Honzíkovy vláčky

Na skok v Roudnici nad Labem

Tentokrát jsme se nevydali do Roudnice nad Labem do jedné ze zdejších škol kvůli věhlasnému kolejišti, které tvoří s tamními školáky jejich školník Karel Brejša, ale na setkání skupiny modelářů N-scale klubu Zababov. Bylo to poprvé, co se ve zdejší školní tělocvičně odehrálo ježdění s modely v měřítku 1:160, dosud v této roční době organizované spolu s vyznavači většího měřítka (TT) v Zákupech.

  Neznám detailní důvody, proč letos došlo k rozdělení tradiční akce společného setkání TT-čkařů a N-kařů ze Zababova, ale nejspíš v tom není třeba hledat nic špatného. Prostě, jak roste počet modulů obou skupin, bylo asi stále obtížnější vejít se do jedné tělocvičny v Zákupech.
  Layout postavený v Roudnici nad Labem byl nakroucený na všechny možné strany a dokonale využil prostor tělocvičny. Co bylo na první pohled jiné od minulých setkání? Dopracovaní většiny modulů nejen po nezbytné stránce provozní, ale i modelářské. Až na výjimky (skutečné novinky) už zde nebyly k vidění moduly, po kterých běží kolej přilepená na styroduru. Naopak, de facto celý layout byl sestaven z pěkně zatravněných a zalesněných modulů představujících výseky z reálné přírody s různými potůčky, mostky, přejezdy, či továrničkami a drážními objekty, které navíc už nenesly jen visačky se jmény dlouholetých členů klubu. To je podle mne důkazem toho, že do činnosti klubu se zapojila „nová generace“.
  Z krátké návštěvy člověk nepostřehne, jak spolehlivě ten velký celek funguje. Pravda, během dvou či tří hodiny bylo nutné několikrát zastavit čas, protože něco v provozu zaskřípalo. Ale i to je součásti „hry“ velkých modelářů. Malí, kterých bylo na místě nezvykle mnoho, se v tu chvíli nejspíš nudili. „Hele vole, už jim to zase nejede … se zase budu nudit,“ prohodil jeden adolescent k druhému, když jsem je náhodně míjel, zatímco fotrové a dědkové usilovně makali…
  Nenechavé prstíčky dvou klučíků přítomných při naší „inspekci“ rozestavěného školního kolejiště nahoře pod střechou byl nucen dosti důrazně a opakovaně dirigovat samotný školník, protože prostě tihle kluci nemohou sahat na všechno, co vidí. A to školník to s dětmi umí a má svatou trpělivost. Nejhodnější byli ti nejmenší mrňousové, kteří si nosili podél kolejiště stoličku, aby viděli, jak nahoře na modulech jezdí vlaky, a táta nebo děda je měli pod kontrolou. Jinak to mezi tak drahými věcmi ani nejde.
  Naše cesta do Roudnice měla mimo jiné za cíl zprovoznit dvě novinky na modulech Radka Mendeho, a to točnu a tachometr – oba moduly z produkce DIGI-CZ – ZDE.  Točnu se podařilo naprogramovat, takže příště už určitě bude točit s lokomotivami, tachometr měří, ale možná ještě bude potřebovat vylepšení softwaru.
  Pár obrázků pořízených v sobotu odpoledne ve škole v Roudnici nad Labem dává tušit, že o akci N-scale zababovského klubu byl zájem a že nepochybně splnila cíl. Ačkoliv platí „nechval dne před večerem“, troufnu si konstatovat, že premiéra v Roudnici se vydařila.

Foto hlav

Video Roudnické televize: ZDE

Počet přečtení: 25 601 | Tisknout: | Poslat: