Honzíkovy vláčky

Štětec se zásobníkem – účelná pomůcka pro pájení

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 23.2.2015

Čas od času se dá na trhu objevit pomůcka (nástroj), která byla a priori vymyšlena pro jiný obor, leč našla uplatnění i v modelařině. Věcička, kterou chci po jistém otálení popsat a současně doporučit kolegům-modelářům, je štětec se zásobníkem. Vážený čtenář – kdyby byl puzen zadat tento pojem do hledacího všeuměla googla – spláče nad výdělkem. Nenajde nejspíš nic. Asi proto, že jsem si tento pojem vymyslel. Ostatní totiž tento produkt pojmenovali různě, zvl. v oné cizácké řeči. Zase ji ale podle těch nelogických pojmenování najdou vyhledávače.

Tak například: Vodní štětec (jak jinak přeložit Water Brush?). Nebo: Plnicí štěteček. Anebo (dokonce): Samonamáčecí štětec se zásobníkem na vodu. (Proč samonamáčecí? A proč jen na vodu?) Absurdita posledního dlouhého a popisného výrazu je zarážející o to víc, že jej vymyslel někdo v Koh-i-noor (obr. 1).

Obr. 1 – Štítek ze štětce vyrobeného v Koh-i-nooru

A když už se „otírám“ o tuto věhlasnou firmu (a bez ironie: bez níž bychom se asi neobešli a zaplať pánbůh za to, že ještě funguje), tak musím s politováním konstatovat, že od ní asi bylo neuvážené, že tuhle pomůcku vyřadila z výrobního programu a přenechala iniciativu Asiatům (což mi potvrdili na jednom oddělení firmy na můj přímý dotaz).

Že štětce se zásobníkem vyráběli (dobře a levně) a byl o ně zájem, to dokumentují přiložené obrázky, ale potvrdili mi to také mnozí prodejci z obchodů dnes známých pod označením papírnictví. „Ano, tyhle štětce jsme prodávali, ale už dlouho nejsou v nabídce velkoobchodu,“ řekli mi v jedné velké prodejně s kancelářskými potřebami v Praze. V jednom moravském městě jsem jim vykoupil skladovou zásobu a tak se několik modelářů navštěvujících N-šopík mohlo radovat. Zájem byl ale mnohem větší. Naše cena okolo stovky byla směšná oproti tomu, za co tutéž věc chtějí ve známých obchodech s elektronickými součástkami, kde si zřejmě stačili udělat podstatně větší skladovou zásobu, anebo sáhli po nabídkách z Asie. Také v ELCHEMCo se tento model dá sehnat, bratru za nějakých 230 Kč (bez DPH?). A to je podle mne až dost…

Hledal jsem dál, kde by se tahle pomůcka dala sehnat levněji. V Platýzu na Národní tř. v Praze mají v nabídce prakticky totéž, byť od jiné (čínské) firmy, za necelých 200 Kč. Jimi nabízený štětec se zásobníkem nese označení „Koi Water Brush“. Na internetu lze dohledat, že tato snad americká firma (zřejmě vyrábějící v Číně) nabízí tři druhy velikostí štětců vždy se dvěma velikostmi zásobníků. Koupeno, vyzkoušeno a dlužno dodat, že lze tuto pomůcku doporučit (obr. 2).

Obr. 2 – Koi Water Brush v originálním balení

Obr. 3 – Koi Water Brush – na obrázku vlevo je v nádržce zašroubovaná zátka; na obrázku vpravo je sejmutá krytka hrotu

Ale abychom pokročili.

V reklamním sloganu ke Koi Water Brush (můj názor na reklamu je myslím všeobecné znám) jsem si přečetl: „Určeno pro cestující umělce“. Říká se, že papír (a jak je patrné i reklama) snese všechno – ne tak již adresát debilní reklamy. Ale možná jsem pochopil, jak to autor myslel. Chtěl zřejmě říct, že když (zřejmě americký) umělec (v daném případě malíř) potřebuje ředidlo (v daném případě vodu), tak si ji nalije do nádržky štětce, o kterém je řeč, a pak už ji jen vhodně – když je na cestách – vypouští do barvy, kterou tím ředí a tak dále a tak dále… až namaluje obraz. Méně rozmazlený, třeba český malíř, si kromě termosky s rumem naředěným čajem vezme s sebou do terénu obyčejnou bandasku s vodou (v ateliéru pak použije nejlépe kelímek od jogurtu), kterážto mu splní stejný účel. 🙂

Zaprvé, neironizuji užitnou hodnotu štětce (která je podle mne vynikající), ale onu reklamu. Tak či onak, výrobci nabízejí štětec se zásobníkem malířům, kteří pracují s vodou ředitelnými barvami.

A tady jsem se zamyslel 🙂 – a výsledek toho, co mne napadlo, je popsán dále. A určitě to nenapadlo jenom mne.

Jak vlastně ten štětec se zásobníkem vypadá?

Skládá se ze dvou, resp. tří části. První jeho částí je nádržka (zásobník) na kapalinu (o různém objemu, cca 4 až 9 ml, a to podle výrobce a modelu štětce). Poznámka: Ve všech návodech výrobců, které jsem měl v ruce, se kapalinou rozumí voda. V horní části je v nádržce jakýsi ventil, který ve funkční poloze reguluje (omezuje) množství kapaliny vytékající ze zásobníku. Některé typy štětců se zásobníkem mají místo regulačního ventilu šroubovací uzávěr (aby se při transportu kapalina nevylévala z nádržky). Z vnějšku je v tomto místě nádržka opatřena závitem sloužícím k pevnému („vodotěsnému“) spojení s druhou hlavní částí, ve které jsou zalisována jemná a ohebná nylonová nanovlákna, vytvářející hrot štětce. U některých modelů je závit levý, snad určený pro ty státy, kde se jezdí vlevo? 🙂 Hroty jsou vyráběny v různých velikostech a hustotách osazení vláken. Hrot štětce je chráněn (třetí) odnímatelnou krytkou.

Jak to funguje?

Díl tvořící zásobník na kapalinu se odšroubuje od dílu s vlákny (hrot štětce) a nalije se do něho kapalina. Díly se sešroubují a přiměřeně utáhnou, aby kapalina ve spoji samovolně nevytékala. Jemným stlačením stěny zásobníku se docílí vtlačení kapaliny mezi vlákna hrotu štětce.

Nyní bude záležet na malířské technice. Buďto se jiným („obyčejným“) štětcem nanese na kreslicí podložku barva (ředitelná vodou, tedy inkoust, tempera, vodová barva atd.) a ze zásobníku štětce se dodá pouze čistá voda, která barvu naředí… Tím pádem stačí pro tvorbu umělce jen jeden štětec se zásobníkem (mimochodem, tutéž službu poskytne i zmiňovaný kelímek s vodou 🙂 ). Nebo se do nádržky nalije již namíchaná vodou ředitelná barva; pak ale bude potřeba mít štětců se zásobníkem bezpočet, podle počtu barev, které umělec na svém díle používá… Praktická ukázka je vidět na videu – např. ZDE.

Údržba štětce se zásobníkem je jednoduchá. Je třeba dbát na to, aby barva nezaschnula mezi nylonovými vlákny. Čistá voda tam rozhodně nezaschne. Takže, jestliže nebude štětec delší dobu používán, rozhodně bude rozumné barvu vylít, štětec proprat ve vodě a vysušit jej. Když je v něm používaná jen voda, tak lze předpokládat, že dříve než by se v zásobníku vylíhli pulci, voda vyschne. Ale v každé vodě jsou nečistoty, takže před delším nepoužíváním bude rovněž vhodné vodu vylít a štětec propláchnout a vysušit.

Pokud zůstává voda (barva, resp. jiná kapalina) v zásobníku, je nutné skladovat štětec vlákny (hrotem) nahoru a používat krytku hrotu. Pokud je štětec vybaven šroubovacím uzávěrem zásobníku, je vhodné při transportu soupravu demontovat a zašroubovat do zásobníku tento uzávěr.

* * *

Proč ale tak zdlouhavě popisuji a současně lehce ironizuji štětec se zásobníkem?

Protože místo vody lze do nádržky nalít také zcela něco jiného, třeba pájecí kapalinu. V tom okamžiku opouštíme uměleckou tvorbu a dostáváme se k modelaření, resp. k pájení. A v tomto okamžiku také dostává štětec se zásobníkem naprosto novou užitnou hodnotu.

Martin Pinta ode mne loni (2014) v srpnu dostal jeden vzorek štětce se zásobníkem k testům (ještě z produkce Koh-i-noor). Jak je u něho zvykem, moc se nerozepisoval (na rozdíl ode mne), leč to co napsal, mluví za vše (byť použil jinou terminologii, než požívám já; ale rozumět mu jistě lze):

„Uviděl-li bych to v krámu (papírnictví?), asi by mne nikdy nenapadlo, na co to lze použít. Když jsem štětec držel v ruce, vzpomněl jsem si, jak mi leze na nervy, když při letování kolejnic, při přívodech napájení k nim, musím použít pájecí kapalinu. Lahvička, štěteček, musí se namočit, většina toho vyteče při aplikaci jinam, prostě nepraktické, s vysokou spotřebou kapaliny, která nateče i na jiná místa, kam se pak pochopitelně rozlije i pájka (cín).
Plnící štětec je na to jak dělaný. Jediná otázka je, jak dlouho budou pájecí kapalině odolávat štětiny a materiál nádobky štětce. To ovšem budu vědět, až k nějaké újmě dojde. Kapalinu vpravíme do „násadky“ plnícím otvorem. Třeba i injekční stříkačkou, nejde-li to bez ní.
K vlastnímu použití těžko něco dodat. Kapalinu (na nerez) mám nalitou do štětce, při pájení pak jen lehce namáznu pájené místo. Štětiny se po zvlhčení vytvarují do ostré špičky, což je velmi vhodné při přesném nanášení na určité, malé místo. Pájka (cín) se použije bez tavidla (kalafuny) a třeba na kolejnice je vhodnější nějaká tvrdší. Po použití štětec jen uzavřu chránítkem a uložím štětinami nahoru (co kdyby to vytékalo).“

Dodávám:

Svým „znaleckým posudkem“ mi Martin ušetřil práci a už nemusím popisovat, jak se se štětcem se zásobníkem pracuje při pájení. Doplním už jen, že i já jej používám ke stejnému účelu už více jak půl roku. Rozdíl je snad jen v tom, že v něm mám nalitou „univerzální“ pájecí kapalinu od ELCHEMCo. Jelikož pochopitelně nepájím každý den, mám jej postavený v obyčejném držáčku z kancelářské svěrky na spisy vlákny nahoru (viz obr.). Před použitím protřepu kapalinu, štětec na chvilku obrátím vlákny dolu, přiměřeným tlakem na nádržku vytlačím kapalinu mezi vlákna a kapalinu nanesu na pájený spoj, resp. tam, kde je potřeba.

Obr. 4 – …stále v pohotovosti!

Jednou se mi podařilo dotknout se hrotem páječky vláken štětce. Chyba! Zasyčelo to a kus hrotu v mžiku zmizel. Tak to je snad jediné omezení, které při použití štětce se zásobníkem platí při pájení. Zatím se nepotvrdilo, že by chemikálie (pájecí kapalina) poškodila nylonová vlákna nebo samotný štětec.

Dobrá zpráva

Ačkoliv ústup tuzemské firmy Koh-i-noor z produkce svého kvalitního a levného štětce se zásobníkem je neomluvitelná 🙂 , máme tady naštěstí přátele z Číny a Japonska, kteří suverénně nahradili tuto „ztrátu“. A dokonce hned v několika různých produktech. Kdo to umí, snadno tyto produkty na internetu nejde, a to hned u několika prodejců. Cena se obvykle pohybuje okolo 200 a více korun za kus, v ojedinělých případech ale i méně.

Ostatním, kteří hledají novinky v N-šopíku, nabízím dodání štětců se zásobníkem přes N-šopík. Mám k dispozici dva druhy od stejného zahraničního výrobce – jeden s větší hrotem (Medium) a druhý s hrotem menším (Detailer). I když bylo nutné do ceny „rozpustit“ všelijaké ty poplatky označované jako poštovné, ceny obou produktů vychází velmi dobře – viz N-šopík ZDE.