Honzíkovy vláčky

O modelářích, dálnici a šmejdech (editorial na jaro)

Takové nějaké divné období je tohle letošní jaro. Dlouhou zimu několikrát vystřídala několikadenní vedra a opačně, ale léto to ještě není. Katolická buzna pobouřila poklidné vody akademického světa, ale jinak tenhle spor lidé přecházejí mávnutím ruky. Konečně se našla novinářka, která natočila film o šmejdech, zatímco vládní panáčci spěchají s bedněním pro jakýsi druhý pilíř, aby si tam mohli zabetonovat prachy obyčejných lidí, které za pár let někdo vytuneluje. A na dálnici? Tam se maká, že oči přecházejí.

  K tomu všemu nemám moc času modelařit a také se věnovat webu, protože my důchodci se nemůžeme moc přepínat. Co kdyby to s námi šlehlo. To bychom se nedožili světlých zítřků, které nám před dvaceti lety slibovali. Zatím to bohužel vypadá tak, že vyhraje ten, kdo dřív umře.
  Shodou okolností jsem byl v posledních dnech několikrát na otočku na Moravě. Se strachem jsem očekával nekonečné kolony na D1, jak nám rekonstrukci dálnice prezentují ve svých poplašných zprávách některá media. A realita? Minulý týden jsme napočítali na obou opravovaných moravských úsecích celkem asi 10 chlapů ve vestách; dva se dokonce drželi lopaty. A jen na jednom úseku brousil jeden stroj těch 75 cm krajnice, o které se ta za miliardy opravovaná dálnice rozšíří. Dost. Když jsme se navečer vraceli a sluníčko bylo ještě  hodně vysoko, druhá směna nenastoupila. Silně pochybuji, že v zájmu motorizované veřejnosti by se tak důležitá stavba řešila v třísměnném provozu. Nejsme v Německu, to dá rozum. Tento týden to tam vypadalo skoro stejně. Nevím, možná jezdím po jiné dálnici. Ale pochopil jsem, proč se rekonstrukce D1 plánuje na 10 či 15 let.
  Dělat dnes u nás pro lidi se už nenosí. Zvláště, když to je zadarmo. To je dokonce podezřelé! Třeba takový web Honzíkovy vláčky. Nemá cenu vypočítávat počty publikovaných článků nebo čtenářů. V prostředí internetu, stejně jako v celé naší společnosti, se ve velkém vyrojili šmejdi, kteří nedělají nic, vůbec nic, třeba jen aby poskytli nějakou potřebnou informací, pomohli jiným, a tak maličko posunuli tu společnou káru o milimetr dopředu. Naopak, jejich hlavním cílem je ty milimetry pokroku rozkrádat za bílého dne, navíc metodami, jež jsou mimo chápání a zpravidla za hranou právního řádu České republiky. V mnoha směrech jim dokonce naše hloupé zákony nahrávají. Šmejdi, co o nich píše Blesk, okrádají stařečky, to je jen špičička ledovce. Kdyby jim tam ti hloupí dědkové a babky za párek s hořčicí nelezli, nebylo by o čem psát. Ale já mám na mysli jiné šmejdy, kteří parazitují na práci jiných a jakoby se opírají o tzv. autorská práva. To je panečku krásná bažinka, do které se dá namočit prakticky každý, kdo něco dělá. Zvláště když má alespoň nějaké úspěchy. Zrovna s jedněmi takovými pseudoochránci bojuju. Že by mne to bavilo – to říct nemůžu. Ale zase až jednoho krásného dne bude web Honzíkovy vláčky vypnutý, tak aspoň bude vážený čtenář vědět proč.
  V Brně jsem přibrzdil u Parku Olympia. Parta lidí milujících vláčky sdružených ve Společnosti moravských parkových drah tam staví modelové kolejiště v hodně velkém měřítku. Podle cedulí, které jsem objevil na plotě, se tam ale jezdí jen o víkendu. Škoda. Přes vysoké ploty nebylo slyšet mé volání, aby mne vpustili dovnitř, že mám zájem o nich napsat reportáž. Moje chyba, měl jsem si návštěvu domluvit předem. Tak přináším alespoň pár obrázků bez lidí pořízených zpoza plotu a odkaz na jejich web – ZDE.

Parkové kolejiště za plotem

[Show as slideshow]

Ještě vlastně mohu vzpomenout výměnné setkání modelářů v Opletalce. Minule jsem poprvé po dlouhé době nebyl, leč měl jsem tam zdatné zástupce. Ti toho sice moc neprodali, ale zato mi nahlásili, kolik sličných prodavaček a s jakými  přednostmi pod tričkem tam v okolí mého stánku registrovali. Co však ty dámy prodávaly, to jsem se nedozvěděl. Teď v sobotu jsem se naopak víc věnoval kšeftům, jak zevlování po babách, a bylo to i vidět v peněžence. Kupodivu, tentokrát byl největší zájem o nástroje MEDIN (dříve Chirana), OLFA a KINEX. Je to zajímavé, ale pokaždé je zájem o nějaký jiný druh nabízených věcí. Jednou to jsou lepty, jindy zase LEDky, občas ty nástroje. Ale já nikdy nejsem dopředu schopný odhadnout, co bude návštěvníky požadováno. Také přišlo několik kamarádů s hlavami plnými plánů a modelářských nápadů. Dokonce nám jeden z nich taky vykládal, jak chodí na ryby, a při popisování svých úlovků mu nestačily rozpažené ruce. To jsme teda koukali…! Ale on dělá to gigantické měřítko, tak i ty ryby tomu asi odpovídají…
  Docela se už těším do Peček, kde bude o druhém červnovém víkendu největší modelářská výstava v Česku. Modely, modelová a modulová kolejiště budou ukazována na ploše cca 1200 m2: Myslím, že sebou vezmu i vnoučka Honzíka, který už vlastně za měsíc a něco končí první třídu. To nám ten čas pěkně letí, že?

Foto autor

Počet přečtení: 7 868 | Tisknout: | Poslat: