Honzíkovy vláčky

K mapování funkcí lokomotivních dekodérů

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 6.4.2015

Vývoj v oblasti digitalizace modelové železnice postupně přinesl stále výkonnější lokomotivní i funkční dekodéry, současně i jejich zmenšování, takže je lze instalovat i do modelů malých měřítek. Tím pádem to, co s dřívějšími modely dekodérů nebylo možné uskutečnit, je dnes vcelku standardní, a to i u malých modelů. Jistě k tomu svým dílem přispěla i včasná normalizace funkcí dekodérů v systému NMRA, což zavazuje jednotlivé výrobce k jisté unifikaci. I když, rozdíly existují…
 
Důležité na úvod

  Stejně jako M. Pinta (Lokopin) ve svých článcích důrazně upozorňuje na to, že popisuje systém LENZ, i my jsme nuceni uchýlit se k trošku alibistickému sdělení, že v této stati se budeme zabývat mapování funkcí lokomotivních dekodérů, ale jen od některých výrobců. Může se to zdát jako kontraproduktivní tvrzení vzhledem k nadpisu stati, ale bohužel je to tak. Není výrobce, jako výrobce. Spíše ne všichni výrobci do důsledku plnohodnotně využívají vše co je definované v normách zahrnutých do systému NMRA. „S těmi normami NMRA to je složitější,“ vysvětluje Jindra Fučík. „Norma má tzv. závaznou část, doporučující část a pak má řekněme tomu volnou část. Závazné je třeba dodržování adresy v CV1. Doporučené je např. mapování funkcí a volné jsou třeba světelné efekty nebo zvuky. A aby to bylo ještě složitější, tak závazná část je ještě rozdělena na část „závazná vždy“ a „závazná pokud je implementováno“. Například 28 jízdních stupňů: pokud dekodér ovládá 28 jízdních stupňů, musí se dát v CV29 přepínat na 14. Ale pokud 28 jízdních stupňů neovládá, tak není pro CV29 žádný předpis.“

  Normy NMRA a jejich aplikace je samostatná kapitola a na právní rozbory si nechme zajít chuť. Nemá to ani cenu. Jindra Fučík, který byl tak laskavý a zapojil se do recenzování připraveného textu, v souvislosti s naší původní a nikoliv přesně definovanou poznámkou o benevolentním přístupu některých výrobců k dodržování norem NMRA tuto nepřesnost odhalil a opravil: „Popisujete chování jednoho konkrétního dekodéru (cTelektronik – pozn. red.), který navíc používá celkem neobvyklé mapování. Norma doporučuje mapování takové, že máme dvě řady CV – jedna pro zapínání a druhá pro vypínání. To je používané o trochu častěji, ale zase ne tak moc, aby se to dalo prohlásit za dogma.“ K tomu dodává: „Pak je tu ten model se zhasínáním přes efekty a podobně.“ A konečně: „Rozhodně je třeba poznamenat, že je řeč o mapování FUNKCÍ, protože dekodéry ovládají ještě další typy mapování, jako je třeba mapování adresy soupravy na adresu lokomotivy.“

  Fuldovy poznámky rozhodně nelze odmítnout. Pravda je totiž taková, že ke zde popisovaným závěrům jsme dospěli při pokusu „donutit“ lokomotivní dekodéry od firmy Fleischmann a Doehler-Haass vykonávat funkce, které umí dekodér DCX 75 firmy cTelektronik 🙂 . Je to zářný příklad toho, že když dva dělají totéž, není to totéž.

  Takže, bez dalšího vysvětlování prostě konstatujeme, že dále uvedené platí zejména pro lokomotivní dekodéry série DCX od cTelektronik. A proč zrovna od této firmy? Protože jsou rozměrově nejvýhodnější pro instalování do modelů v měřítku 1:160, pravda vedle některých modelů od Doehler-Haass, anebo i ZIMO, ale dekodéry ZIMO jsou o dost dražší a proto je nepoužíváme. Naopak Martin Pinta na ně nenechá dopustit a má pro to i své racionální důvody.

Je mapování funkcí lokomotivního dekodéru snadné i pro naprosté začáteníky?

  Pravda je taková, že běžný uživatel (modelář), nemající hluboké znalosti elektroniky, informatiky a také cizích jazyků (především angličtiny a němčiny), je na tom špatně. Bývá mu totiž „utajeno“ velké množství důležitých informací týkajících se funkcionality a možností programování dekodérů, které bohužel neobsahují zveřejněné firemní návody ať v tištěné, nebo i v elektronické podobě na internetu. A když, tak ve velmi stručných heslech, které hned tak každý nepochopí.

  Naštěstí je zde badatelské úsilí mnohých kolegů-modelářů, díky čemuž se chybějící informace výrobců objevují a zaplňují tak „bílá místa na mapě“.

  V této krátké stati se ne náhodou budeme zabývat mapováním funkcí, což je v dané oblasti terminus technicus pro jistou činnost, při které lze z dekodéru „vymačkat“ schopnosti dané mu do vínku konstrukcí, zapojením a ovládacím softwarem. Důrazně však upozorňujeme, že se zde nebude jednat o nějaký vysoce odborný vědecký popis, ale pouze o pokus vlastními slovy vyjádřit to, co jsem si vyzkoušeli, co sice již bylo tisíckrát popsáno, ale co stále mnoho prostých uživatelů nechápe. A tím napomoci pochopit tuto problematiku bez složitého teoretizování.

Co to je mapování funkcí

  V návodech k lokomotivním dekodérům a v dostupné literatuře lze objevit jisté složité, nebo více či méně zjednodušené tabulky, ve kterých je ukryto „tajemství“ mapování. Lze si povšimnout, že mapování se netýká všech CV¹⁾, ale jen některých, resp. některých po sobě jdoucích CV, vytvářejících jakési skupiny²⁾.

  Aniž bychom zabíhali do podrobností a studovali, kterých CV, resp. kterých skupin CV se to týká, zůstaňme kvůli zjednodušení u faktu, že takovou skupinou CV je například ta, kterou se ovládá režim svícení. A jelikož pro pochopení je opravdu nutné značné zjednodušení, budeme pro tuto chvíli pracovat s následující tabulkou (tab. 1).

Tab. 1

Poznámka k tab. 1: Tabulka je převzatá, zjednodušená a  upravená podle manuálu k cTelektronik DCX75. Pozor: režim posunu nemusí fungovat u dekodérů jiných značek

F0 vpřed se volí stiskem F0 a otočením (stisknutím) ovladače jízdy vpřed. To samé platí pro F0 vzad. I po zastavení zůstanou svítit světla tím směrem, kterým lokomotiva jela. Na opačnou stranu se přepnou až po přepnutí směru jízdy a rozjetí modelu novým směrem.

Jak se vyznat v tabulce?

  V řádcích levé části tabulky je patrné, že číslo CV odpovídá konkrétnímu funkčnímu tlačítku – tzn., že
– CV33 (resp. hodnota v něm vložená – viz dále) ovládá tlačítko F0 dopředu,
– CV34 ovládá tlačítko F0 dozadu
Poznámka:³⁾ Tlačítko F0 jsou vlastně virtuálně dvě tlačítka, F0 vpřed a F0 vzad 
– CV35 ovládá tlačítko F1,
– CV36 ovládá tlačítko F2,
– CV37 ovládá tlačítko F3 atd.
– (připomínáme, že pracujeme se zjednodušenou tabulku).

  Ve sloupcích je klíč k tomu, jakou hodnotu je potřeba vložit do konkrétního CV, aby funkční tlačítko vykonávalo to, co chceme, jinými slovy, sloupce přiřadí tlačítku výstup podle toho, jaké číslo se zapíše do CV.

  Tzn., aby byl ovládán bílý výstup na dekodéru – ale pozor, kterýmkoliv z tlačítek v řádcích! –  do příslušného CV (33 nebo 34 nebo 35 nebo 36) se vloží hodnota 1; aby byl ovládán žlutý výstup, vloží se hodnota 2; zelený – vloží se hodnota 4, fialový –  vloží se hodnota 8.

  To byl ten nejjednodušší způsob programování. Ono je totiž možné kterémukoliv tlačítku přikázat, aby zapínalo/vypínalo i dvě a více funkcí najednou, tedy aby se jím např. zapínaly dvě a více světel připojených k bílému, žlutému, zelenému či fialovému výstupu dekodéru. To se dělá tak, že do CV souvisejícího s konkrétním tlačítkem se vloží sečtené hodnoty ze sloupců, tj. výstupů, které mají svítit (opakované stisknutí téhož tlačítka způsobí vypnutí funkcí).

  A poslední (řekněme nejsložitější) možností pak je naprogramování kombinace ovládání světel připojených k jednotlivým funkčním výstupům pomocí různých tlačítek. Do CV souvisejícího s konkrétním tlačítkem se podobně jako v předešlém případě sečtou hodnoty ze sloupců. Ale jestliže se do jiného CV souvisejícího s jiným tlačítkem sečtou hodnoty z jiných sloupců, tj. výstupů, „prvním“ tlačítkem se sice všechny zde ovládané obvody zapnou, „druhým“ tlačítkem se zapnou další obvody, ale ty, které jsou v obou případech stejné, se vypnou. Je to proto, že logika zapínání je „prvním stiskem zapni, druhým vypni“, jako u normálního tlačítkového vypínače.  Složité? Jen na pochopení. Technicky to je velmi jednoduché – viz dále. 

Nyní se pokusíme o několik příkladů:

1. V nejednoduší formě: Když budeme chtít, aby modelu při jízdě dopředu svítila světla (připojená k bílému výstupu dekodéru) poté, co bude stisknuto tlačítko F0, musí se do CV33 naprogramovat hodnota 1. I když bude tlačítko F0 stisknuto, tak při reverzním pohybu přední světla zhasnou.

2. Pokud by byl model vybaven i zadními světly připojenými ke žlutému vývodu, ani pohyb vzad je nerozsvítí, pokud v CV34 nebude hodnota 2 a nebude stisknuto tlačítko F0 (vzad). Jinými slovy: Aby se rozsvítila světla dozadu (pokud jsou instalovaná a připojená ke žlutému výstup), musí být v CV34 vložena hodnota 2. Poznámka: Nezapomínejme, že tlačítko F0 je virtuálně rozdělen na tlačítka dvě.

3. Když budou na bílý výstup připojena přední  a na žlutý výstup zadní světla a budeme je chtít současně zapínat/vypínat pomocí F0 při jízdě vpřed i vzad, bude nutné do CV33 a CV 34 vložit hodnotu 3 (1 + 2).

4. Může to být provedeno i maličko sofistikovaněji, takže přední světla budou připojena na dva nezávislé obvody, tedy na bílý výstup přední a žlutý výstup zadní. V CV33 a CV34 budou hodnoty 3 (1 + 2). Tlačítko F0 bude ovládat jak bílý, tak žlutý výstup najednou, nezávisle na směru jízdy. Ale když bude do CV35 vložena hodnota 2, tak tlačítkem F1 bude možné v případě potřeby zhasínat žlutý výstup.

5. Když budeme chtít tlačítkem F2 rozsvítit světla připojená na bílý, žlutý a fialový výstup, do CV36 (řídí F2) zapíšeme hodnotu 11 (1 + 2 + 8, tj. hodnoty pro bílý + žlutý + fialový výstup).

6. Když budeme chtít tlačítkem F1 ovládat žlutý a zelený výstup, zapíše se do CV35 (řídí F1) hodnota 6 (2 + 4, žlutý + zelený výstup).

7. Výše zmíněné nejsložitější formě mapování bude nejspíš odpovídat tento příklad (ten je ale podmíněn tím, že v dekodéru musí být instalován „chytrý“ software):
– při nastavení CV35=6 a CV36=11 se stisknutím tlačítka F1 rozsvítí žlutý a zelený výstup. Následným stiskem tlačítka F2 se rozsvítí bílý a fialový obvod, ale žlutý výstup zhasne (protože ho už předtím rozsvítilo tlačítko F1 a další tlačítko v pořadí, tedy F2, stav žlutého změnil).

  Zdá se to jednoduché, že? Ale než tahle rádoby jednoduchá filosofie pronikne „pod kůži“ a stane se pro uživatele rutinní, uplyne hodně vody. 

Když si to shrneme

  U modelu lokomotivy (soupravy) v analogovém provedení v drtivé většině svítí instalované žárovky (dopředu a dozadu, nebo jen dopředu) stále, maximálně jsou jednoduchým způsobem zapojení přepínány podle směru jízdy. Ovladatelně nelze zapojit další funkcionalitu (osvětlení kabiny, kouřový generátor atd.), ledaže by byly zapojeny trvale spolu se světly dopředu a dozadu.

  Jelikož lokomotivní dekodér je chytrá věcička, lze ho naprogramovat. Do jednotlivých CV lze vkládat proměnné hodnoty. Některé CV tvoří jakési skupiny (ad poznámka 2); to umožňuje přiřadit a ovládat jednotlivé funkce (různé svícení, tj. dopředu, dozadu, v kabině apod., spřáhla, kouřový generátor aj.) samostatně, což např. u světel spočívá v naprogramování CV 33 až 46.

  Možnosti vložit hodnoty definované pro jednotlivé výstupy do jednotlivých CV svázaných s konkrétními ovládacími tlačítky se říká mapování.
 
  Jak už bylo uvedeno, k připojení světel, ovladatelných spřáhel, kouřového generátoru apod. slouží dva a více funkčních výstupů, kterými jsou lokomotivní dekodéry vybaveny⁴⁾. Dekodér lze naprogramovat tak, že pomocí tlačítek F0 až F12 na ovladači lze zapínání/vypínání výstupů ovládat samostatně, nebo ve skupinách.

