám odloženou pánev na palačinky, do které vkládám papír na pečení a na něj nanesu kapky disperzního lepidla

Flokování provádím nejdříve s krátkými vlákny (2 mm), obvykle míchám dva i tři travní odstíny. Jakmile jsem spokojený s pěknými zelenými kopečky se vzorně postavenými vlákny (kéž by šel tento aplikátor používat i jinde a jinak 🙂 ), nasypu do tuby dlouhá vlákna (6 mm) a pokračuji ve flokování, čímž vytvářím budoucí stonky květin, které vystupují z malých travních kopečků.

Když do druhého dne lepidlo dokonale proschne, odlepím papír ze dna pánve a rozstříhám jej na menší dílky (vždy s několika drny).

Obr. 3, 4 – Papír rozstříhám na kousky

Výroba chomáčů květin

Ke zhotovení chomáčků květin je potřeba si opatřit kvalitní materiál, výše jsem ho označil jako „květní prášek“. Co vím, tak k jeho manufakturní výrobě slouží např. obarvené jemně přesáté piliny ze dřeva (údajně nejlépe z tvrdého dřeva), anebo obarvený nadrcený molitan.

Poznámka: Zajisté byly a jsou využívány i jiné materiály, ale je mi vlastně šuma-fuk jaké, zvl. když se někteří výrobci tváří, že to je div ne státní tajemství. Pamatuji doby, kdy modeláři neměli nic a tak např. k imitaci štěrku na kolejích používali obarvený vylouhovaný a opět vysušený čaj. Možná, že se ozve někdo, kdo třeba barví mouku, mixuje uschlé listí na prach, jako když mi v jiné souvislosti kamarád Zdeněk Slabý prozradil, že sníh vytváří z cukru..

Obr. 5 – „Květní prášky“ od velšské firmy WWS (vlevo) a německé NOCH (vpravo) (omlouvám se, že na svém kompaktu nemám polarizační filtr)

Vycházejme tedy z toho, že k výrobě „květních prášků“ byly vyzkoušeny nejrůznější materiály. A že každá firma si chrání tajemství výroby. Nic proti tomu, leč bohužel nikde na internetu jsem nenašel jejich testy kvality. Třeba jsem jen špatně hledal. A tak se z úst k ústům nese tvrzení, že ten či onen výrobek je nejlepší. Budiž. Já jsem při svém výběru zvolil to nejhloupější měřítko – barvu. A to z jediného důvodu: Mám celé kolejiště situováno do podzimu, který je podle mne ze všech ročních období nejbarevnější. Takže, čím veselejší barvy květin, tím pro mne lepší. Však se podívejte na pozdní letní či časnou podzimní louku někde v dosud nezkažené a „neořepkované“ přírodě? Hrají tam všechny barvy!

Pravda, vybírat barvy podle internetové nabídky je jako lízat (zmrzlinu) přes igelit, ale co se dá dělat. Po prohlížení katalogů a získaných zkušenostech s některými tuzemskými výrobky jsem vybral produkty dvou výrobců, kteří nabízejí snad shodou okolností čtvero barev v jednom balení: NOCH 07168 (barvy žlutá, červená, červeno-hnědá a podzimní oranžová) a WWS Scenery Manufacturer z Walesu – ZDE (barvy světle žlutá, růžová, červená a tmavě modrá). Zatímco výrobek od firmy NOCH je zřejmě zhotoven z dřevěných pilin, výrobek WWS je z drceného molitanu. Oba druhy materiálů vytváří pod mikroskopem odlišnou strukturu.

Obr. 6 – 9 – Při 50 – 60ti násobném zvětšení je vidět odlišná struktura „květních prášků“ – nahoře vlevo výrobek firmy NOCH 07168 barva žlutá, vpravo barva podzimní oranžová; dole výrobek firmy WWS barva růžová (vlevo) a modrá (vpravo). Pořízeno pomocí mikroskopu „Currency Detecting Microscope 60x“ – blíže ZDE.

Zřejmě proto, že výrobci se nemohou zdržovat tím, zda-li připravují foliáže pro modelová měřítka větší nebo menší, v originálním balení zákazník získá – dalo by se říci – „rozměrový mix“ – tedy pokud jde o velikost zrnek „květních prášků“. Doporučuji proto N-kařům originální balení foliáže přesít přes obyčejné malé kuchyňské sítko. Pokud jde o piliny (NOCH), jde to celkem snadno, molitan od WWS se snadno nabíjí statickou elektřinou a je s ním potřeba chvilku bojovat. Nicméně, hrubou frakci jsem nezahodil, nasypal jsem ji na dno krabičky, na ní jsem pak nasypal jemnou frakci. Protože…

* * *

Poznámka k prodávaným množstvím modelářských prostředků a jejich adjustaci

Asi to zase tak moc čtenářů zajímat nebude, ale v dobách, když jsem prodával modelářské potřeby v N-šopíku, tak jsem se mockrát zamýšlel nad tím, jestli by modeláři přivítali, kdybych pro ně tzv. „rozléval“, resp. „rozsypával“ do malých skleniček nebo krabiček komerčně nabízené produkty. To se týkalo např. odlévacích silikonů či resinů a především pak všelijakých foliáží apod. Že by se to finančně nevyplatilo je nasnadě, navíc rýpalové by možná přišli s nejrůznějšími přitroublými argumenty. Celou věc by prodražily obaly.

Tak či onak, je málo firem, které se podle mne zamýšlí nad tím, jak si modelář doma nakoupené prostředky uloží. Úplně nejšpatnější jsou podle mne všelijaké igelitové nebo tzv. zip-pytlíky ještě horší pak nepoddajné tvrzené plastové skládačky doplněné kartonovými “zády“. Sáčky se možná dají namačkat do nějaké krabice, ale to ostatní zabírá místo… Nicméně, všechno je otázka vkusu, místa a zkušeností.

To firma Polák jako jedna z mála adjustuje některé foliáže do pohledných plastových nádobek s potiskem. Lze jim snad vytknout jedině to, že nádoby s kruhovým průřezem mají větší nároky na skladování. Ale pořád lepší než pytlíky. Někdo si přesypává tyto produkty z pytlíků do všelijakých potravinových obalů. I tak jsou ale tyto nádobky zbytečně velké.

Podle mne ideální jsou plastové krabičky čtvercového průřezu s víčkem. Po velmi dlouhém hledání jsem objevil jednu německou firmu, která je vyrábí. Při objednávání mne šokoval majitel firmy – Čech – který mne naprosto nezištně „varoval“ před poštovným a sdělil, že jejich krabičky se prodávají v obchodě České geologické společnosti sídlící v Praze na Pohořelci, ať si tam zajdu. Jsem mu vděčný, že mi ušetřil peníze. Používají se na archivaci všelijakých mineralogických vzorků, živočichů aj. sbírkových předmětů. Mají rozměr 60 x 48 x v=31 mm. Mají tam krabičky i jiných rozměrů. Každou chvíli tudy jezdím „22“, ale tohle jsem netušil. Za pár korun jsem ZDE nakoupil krabičky, které vypadají takto:

Obr. 10 – Plastová krabička čtvercového průřezu s víčkem zakoupené v obchodě České geologické společnosti

Tuto vsuvku bych si dovolil zakončit konstatováním, že na stavbu kolejiště velikosti cca 2000 x 900 mm by stačily různé foliáže, trávy atd. v množství, která by se vešla do plastového kalíšku, ze kterého si dopřáváme mlíčko do kávy. Travní foliáže tak maximálně v kelímku s víčkem od Radoňáčku atd. Ale to je jen hloupá úvaha. Zatím všichni nakupujeme ve velkém a „hospodářské přebytky“ nám zaplňují skříně, pokud je nevěnujeme do Roudnice Brejšákovi, kde s nimi ze cvičných důvodů pracují jeho mladí modeláři.

* * *

Zpátky k výrobě květinových chomáčů

Následuje fáze, kdy je potřeba na dlouhá vlákna trávy, která čouhají z travních drnů, nalepit barevné „květní prášky“. Jde to velmi jednoduše: Na ostrý plochý štěteček naberu disperzní lepidlo zředěné cca 1 : 1 s vodou. Když je řidší, nevadí. Kousek papíru, na kterém spočívá pár drnů, sevřu do pinzety a štětečkem opatrně a ze všech stran šimrám dlouhá travní vlákna. I když to není moc vidět, na jejich povrchu zůstane dostatek lepidla k přichycení „květního prášku“. Vůbec nevadí, když se nějaká kapička lepidla dostane ke středu drnu. V přírodě je máloco symetrické.

Lepidlem potřené drny jen tak lehce přiklopím do krabičky s „květním práškem“ (papír stříhám tak, aby nebyl delší jak 50 mm). O hranu krabičky oklepu přebytečná zrníčka a květinové chomáče nechám uschnout. Následující den je poctivě nastříkám fixačním sprejem NOCH 61152. To proto, abych květy nesklidil při prvním luxování kolejiště.

Obr. 11 – 14 – Natírání travních vláken lepidlem a nanášení „květního prášku“

Obr. 15 – 18 – Květinové chomáče „made in doma“ (foceno před očištěním zbytků)
.

Mimochodem, květinové chomáče z papíru odlupuju až těsně před instalací na kolejiště, ostrou pinzetou to jde snadno, a lepím je do trávy nebo na příslušné místo tavným lepidlem.

Obr. 19, 20 – Květinové chomáče v kolejišti nesmí rušit, ale měly by dotvářet scenérii

A ještě zkušenosti závěrem

Ve snaze urychlit si práci jsem vyzkoušel lepidlo NOCH 61151. Pěknej lep! Kromě toho, že nádoba má trysku s velkým rozstřikem a tak velké množství lepidla se nastříká právě tam, kam nechceme, včetně třeba na koberec, kam se snese aerosol s lepidlem, jako se to povedlo mně :-), lepidlo je něco jako rozředěný chemopren ve spreji a má takovou přilnavost, že by se s ním snad dalo lepit PVC na podlahy. Při nastříkání travního drnu a jeho přiložení do foliáže vznikaly nikoliv chomáče, ale doslova květinové boule – možná by se to hodilo jako květinové okrasy na osvětlovacích lampách v ulicích 🙂 .

Je potřeba si uvědomit, že květiny v přírodě nejsou jen takové, které vyrůstají v trsech (chomáčích). Je bezpočet druhů, které rostou jako solitéry, nebo naopak vytvářejí velké „koberce“. To druhé lze snadno docílit vysypáním „travního prášku“ na potřebné místo a zafixováním. Takovou diviznu, alias Verbascum, jak ví Křemílek s Vochomůrkou, bude vymodelovat těžší. Zvláště v N-ku. Miniatury ale v poslední době zvládá nejlépe Fulda – viz jeho kadibudka ZDE, takže můžeme očekávat další překvapení.

Že v N-ku nelze docílit velikost květů v přesném měřítku je nasnadě. Ale takové hlouposti už dávno neřeším. Podstatnější je „umělecký dojem“, že?

Foto hlav