Honzíkovy vláčky

Vitrína po sto prvé

Autor: RNDr. Jan Plutnar, Ph.D. Vydáno: 20.3.2015

Téma uložení železničních modelů do vitrín je, troufám si tvrdit, evergreenem mnoha webových prezentací, internetových diskuzních fór a anarchistických debatních kroužků. I na tomto webu byly již několikrát prezentovány různé varianty vitrín; naposledy pohyblivá varianta Karla Brejši – ZDE. Při jedné debatě s Honzou Hlaváčkem jsme nakousli toto téma i my. Nakonec jsme se dohodli, že napíši krátkou stať o své vitríně a jak přenáším soupravy na kolejiště.

Vitrína

  Když jsem se po několikaleté přestávce vracel k zálibě mého dětství, neměl jsem žádnou vyhraněnou představu o tom, jakým směrem se bude ubírat výběr mých nových modelů. Postupem času jsem zjistil, že se mi nahromadila poměrně pěkná sbírka rychlíkových souprav německých drah, převážně z II. a III. epochy, s přesahem do epochy IV. Ale všechny byly uloženy v krabičkách a krabicích, skryty zrakům případných nadšených obdivovatelů.

  Rozhodl jsem se, že je umístím do vitríny. Jenže i v našem Normálním měřítku má taková jedenáctivozová souprava délku kolem metru osmdesáti. Šikovní truhláři v Makotřasech mi v roce 2006 (za tenkrát ještě poměrně rozumný peníz) “spíchli” podle mého návrhu dvoumetrovou vitrínu z laminovaných MDF desek se šesti policemi, na které jsem jen položil koleje a vystavil mašinky. Čelo je chráněno posuvnými plexi deskami, které sice vitrínu zcela neutěsní, ale od prachu chrání dostatečně dobře.

Plexi pouzdra

  Časem, jak soupravy ještě přibývaly, jsem některé zkrátil tak, aby se na polici vešly dvě. A v momentě, kdy jsem se donutil i ke stavbě kolejiště, jsem narazil na problém, který již řešila spousta modelářů přede mnou jak bezpečně dostat mašinky z poličky na trať. Vitrína byla kvůli úspoře místa navržena tak, že světlá výška polic je jen 5 cm. To je prostor, do kterého se N-kové modely pěkně vejdou, ale poměrně špatně se z něj vyndávají.

  Navíc, jako jakýsi „bonus“, máme kolejiště v jiné místnosti než je vitrína. Různé motorizované systémy tedy nepřipadaly v úvahu.

  Viděl jsem obrázky vitríny J. Merhauta – ZDE -, ze které se dají poličky i s vlaky vyjmout, ale toto řešení mi pro přenášení nepřipadalo z nejbezpečnějších. Nevím jak ostatním, ale mě se ruce při manipulaci s poličkou celkem třesou. Nicméně je to velmi dobrý nápad, který by mi vyhovoval, jen kdybych mohl nějakým způsobem zamezit riziku pádu modelu z poličky.

  Pod jedním z článků o vitrínách na tomto webu, odkazuje D. Buchtela na německého výrobce plexisklových pouzder pro modely různých měřítek TrainSafe. Perfektní a bezpečný systém. Tato pouzdra jsou ovšem pro mou vitrínu příliš velká (nemluvě o ceně). Ale poskytla mi cennou inspiraci.

  Rozhodl jsem se, že si pouzdra, která pak i s vlaky vložím do polic vitríny, vyrobím svépomocí. Rozměry, zejména šířku, jsem volil tak, aby se při prudším naklonění pouzdra vlak nevykolejil, jen se opřel o stěnu. Samozřejmě, při náklonu 90° nepomůže ani svěcená voda, ale při normálním přenášení bez zakopnutí a podobných nehod se pouzdro tolik nenaklání. Pouzdra nejsou shora uzavřena, aby se v případě potřeby dalo s vláčkem uvnitř manipulovat. Aby však byla pevnější ve zkrutu, jsou z vrchu na třech místech přilepeny výztuhy. Ke spodní části pouzdra jsem vteřinovým lepidlem bodově přilepil kolejnice tak, aby v ústí byly zároveň s krajem pouzdra. Odstranil jsem krajní pražce, aby se dala snadno nasunout spojka, sloužící k připojení pouzdra ke kolejišti. Spojkou je cca 3 cm dlouhý kus koleje, který má na všech koncích nasazeny kovové, vodivé spojky.

  V čele pouzdra jsou v bočnicích vyfrézovány svislé drážky, do kterých zasouvám profilovaný uzávěr (vrata). Celé pouzdro je složeno z osmi dílů, které jsou nařezány z 3 mm desky laserem a jsou (s výjimkou pohyblivých vrat) k sobě lepeny naleptáním povrchu chloroformem. Výhodou tohoto rozpouštědla je, že jím leptaný spoj zůstává čirý. Po více než roce používání bych si troufl tvrdit, že i dostatečně pevný.

  Celé pouzdro je 96 cm dlouhé a 4,5 cm vysoké. Do vitríny se jich vejde celkem 12. Materiál pro jejich výrobu jsem si nechal nařezat a gravírovat u firmy, zabývající se zpracováním různých plastů, mj. i plexiskla. Jedna sada dílů, potřebných pro výrobu pouzdra, vyšla na 275,- Kč, což byla nejnižší nabídka, kterou se mi podařilo získat poptáním 6 různých podobných firem v Praze, Kladně a Karlových Varech…

  Na závěr několik fotografií:

 Obr. 1 – Přední část pouzdra se zavřenými “vraty”

Obr. 2 – Výztuha ve střední části pouzdra

 Obr. 3 – Zadní část pouzdra

Obr. 4 – Detail čelní části s “vraty” částečně vysunutými

Obr. 5 – Polovina vitríny s vloženými pouzdry

Foto autor

.

 

Rubrika: Doplňky, STAVBY, ZPRÁVY
Počet přečtení: 11 840 | Tisknout: | Poslat: