Honzíkovy vláčky

Česká pošta opět zdražila za své služby

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 3.2.2015

Na poslední chvíli Česká pošta oznámila, že s účinností od 1. února 2015 upravuje ceny za už tak dost drahé a bídné služby. Bohužel, ve vydaném skoro stostránkovém ceníku (např. ZDE) ale aby se prase vyznalo. Zdánlivě přehledné tabulky jsou prošpikovány odkazy na všelijaké  doplňky a výjimky. Mám ověřené, že ani poštovní slečny za okénky našeho největšího přepravce zásilek nevědí, kolik bije. Co jim nenabídne počítač po zvážení zásilky na zajisté nekalibrované váze – to z hlavy nespočítají! 

  Paradoxně si největší tuzemský přepravce zajišťuje přízeň svých zákazníků tzv. Zákaznickými kartami. Už v září 2013 jsem o tomto vynálezu k pohledání psal – ZDE. Mj. jsem se tehdy pozastavoval nad tím, že autoři projektu nedokázali rozlišit, ani graficky, kartu „osobní“ a „podnikatelskou“. Jak jsem se mýlil!!

  Onehdá jsem se zase na „naší“ Poště chytnul s jednou poštovní slečnou, která na rozdíl od svých kolegyň trpí utkvělou představou, že tomu blbovi za okénkem musí za každých okolností něco vytknout, když už ne, tak mu aspoň poradit. Když mne předminule sprdla, že nejdříve se předkládá zákaznická karta a teprve poté zásilky, aby věděla, jaký algoritmus má použít, tentokrát jsem jí škvírkou v okénku nejprve vsunul zákaznickou kartu. Pak jsem se jí zdvořile zeptal, jestli už mohu předkládat zásilky. Zasyčela. A jak tak vážila o „oceňovala“ mé zásilky, zřejmě při pohledu na adresu odesílatele (razítko „Honzíkovy vláčky“) utrousila s kamennou tváři, že bych si taky už mohl vyřídit „podnikatelskou“ zákaznickou kartu.

  Tím mne ovšem dostala, protože od České pošty vlastním karty dvě,  jak jsem obšírně popsal ve zmiňovaném článku – opakuji ZDE. Slečna byla na koni a já byl za vola. Marné bylo mé odvolávání se na řádně podané dvě přihlášky za abonenta „osobní“ a „podnikatelské“ zákaznické karty. Bohužel, měla pravdu, jak jsem si záhy ověřil v kartovém centru v Ústí nad Labem, kam jsem napsal jak jinak než zdvořilý dopis. Hned druhý den mi volala paní a aniž bych měl šanci jí vysvětlit, že chyba je na jejich straně, slušně mne utnula oznámením, že mi rozumí a že když jí teď do telefonu řeknu IČO, že mi obratem vystaví a pošle zákaznickou kartu „podnikatelskou“. Uvedla už jen, že rozdíl se pozná podle toho, že na této kartě bude vytištěno IČO a karta nebude žlutá, ale modrá. Můj výkřik HURÁ (o rozdílné grafice jsem psal již před rokem a půl) už neslyšela, protože kvapně zavěsila. Modrá „podnikatelská“ zákaznická karta přišla do vlastních rukou včera. Vážený čtenář zajisté pochopí moje nadšení i to, jak strašně se těším na návštěvu „naší“ Pošty, abych se tam mohl prezentovat NOVOU „podnikatelskou“ zákaznickou kartou. Zapomněl jsem jen uvést, že od té hodné paní ze zákaznického centra jsem se ještě dozvěděl, že benefity za „občanské“ a „ podnikatelské“ karty jsou naprosto STEJNÉ!!!!! Opravdu, Kocourkov!

  Když jsem nahlédl do starého ceníku České pošty, tak jsem si všimnul, že zákazník vlastníci tu zázračnou plastikovou kartičku (jak už víme, je jedno jestli žlutou nebo modrou) je automaticky zařazen do tzv. první slevové skupiny, kde dostával absurdní slevy jako třeba 1 Kč (slovy jednu korunu) za podání doporučeného psaní. Ovšem, když za sledované období (půl roku) odevzdal Poště na poštovních poplatcích 5000 Kč a více, byl povýšen mezi abonenty do druhé slevové skupiny. Nevím, jaké tam platily slevy, ale stejně je to teď jedno. Pošta totiž v novém ceníku (od 1. února) zvýšila onen limit na povýšení do druhé slevové skupiny na 10.000 Kč. Opravdu se v tom zračí SUPER vztah České pošty ke svým stálým zákazníkům.

  Jelikož jsem ještě nenastudoval, jaké reálné rozdíly ve zdražení poštovních služeb tedy budou od 1. února platit u jednotlivých druhů zásilek, kterými posílám zboží svým zákazníkům, budu prozatím postupovat ad  hoc. Zabalím, změřím, zvážím, odhadnu cenu poštovného podle tabulky a – uvidíme, jestli jsem se strefil do nálady poštovní slečny za okénkem. Z daného případu se poučím. Atd. A až z toho budu moudrý, uvedu nové ceny poštovného v N-šopíku. Prosím tedy o trpělivost.

  Podotýkám přitom (k pojmu „poštovné v N-šopíku“):

1. Nebudu využívat zasilatelské služby jiných subjektů (příklad PPL, InPost, DPD atd.). Nevyplatí se mi to při frekvenci mých zásilek!!! Taky proto, že úřadovnu České pošty mám relativně nejblíže (i když mne tam s***, že si to ani nelze představit!).
2. Odjakživa jsem se snažil neokrádat své zákazníky nesmyslným zvyšování ceny za poštovné, nebo jak je u mnohých firem obvyklé jejich paušalizováním. Jestliže zákazník při výběru způsobu doručení v N-šopíku zaklikne zbytečně drahý způsob doručení (třeba balík na dobírku), a jedná se dejme tomu o zaslání jednoho vyleptaného plechu, bez mrknutí oka na faktuře přepíšu poštovné na doporučené psaní, což je za poloviční cenu. I v N-šopíku deklarovaných 60 Kč za doporučené psaní jsem bezpočtukrát snižoval až o dvě desítky korun v závislosti na hmotnosti zásilky.
3. Nejsem zastáncem služby „Balík do ruky“. Sám z vlastní zkušenosti vím, že to je od České pošty něco jako trest domácího vězení pro příjemce zásilky v termínu od 8 do 18 hod. Ve své podstatě (opět ze zkušenosti) se „balíkář“ stejně v tomto termínu nedostaví (nezazvoní ani nezatelefonuje), ovšem kupodivu odhodí do schránky lísteček s poznámkou „adresát nezastižen“, takže adresát stejně musí druhý den do fronty na Poštu. To stejné jej čeká, je-li obšťastněn další kravinou České pošty, tedy „Balíkem na poštu“. To pak stejně čeká dlouhé minuty v nekonečné frontě (i když si odesílatel připlatil), a když už na něho konečně dojde řada, tak si ještě postojí dlouhý čas u okénka, než ten jeho balík někde v zákulisí úřadovny poštovní slečna najde. Je ovšem zajímavé, že při podání zásilky se stává poštovní slečna nerudná, když po ní chci podání balíčku „úplně obyčejně“. Odpovědí bývá odměřené: „Ale to vám půjde 3 až 5 dní!!!“ No a co? Stejně na konci čeká adresáta fronta jako Brno! Nebo dvě.
4. Nemám rád dobírky. Jednak proto, že musím vyplňovat jakési složenky (běda když se spletu, to mě z Pošty vyhodí). Taky proto, že to jsou zbytečně vyhozené peníze za špatnou službu. Ale hlavně proto, že si umím představit situaci na druhé straně. „Pane, přišla vám dobírka, doneste si 2145 korun a nezapomeňte na občanku,“ zašveholí do domovního telefonu paní pošťačka. A nastává problém. Kde mám sakra peněženku? Kde mám drobné (ona zase nebude mít drobné a já jí nechám tringelt do stovky…)? A za třetí, trvá i dva měsíce, než je dobírkově vybraná částka poukázaná na můj účet. To bych pochopil, kdyby šla dobírka z Austrálie. Ale z Kolína?
5. A propos. A priori odmítám posílat zboží do zahraničí, protože to je neskutečně drahé a krajně nespolehlivé. Tady se mi osvědčila dobírka (mám nyní na paměti Slovensko), ale to je hodně nepohodlné a drahé pro adresáta. Bohužel. Jestliže jsem za několik let praxe zaregistroval nějaké neplatiče, pocházeli výhradně ze Slovenska. Tamní zákazníci mi dluží několik tisíc korun, které se zřejmě staly nevymahatelné! A ostatní Evropa? Naopak, tam jsou zákazníci vychovaní. Ale požadovat od nich 10 – 17 € za poštovné, jako to dělají tamní obchodníci mně – na to nemám žaludek.
6. A konečně – coby odpověď těm, kteří se i tak zamýšlejí (a kritizují) nad výši poštovného, které účtuji. Vysvětlení: Každá poštou posílaná věc se musí zabalit. Obálka (zpravidla „bublinková“) už dávno nestojí korunu, ale i korun sedm a více. Lepidlo či lepicí páska se také prodává za peníze. A pak je zde pár minut práce a především čas vybojovaný ve frontě na Poště. Někdo přede mnou řekl, že čas jsou peníze. Já dodávám, že je škoda, že nikdo z našich skvělých zákonodárců ještě nevymyslel „nervovné“.  Chci tím jen říci, že já pod položkou „poštovné“ na faktuře ještě přičítám několik pod-položek, které ovšem nehodlám rozepisovat.

A tohle všechno povídání píšu jen kvůli tomu, že Česká pošta zase zdražila za své už tak dost drahé a bídné služby!!!

.

 

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 5 827 | Tisknout: | Poslat: