Honzíkovy vláčky

Podivný pojezd z „burzy“

Autor: Jiří Kubík Vydáno: 1.5.2013

Požádal mě kamarád, abych se mu podíval na pojezd koupený od jednoho soukromého výrobce na výměnném modelářském setkání v Menze v Opletalově ul. v Praze. Zjistil jsem, že pojezd jede velmi špatně, ztuha, nepravidelně, pomalu a je velmi hlučný. Vyměnil jsem v něm původní motor za kvalitní 5-ti pólový motor zn. Mashima, ale ani to nepomohlo, navíc motor silně hřál.

  Nejdříve jsem změřil odběr proudu. Na kolejích téměř 200 mA, mimo koleje naprázdno stále hodně – 180 mA. Vyndal jsem oba kardany a hle, motor sám odebíral jen 30 mA. Bylo tedy jasné, že je něco s převody.

Obr. 1 – Popisovaný pojezd

  Už při první prohlídce jsem zjistil velké vůle v uložení kardanové i šnekové hřídele. Doslova se v ložisku viklaly. Jeden šnek neměl žádnou vůli ve šnekovém kole a dřel se o ozubené kolo, a to bylo příčinou hluku. Vymontoval jsem obě hřídelky a žasnul jsem. Byl to mosazný drát, místo leštěné ocelové hřídele..Obě hřídelky jevily zřetelné stopy zadírání, což je vidět z obr. 2. Vnitřek ložiska (vrtaný čtyřhran z mosazi) vypadá také tak. Vše bylo výrazně promazáno, zřejmě ve snaze pojezd rozjezdit.

Obr. 2 – Hřídele se stopami zadírání

  Při měření vůle v ložisku jsem zjistil, že průměr vrtání pro kardanovou hřídel o průměru 2 mm je 2,05 mm, pro šnekovou hřídel pak 2,08 mm, tedy téměř o desetinu milimetru větší. Proto ty vůle. Výrobce zřejmě neví jak vrtat otvory pro hřídele a zřejmě ani nezná výstružník. Tolerance vůle by měla být nejvíc 0,01 – 0,02 mm. Tyto normalizované tolerance ale zřejmě nebylo možné dodržet, protože mosazný drát by se v ložisku vůbec neprotáčel.
  Jak někdo může vyrábět přesnou jemnou mechaniku, když na to nemá nářadí ani materiál, a ještě to draze prodává nešťastným modelářům?

Obr. 3 – Detail uložení konce hřídele

Obr. 4 – Druhý podvozek v detailu

 

Oprava pojezdu

  Nejdříve jsem vyrobil nové kardanové i šnekové hřídele z ocelové kulatiny. Horní ložisko kardanové hřídele (mosazný vrtaný hranol) jsem zkrátil z důvodu zmenšení tření. Horší bylo upravit ložisko šnekové hřídele, aby nebylo nutno jej vyvložkovat na menší odpovídající průměr, tj. 1,5 mm. Zvolil jsem jednodušší provedení spočívající v dodatečném zajištění konce hřídele do pomocného uchycení. Ohnul jsem pásek plechu do tvaru písmene „U“ a do středu jsem vyvrtal otvor, kterým jsem prostrčil konec prodloužené hřídelky. Plech jsem přilepil k podvozku. Tím je zabráněno viklání šnekové hřídele ve velké vůli ložiska. 
  Protože pojezd byl pomalý, tak jsem na přání kamaráda vyměnil ozubené kolo na kardanové hřídeli s 12 zuby za 14ti zubové. Pojezd je sice hlučnější, ale aspoň nyní jezdí jak má.

Obr. 5 – Kardanová hřídel s novým ozubeným kolečkem

Obr. 6 – Pojezd po opravě

 

Závěr

Tabulka osbahující porovnání odběru proudu před a po úpravě při napětí 8 – 10V
za jízdy 200 mA                           100 mA
naprázdno 180 mA                        80 mA
největší odběr při prokluzu kol  150 mA

  Zajímalo by mě, zda také další modeláři mají s pojezdy tohoto výrobce, jehož jméno bohužel neznám, podobné zkušenosti.

J. Kubík   Nvlaky

 

Rubrika: Lokomotivy, Mechanika, MODELY, TECHNIKA, ZPRÁVY
Počet přečtení: 10 963 | Tisknout: | Poslat: