Honzíkovy vláčky

Příhradová trafostanice v měřítku TT

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 20.7.2014

V červnu před čtyřmi roky jsem na tomto webu publikoval článek sestavený z veřejných zdrojů o přenosu elektrické energie – ZDE. Přestože jsem v něm nejspíš nenapáchal pár odborných chyb, nikdo se v diskusi s opravou neozval. Tato stať vlastně byla takovým malým entrée k článku o stavbě věžové budovy trafostanice v měřítku N – ZDE. Když jsem se s tímto tehdy novým modelem pochlubil Jirkovi Šafářovi, cítil jsem, že něco není v pořádku. „Já ji chtěl stavět taky,“ zněla odpověď.

Trošku vzpomínání

Vzápětí se ale vysvětlilo, že zatímco já postavil model věžové budovy, která ve svých útrobách skrývá transformátor, a stojí u každé druhé vesnice, on měl v šuplíku rozpracované plány na příhradovou věž s transformátorem, které jsou v reálu rozšířenější určitě více, než ty věžové budovy. Vzpomínám si na naše vcelku vášnivé diskuse například o tom, jestli je správné, že u mého modelu jsou naznačená okna pro „luxory“. Šafář tvrdil, že u těchto budov žádná okna nejsou. Až když jsem donesl fotky vyhledané na internetu, že občas někde jsou, byl jsem částečně omilostněn. 🙂

Legrace taky byla kolem izolátorů. To jsem ještě netušil, že izolátory lze koupit u jedné německé firmy (ale „německého“ typu). Napadlo mne, že by se daly vyrobit ze skleněných kuliček. Napsal jsem tedy do Jablonexu. Ochotně mi odpověděli, že vyrábí kuličky všelijakých rozměrů, ale prodávají je minimálně na kila. Nakonec mi paní z distribuce poslala za nějakou paušální cenu vzorky. I tak mám od té doby doma snad desetitisíce kuliček od rozměru 0,2 až do více milimetrů :-). Ovšem, slepit vteřiňákem několik kuliček za sebou, aby připomínaly izolátor, to byla práce pro vraha! Na novém modelu trafostanice vyrábí Šafář izolátory odléváním.

Obr. 1 – 4 Příhradová trafostanice mezi M. a V. Přítočnem (foto hlav)

Měsíce a roky plynuly. Mezi tím jsem ještě Jirkovi poskytl pár fotografií příhradové trafačky nafocené cestou za vnoučky na Kladno mezi M. a V. Přítočnem. A s tichým despektem jsem pak už jen sledoval, jak různí modeláři na burzách „masírovali“ přítele Šafáře, kdy už si budou moci tu jeho trafostanici koupit. Ten „velký den“ přišel na letošní červnové „burze“. Po prvních modelech trafostanice na příhradovém stožáru se jenom zaprášilo. Netrvalo dlouho a začal jsem dostávat první fotografie sestavených modelů, na diskuzi.biz se objevily první komentáře a konečně Bohouš Partyk publikoval právě dnes na svém webu mašinky.info – ZDE – popis stavby stavebnice. S jeho laskavým svolením článek přetiskuju, aby se o tomto moc pěkném modelu dozvědělo co nejvíce modelářů.

Podotýkám, že se jedná o model v měřítku TT. Nejsem oprávněn vyzradit, kdy (a zda-li vůbec) vzniknou stejné modely i v dalších u nás obvyklých měřítcích.

Obr. 4 – 7 Model příhradové trafostanice Miniatur (foto B. Partyk, úprava hlav)

Proč to všechno píšu?

Z naznačené doby, kdy vznikl nápad až po nabídku hotového modelu by se mohlo zdát, že je to nějak moc dlouho. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že takto uvažují lidé, kteří si nikdy nevyzkoušeli vyrobit nějaký model z leptu, navíc kombinovaný s odlitky, kteří vůbec netuší, jak obtížné to je a kolik to zabere času. Jak složité je překreslit reálný předmět (stavbu) do modelového (modelových) měřítka a model přizpůsobit tak, aby to ještě vypadalo jako reálná zmenšenina. Kolikrát se třeba musí (byť už má výrobce, třeba jako je Jirka Šafář, obrovské zkušenosti) navržená věc předělávat či upravovat. Že se i stane, že firma vyrábějící lepty pokazí prototyp nedodržením technologie a všechno se musí udělat znovu. Dále, jak je obtížené připravit master pro odlévání dílů, jenž se občas také musí „nějak“ přizpůsobit, např. proto, aby vůbec bylo možné model sestavit. A tady ještě navíc kolikrát hraje roli použitý materiál, protože ne všechno se dá vyrobit z hmoty obecně označované jako „resin“. A konečně, pro zákazníka je také potřeba zhotovit návod na sestavení, vyrobené díly nasáčkovat a sáčky opatřit smysluplnými visačkami.

Třeba mi někdo uvěří, že v jednom člověku je té práce až dost. Zvláště když si soudný zákazník uvědomí, jakou obdržel za pár korun kvalitu! Já osobně si velmi vážím práce přítele Šafáře pro neopakovatelnou kvalitu jeho výrobku. A to mám možná velkou výhodu v tom, že mi Jirka občas nechává nahlédnout do jeho dílny a nedělá cavyky s poskytnutím jeho know-how.

O to víc mne dovede vytočit, když se najde nějaký trouba, který se otře nevlídným slovem o výrobky Jirky Šafáře.

Přestože jsem původní věžovou budovu trafostanice v měřítku N předělal do podoby stavebnice z leptu (vyzkoušeli jsme ji také vyrábět z plastu vyřezávaného laserem), kromě několika rozdaných prototypů jsem nezaregistroval prakticky žádný zájem o ní. To nevadí, myslím, že časem se objeví Šafářova příhradová trafostanice i v měřítku N. Jelikož si nedovedu představit kolejiště bez modelu trafostanice, určitě o ni bude zájem.

* * *

Příhradová trafostanice

Bohouš Partyk

Už delší čas jsem uvažoval o tom, že si navrhnu a postavím model trafostanice, která se u nás používá snad od padesátých let minulého stoleti. Já si ji pamatuji před domem u babičky na Vysočině, ještě když jsem nechodil do školy. Bručela tam na nás a občas přitáhla i nějaký ten blesk. Ano je to známý transformátor 22 kV/400V (kdysi ještě 6 kV/380V) na příhradové konstrukci. Býval v každé vesnici, družstvu, menší fabrice nebo části města. Dnes už bývá trochu modifikován, často je jen na jednoduchém nebo dvojitém sloupu, nebo vestavěný v různých objektech. I na původních konstrukcích jsou velmi často odstraněny vzdušné drátové vývody 3×400/230V a ty jsou vedeny buď podzemními, nebo závěsnými kabely. Existuje snad nespočitatelné množství variant, lišící se použitým transformátorem, počtem izolátorů nebo přidáním bleskojistek a odpojovačů.

Než jsem se rozhoupal, donesla se mi informace, že trafostanici připravuje také Jiří Šafář – Miniatur. Protože znám a mám víc jeho hezkých výrobků, rozhodl jsem se, že počkám. A udělal jsem dobře. Jeden z prvních kousků jsem si pak koupil na červnové burze v Praze. Jirka Šafář, známý svou precizností, navrhl tuto trafostanici jako kombinaci leptu a několika odlévaných dílů (samotný transformátor, olejová nádrž, rozvaděč a sada izolátorů). Mosazné leptané části jsou z plechu o tloušťce 0,2 mm. Přidaná je i bílá plastová kulatina o průměru 0,5 mm na pojistky.

Stavba je skutečně nenáročná, pár ohybů a slepení, nebo spájení mosazných dílů. Šlo to velmi rychle, mosazné díly krásně do sebe zapadají a navíc mají zámky, takže snad to ani nejde udělat špatně. Postup popisovat nebudu, o stavbě z leptů toho bylo popsáno hodně. Mosazné díly jsem sletoval, bylo to za pár minut. Pokud nepočítám prostoje na sušení lepených částí nebo barev, celá stavba nezabrala víc než dvě hodiny. Několik obrázků ze stavby uveřejnil můj přítel Miloš Kostrec na diskusním fóru.

Rozhodl jsem se model ještě maličko doplnit. Z plastové kulatiny 0,7 mm jsem vyrobil maketu tří trubek pro kabely od rozvaděče k transformátoru a do vrchní části. Ty prochází středem příhradové konstrukce a jsou upevněny dvěma malými nosníky ve střední a vrchní části stožáru (tam vede jen prostřední „trubka“). Nejlépe jsou vidět na posledních dvou obrázcích. Kabely jsem vyrobil z mosazného drátu 0,3 mm nabarveného na černo. Na propoje mezi vysokonapěťovými izolátory jsem pak použil postříbřený drát o průměru 0,2 mm. No a po patinování jsem na rozvaděč i transformátor nalepil výstražné tabulky ČSN.

Jak se mi to povedlo, ukazují obrázky (v nadživotní velikosti, skutečná výška modelu je 70 mm) – ZDE. Zakoupit stavebnici je možné u výrobce nebo v N-šopíku.

(Převzato z webu mašinky.info s laskavým souhlasem autora)

Foto hlav, B. Partyk