Honzíkovy vláčky

Lipsko 2013

Autor: Jan Hlaváček Vydáno: 6.10.2013

Stalo se, že organizátoři modelářských radovánek se shodli na tom, že první říjnový víkend je nejvhodnější pro pořádání svých akcí. Chudáci modeláři, kteří nemají šanci všechno stihnout. Osobně jsem preferoval nejvýznamnější akci, za kterou považuji prodejní veletrh Modell-Hobby-Spiel Leipzig. Tříčlenná delegace členů Modelářské besedy z Nagana se vydala do Lipska hned první den veletrhu, ve čtvrtek 3. 10. 2013.

Z katalogové nabídky vystavovatele se lze dozvědět, že veletrh Modell-Hobby-Spiel je největší spotřebitelská akce svého druhu v německy mluvících oblastech pro branži leteckého, lodního a železničního modelářství, kreativní tvorby, her a hraček. Přijíždějí na ni návštěvníci nejen ze zemí Sachsen, Sachsen-Anhalt, Thüringen, Brandenburg, Hessen, Niedersachsen a Bayern, ale v narůstajícím počtu také z České republiky a Polska. Každoročně přijede asi 100 000 návštěvníků. Na ploše 90 000 m2 vystavuje přibližně 650 vystavovatelů ze 14 zemí. V roce 2013 se konal už 18. ročník veletrhu.
Veletrh není jen gigantickou prodejnou pod jednou střechou, ale je koncipován jako zážitková akce pro účastníky. Vedle prodejních stánků známých výrobců i méně známých prodejců jsou zde prezentovány ukázky produktů, různé speciální přehlídky a také trošku show. Prezentace doplňují akce a praktické nabídky ve workshopech. Odborné publikum má možnost výměny profesních zkušeností. Všechny nabídky mají ve své podstatě za cíl vzbudit zájem zejména mladých lidí o modelářské hobby a pochopitelně získat nové zákazníky pro průmysl a obchod.
Nové lipské výstaviště je komplex čtyř hal spojených centrální lodí. V každé hale bylo vystavováno něco jiného. Není v lidských silách zvládnout vše. Vláčky byly tradičně v hale č. 3, ale asi se letos přihlásilo méně vystavovatelů a prodejců. Zdálo se nám, že tentokrát zde hodně místa zabraly autodromy pro modely aut, tracků apod..
Už hodinu před otevřením pavilonů byla centrální hala plná návštěvníků, kteří popíjeli ranní kávu u kiosků, postávali před vstupy do hal a diskutovali. Úderem desáté vzali vchody do jednotlivých hal útokem. Tohle všechno víme jen proto, že jsme nadhodnotili časový rozpočet na cestu a přijeli do Lipska už v devět hodin, zajisté díky dokončené dálnici mezi Drážďany a Lipskem a faktu, že najíždění na parkoviště u výstaviště probíhalo naprosto nekonfliktně. Jako každý rok nás hned na parkovišti čekal český překupník lístků, který se činil, seč mohl. Cestu z Prahy do Lipska lze dnes pohodlně zajet za tři hodiny. Škoda, že kvůli několika zelenými pitomcům chybí pro bezproblémovou cestu do Německa pár kilometrů dálnice v kopcích nad Lovosicemi.

* * *

Letošní uspořádání stánků v hale č. 3 se nám jevilo trošku chaotické, především v zadní části. Dřívější pravoúhlé uličky se stánky téměř po celé ploše haly, díky čemuž si člověk mohl zvolit strategii propátrávání, byly letos narušeny tím, že v polovině se uličky začaly rozdvojovat a všelijak překrývat. No, to je jen takový malý a jistě nepodstatný postřeh. Pro mne osobně bylo větší nepříjemností zjištění, že na veletrhu chybělo několik prodejců, u kterých jsem v minulých letech rád přerovnával „hrabáky“. Především jsem nenašel jednoho prodejce z Holandska, který silně konkuroval svými cenami a sortimentem všem prodejcům domácím. Možná proto zde letos nebyl 🙂 .
Ovšem, letos jsem nejel do Lipska bezhlavě utrácet. Měl jsem dva skromné plány, z nichž vyšel jen ten druhý. Chtěl jsem zde koupit nějakou maličkou posunovací lokotku v měřítku „Z“, protože mi leží v hlavě plán na kousek úzkorozchodky za točnou na mém kolejišti. Modely lokomotiv v měřítku 1:220 jsem ale v Lipsku nenašel. Třeba vhodný model seženu někde na eBay, nebo dokonce na pražské burze. Druhým mým cílem bylo inspirovat se v oblasti doplňků pro modelové kolejiště v nejhezčím měřítku (N). Nebylo toho mnoho, ale na pár zajímavostí jsem narazil u stánků polských vystavovatelů. Němci nic moc nového neměli. Tedy možná kromě všelijakých elektronických modulů, ale to by znamenalo jít krokem a zkoumat každou krabičku, ze které leze několik drátů… To znám z naší „burzy“, kde na stolku v mém stánku leží bez povšimnutí moduly ze série DIGI-CZ. Jejich funkcionalitu si zájemci musí nejdříve nastudovat z dostupných informací z katalogů nebo na webu. Nakupovat tyhle věci podle tvarů či estetických hledisek prostě nelze.
Tradiční zboží nabízelo několik prodejců modelářského nářadí a materiálů. Sympatické bylo, že jsem je našel na stejných místech, jako loni. Trošku jsem byl ale překvapen tím, že o něco více těchto prodejců bylo ve vedlejší hale, kde se prezentovali plastikáři a lodní modeláři.
Nezdálo se mi, že ve stáncích tradičních profesionálních výrobců železničních modelů a doplňků pro stavbu kolejišť by bylo něco výrazně nového. Možná ano, ale pro davy návštěvníků mi tohle mohlo uniknout. Podstatné bylo, že většinu nabízeného zboží si bylo možné zakoupit na místě za katalogovou cenu. Zdejší ceny ale byly trošku vyšší, než jsou obvyklé např. na eBay.

* * *

Ranní nával opadl před obědem, kdy mnozí návštěvníci zabrali místa v bufetech a restauracích, naopak po „o“ se haly naplnily dětmi, které asi dovedli rodiče rovnou ze školy. Mrňousové ale převážně zaujali místa okolo kolejišť (většinou v měřítku H0) a předváděcích ploch a nemohli se odtrhnout od fantastických modelů terénních aut, náklaďáků, tahačů, traktorů, či bagrů na dálkové ovládání.
Samozřejmě, že jsem se zastavil u vystavovatelů parních strojů. Ale bylo jich tam letos jako šafránu (pokud se nepřestěhovali do jiného haly, kam jsem nedošel..). Z profesionálů zde byla pouze firma Wilesco, z amatérů dva či tři tradiční vystavovatelé. Smutné ovšem je, že právě tento segment – parní stroje – naprosto vůbec děti nezajímá.

* * *

Setkání s krajany v cizině je vždycky příjemné. Proto jsme ocenili přítomnost zdárně se rozvíjející české modelářské firmy mtb. Krásné modely v Československu vyrobených zejm. dieselových lokomotiv, vše umístěné ve vkusných prosklených a nasvícených vitrínkách na ploše stánku, který bral skoro dech. To vše bylo zajisté příjemným překvapením i pro německé modeláře. Za sebe a všechny ostatní N-kaře můžu jen litovat, že firma mtb nemá toto měřítko v programu.
Jak už jsem naznačil, v hale mezi plastikáři to žilo. Jelikož tomu nerozumím, nepoznám mezi letadýlky co je model a co hračka. Jasně, létající krávu s křídly kroužící na špagátku nad hlavami návštěvníků nepovažuji za model, ale je modelem kus polystyrénu připomínající letadlo? To fakt nevím. Na tyhle „komerční“ produkty ale byly větší fronty než u stánků s překrásnými modely stíhaček, dopravních letadel a historických válečných replik, stejně jako okolo modelů lodí všeho druhu. Byly tam k vidění překrásné modelářské kousky…

Opět jsem byl rád v Lipsku a myslím, že i Bohouš a Kuba nelitovali. Ano, projít detailně tento veletrh nelze za jeden den, Ale to samé už začíná platit i o pražském modelářském a hobby veletrhu Model Hobby – ZDE, jehož další ročník začíná už za 4 dny. I ten se už svým rozsahem vyrovná konkurenci v Německu či Rakousku. Tak nashledanou v Letňanech.