Honzíkovy vláčky

Radost a starost

Autor: Hlav Vydáno: 15.1.2014

Minule jsem (kromě jiného) vzpomněl stavbu modelů návěstidel. Měl jsem v úmyslu plynule navázat zejm. několika obrázky a bližším popisem, ale historické události zapříčinily změnu plánu. Ne, ne, pokud jde o historické události, tak nemám na mysli crazy-komedii o jmenování nové vlády, nebo stejně nepochopitelný přírodní jev, jakým bylo dvojvládí policejních prezidentů. Pro mne důležitější bylo narození dalšího vnoučka Vojty a také zjištění, že se musím urychleně věnovat výměně čoček v očích.

  Vnouček Vojta se narodil v pátek 10. ledna. Máma si ho nadělila ke svým 35. narozeninám, kterážto náhoda nebyla plánovaná, stejně jako to, že oba tím pádem mají narozeniny ve stejný den, jako by měl Gusta Husák :-). Ostatně, v naší rodině se všichni rodí jen ve „významné dny“ jako je třeba Silvestr, nebo ve stejný den kdy se narodili Lenin, Gottwald, nebo Masaryk. Jen já jsem na Jáchyma. Vojta měl při porodu 3,5 kila a 50 centimetrů a na snímcích pořízených tátou hned po porodu je patrné, že je to kluk jako buk. Sice jsem ho ještě neviděl, ale nejsem netrpělivý, neb trpělivost růže přináší. Čímž odpovídám i kolegovi Tvrzovi, jenž mi s gratulací poslal jízlivou poznámku, že doufá, že to kolejiště dodělám, než mu bude osmnáct. No, tak to už zde nejspíš nebudu, ale kdo ví? Stejně jako kdo ví, jestli mé vnoučky bude modelařina bavit. Mladých modelářů je dnes jako šafránu, což je vidět třeba na burze. Dědků a mužů zralého věku je tam spousta, ale dorost skoro žádný. Dnešní děti spíš lákají tablety, chytré telefony a hlavně přitroublé hry, kde se mlátí každý s každým.

  Ale také to není pravidlo. Když jsme hlídali Honzíka a Aničku, zatímco máma rodila, tak si přivezli několik krabic her a hraček. Mezi nimi i dárek, který Ježíškovi poradil strejda Bohouš. Zatímco Honzík zaháněl nudu střílením jakýchsi pajduláků na tabletu, 3,5letá Anička přinesla „Voltíka I.“ (který byl hnedle přejmenován na „Vojtíka I.“) a vyžadovala po mně prezentovat ukázky mých „bohatých“ elektrikářských zkušeností. Pravda, občas jsem zašilhal do návodu, ale její nadšení nebralo konce, když se dědkovi podařilo spojit do série svítící diody nebo zapojit bzučák. 🙂 Tohle je fakt bezva hra pro malé děti a dědky nad 65 let!

.

*     *       *

  Já si pořád myslel, že šedivo a nevlídno kolem mne je zapříčiněno škaredým zimním počasím a zpravodajstvím médií. Až pan doktor přes oči mi po vyšetření sdělil, že správně bych měl se zbytky zraku v obou očích mít na ulici doprovod. Prý další stupeň zhoršení už je jen slepota, což mne tedy dosti vystrašilo. A výjimečně si nedělám legraci. Je ovšem s podivem, že jsem v uplynulých týdnech byl schopen s tímto zdravotním handicapem poskládat lepty návěstidel a ještě je osadit LED SMD 0402. To mi zřejmě mnozí nebudou věřit, stejně jako manželka, která mne plísnila za každý upadnuvší drobek od snídaně, zatímco já jsem úředně skoro slepý. Leč tak to v současnosti s mýma očima je. Z čehož plyne poučení, že když se vám zdá svět šedivý, nepřečtete číslo přijíždějící tramvaje, noviny musíte číst přes lupu a hlavně – přestávají se vám líbit mladé holky, protože nerozlišuje jejich tváře a proporce, skočte si k očnímu lékaři. Možná vám také doporučí vyměnit čočky,  zakáže vám jezdit autem, ale nebude muset žrát Viagru..

  No, takže kdyby se od konce příštího týdne pár dní na webu nic nedělo, stejně jako že nebudu reagovat na vyřizování objednávek v N-šopíku, tak jsem ještě neumřel, ale mám oči v obinadlech. Do té doby snad ještě stihnu popsat tu stavbu návěstidel z leptu od Radka Mende.

.

Rubrika: ZPRÁVY
Počet přečtení: 6 694 | Tisknout: | Poslat: