Honzíkovy vláčky

Zastávka Nižbor, aneb Nápad, který je třeba ocenit!

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 31.7.2015

Letní toulky s vnoučaty mne zavedly mimo jiné do Nižboru. Přes Nižbor teče řeka Berounka, na kopci stojí zrekonstruovaný zámek a za železniční tratí spojující Beroun s Rakovníkem je velká sklárna. A na místním nádraží je od roku 2013 v provozu stylová restaurace Zastávka Nižbor. Zbudoval ji herec a moderátor Tomáš Hanák s pomocí architektů ze studia Break Piont, řemeslníka Jana Janovského a dalších obětavých spolupracovníků. Jelikož se tato skutečnost rychle rozkřikla, z Nižboru se stává poutní místo. Za dva roky od otevření je dobré se řídit radou majitele: „Přijeďte, ale raději ve všední den a mimo hlavní sezónu.“

Objekt výletní restaurace byl vytvořen z dávno nepoužívaného nádražního skladu, který pamatuje doby Rakousko-Uherska. Nebylo to ale tak, že nový majitel ze staré dřevěné boudy vynosil staré krámy, vymetl myši a pavouky a nastěhoval tam pípu a pár stolů a židlí pro žíznivé poutníky a začal vesele podnikat. Ta dřevěná bouda tam sice stojí a hrubě opracované trámky a desky skutečně dokumentují atmosféru dávných časů. Jenže, při bližším pohledu je patrné, že celá ta zdánlivě jednoduchá barabizna musela být totálně přestavěná, přičemž se zde nejspíš vystřídalo nemálo řemeslníků. Velké snažení určitě bylo zapotřebí k sehnání sedadel s policemi na kufry z kupé starých vagonů, které jsou instalované podél stěn. Docela zajímavé muselo být odlévání nových litinových rámů oken, jejich osazení a zasklení. Jen tak pro zajímavost, skleněné tabulky nejsou kytovány obvyklým sklenářským tmelem, ale silikonovou pryskyřicí. Jednoduché zasklení oken však dává tušit, že zimní provoz zde neprobíhá. Jak mi potvrdil majitel, fungují od dubna do října.

Při čekání na jídlo, nebo při posezení u kávy či piva si lze krátit chvíli čtením či prohlížením knih, nejčastěji s ajzenboňáckou tématikou, kterých je všude na poličkách bezpočet. „Máš ráda mašinky?“ oslovil Tomáš Hanák vnučku Aničku a když souhlasně kývla, z jedné poličky jí donesl několik knížek, přisedl si k ní, zalistoval a chvilku jí ukazoval cosi zajímavého. Nejen na poličkách, ale i ve všelijakých koutcích a výklencích, které poskytuje trámová stavba, je kromě knih i bezpočet všelijakých železničářských relikvií z minulých let, jako např. petrolejové lampy, drážní lucerny, stará rádia a také balíková váha (to snad pro dietáře nebo dámy, které se po každém jídle potřebují převážit).

Jídelní lístek zaujme oznámením v záhlaví: „Naším cílem je spokojený personál.“ Dobrý český fór, kterému ovšem cizinec nemůže rozumět. Jídelní lístek nabízí – slovy majitele – „nádražní klasiku, ale v nových kabátech“. Lépe to nelze napsat. Dodávám jen, že za naprosto přiměřené ceny. Tedy žádných čtyřicet hlavních jídel, dvanáct předkrmů a osmnáct desertů, jak je mnohde na jídelních lístcích uvedeno, přičemž host nakonec dostane nedovařené maso, dva dny staré brambory a omáčku zn. UHO na mnoho způsobů. Naopak, několik vybraných českých jídel plně uspokojí, zvláště když jsou vynikající chuti, jak jsme si ověřili. Třeba ten kuřecí vývar s celestýnskými nudlemi… No, jedna báseň! Anička zblajzla dospěláckou porci, přičemž na dně misky nechala jen trošku vody. A to že obvykle u každého jídla bojujeme… Točí se pivo zn. Bernard několika druhů, což někteří (já) nemusí, ale pro jednou se to dá vydržet. Nealkoholických nápojů je na výběr dostatek. Všude čisto, i na WC, člověk si připadá jako doma.

Nádražní „magacín“ ovšem není jediné místo k posezení. Okolo lokálu jsou další stolky pod stříškami na dlážděných či dřevěných nákladových rampách a na perónu před jedním ze tří starých vagonů; celkem sedm různých posezení zde zbudovali architekti, jak se lze dočíst na webu nádražní výletní restaurace Zastávka Nižbor – ZDE. Pomyslným vrcholem nabídky je salón ve stařičkém vagonu, kam se vejde až dvacet hostů. A co víc, v jednom zadním kupé je i možnost ubytování, dejme tomu pro novomanžele, kteří se rozhodnou prožít svatební noc na kolejích.

Inu, nemám nic, co bych mohl na Zastávce Nižbor pohanit. Prostředí originální, jídlo velmi dobré, i servírky se na hosty stále culily. Neslíbil jsem panu majiteli reklamu, ale rád všem nadšencům železnice zvěstuju, že Zastávka Nižbor stojí za návštěvu. Dokonce jsem tam byl tak pozitivně naladěn, že jsem po dlouhé době na svůj Nikon D90 nasadil „rybí oko“, postavil stativ v panoramatickou hlavicí a s malou pomocnicí naexponoval série snímků, abych z nich mohl udělat několik 3D panoramatických prohlídek.

3D virtuální prohlídky

Poznámka: Virtuální prohlídky lze spustit kliknutím na panoramatický obrázek, pokud je v počítači nainstalován prohlížeč Quick Time Player ver. 7.7.3.

Foto hlav