Honzíkovy vláčky

O svatomartinské huse, slavnostní schůzi v Nagano98 a propadáku na burze

Ačkoliv jsem zapřísáhlý ateista, nepohrdnu třeba i oslavami náboženskými, ovšem jen pokud jsou spojeny s nějakými obyčejnými lidskými požitky, především pak hodováním a veselením se. Naopak k smrti nenávidím čeho u nás docílily nadnárodní obchodní řetězce v souvislosti s tradičními křesťanskými svátky, jakými jsou vánoce či velikonoce. Vánoční davové šílenství nás teprve čeká. Nyní jsou na pořadu dne svatomartinská vína a svatomartinské husy.

  Zajisté se zase najde někdo, kdo rád a správně doplní mé chabé znalosti o tom, jak vznikla svatomartinská tradice a vůbec kdo to byl sv. Martin. Ten, kterého máme v rodině, mi jako svatý nepřipadá (zaplať pánbůh). Ale dočetl jsem se, že začátkem listopadu, když končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba a některá vína bývala už tou dobou ve sklepě vyčištěna, bývalo zvykem ochutnávat novou úrodu. Touto dobou už byla sklizeň v bezpečí pod střechou a blížil se klidný advent spojený s předvánočním půstem. Dovedu si představit, že ochutnávání mladého vína nemohlo být jinak než spojeno i s bohatým hodováním a bujarým veselím. Zabijačky a konzumování drůbeže chované na dvorech i dvorečcích jistě nemohly chybět. A jelikož svátek Martina je 11. listopadu, což zapadá do období onoho tradiční koštování mladého vína a konzumace dobrého jídla, vzniklo zřejmě spojení svatomartinské víno a jistě i svatomartinská husa.¹⁾

  Pominu-li fakt, že i svatomartinské symboly byly v posledních letech obnoveny (a silnou reklamou podporovány) pouze a jenom v zájmu velkého kšeftu, ať hodí kamenem ten, kdo nemá rád pěkně propečenou husičku s dvěma či třemi druhy knedlíků, event. kaštanovou nádivkou a zelím ve dvou barvách? Jen tak mimochodem, tuhle „mňamku“ (jak dobrému jídlu říkají moji vnoučci), jsem si dal v sobotu na terase v Restauraci Markéta u nás na Břevnově – ZDE. Nemělo to chybu! Ptal jsem se a prý ještě nějaká husí stehýnka tento týden budou nabízet. To jen pro případ, že by si některý vážený čtenář chtěl přijít pochutnat.

V Nagano98 byly také tradiční hody

  Chtěl jsem ale vlastně psát o něčem jiné. O naší tradici, kterou jsme založili na modelářských schůzích v restauraci Nagano98 na Smíchově – ZDE. Jakmile se dostaví ten správný čas, požádáme tamní personál o přípravu svatomartinského menu. Pravda, zdejší kuchař prý nedisponuje pečící troubou gigantických rozměrů (taky na co, když tam nechodí modeláři holdující gigantickým měřítkům 🙂 ), takže místo pečené husy to s námi usmlouvá na pečenou kachnu, ale vzato čistě prakticky – pták jako pták. Hlavně, že není celý modrý! Obvykle se pečou kachny dvě. Už víme z praxe, kdo z nás umí upečené kachny naporcovat spravedlivě, aniž by si při porcování olizoval prsty a uždiboval kousky na úkor ostatních. Už také víme, že je potřeba nezaváhat s přisvojením si určitého počtu knedlíků a zelí, protože tak už to na světě chodí, že jsou mezi námi lidé, kteří když vidí žrádlo na talíři neznají bratra! Smůlu má ten, kdo se zapíše na listinu hodovníků a přijde pozdě. Okusuje pak jen kosti a vytírá nerezové misky s chladnoucím tukem. Kačenky se panu kuchaři povedly a panstvo se pomnělo. Pak jsme se teprve mohli věnovat svému koníčku.

Svatomartinské posezeni v Nagano98 v obrazech

[Show as slideshow]

.

  Shodou okolnosti byl ke svátečnímu stolu pozván i kolega, který se mi před časem nestyděl pochlubit s tím, jak instaloval a oživil dekodér se superkondenzátorem (DIGI-CZ 23a – ZDE) do soupravy N-kového vlaku. Předcházelo tomu vyvinutí magnetického vodivého spřáhla, což jsme už publikovali ZDE. Honza Plutnar z Kladna ukázal svoji skvělou modlářskou práci přímo v Naganu a tím se zařadil mezi tamní zkušené vývojáře a stálé členy zdejšího společenství. Bylo mu odpuštěno i to, že používá digitál od jakési americké firmy :-). Jak známo, makrofotografie obvykle odhalí nechtěné detaily. Nutno však konstatovat, že ve skutečnosti ta magnetická spřáhla vypadají skvěle a hlavně jsou dokonale funkční. Poznámka: Bedlivý čtenář si jistě povšimne, jak na obr. 3 dávají majitelé pologigantického měřítka (ti dva nalevo) ostentativně najevo, že je N-ko nezajímá, ovšem ve skutečnosti jen hluboce závidí, že něco podobného nemají!

Osvětlený vlak, jehož vagony jsou opatřeny magnetickými vodivými spřáhly

[Show as slideshow]

.

  Pokud si někdo při prohlížení fotografií z akce též povšimne fleku na mé lebce, řečeno hradní češtinou neposral mne pták. Není to ani zárodek zlaté hvězdy, co nosí na čele princezny, byť bych si ji jistě zasloužil taky, a co největší. Ten škaredý flek mi udělala sestřička na emergency v ÚVN, když jsem tam přišel s dírkou v hlavě po té, co mi na ni spadlo ze střešního nosiče kolo. Nebudu však nyní zdržovat touto poutavou historkou, při které se osazenstvo Nagana hnusně bavilo (samozřejmě, na můj účet!).

  Pochlubil jsem se tam raději kašnou, tentokrát vytištěnou tzv. práškovou metodou 3D. Zásilka z Holandska shodou okolností přišla pár hodin před setkáním v Naganu. Podrobněji se o tomto výrobku zmíním jindy.
.

Už jen dvě „burzy“ do konce roku

  Sobotní výměnné setkání modelářů v menze v Opletalově ulici začalo s kratším zpožděním. Netradičně jsme si postáli ve frontě na schodech, než organizátoři připravili sál. Mohli jsme aspoň s Martinem Dvořáčkem z Peček probrat něco málo z modlářské světa. Dostalo se mi ujištění, že přátelé z Peček mají stejný náhled na moje hodnocení dvou letošních Model Hobby (v Praze a Lipsku) – ZDE.

  Z hlediska obchodního byla pro mne sobotní burza naprostý propadák letošního roku. Pro mne je ale (jak už jsem kdysi prozradil) zajímavější ona stránka společenská.

  Než pseudo-radost z počtu prodaných pinzet nebo vrtáčků je přece daleko zajímavější se dozvědět, že u Pohořelých mají první přírůstek do rodiny, že to je holčička a jak jinak než Viktorka. Pěkné je též být u toho, když Jirka Šafář udělal (konečně) radost pánům Tvrzovi a Mojdlovi tím, že jim v tom jejich gigantickém měřítku (H0) vysochal příhradovou trafostanici. Ještě nemám souhlas výrobce, abych ji také zařadil do N-šopíku, tak odkazuji aspoň na stránky Mistra – ZDE a blahopřeji mu.

  Malá Kajka Fučíková mne tradičně přišla pozdravit a rovněž tradičně si odnesla pár cucavých bonbonů. Tradičně se opakovala i „konference na stojáka“, jak kdosi vtipně označil přátele, kteří se u mého stolku střídají a debatují. Pár lidí přišlo, prohrabalo se v krabici s bezkonkurenčně levnými chirurgickými nástroji, „potěžkalo“ si nástroje OLFA, zeptalo se na cenu nejtenčích vodičů na českém trhu – a zase odešlo, aniž by tušili, že všechno jednou skončí.

  I N-šopík. Do konce roku ještě ne, nejspíš ani na jaře ne, ale až oslavím svých 66., tak asi ano. Říká se, že je uměním vyhmátnout čas, kdy je potřeba skončit. Mám v tom různém končení bohaté zkušenosti. Tímto tedy dávám na vědomí, že N-šopík je dobrá značka a že bude brzo k mání.

  Přeju pěkný podzim.

____________________________________________

1) Mj. s využitím http://cs.wikipedia.org/wiki/Svatomartinsk%C3%A9_v%C3%ADno

Foto hlav, Fulda

Počet přečtení: 8 995 | Tisknout: | Poslat: