Honzíkovy vláčky

Škoda, že jsi nebyl včera v Naganu, byla tam legrace

Včera jsem nemohl být v Naganu, protože jsem byl pozván na charitativní koncert do hotelu Ambassador na Václavském náměstí. Pořádal jej Nadační fond „Podepsáno srdcem“, letos s názvem Swingové vánoce. Na mnoho předešlých ročníků jsem byl zván zakladatelem fondu a přítelem Vláďou Mertlíkem, byl jsem proto potěšen, že si opět vzpomněl. Fond vyvíjí úsilí směřující k pomoci lidem, trpícím Alzheimerovou chorobou a seniorům se symptomem bezmocnosti.

  Když jsem si přečetl na webu Nadace – ZDE – čím se začíná Alzheimerova choroba projevovat, hrklo ve mně. Paměť ztrácím už delší čas, manželka tvrdí, že také problémy s vykonáváním běžných domácích úkolů mám odjakživa, a i další prvotní příznaky se mi zdají známé. Ale tady končí legrace. Všeobecně víme, že stáří je sviňa, ale když ještě člověka potká Alzheimer… – škoda mluvit. Trápení na druhou však má okolí nemocného. A právě těm budou určeny finanční prostředky soustředěné Nadací. A to je myslím záhodno podporovat.
  Tím dávám na vědomí, že kdokoliv může pomoci zasláním dárcovské krátké textové zprávy na číslo 87777 v podobě DMS (mezera) ALZHEIMERSTOP. Cena DMS je 30 Kč, fond získá 27 Kč. Prosím vážené čtenáře, aby se nad eventuální pomocí zamysleli. Dokud jim to ještě myslí. Pokud se najde jediný, kdo pošle DMS Nadačnímu fondu „Podepsáno srdcem“, budu si toho velice vážit a těšit se z vědomí, že zmínka na webu Honzíkovy vláčky pomohla dobré věci.

*   *   *

  V Naganu muselo být tentokrát veselo. Duchem jsem tam byl, i když jsem poslouchal libé swingové melodie v provedení Golden Big Bandu Praha, který dirigoval Petr Sovič. Jednu chvíli se mi při prezentaci písně „Jingle Bells Rock“ dokonce zdálo, že slyším i kostelní zvon a hned jsem si uvědomil, že Fulda asi v hospodě zrovna prezentuje svůj další elektronický modul, který už má i název – DCC zvukový modul pro příslušenství.  Jeho premiéru připravil pro aktuální Modelářskou besedu. Jak už dnes vím, prezentace se zřejmě bude muset zopakovat, protože byla zastíněna daleko větší peckou, kterou pro besedující kolegy připravil – tj. lepení vánočního vláčku. (Furt mu říkám, že méně znamená více…!)

  Přítomní popisují, že Fulda nejdříve z ruksaku vytáhl perníkový vláček, který vytvořila jeho šikovná žena Mirka. Okolo stolu sedícím spadla brada, protože se zřejmě domnívali, že dostanou předkrm. Ovšem Fulda vzápětí vytáhl igelitový pytlík, ze které vysypal vylaserované díly jeho vánočního vláčku a oznámil, že ten perníkový vlak nikdo nesmí sežrat, protože to je stavební návod pro ty laserované vlaky, co si má každý postavit. No, prosím, a pak že návody nejsou důležité.
  Pánové si tedy poslušně rozebrali části lokomotiv a vagonů dílem vypálené z lepenky, dílem z překližky a jali se z nich sestavovat vlaky. Když si někteří z přítomných chtěli po usilovné několikahodinové práci vlastnoručně vytvořené dílko přivlastnit, zdůvodňujíc své rozhodnutí výmluvami, že ho chtějí donést ukázat svým dětem (v některých případech skoro i osmnáctiletým), bylo rozhodnuto, že takto tedy ne! Jelikož celý večer chodily servírky kontrolovat, jak besedující modeláři tvoří a ne jenom kecají, jako hosté u vedlejších stolů, bylo rozhodnuto, že jim budou slepené vláčky ponechány jako poděkování za celoroční dobré služby. Jenže vznikl další problém spočívající v nestejném počtu servírek a vláčků. Navíc se proslechlo, že by jim je šéfová mohl znárodnit. No, tak nakonec byl z několika vláčků vytvořen jeden Shinkansen, ten byl navlečen jako korále na narychlo sehnaný provázek a Bohouš s Jirkou jej přivázali nad barový pult mezi ostatní významné artefakty tohoto sport-baru.
  „Škoda, že jsi nebyl včera v Naganu, byla tam legrace,“ přečetl jsem si dneska v mailu s fotkami. Určitě ano, ale snad není všem Modelářským besedám konec.

Obrazová dokumentace

[Show as slideshow]

Foto Fulda

Počet přečtení: 11 825 | Tisknout: | Poslat: