Honzíkovy vláčky

Stříkací box pro airbrush (…po x-té)

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 9.8.2016

S přechodem na akrylátové barvy Vallejo se už prostorem okolo stříkání nešíří takový zápach, jako tomu bylo při používání syntetických, lihových či nedej bože acetonových (nitro) barev. Přesto ale veškerá barva z aibrushové pistole ani náhodou neulpí na stříkaném modelu. Nedovedu to kvantifikovat, ale velké množství „barevného prachu“ zůstane ve vzduchu, než se usadí na všem v okolí. Proto prakticky od těch dob, co jsem začal stříkat, řeším stříkací box.

Dokonce jsem obětoval nemalou částku a v zahraničí si koupil profesionální zařízení „spray booth“ model HS-E420. Tento stříkací box má sklopná průsvitná boční křídla, točnu a v zadní části motorické odsávací zařízení s filtrem. Dá se složit do krabice. I když nepochybuji o tom, že funguje „sto-pro“, ještě jsem ho nepoužil a zřejmě ani nepoužiju, protože je pro mne zbytečně velké a jednoduše řečeno nevejde se mi na pracovní stůl. A nechávat ho „bez dozoru“ ve společné panelákové dílně se mi nezdá rozumné. (Krátce po zveřejnění těchto řádků se našel zájemce, který si stříkací box odvezl.)

Obr. 1 – Profesionálně vyráběný stříkací box model HS-E420

Vyzkoušel jsem celou řadu náhradních řešení. Docela jsem byl spokojený s obyčejnou krabicí od bot položenou na boční stranu. Přebytečná barva se z části zachycovala na stěnách, ale samozřejmě vířila i ven a usazovala se jako prach na všem okolo. Základním nedostatkem tohoto řešení je chybějící odsávání. Krabice od bot se zdá být vcelku malá, ale opak je pravdou. Pro stříkání N-kových modelů stačí podstatně menší krabice. Jenže, čím je krabice menší, tím má i menší objem, takže o to víc „barevného prachu“ se dostává ven.

Začal jsem počítat. Objem několika různě velkých krabic od bot mi vyšel mezi 4,5 a 8 litry. Narýsoval jsem tedy box v podobě ptačí budky (se šikmým stropem snižujícím se dozadu), jehož objem byl cca 10 litrů. Díly (dno, boky, záda, strop) mi z třímilimetrového kartonu vypálil na laseru přítel PaMi. Když pominu drobné nedostatky v konstrukci „zámků“ jednotlivých dílů, tak se mi sestavený box zdál stále moc veliký. A byla v něm tma. S tím jsem sice počítal a plánoval jsem instalaci LED-pásky pod horní okraj, ale to by znamenalo určitou komplikaci v podobě el. instalace.

Nicméně, vzpomněl jsem si na řešení boxu, které použil Honza Homolka – ZDE – a tímto řešením jsem se nechal inspirovat zejm. pokud jde o použitý materiál. Průsvitnost PC „komůrkových“ desek poskytuje výhodu spočívající v osvětlení stříkaného modelu uvnitř boxu zdrojem umístěným vně boxu.

Dosud jsem netušil, že PC „komůrkové“ desky se dají koupit v Hornbachu, a to v tloušťkách 4, 5 a 10 mm. Deska velikosti cca metr x metr tl. 4 mm s obchodním názvem „TUPLEX“ stojí 260 Kč. Na laseru vypálené díly z kartonu jsem použil jako šablony. Deska Tuplex jde velmi dobře dělit např. odlamovacím nožem a lepit jde řídkým vteřinovým lepidlem. Všechny spoje jsem vyztužil plastovými úhelníky, na čelní hrany jsem pak nasadil krycí plastové lišty (rovněž zakoupené v Hornbachu).

Obr. 2 – PC „komůrková“ deska zn. Tuplex

V zadní části boxu jsem vytvořil komoru pro speciální filtrační materiál, ze které je vyveden do boku odtah vzduchu. Před časem jsem si nechal od přítele dovést z USA filtrační vložky do digestoře vyrobené z prasečích štětin a koňských žíní (u nás k nesehnání). Původně byly určeny pro výrobu smrčků podle metodiky, o které jsem už dříve psal. Teď jsem tento filtrační materiál použil ve stříkacím boxu.

Obr. 3 – Filtrační materiál do digestoří z přírodních materiálů (USA)

Zbývalo vyřešit odtah. K využití konečně přišel dávno vyrobený vysavač ETA 1420 určený k čištění např. interiérů vozidel, který zbytečně zahálel na dně skříně 🙂 . Je malý a napájení se dá přepínat na 230 nebo 12 voltů. Problém spočíval v tom, že otvory pro hadici a příslušenství jsou u něho provedeny v dnes již nestandardním průměru 30 mm. Paradoxně tedy největší potíž spočívala ve zhotovení redukční vložky do vstupu vysavače. Díky kamarádům majícím přístup k soustruhu se i toto podařilo. Jako spojovací hadice jsem použil tzv. odtokové gumové hadice k pračce.

Obr. 4 až 7 – Úprava sacího otvoru vysavače ETA 1420 vložkou

Závěr

Zkoušky odtahu přebytečného „barevného prachu“, který jsem imitoval kouřem z vonné tyčinky, jsou patrné na videu. Podle všeho by odtah mohl fungovat. Do vysavače jsem přidal namísto standardního pytlíku několik vrstev filtrů jednak z popisovaného filtračního materiálu a dále z ovčího rouna. Neočekávám, že dojde k absolutnímu zachycení „barevného prachu“, ale určitě k jeho stržení do vysavače (resp. do filtrů) což zabrání jeho volnému poletování v prostoru. Otázkou bude, jak toto odsávání bude snášet samotný vysavač. Zkušenosti lidí, se kterými jsem konzultoval, nejsou jednoznačné. Někomu se u podobných samo-doma zařízení zadřela ložiska (těžko říci, jestli kvůli namáhání dlouhodobým používáním, nebo kvůli horšímu chlazení díky přidaným filtrům); někdo si stěžuje na slabý tah; jiní říkají, že zápachu z barev (ředidel) se stejně nelze zbavit, protože nasávaný vzduch s „barevným prachem“ se stejně vrací do prostoru (pokud není odtah vyveden mimi stříkací místnost). Ale to v mém případě stejně nemám jak udělat.

Postup zhotovení stříkacího boxu a test odsávání