  Všechny funkční výstupy lokomotivního dekodéru jsou normované, vč. barevného označení vývodů. Není problém s dekodéry, které se zakoupí s připájenými vodiči. Potíže mohou nastat s dekodéry s krátkými odizolovanými piny, stejně jako s dekodéry, jenž jsou opatřené jen pájecími ploškami. I tyto dekodéry pochopitelně mají výstupy rovněž (barevně) normované, což lze dohledat v návodech, ale…

… u dekodérů s krátkými odizolovanými piny je obvyklou chybou začátečníků, že jsou do patice (female konektoru) zastrčeny obráceně, tj. rubovou stranou nahoru. V této poloze nefungují, mašinka po postavení na koleje jen vrčí… Dekodéry jsou ale naštěstí konstruované tak, že je tato chyba instalace nezničí.

V čem je tedy asi největší problém mapování?

  Z vlastních zkušeností je možné doložit, že problém mapování příslušných CV snad nespočívá ve správném pochopení vkládání, příp. sečítání (přičítání) hodnot definovaných výstupů do jednotlivých CV, resp. tlačítek F0 až F12, ale v uvědomění si, jak a kdy má na modelu co svítit v různých režimech jízdy nebo i stání. Ono totiž těch kombinací je hodně – zvláště u dekodérů s více obsazenými funkčními výstupy. Ovšem je zde ještě jedna hodně důležitá záležitost:

  Musí také fungovat logika svícení modelu, která vychází z reality. Například, nebude asi správné, když by byla na modelu parní lokomotivy instalována vzadu červená (koncová) světla. Parní lokomotivy měly na obou čelech jen bílá světla (přesněji žárovková, tedy žlutá). Nebo by asi také nebylo správné, aby zadní bílá světla na parní lokomotivě svítila trvale při jízdě vpřed, tedy když je lokomotiva v čele vlaku.

  U některých motorových vozů je naopak potřeba do jednoho světlometu nainstalovat obě barvy (žlutou i červenou), jako to bylo v reálu, a přepínat je podle toho, kterým směrem vůz jede (např. u M131).

  Programování dekodérů má ale jednu nepopsatelnou přednost. Jednak lze všechny vymyšlené algoritmy vyzkoušet, a hlavně – kdykoliv je změnit.

  Tak hodně zdaru při mapování… Někdy je to i vztekání 🙂

Závěrečná poznámka autora: Ani zdaleka se necítím na to mít vyčerpávající pravdu ve všem, co jsem uvedl. A nechci se schovávat za dobře míněné rady přátel, kteří mi se sestavením článku pomohli. S trochou nadsázky přiznávám, že stať jsem připravoval mj. i s vědomím toho, že časem nejspíš všechny detaily mapování zapomenu, takže až se budu vracet k intalování dekodéru do dalšího modelu, s radostí si znovu přečtu to, co jsem nyní tak pracně sestavil. 🙂 Proto přivítám konstruktivní diskusi a hlavně doplnění příkladů mapování. Děkuji.

Zdroje:

DCCwiki.com – In: http://www.dccwiki.com/Configuration_Variable
Pinta, M.: Lokodekodéry  – mapování funkcí. In: http://lokopin.wz.cz/digital/maping.htm

 Podklady, vč. autorství částí textu a recenze sestavené stati: Bohouš Partyk, Jan Plutnar, Jindřich Fučík

Na ilustračním obrázku v perexu je lokomotivní dekodér DCX75 od cTelektronik

rev. textu 6. 4. 2015 20:30 hod.

__________________

1) CV = Configuration Variable (konfigurační proměnná, nebo-li proměnlivé hodnoty)
2) Například CV 33 až 46, 154 až 161, 163 až 176 aj. u lokomotivního dekodéru cTelektronik
3) Poznámka k poznámce: Jen některé kvalitnější dekodéry umožňují takto rozdělit všechny funkce. Americké dekodéry (Digitrax) a ty od cTelektronik k tomu ještě navíc používají efekty – pozn. J. F.
4) Lokomotivní dekodér má kromě dvou vstupů, tj. napájení z kolejí spolu se signály J, K (ozn. červený a černý) též dva výstupy pro motor (šedý a oranžový). Dále má dva až několik funkčních výstupů (ozn. bílý, žlutý, zelený, fialový). Některé lokomotivní dekodéry pak mají samostatné „uzemnění“ označované GND, což má souvislost pouze s funkčními výstupy. Řada dekodéru nahrazuje GND připojením k černému NEBO červenému vstupu, aby s uzavřel el. okruh, avšak pokud jsou ke svícení použity LED, musí se do obvodu připojit ochranná dioda. Další výstupy mají tzv. zvukové dekodéry (dva hnědé). Podobné označení výstupů (avšak bez šedého a oranžového) mají tzv. funkční dekodéry, které se používají např. jen pro ovládání osvětlení vagonů apod. Není možné je využít pro jízdu vozidla, protože nemají výstupy pro motor. 

Rubrika: Analog - digitál, TECHNIKA, ZNÁŠ TO?, ZPRÁVY
Počet přečtení: 8 263 | Tisknout: | Poslat: